o rozvod manželství

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh odpůrce, aby bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného [místo] okresním soudem města [název] pod č. [číslo] (výrok I), rozhodl, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum] před Matričním úřadem [místo] městské správy na Ukrajině, se rozvádí (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu manželky, kterým se domáhala rozvodu manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] před Matričním úřadem [místo] městské správy na Ukrajině, z něhož se narodily tři děti, které byly ke dni podání návrhu již zletilé. Manželé spolu minimálně posledních 5 let netvoří faktické manželské společenství, s dětmi sice obývají společně stejný dům, ale manželé se intimně nijak nestýkají, manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

3. Manžel navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že manželství účastníků již bylo rozvedeno dne [datum] rozhodnutím [místo] okresního soudu města [název] na Ukrajině ze dne [datum], které manžel neměl k dispozici. Rozvod manželství však prokazuje potvrzení o rozvodu ze dne [datum], podle kterého byla provedena registrace rozvodu konstitutivním zápisem pod poř. č. [číslo], výpis ze Státního rejstříku matičních zápisů ze dne 7. 12. 2017 a osvědčení o rozvodu manželství ze dne [datum], tedy veřejné listiny ukrajinských správních orgánů, které se vyznačují presumpcí správnosti.

4. S ohledem na ukrajinskou státní příslušnost obou účastníků řízení soud I. stupně dovodil s odkazem na ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a na čl. 30 odst. 2 a odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.), že je příslušený k projednání věci a že ve věci je rozhodné české právo.

5. Z provedeného dokazování pak zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Matričním úřadem ve městě [místo] v [název] oblasti na Ukrajině.

6. Podle potvrzení ze dne [datum] bylo manželství účastníků rozvedeno s účinky ke dni [datum].

7. Ve smlouvě o podnájmu ze dne 28. 1. 1999 manžel uvedl, že pronajímaný byt v České republice bude užívat společně s manželkou, dítětem a sestrou.

8. Dne [datum] a dne [datum] se účastníkům narodily v České republice dvě dcery, v rodných listech obou dcer je uveden jako otec manžel.

9. Do policejního protokolu ze dne 25. 5. 2016 o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků uvedl manžel, že je ženatý.

10. Podle výpisu ze Státního rejstříku matričních zápisů o uzavření manželství [název] okresního oddělení Státního matričního úřadu, hlavního území Justičního správy v [název] oblasti potvrzujícího příjmení před uzavřením manželství datovaného dne [datum] byl dne [datum] zapsán do státního rejstříku matričních zápisů údaj o uzavření manželství dne [datum] a údaj o rozvodu manželství dne [datum].

11. Podle sdělení [ústřední orgán] Ukrajiny ze dne 24. 3. 2017 nebyl nalezen matriční zápis o rozvodu manželství.

12. Podle sdělení [místo] obvodního soudu města [název] ze dne 30. 10. 2018 nebyl v období let 1997 – 1998 u tohoto soudu zaevidován žádný návrh na rozvod účastníků řízení.

13. Podle zprávy [ústřední orgán] Ukrajiny ze dne 2. 11. 2018 neexistuje záznam o rozvodu manželství účastníků na Ukrajině. Vzhledem k sociálně-politické situaci na Ukrajině v [název] oblasti nelze zkontrolovat existenci záznamu o rozvodu manželství

14. Podle listiny označené jako potvrzení vydané [ústřední orgán] [název] národní republiky ze dne 22. 11. 2018 bylo manželství rozvedeno rozhodnutím [místo] okresního soudu města [název] ze dne [datum], o čemž byl dne 1. 6. 1998 proveden matriční zápis pod č. [číslo].

15. Podle sdělení [místo] okresního soudu v [název] oblasti ze dne 25. 7. 2019 se v jeho elektronické databázi nepodařilo dohledat údaje o rozvodu manželství účastníků.

16. Podle sdělení [ústřední orgán] ze dne 25. 9. 2019 ukrajinské orgány na dožádání sdělily, že ukrajinským soudům se nepodařilo dohledat rozsudek, kterým mělo být manželství rozvedeno.

