o vydání dokladů

1. Soud I. stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost předložit žalobkyni k nahlédnutí následující faktury: faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 31. 12 .2020 na částku 4 146 Kč fitness vybavení, faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 31. 12. 2020 na částku 51 902 Kč nářadí do tělocvičny, faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 31. 12. 2020 na částku 4 455,22 Kč podložky aerobic, fakturu č. [číslo] ze dne 31. 12. 2020 na částku 200 990 Kč sportovní náčiní doma fitness, faktura [číslo] typ [číslo] ze dne 31. 12. 2020 na částku 2 489,43 Kč sportovní náčiní, faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 14. 12. 2020 na částku 9 000 Kč renovace sauny, faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 31. 12. 2020 na částku 2 440 Kč vybavení do sauny, faktura č. [číslo] typ [Typ] ze dne 31. 12. 2020 na částku 39 867 Kč saunové příslušenství, dále pracovní smlouvy a dohody o provedení mimo pracovní poměr, smlouvy uzavřené ve věci správy budovy včetně smluv s dodavateli služeb pro budovu čp. [číslo], která je součástí pozemku parc. č. [číslo] a [číslo] v KÚ [adresa], v obci [adresa], vše výše uvedené za rok 2020 (výrok I). Zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 644,49 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání dokumentů uvedených ve výroku I napadeného rozsudku jako členka žalovaného s odkazem na ust. § 1179 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a stanovy žalovaného, který spravuje budovu, v níž žalobkyně vlastní bytovou jednotku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že svoji povinnost předložit doklady k nahlížení opakovaně splnil, a to naposledy 20. 6. 2022. Po provedeném dokazování soud I. stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 1179 o. z. o právu společníka seznámit se s tím, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje.

3. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že uložil žalovanému zaplacení nákladů řízení žalobkyně, které sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náležela odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 6. 2021, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 8. 2021, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k vyjádření žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 4. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 4. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 10. 2022, z částky 1 500 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 27. 10. 2022, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 1. 2023, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 4. 2023, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 7. 2023, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 10. 2023, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 1. 2024, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 1. 2024, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 4. 2024, z částky 1 500 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 1. 7. 2024 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 10. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 1. 2025, z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 3. 2025 a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 8 444,49 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2023 náhrada 1 045,62 Kč za 84 ujetých km v částce 645,62 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 1. 2024 náhrada 1 067,21 Kč za 84 ujetých km v částce 667,21 Kč (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 1. 2024 náhrada 1 067,21 Kč za 84 ujetých km v částce 667,21 Kč (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 4. 2024 náhrada 1 067,21 Kč za 84 ujetých km v částce 667,21 Kč (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 1. 2025 náhrada 1 274,31 Kč za 84 ujetých km v částce 674,31 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 1. 2025 náhrada 974,31 Kč za 84 ujetých km v částce 674,31 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 3. 2025 náhrada 974,31 Kč za 84 ujetých km v částce 674,31 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2025 náhrada 974,31 Kč za 84 ujetých km v částce 674,31 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t.

4. Proti výroku II napadeného rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud měl o nákladech řízení rozhodnout podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná, když původně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vydat k nahlédnutí účetnictví za období od roku 2018 do roku 2020. Teprve po poučení soudem zpřesnila žalobní petit tak, že se domáhala, aby jí byly předloženy k nahlédnutí konkrétně označené faktury. Žalobkyně tak nebyla v řízení zcela úspěšná a nemohla jí proto náležet plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Alternativně by měl soud I. stupně zvážit rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 150 o. s. ř., žalovaný totiž není podnikatelem a fakticky řízení postihuje jednotlivé členy společenství vlastníků jednotek. S ohledem na průběh řízení, na podíl žalobkyně na vzniku sporu a na skutečnost, že žalobkyně navíc nikdy neposkytla žalovanému součinnost k nahlížení, a nebylo původně zřejmé, jaké dokumenty žalobkyně požaduje, bylo rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení nepřiměřeně přísné. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně se k podanému odvolání nijak nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala vydání účetnictví žalovaného za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020, usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. [spisová značka] byla vyzvána k odstranění vad žaloby pro její neurčitost, zejména měla specifikovat, zda je požadováno vydání celého účetnictví nebo vydání konkrétních specifikovaných listin.

Žalobkyně následně konkrétně označila listiny, jejichž vydání požadovala v podání ze dne 4. 8. 2022.

8. S ohledem na uvedené se odvolací soud nepřiklání k argumentu žalovaného, že žalobkyně nebyla ve věci zcela úspěšná, ale pouze poměrně. Konkrétní specifikace listin v průběhu řízení byla pouze odstraněním vad žaloby na výzvu soudu dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., tak aby žaloba měla náležitosti podle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobě, jejíž vady byly řádně odstraněny, bylo zcela vyhověno, postupoval soud I. stupně správně, když o nákladech řízení rozhodl ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Současně odvolací soud nemá za to, že by v daném případě mělo být o nákladech řízení rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na průběh řízení a údajnou nesoučinnost žalobkyně a na skutečnost, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek a není podnikatelem.

10. Podle ust. § 150 o. s. ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

11. Podle konstantní judikatury i komentářové literatury moderace nákladů dle ust. § 150 o. s. ř. je výjimečným institutem, kdy za důvody hodné zvláštního zřetele lze považovat zejména majetkové, sociální, osobním poměry účastníků, případně hrozící nepřiměřenou tvrdost v kontextu okolností celého sporu. Skutečnost, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek sama o sobě neznamená, nějakou mimořádnou okolnost, která by měla mít za následek, že účastníku, který je s ním ve sporu, nebudou přiznány náhrady nákladů řízení, pokud bude úspěšný. Ad absurdum by bylo možné argumentovat tím, že potom by neměly být přiznávány náklady řízení ani proti jiným právnickým osobám s osobní účastí společníků. Podstatou rozhodnutí o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., je totiž vyjádření zásady úspěchu ve věci. Skutečnost, že žalovaný v daném případě svoje zákonné povinnosti neplnil a žalobkyně se musela domáhat jejich splnění soudní cestou a vynaložit v této souvislosti náklady řízení, nelze klást k její tíži. Ostatně jsou to právě členové společností vlastníků jednotek, kteří jsou odpovědní za volbu orgánů společenství vlastníků jednotek, které za něj jednají i v případě sporů s jednotlivými členy. Stejně tak údajná nesoučinnost žalobkyně tvrzená žalovaným nemůže ničeho změnit na skutečnosti, že žalobě bylo vyhověno právě z toho důvodu, že žalovaný neplnil svoje povinnosti podle zákona. Podmínky pro moderaci nákladů řízení tak v tomto případě splněny nebyly a rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak bylo zcela správné.

12. Pouze na okraj odvolací soud doplňuje, že o paušální náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto podle ust. § 13 odst. 4 a. t. a nikoliv s odkazem na ust. § 14b odst. 5 a. t. týkajícího se nákladů řízení za řízení podávaných na ustáleném vzoru (formulářových žalob), uvedená částka režijních paušálů a výpočet soudu I. stupně však byly správné.

13. Z uvedených důvodu proto odvolací soud výrok II napadeného rozsudku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla sice opět zcela úspěšná žalobkyně, žádné náklady odvolacího řízení jí však nevznikly.