Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 12 Co 176/2024-74 ECLI:CZ:MSPH:2024:12.Co.176.2024.1 Rozsudek

Rozhodnutí 12 Co 176/2024-74

JUDr. Blanka Chlostová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 27. 8. 2024

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M., ve věci

žalobkyně: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa zainteresované společnosti]

proti

žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum narození zainteresované osoby]

bytem [adresa zainteresované osoby]

o zaplacení 26 948,62 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. března 2024, č. j. 27 C 320/2023-37


I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 21 798,46 Kč potvrzuje, ve výroku III. o nákladech řízení se mění tak, že výše nákladů řízení činí částku 851,33 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 798,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5 150,16 Kč jakož i veškerých žalovaných úroků a úroků z prodlení (výrok II.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 665,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 26 948,62 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobkyně je základ nároku tvořen neuhrazenými povinnostmi žalovaného vyplývajícími z jednotlivých smluv o (spotřebitelském) úvěru, uzavíraných mezi účastníky v období od 6. 12. 2018 do 5. 5. 2022 v celkovém počtu 5 smluv. Úvěrové smlouvy byly sjednány ve formě dodatků k rámcové smlouvě č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 14. 3. 2014. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením každé dílčí smlouvy o úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však řádně neplnil své povinnosti vyplývající z uvedených smluv a žalobkyně z toho důvodu jednotlivé úvěry zesplatnila. Žalobkyně jednotlivé dílčí nároky požadované žalobou vyčíslila následovně.

3. U nároku 1 plynoucího ze smlouvy o jednorázovém spotřebitelském úvěru sjednaného dodatkem č. [hodnota] ze dne 1. 3. 2019 požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 2 784,99 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 106,33 Kč za období od 14. 12. 2022 do 19. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 2 784,99 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 2 784,99 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení.

4. U nároku 2 plynoucího ze smlouvy o jednorázovém spotřebitelském úvěru sjednaného dodatkem č. [hodnota] ze dne 9. 4. 2022 požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 7 264,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 233,44 Kč za období od 14. 12. 2022 do 19. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 12,4 % ročně z částky 7 264,13 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 7 264,13 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení.

5. U nároku 3 plynoucího ze smlouvy o jednorázovém spotřebitelském úvěru sjednaného dodatkem č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2022 požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 3 952,45 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 123,23 Kč za období od 14. 12. 2022 do 19. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 12,4 % ročně z částky 3 952,45 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 3 952,45 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení.

6. U nároku 4 plynoucího ze smlouvy o jednorázovém spotřebitelském úvěru sjednaného dodatkem č. [hodnota] ze dne 5. 5. 2022 požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 3 947,05 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 123,05 Kč za období od 14. 12. 2022 do 19. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 12,4 % ročně z částky 3 947,05 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 3 947,05 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení.

7. U nároku 5 plynoucího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentu sjednaného dodatkem č. [hodnota] ze dne 6. 12. 2018 požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 416,37 Kč za období od 1. 12. 2022 do 19. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2023 do 2. 5. 2023, smluvní úrok ve výši 15% ročně z částky 8 000 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 8 000 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení.

8. V rámci nároku 6 v souladu se smluvními podmínkami požadovala náhradu nákladů vynaložených na vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč.

9. Žalovaný na úhradu dluhu ničeho nezaplatil, byť byl předžalobně vyzván.

10. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

11. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 14. 3. 2014 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalovanému u žalobkyně veden mj. běžný účet č. [č. účtu]. Dne 1. 3. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 14,9 % ročně. Tato částka byla žalovanému poskytnuta na shora uvedený účet dne 1. 3. 2019. Žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet a úvěr byl žalobkyní zesplatněn; v souvislosti se sjednaným úvěrem zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 4 500 Kč. Dne 9. 4. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 12,4 % ročně. Tato částka byla žalovanému poskytnuta na shora uvedený účet dne 10. 4. 2022. Žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet a úvěr byl žalobkyní zesplatněn; v souvislosti se sjednaným úvěrem žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 1 384 Kč. Dne 2. 5. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 12,4 % ročně. Tato částka byla žalovanému poskytnuta na shora uvedený účet dne 2. 5. 2022. Žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet a úvěr byl žalobkyní zesplatněn; v souvislosti se sjednaným úvěrem zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 1 400 Kč. Dne 5. 5. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 12,4 % ročně. Tato částka byla žalovanému poskytnuta na shora uvedený účet dne 5. 5. 2022. Žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet a úvěr byl žalobkyní zesplatněn; v souvislosti se sjednaným úvěrem zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 1 400 Kč. Dne 6. 12. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve formě možnosti čerpání kontokorentu do výše 8 000 Kč, s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. V období od prvního čerpání dne 12. 8. 2022 žalovaný postupně vyčerpal celou jistinu 8 000 Kč. Žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet a úvěr byl žalobkyní zesplatněn; v souvislosti se sjednaným úvěrem zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 517,54 Kč. Žalobkyně vynaložila náklady na vymáhání svých dluhů za žalovaným v částce 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze shora uvedených ujednání předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2023.

