o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. února 2024, č.j. 11 C 41/2016-332

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 75 850 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 5 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výše 3 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřel dne 23. ledna 2008 pojistnou smlouvu – [podezřelý výraz] č. [hodnota], na základě které se žalovaná zavázala plnit žalobci v případě škodní události v rámci jeho uvedené podnikatelské činnosti. Žalobce v rámci své podnikatelské činnosti převzal od svého zákazníka [jméno FO] do opravy osobní vozidlo [podezřelý výraz], RZ [SPZ], které bylo následně dne [datum] v prostorách žalobce poškozeno neznámým pachatelem. Žalobce proto provedl opravu a servis vozidla a škodnou událost nahlásil dne 30. 4. 2012 písemně a poškození vozidla nahlásil rovněž Policii. [Orgán veřejné moci] trestní věc odložila a usnesení policie bylo žalované doručeno 17. 12. 2012. Žalovaná se ke škodné události nijak nevyjádřila, proto byla žalobcem urgována dne 15. 11. 2013.

2. Dále žalobce uvedl, že došlo k poškození a odcizení jednotlivých dílů vozidla, které musely být objednány a zakoupeny žalobcem – disk, kryt zavazadlového prostoru, čalounění předních levých dveří, zadních pravých dveří, zadních levých dveřích, čtyři reproduktory, šest těsnění dveří, rádio značky [podezřelý výraz], anténa, přední kapota, pravé rameno stěrače guma stěračů. Žalobce pak do původního stavu musel dát levé zadní okno a okno zavazadlového prostoru, dále pořídit příchytky, čalounění, příchytné šrouby a provést manuální práce spočívající ve výměně a namontování náhradních dílů, vyklepání poškozených dílů, lakování, lepení. Vozidlo bylo poničeno převážně v jeho interiéru a žalobce tak objednával nové díly totožné barvy a typu. Kdyby nepředal zákazníkovi předmětné vozidlo v původním stavu, tak by jej zákazník nepřevzal, žalobce by musel na své náklady zajistit vozidlo náhradní, čímž by vzrostla škoda. Bezodkladným uvedením vozidla v předešlý stav tak žalobce zabránil vzniku větší škody.

3. Žalobce je pojištěn pro případ odcizení cizích převzatých věcí na částku 400 000 Kč a dále je pojištěn na poškození movitých věcí na částku 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje po žalované uhrazení toliko částky 90 000 Kč, jedná se o škodu, která je v uvedených limitech. V případě pojištění věcí převzatých od zákazníků se navíc neuplatní časová cena. Poté žalobce změnil svá žalobní tvrzení a uvedl, že pojistné plnění po žalované primárně nárokuje z titulu sjednaného dodatkového pojištění odpovědnosti za škodu, přičemž je zde sjednaný pojistný limit do výše 150 000 Kč. V uvedeném případě žalovaná nemá zkoumat časovou hodnotu poškozených věcí, ale způsobenou škodu má hradit ze 100 %. Žalobci svědčí nárok na zaplacení pojistného plnění i z titulu pojištění pro případ odcizení souboru věcí, avšak pro žalobce je výhodnější pojištění odpovědnostní. Nakonec upozornil na to, že má nárok na úhradu škody i v případě, že by vozidlo nebylo opraveno. Žalobce vozidlo řádně opravil a bylo předáno zpět zákazníkovi.

4. Podle autorizovaného dealera Ford vznikla žalobci podle ceníku ve vztahu k poškozeným a odcizeným věcem hmotná škoda ve výši 106 415 Kč, když současně k tomu musí být připočítána práce na vozidle ve výši 12 000 Kč, tj. celkem 118 415 Kč. Žalobce požadoval po žalované zaplacení menší částku, avšak žalovaná ničeho neuhradila.

5. Žalovaná namítala, že žalobce nesplnil svou povinnost ohlásit pojistnou událost bez zbytečného odkladu, neboť bylo žalované doručeno oznámení až dne 29. 11. 2023. Dále žalobce neuvedl časovou cenu vozidla, která je nezbytná pro zjištění výše pojistného plnění ani výši nákladů na opravu vozidla, jakožto i skutečnost, zda vozidlo bylo opraveno či nikoliv. Částka ve výši 118 415 Kč, kterou žalobce uvedl jako předpokládaný náklad na opravu vozidla, je zcela nepřiměřená a zjevně přesahuje obvyklou cenu vozidla. Žalovanému uhradila dne 29. 4. 2016 částku ve výši 14 150 Kč představující časovou cenu vozidla po odečtení smluvně sjednané spoluúčasti ve výši 3 000 Kč.