17. Rozsudkem ze dne 15. 1. 2020, č. j. [spisová značka] Obvodní soud pro [adresa] určil, že nemovitosti označené v předmětném rozhodnutí jsou součástí společného jmění manželů. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že manžel neprokázal že by došlo k rozvodu manželství na Ukrajině s účinky ke dni [datum]. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. [spisová značka].

18. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 2. 2022, č. j. [spisová značka], Obvodní soud pro [adresa] určil, že v něm specifikované nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů s tím, že manžel neprokázal, že by manželství bylo rozvedeno již na Ukrajině ke dni [datum]. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. [spisová značka].

19. Manželka podala na Ukrajině návrh na zrušení matričního záznamu č. [číslo] ze dne [datum] o rozvodu manželství.

20. Manželka při účastnickém výslechu uvedla, že od roku 1999 bydleli s manželem na Ukrajině ve městě [místo], v roce 1997 se i se synem a s manželem přestěhovali do České republiky. S manželem netvoří faktické manželské společenství od roku 2015 nebo 2016. Rozvrat nastal, když zjistila, že rodinný dům je v katastru nemovitostí evidován jen na manžela, v uvedené souvislosti jí manžel sdělil, že se s ní rozvedl na Ukrajině v roce 1998, předtím však rozvod nikdy nezmiňoval, a to ani, když se jim narodily v roce 2001 a 2003 další dvě děti. Manželé stále bydlí v předmětném rodinném domě, neboť manželka nemá kde bydlet a není schopna se sama uživit. Před ukrajinskými orgány nikdy nevyslovila souhlas s rozvodem manželství, nikdy také neobdržela rozsudek o rozvodu manželství na Ukrajině.

21. Manžel při účastnickém výslechu uvedl, že v roce 1995 bydleli asi 3 měsíce ve městě [název] u tety manžela, neboť syn účastníků byl v uvedené době v nemocnici z důvodu utrpění popálenin, které mu měla způsobit manželka. V roce 1997 manžel v [název] pracoval, bydlela zde i jeho sestra a bratr. Kvůli zranění syna se chtěl rozvést, a proto podal návrh na rozvod v [název]. Byl na jednom jednání soudu, na kterém manželka nebyla přítomna, ale měla lhůtu na vyjádření a projevení nesouhlasu. Pak manžel dostal rozsudek ze dne 14. 10. 1997, který předložil matrice a k rozvodu tak došlo na Ukrajině s účinky ke dni [datum]. Rozsudek se někde ztratil, ale viděla ho i manželka, kterou o rozvodovém řízení informoval. Ještě předtím se s manželkou dohodl, že odjedou do České republiky, kde jí pomůže najít práci. Chtěl být poblíž synovi, podle rozhodnutí soudu měl syn zůstat v péči matky. V období od roku 2000 do roku 2007 bydleli manželé ve společném bytě v České republice, v uvedeném období spolu měli dva intimní styky, ze kterých se narodily další dvě dcery, k žádným jiným intimním stykům nedocházelo. Pokud někdy před českými orgány uváděl, že je ženatý, bylo to proto, že jinak by jeho syn a manželka nedostali povolení k pobytu, bylo to za účelem sloučení rodiny. Oba účastníci stále bydlí ve stejném rodinném domě, manžel bydlí od roku 2017 v přízemí a manželka v prvním patře.

22. Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k závěru, že manželovi se ani přes poučení dle ust. § 118 odst. 3 o. s. ř. nepodařilo prokázat, že manželství již bylo rozvedeno na Ukrajině s účinky ke dni 1. 6. 1998. K listinám vydaným orgány [název] republiky, které podle manžela měly prokazovat rozvod manželství uvedl, že se jedná o listiny vydaném státem, jehož existenci Česká republika neuznává a nelze k nim proto přihlížet v smyslu čl. 9 zákona Ukrajiny o ochraně práv a svobod občanů a právního režimu na dočasně okupovaném území Ukrajiny. Na uvedené listiny tak nelze pohlížet jako na listiny mající stejnou důkazní sílu jako listiny vydané českými orgány. Rozvod manželství nemůže prokázat ani zápis matričního úřadu [název] oblasti, když manželství mělo být rozvedeno v [název] oblasti. Podle aktuálně účinného čl. 115 odst. 2 Zákona o rodině Ukrajiny pak rozvod manželství prokazuje rozsudek o rozvodu manželství. S odkazem na čl. 40 Manželského a rodinného zákoníku Ukrajiny z roku 1969 pak poukázal na skutečnost, že manželka se neměla účastnit rozvodového řízení na Ukrajině, těžko by tak ukrajinský soud mohl zjistit, jaké byly skutečné vztahy manželů v uvedené době a jaké byly zájmy jejich nezletilého syna, když se manželka o rozvodovém řízení ani nedozvěděla. Podle sdělení [místo] obvodního soudu města [název] ze dne 30. 10. 2018 tento soud žádný návrh na rozvod manželství účastníků podaný v letech 1997 – 1998 ani neregistruje, a rozvod manželství nemůže prokázat pouhý matriční zápis. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že manželství účastníků stále trvá.