12. Poté soud I. stupně uzavřel, že žaloba je z převážné části důvodná, byť žalobkyně neunesla důkazní břemeno k části svých (jinak dostatečných) tvrzení. Soud I. stupně vzal v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky bylo postupně uzavřeno všech 5 výše popsaných smluv o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejichž základě žalobkyně postupně poskytla žalovanému celkem částku 31 000 Kč. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila žádné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých smluv, tedy účinném do 28. 5. 2022, když v rozhodné době uzavírání jednotlivých smluv se znění rozhodných paragrafů neměnilo). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, v takovém případě nezbývá než § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (opět ve znění účinném do 28. 5. 2022) vyložit eurokonformním způsobem, tj. že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona). Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne 6. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, soud I. stupně jí nemohl poskytnout příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby žalobkyně označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

13. Soud I. stupně tedy žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnuté jistiny úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb na ten který úvěr. U nároku 1 žalovaný čerpal 5 000 Kč, uhradil 4 500 Kč, zbývá uhradit 500 Kč. U nároku 2 žalovaný čerpal 8 000 Kč, uhradil 1 384 Kč, zbývá uhradit 6 616 Kč. U nároku 3 žalovaný čerpal 5 000 Kč, uhradil 1 400 Kč, zbývá uhradit 3 600 Kč. U nároku 4 žalovaný čerpal 5 000 Kč, uhradil 1 400 Kč, zbývá uhradit 3 600 Kč. U nároku 5 žalovaný čerpal 8 000 Kč, uhradil 517,54 Kč, zbývá uhradit 7 482,46 Kč. V součtu těchto dílčích dlužných částek jistin (21 798,46 Kč) soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný je povinen poskytnuté plnění vrátit, a tuto částku mu proto uložil zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

14. Žalobkyní byla na jistině úvěrů žalována částka celkem 25 948,62 Kč, její oprávněný nárok činil pouze 21 798,46 Kč. Jelikož soud I. stupně posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, shledal, že žalobkyni nemohl po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žalobu proto zamítl též co do veškerých požadovaných smluvních úroků a smluvních nákladů vymáhání 1 000 Kč, kdy posledně uvedená položka byla žalobkyní zahrnuta do žalobní jistiny, která tak činila celkem 26 948,62 Kč. Rozdíl této žalobní jistiny a oprávněného nároku činí 5 150,16 Kč, a tato částka proto představuje zamítnutou část žalobní jistiny. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, pak soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud I. stupně tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny 21 798,46 Kč (výrok II).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 665,99 Kč (výrok III.), když tato částka představuje 61,78 % z jejich celkové výše. Celková výše nákladů žalobkyně (1 078 Kč) byla podle soudu I. stupně představována pouze zaplaceným soudním poplatkem, když náhradu jakýchkoli jiných nákladů žalobkyně nepožadovala v žalobě ani později.

16. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. odvolání s tím, že má za to, že rozsudek soudu I. stupně, co se týká zákonného úroku z prodlení, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení považuje žalobkyně soudem popsanou aplikaci § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že soud I. stupně zamítl nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

17. Předmětnou úvěrovou smlouvu prohlásil soud I. stupně za absolutně neplatnou, plnění žalobkyně na základě této smlouvy je tak plněním bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem.

18. Žalobkyně spatřuje pochybení soudu I. stupně především v neúplném zjištění skutkového stavu věci, neboť neprovedl žádné důkazy, na jejichž základě by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný zůstal během celého řízení zcela pasivní a nijak se k návrhu žalobkyně nevyjádřil. Žalovaný tak nesplnil svou důkazní povinnost ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. I přesto soud I. stupně rozhodl tak, že žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, když soud I. stupně automaticky presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit.

19. Vzhledem k výše uvedenému je podle žalobkyně zřejmé, že žalovaný neusnesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých možností splnění závazku z bezdůvodného obohacení, soud I. stupně tak v tomto případě měl postupovat dle obecného pravidla a přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení.

20. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem změněn ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 798,46 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení, a ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku odpovídající částku na náhradě nákladů řízení v I. stupni. Žalobkyně dále navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

21. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

22. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen z nepatrné části.

23. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů provedených zákonným způsobem, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění.

24. Věc též správně hodnotil po právní stránce.

25. Z důvodu hospodárnosti (§ 6 o. s. ř.) pak lze na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

26. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba zdůraznit, že z textu (tj. gramatického výkladu) samotného § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo § 2 993 věta první ve spojení s § 2 991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1 970 o. z. (logický výklad), viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Přitom je nerozhodné, jaké jsou výdělkové poměry žalovaného, když splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a výdělkové a majetkové poměry žalovaného mohou být relevantní pouze pro určení lhůty splatnosti podle § 160 o. s. ř., nikoli pro její vznik před rozhodnutím soudu. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, jelikož se žalovaný dosud do prodlení nedostal.

27. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 21 798,46 Kč jako věcně správný potvrdil.

28. K námitkám žalobkyně proti výroku III. o nákladech řízení odvolací soud uvádí, že soud I. stupně postupoval správně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 26 948,62 Kč, úspěšná byla v celkové částce 21 798,46 Kč, tj. 80,89 %, a neúspěšná v částce 5 150,16 Kč, tj. 19,11 %. Po odečtení úspěchu od neúspěchu tedy soud I. stupně správně došel k tomu, že žalobkyni náleží 61,78 % jí vynaložených nákladů v řízení před soudem I. stupně. Odvolací soud nicméně dospěl k odlišné výši těchto nákladů řízení před soudem I. stupně, když vyšel ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 078 Kč (č. l. 13) a 300 Kč za paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (č. l. 9), tj. celkem 1 378 Kč, z toho 61,78 % činí částku 851,33 Kč.

29. Z uvedeného důvodu postupoval odvolací soud ohledně výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku změnil tak, že výše nákladů řízení činí částku 851,33 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř.

30. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. ř. s., když žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.