6. Žalovaná uvedla, že aby byl žalobce aktivně legitimován domáhat se pojistného z pojištění odpovědnosti, musel by žalobce prokázat, že nahradil poškozenému škodu v penězích nebo uvedením do původního stavu, nadto vozidlo nemohlo být provozováno na pozemních komunikacích, neboť nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

7. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět pro plnění žalované co do částky 14 150 Kč s příslušenstvím a v této části řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. 11 C 41/2016-57.

8. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 9.-16. napadeného rozhodnutí), že žalobce měl se žalovanou sjednanou pojistnou smlouvu č. [hodnota] a dodatkem č. 1 označenou jako [podezřelý výraz] s počátkem pojištění [datum], kdy bylo sjednáno pojištění majetku a pojištění odpovědnosti žalobce, a to pro místo pojištění [adresa], a to živelní pojištění, pojištění pro případ odcizení (se sjednanou obvyklou cenou) a pojištění pro případ vandalismu. Dále v rámci dalších druhů pojištění bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, kterým bylo sjednáno pojištění obecné odpovědnosti a odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Pojištění ve vztahovalo na odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s předmětem činnosti pojištěného. Dalším druhem pojištění bylo dodatkové pojištění „[podezřelý výraz]“, které se vztahovalo na odpovědnost za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem provedení objednané činnosti, včetně motorových vozidel. Pojištění cizích věcí převzatých bylo sjednáno na obvyklou cenu, kdy za cizí převzaté věci byli považovány i motorová vozidla (prokázáno dodatkem č. 2 k pojistné smlouvě). V případě škodné události se žalobce zavázal bez zbytečného odkladu pojistiteli událost oznámit, když pokud by tím žalobce ztížil šetření pojistitele, je pojistitel oprávněn snížit pojistné plněné úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení povinnosti na rozsah plnění. (prokázáno [podezřelý výraz] [hodnota], článek IX., XI., XVI.). Pojištění odpovědnosti za škodu bylo sjednáno pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, které jsou uvedeny v pojistné smlouvě (prokázáno [podezřelý výraz] [hodnota]. Dle ust. čl. IV. odst. 1 [podezřelý výraz] je pojistnou událostí poškození, zničení nebo odcizení pojištěné věci způsobené některým z pojistných nebezpečí uvedených v pojistné smlouvě, které nastalo v době trvání pojištění a v místě pojištění. Z ust. čl. II odst. 1 ZPP pak vyplývá, že základní pojištění pro případ odcizení se vztahuje i na případ krádeže, při které pachatel prokazatelně překonal překážky chránící pojištěnou věc před odcizením. Podle ust. VIII. odst. 2) písm. c) ZPP byla-li pojištěná věc poškozena, vzniká oprávněné osobě právo, není-li ujednáno jinak, aby jí pojistitel vyplatil z pojištění na obvyklou cenu částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu poškozené věci sníženou o částku odpovídající stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení s přihlédnutím k případnému zhodnocení nahrazovaných částí z doby bezprostředně před vznikem pojistné události a sníženou o cenu využitelných zbytků nahrazovaných částí. Takové plnění však nepřevýší částku, která by byla dosažena při prodeji stejné nebo srovnatelné věci.

9. Žalobce převzal vozidlo reg. zn. [SPZ] dne [datum] na pravidelnou prohlídku po 10 000 km a nahlásil [Orgán veřejné moci] poškození osobního automobilu [podezřelý výraz], registrační značky [SPZ], neznámým pachatelem dne [datum]. [Orgán veřejné moci] usnesením ze dne 3. 12. 2012 trestní věc podezření ze spáchání [podezřelý výraz], kterého se měl dopustit neznámý pachatel, odložila, neboť šetřením nebylo prokázáno, kdo byl tímto neznámým pachatelem.