23. S odkazem na ust. § 755 odst. 1, § 756 a § 757 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dospěl k závěru, že manželství uzavřené na Ukrajině dne 15. 11. 1991 je definitivně a nenapravitelně rozvráceno od roku 2015 nebo 2016, kdy vznikly spory o vlastnictví společných nemovitostí. Obnovení manželství čekávat nelze, neboť manželka nemá na setrvání v manželství zájem a manžel dokonce tvrdí, že manželství neexistuje, evidentně tak také nemá na jeho zachování zájem. Proto návrhu na rozvod manželství vyhověl.

24. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

25. Proti výroku II napadeného rozsudku podal manžel včasné odvolání, ve kterém namítal, že rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné, neboť dne [datum] byl v ukrajinské matrice proveden zápis o rozvodu manželství účastníků pod č. [číslo] u [místo] okresního matričního úřadu v [název] a na jeho základě bylo vydáno osvědčení o rozvodu, které bylo vystaveno státem Ukrajina, nejednalo se tedy o listinu vydanou orgány [název] republiky, což platí i o výpisu ze Státního rejstříku matričních zápisů o uzavření manželství ze dne [datum]. Fyzická absence rozsudku [místo] okresního soudu města [název] ze dne 14. 10. 1997 po 27 letech s přihlédnutím k faktickému stavu v [název] oblasti a k přerušení archivní kontinuity tak nemůže popřít existenci a účinky matričního záznamu č. [číslo] a nemění ničeho na skutečnosti, že manželství bylo rozvedeno ke dne [datum]. Na listiny předložené manželem je třeba pohlížet jako na veřejné listiny ve smyslu ust. § 134 o. s. ř., 567 a § 568 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku, potvrzující pravdivost toho, co je v nich osvědčeno ve spojení s čl. 18 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.). České soudy tak nemohou přezkoumávat věcnou správnost a „platnost“ ukrajinské veřejné listiny. Z výpisu ze Státního rejstříku matričních zápisů o uzavření manželství ze dne [datum] pak plyne, že zápis rozvodu manželství měl být do matriky učiněn v roce 2013, tedy v době, kdy Ukrajina ještě měla kontrolu nad [název] oblastí. Potvrzení českého [ústřední orgán], že se nepodařilo dohledat rozsudek v elektronické evidenci, obsah veřejných listiny nemůže nijak vyvrátit. Soud I. stupně také pochybil, když zamítl návrh manžela na přerušení řízení do skončení řízení vedeného [místo] okresním soudem města [název] pod č. [číslo] o výmazu matričního zápisu o rozvodu manželství, neboť právě tento soud je nejpovolanější k tomu, aby sdělil, zda došlo k rozvodu manželství na Ukrajině či nikoliv. Zároveň poukázal na skutečnost, že [místo] okresním soudem města [název] byl dne 4. 6. 2025 vydán prozatím nepravomocný rozsudek ve věci výmazu matričního zápisu o rozvodu, z nějž jednoznačně plyne, že k rozvodu manželství došlo již v roce 1998. Podle čl. 44 Kódexu o manželství a rodině Ukrajiny účinného v letech 1997 a 1998 se manželství považuje za ukončené od okamžiku registrace rozvodu v orgánech státní registrace aktů občanského stavu, dnem zániku manželství tedy není den vyhlášení rozsudku ale den registrace rozvodu v matrice a vydání osvědčení. Právně podstatná je tak právě existence veřejného matričního zápisu a vydaného osvědčení o rozvodu. V důsledku pochybení soudu I. stupně je nyní dána kolize dat zániku manželství, kdy na Ukrajině měl proběhnout rozvod dne [datum] a v České republice až dne 24. 3. 2025. S ohledem na uvedené tak manžel navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že by návrh na rozvod manželství zamítl.

26. Manželka ve vyjádření k odvolání uvedla, že se jedná již o třetí řízení v České republice, ve kterém je řešena otázka trvání manželství účastníků. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 5. 2020, č. j. [spisová značka] a v rozsudku ze dne 7. 9. 2022, č. j. [spisová značka] jednoznačně dovodil, že tvrzení manžela o dřívějším zániku manželství rozvodem na Ukrajině je účelové s cílem, aby společné nemovitosti účastníků nebyly určeny jako součást společného jmění manželů. Poukázala na skutečnost, že v úředním styku i v osobním životě se manžel choval jako manžel. Proto se také manželům narodily další dvě děti, jejichž otcovství bylo manželovi zapsáno na základě první domněnky otcovství. Podle ukrajinského práva pak může být rozvod prokázán jen rozsudkem o rozvodu manželství. Na uvedeném pak ničeho nemění ani vývoj sporu o výmaz matričního zápisu probíhajícího na Ukrajině. Rozsudkem vydaným dne 4. 6. 2025 [místo] okresním soudem města [název], byla žaloba manželky zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, neboť žaloba byla podána proti Oddělení státního matričního úřadu [název] oblasti Východní meziregionální správy [ústřední orgán], měla však směřovat proti manželovi, nikoliv proti správnímu úřadu. Manželka navíc proti tomuto rozsudku podala odvolání. Zmíněné rozhodnutí pak nijak nekonstatuje, že by měl za prokázané, že manželství účastníků bylo na Ukrajině rozvedeno.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.

28. Odvolací soud dokazování v souladu s ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil rozhodnutím [místo] Okresního soudu města [název] ze dne [datum], č. j. [číslo], soudní řízení č. [číslo], z něhož zjistil, že manželka podala žalobu proti Oddělení státního matričního úřadu v [název] oblasti Východní meziregionální správy [ústřední orgán] o uznání za protiprávní a anulování matričního zápisu č. [číslo] ze dne 1. 6. 1998 o zrušení manželství sepsaného [místo] oddělením státního matričního úřadu registrační služby [název] městské justiční správy a v matričním zápisu č. [číslo] ze dne 15. 11. 1991, sepsaném Oddělením státního matričního úřadu registrační služby [místo] městské a okresní justiční správy v [název] oblasti, o uzavření manželství s cílem anulovat (zrušit) informace o změnách provedených dne 28. 9. 2013 o zrušení manželství na základě matričního zápisu č. [číslo] ze dne 1. 6. 1998. Soud konstatoval, že nemá samostatné právo zapojit manžela do řízení. Výsledky sporu však přímo ovlivňují jeho práva, žalobkyně však nepodala návrh na nahrazení původního žalovaného příslušným žalovaným. S ohledem na uvedené důvody proto soud žalobě o anulování matričního záspu nevyhověl. Z odvolání ze dne 4. 9. 2025 odvolací soud zjistil, že manželka podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání k [název] odvolacímu soudu. Ze sdělení [místo] obvodního soudu města [název] ze dne 17. 7. 2019, č. j. [spisová značka], č. [číslo], jehož kopii pořídil odvolací soud ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. odvolacího soudu [spisová značka]) odvolací soud zjistil, že uvedený soud k žádosti právního zástupce manželky sdělil, že na základě evidenčních a statistických karet občanskoprávních věcí a abecedních pořadačů za období let 1991 – 2014 a za období od 20. 12. 2018 nebylo registrováno občanskoprávní řízení ve věci rozvodu manželství účastníků a že uvedený soud nevynesl žádný rozsudek o rozvodu manželství.

29. Podle čl. 18 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) (dále také jen „dvoustranná smlouva s Ukrajinou“) listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany a které jsou opatřeny podpisem odpovědné osoby a otiskem úředního razítka, se použijí na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. Totéž platí i pro ověření podpisu občana, pro opisy a překlady listin, které ověřil příslušný orgán. Podle čl. 18 odst. 2 listiny uvedené v odstavci 1 tohoto článku mají stejnou důkazní moc na územích obou smluvních stran.

30. Podle čl. 30 odst. 1 dvoustranné smlouvy s Ukrajinou rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení.

31. Podle čl. 30 odst. 2 uvedené smlouvy jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení.

32. Podle čl. 30 odst. 3 uvedené smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.

33. Podle čl. 30 odst. 4 uvedené smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu.

34. V projednávané věci jsou oba manželé státními příslušníky Ukrajiny a mají bydliště v České republice. Vzhledem ke skutečnosti, že manželé měli ke dni podání návrhu oba stejnou státní příslušnost, vycházela pravomoc českých soudů z čl. 30 odst. 3 věty druhé dvoustranné smlouvy s Ukrajinou, nikoliv z čl. 30 odst. 2, jak dovozoval soud I. stupně, když tento článek se týká situace, kdy každý z manželů má jinou státní příslušnost. Rozhodně právo pak bylo třeba určit podle čl. 30 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 3 dvoustranné smlouvy s Ukrajinou, nikoliv podle čl. 30 odst. 4 uvedené smlouvy, jak dovozoval soud I. stupně, když tento článek se opět týká situace, kdy každý z manželů má jinou státní příslušnost. Vzhledem k ukrajinské státní příslušnosti obou manželů tak bylo rozhodným právem právo ukrajinské, nikoliv právo české. To by mohlo být rozhodným právem pouze za situace, že by jeden z manželů měl českou státní příslušnost. Tak tomu však v daném případě nebylo.

35. V okamžiku, kdy podle manžela mělo být manželství rozvedeno, tj. ke dni [datum] platil na Ukrajině Zákoník o manželství a rodině Ukrajiny ze dne 20. 6. 1969.

36. Podle čl. 40 uvedeného zákoníku týkajícího se soudního rozvodu manželství při projednávání případu rozvodu musí soud zjistit skutečné důvody rozvodu, objasnit skutečný vztah mezi manželi a je povinen přijmout opatření k jejich usmíření. Manželství se rozvádí, pokud soud rozhodne, že další společný život manželů a zachování rodiny se staly nemožnými. Při rozhodování o rozvodu manželství soud v případě potřeby přijímá opatření k ochraně zájmů nezletilých dětí a jednoho z manželů, který je neschopný práce.

37. Podle čl. 44 uvedeného zákoníku se manželství považuje za ukončené okamžikem zápisu rozvodu na matriční úřad.

38. Z uvedené právní úpravy tak vyplývá, že v době údajného rozvodu manželství účastníků rozsudkem [místo] okresního soudu města [název] ze dne [datum] byly k tomu, aby došlo k rozvodu manželství nutné dva kroky, a to: 1) vydání soudního rozhodnutí a 2) zápis rozvodu do matriky. Předpokladem zápisu rozvodu manželství do matriky, tak bylo vydání rozsudku o rozvodu manželství. Rozsudek [místo] okresního soudu města [název] ze dne [datum], ale manžel nepředložil. Potvrzením ze dne [datum] se mu podařila prokázat pouze skutečnost, že došlo k zápisu rozvodu do matriky, ale nikoliv, že o rozvodu rozhodl soud v souladu s čl. 40 Zákoníku o manželství a rodině Ukrajiny ze dne 20. 6. 1969.

39. Manžel se rovněž snažil prokázat rozvod manželství výpisem ze Státního rejstříku matričních zápisů o uzavření manželství [název] okresního oddělení Státního matričního úřadu, hlavní území Justičních správy v [název] oblasti, potvrzující příjmení před uzavřením manželství, ze dne [datum], podle kterého byl zápis do státního rejstříku o rozvodu [datum] učiněn [datum]. V době, kdy měl být tento zápis proveden, tj. ke dni [datum] platil na Ukrajině Zákon o rodině (Věstník Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135) ve znění k červenci 2013. Podle jeho čl. 115 odst. 2 platilo, že rozvod se potvrzuje vydáním rozvodového listu, jehož vzor schvaluje Vláda Ukrajiny. Výpis ze státního rejstříku není takovým rozvodovým listem a neprokazuje vydání rozhodnutí o rozvodu, ale pouze skutečnost, že existuje záznam o rozvodu manželství v matrice.

40. Manželem předložené rozhodnutím [místo] Okresního soudu města [název] ze dne 4. 6. 2025, č. j. [spisová značka], soudní řízení č. [číslo] pak prokazuje pouze, že manželka podala návrh na výmaz záznamu o rozvodu z matriky a že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace, protože žalovaným nebyl manžel, ale správní orgán. Tato listina ve vztahu k projednávané věci tak prokazuje jen, že nedošlo k výmazu záznamu o rozvodu, nikoliv, že manželství bylo rozvedeno s účinky ke dni [datum], jak tvrdil manžel. V uvedené souvislosti odvolací soud také nepovažuje za důvodnou námitku manžela, že soud I. stupně měl přerušit řízení do skončení řízení o výmazu matričního zápisu, když pro takový postup nebyly splněny podmínky podle ust. § 109 odst. písm. c) o. s. ř., neboť otázku, zda bylo manželství účastníků rozvedeno si tak mohl posoudit soud I. stupně sám na základě v řízení již doložených důkazů.

41. Manžel namítá, že soud má vycházet z čl. 18 dvoustranné smlouvy s Ukrajinou, týkajícího se skutečnosti, že veřejné listiny obou států mají stejnou důkazní moc na územích obou smluvních stran, z § 134 o. s. ř. podle něhož platí, že listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno, z ust. § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon a dále z ust. § 568 odst. 1 téhož zákona podle něhož platí, že je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.

42. V daném případě, je nicméně situace taková, že proti sobě stojí celá řada listin vydaných státními orgány, jejichž obsah je ale protichůdný.

43. Na jedné straně stojí potvrzení o rozvodu s účinky ke dni [datum], potvrzující zápis skutečnosti o rozvodu manželství do matriky a listina označená jako potvrzení vydané [ústřední orgán] [název] národní republiky ze dne [datum], podle které bylo manželství rozvedeno rozhodnutím [místo] okresního soudu města [název] ze dne [datum], o čemž byl dne [datum] proveden matriční zápis pod č. [číslo]. Vedle nich pak existuje výpis ze Státního rejstříku matričních zápisů o uzavření manželství [název] okresního oddělení Státního matričního úřadu, hlavní území Justičních správy v [název] oblasti, potvrzující příjmení před uzavřením manželství, ze dne [datum], podle kterého byl zápis do státního rejstříku o rozvodu [datum] učiněn dne [datum]. Sama skutečnost, že zápis do státního rejstříku o rozvodu manželství byl učiněn až 15 let po rozvodu manželství vzbuzuje pochybnosti. Výpis ze dne [datum] o zápisu rozvodu v roce v matrice 2013 také rozvod neprokazuje, když podle čl. 115 odst. 2 úpravy Zákon o rodině Ukrajiny účinného v roce 2017 byl nutný k prokázání rozvodu manželství rozvodový list.

44. Proti těmto listinám nicméně stojí sdělení [ústřední orgán] Ukrajiny ze dne [datum], podle kterého nebyl nalezen matriční zápis o rozvodu manželství, sdělení [místo] obvodního soudu města [název] ze dne [datum], podle kterého nebyl v období let 1997 – 1998 u tohoto soudu zaevidován žádný návrh na rozvod manželství účastníků řízení, zpráva [ústřední orgán] Ukrajiny ze dne [datum], že neexistuje záznam o rozvodu manželství účastníků na Ukrajině, sdělení [místo] okresního soudu v [název] oblasti ze dne [datum], že se v jeho elektronické databázi nepodařilo dohledat údaje o rozvodu manželství účastníků, sdělení [ústřední orgán] ČR ze dne [datum], že ukrajinské orgány mu na dožádní sdělily, že ukrajinským soudům se nepodařilo dohledat rozsudek, kterým mělo být manželství rozvedeno a sdělení [místo] obvodního soudu města [název] ze dne 17. 7. 2019, že neeviduje žádný návrh na rozvod manželství.

45. Za takovéto důkazní situace se manžel logicky nemůže dovolávat pravdivosti potvrzení o rozvodu ze dne [datum] a výpisu ze státního rejstříku ze dne [datum], když z jiných listin, vydaných rovněž státními orgány, naopak plyne, že žádný návrh na rozvod manželství manžel na Ukrajině nikdy nepodal.

46. K potvrzení [ústřední orgán] [název] národní republiky ze dne [datum], dle něhož mělo být manželství účastníků uzavřené dne [datum] rozvedeno na základě rozhodnutí [místo] okresního soudu města [název] ze dne [datum], o čemž byl dne [datum] učiněn odpovídající matriční zápis pod č. [číslo] pak odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně odkazuje na čl. 9 Zákona Ukrajiny o zajištění občanských práv a svobod a právního režimu na dočasně okupovaném území Ukrajiny (Oficiální věstník Nejvyšší rady Ukrajiny (VNR), 2014, č. 26, článek 892), podle jehož odstavce 2 platí, že jakékoli orgány, jejich úředníci a funkcionáři na dočasně okupovaném území a jejich činnost se považují za nezákonné, pokud jsou tyto orgány nebo osoby zřízeny, zvoleny nebo jmenovány nezákonným způsobem. Podle čl. 9 odst. 3 uvedeného zákona pak platí, že jakýkoli akt (rozhodnutí, dokument) vydaný orgány a/nebo osobami uvedenými v části druhé tohoto článku je neplatný a nemá právní účinky. K uvedené listině tak nelze přihlížet jako k důkazu, který by mohl spolehlivě potvrdit, že došlo k rozvodu manželství na Ukrajině.

47. Ze všech shora uvedených listin tak plyne jen, že existuje zápis č. [číslo] o rozvodu manželství s účinky ke dni [datum], o jeho pravdivosti ve vztahu k existenci rozvodu manželství jsou však dány významné pochybnosti a vzhledem ke skutečnosti, že manžel nepředložil rozvodový rozsudek, skutečnost, že mělo dojít k rozvodu manželství rozsudkem ze dne [datum] tak nebyla manželem prokázána, jak správně dovodil soud I. stupně.

48. S ohledem na uvedené byly splněny podmínky k projednání návrhu manželky na rozvod manželství podle ukrajinského práva před českým soudem.

49. Podle čl. 105 odst. 3 Zákona o rodině Ukrajiny (Věstník Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135) ve znění od 30. 3. 2020 manželství zaniká v důsledku jeho zrušení podle žaloby jednoho z manželů na základě soudního rozhodnutí v souladu s článkem 110 tohoto zákoníku.

50. Podle čl. 110 odst. 1 uvedeného zákona žalobu o zrušení manželství (rozvod) může podat jeden z manželů.

51. Podle čl. 112 odst. 1 uvedeného zákona soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle čl. 112 odst. 2 uvedeného zákona

soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní.

52. Podle čl. 114 odst. 2 uvedeného zákona v případě zrušení manželství soudem je manželství ukončeno, tj. zaniká dnem nabytí právní moci soudního rozhodnutí o zrušení manželství (rozvodu).

53. Podle čl. 115 odst. 2 uvedeného zákona soudní rozhodnutí o rozvodu manželství po jeho vstupu v platnost zašle soud orgánu státní registrace aktů osobního stavu (matričnímu úřadu) v místě, kde bylo rozhodováno o zápisu informací do Státního rejstříku aktů civilního stavu občanů a vložení poznámky do zápisu o manželství. Podle čl. 115 odst. 3 věty druhé uvedeného zákona dokladem, který stvrzuje skutečnost o zrušení manželství soudem, je soudní rozhodnutí o zrušení manželství (rozvodu), které vstoupilo v platnost (nabylo právní moci).

54. V projednávané věci lze ve smyslu čl. 112 odst. 1 Zákona o rodině Ukrajiny označit za důvody sporu o rozvod manželství označit majetkové spory týkající se nemovitostí náležejících do společného jmění manželů, v manželství se nyní již nenacházejí žádné nezletilé děti, když všechny tři děti účastníků řízení jsou již zletilé a ani jeden z manželů zjevně nemá na setrvání v manželství zájem. Další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy obou manželů ve smyslu ust. čl. 112 odst. 2 Zákona o rodině Ukrajiny. Podmínky pro rozvod manželství taky byly splněny.

55. S ohledem na uvedené tak odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. výrok II jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku III o nákladech řízení.

56. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s.