10. [jméno FO] dal vozidlo do opravy žalobci dne 11. 4. 2012 a po opravě bylo vozidlo předáno zpět v pořádku, opravené a vlastník vozidla neměl žádné připomínky ani stížnosti. Žádné náklady p. [jméno FO] nehradil

11. Žalobce zaslal žalované dne 15. 11. 2013 dopis označený jako třetí nahlášení škodné události, ve kterém uvádí, že došlo ke škodné události a tuto škodnou událost popisuje. Dopis byl převzatý žalovanou 29. 11. 2013. Žalovaná následně 5. 12. 2013 potvrdila, že přijala hlášení o škodné události. Poté žalovaná v rámci šetření škodné události opakovaně komunikovala se žalobcem, kterého vyzývala k předložení jednotlivých dokumentů. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k ukončení šetření škodné události a zaplacení dlužné částky.

12. Vozidlo státní poznávací značky [SPZ] nemělo ke dni 1. 1. 2015 ani k roku 2014 nebo k roku 2013, 2012, 2011 sjednáno pojištění odpovědnosti, toto pojištění nebylo sjednáno ani k datu 31. 12. 2010, ani k datu 10. 4. 2012, jakožto ani k datu 19. 10. 2004. Vozidlo mělo pojištění odpovědnosti sjednáno v období od [datum] do [datum].

13. Znalec [jméno FO] uvedl, že náklady pro uvedení vozidla do provozu činí 126 342 Kč. Znalec [jméno FO] uvedl, že náklady na opravu vozidla vyčíslené znalcem [jméno FO] odpovídají použití nových náhradních dílů a servisní práci. Vozidlo bylo staré 16 let a nebyl zjištěn skutečný technický stav vozidla, avšak s ohledem na stáří vozidla by uvedená částka na opravu byla nerentabilní, hodnota starého vozu mohla činit 30-45 000 Kč. Jednotlivé položky na vozidle byly naceněny v systému [podezřelý výraz] a činili částku 97 081,63 Kč.

14. Soud I. stupně poté uzavřel, že podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, je třeba věc posoudit podle ust. § 26 a § 44 odst. 1 zákona č. 34/2004 Sb., o pojistné smlouvě ve znění platném ke dni uzavření smlouvy.

15. Dospěl k závěru, že žalované byla pojistná událost ohlášena až dne 15. 11. 2013, nicméně z pojistné smlouvy nevyplývá žádná sankce pro pojistníka. S ohledem na skutečnost, že škoda na vozidle byla způsobena jednání neznámého pachatele, který odcizil velké množství vybavení vozu, nejedná se o škodu způsobenou z provozní činnosti dle § 420a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč.zák.“, a neuplatní se tak pojištění odpovědnosti za škodu dle pojistné smlouvy.

16. Dále vycházel ze Zvláštních pojistných podmínek, které jsou součástí předmětné pojistné smlouvy, když se pojištění odpovědnosti za škodu nevztahuje na škodu způsobenou odcizením věci ve střeženém objektu a pojištění pro případ odcizení se vztahuje i na cizí věci převzaté jako jsou motorová a přípojná vozidla s registrační značkou. V projednávané věci se tak použije ustanovení smlouvy o pojištění pro případ odcizení. Pojištění těchto věcí si účastníci sjednali na obvyklou cenu. V případě poškození věci pak vzniká oprávněné osobě právo, aby ji pojistitel vyplatil z pojištění na obvyklou cenu částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu poškozené věci, sníženou o částku odpovídající stupni opotřebení nebo znehodnocení s přihlédnutím k zhodnocení nahrazovaných částí z doby bezprostředně před vznikem pojistné události a sníženou o cenu využitelných zbytků.

17. Žalobce uvedl, že vozidlo nechal opravit a že tak po pojišťovně nárokuje škodu, která mu opravou vznikla, představující náklady na uvedení věci do stavu před poškozením. V řízení tvrdil, že náklady na náhradní díly vynaložil, že taková skutečnost se jeví jako logická. Neuvedl však již, jakou konkrétní částku skutečně vynaložil na opravu vozu a pouze uváděl částku, za kterou je možné náhradní díly pořídit. Žalobce ani po poučení soudem nedoplnil, jakou částku vynaložil na opravu vozidla když, ceník náhradních dílů představuje pouze cenu dílů nových, které mohly být žalobcem zakoupeny. Uvedený ceník však neprokazuje výdaje, které žalobce skutečně vynaložil. Předložený ceník se navíc nevztahuje k celé tvrzené částce, když žalobce tvrdí, že mu vznikla hmotná škoda ve výši 106 415 (bez ceny za práci) na materiálu a předkládaný ceník kalkuluje s částkou 87 081,63 Kč. Žalobce až v podání ze dne 22. 9. 2023 uvedl, že v ceníku nebyly omylem započteny další položky, které v tomto podání uvádí a jejichž celkový součet již činí tvrzenou částku.

18. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že vozidlo nechal opravit a žádá, aby mu byla stanovená peněžní náhrada za škodu způsobenou na věci, jakožto náhrada nákladů potřebných k tomu, aby vozidlo uvedl do původního stavu, nesplnil své břemeno důkazní, když neprokázal, jakou částku na opravu vynaložil. Předložený ceník je ukazatelem pouze předpokládaných nákladů na opravu. Tento ceník je navíc ve zjevném rozporu s úředním záznamem o podání vysvětlení, kde žalobce uvedl, že jednáním neznámého pachatele došlo k poškození dvou vozidel a škoda je ve výši přibližně 30 000 Kč (tj. 15 000 Kč každý vůz).

19. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a na tuto výzvu žalobce tvrzení nedoplnil a pouze uvedl, že zajisté musel vynaložit částku na opravu, neboť díly zadarmo by nikde nedostal. Osobně byl žalobce již konkrétně poučen k doplnění svých tvrzení při jednání dne 30. 6. 2023, kdy žalobce ani po tomto poučení důkazy nenavrhl. Žalobce uvedl, že doklady již po 10 letech nemá k dispozici a nemůže doložit soudu náklady na opravu, které musel vynaložit. Soud I. stupně bezvýsledně poučil žalobce rovněž při jednání dne 8. 2. 2024. S ohledem na neunesení břemene důkazního soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 400 Kč v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

21. Výrok o nákladech řízení, které platil stát ve výši 3 500 Kč (znalečné) odůvodnil tím, že uložil je zaplatit žalobci, který byl v řízení zcela neúspěšný, a v souladu s ust. § 155 odst. 1 o. s. ř. určil výši povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení státu.

22. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí dále spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Soud prvého stupně navíc neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žalobcem navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.

23. Vzhledem k tomu, že je škodní událost stará téměř 12 let, žalobce samozřejmě těmito důkazními prostředky nedisponuje, neboť jako podnikatel provozující autoservis realizuje ročně desítky až stovky zakázek. Není tedy reálné uchovávat fotodokumentaci každého vozidla. V řízení však vyšlo najevo, že těmito důkazními prostředky disponuje žalovaná a jsou součástí pojistného likvidačního spisu. Žalobce navrhl ve svém vyjádření ze dne 5.10.2023, aby žalovaná předložila spis, který eviduje k pojistné události, neboť obsahuje důkazy o stavu vozidla, se kterými žalobce nedisponuje.

24. Žalobce bez přesné znalosti fotodokumentace nemohl doplnit tvrzení o vybavení vozidla, díly, poškození atd. Proto žalobce využil institutu ediční povinnosti a navrhl, aby soud vyzval žalovanou k předložení likvidačního spisu obsahujícího fotodokumentaci. V tomto byl žalobce zkrácen na svých právech, když je názoru, že soud prvého stupně měl jeho návrhu na uložení ediční povinnosti vyhovět.

25. Žalobce ve věci předložil jako důkaz oficiální ceník dealera značky [podezřelý výraz] a v něm oceněné poškozené či odcizené náhradní díly, které bylo nutné vyměnit. Ceny byly určeny přesně dle VIN předmětného vozidla tudíž je nelze sporovat. Vzhledem ke specifičnosti předmětného vozidla (rok výroby, typ a barva vnitřní výbavy, karoserie atd.) nebylo možné vozidlo uvést do stavu, ve kterém jej žalobce převzal do opravy, aniž by tyto díly pořídil za uvedené ceny. Po opravě vozidla mu zákazník pan [jméno FO] vystavil čestné prohlášení, že oprava byla řádně provedena.

26. Vzniklá škoda na vozidlu je potvrzena jednak znaleckým posudkem soudního znalce [jméno FO], který si nechal zpracovat žalobce, dále potom i znaleckým posudkem znalce [jméno FO], který i při svém výslechu jednoznačně uvedl, že vozidlo nebylo možné dát do původního stavu jiným způsoben, než učinil žalobce.

27. Při posuzování předmětné pojistné smlouvy a možných nárok je nezbytně nutné a logické vyjít z článku III. předmětné pojistné smlouvy, a to především ve znění dodatku č.[hodnota] ze dne 30.7.2010, kde je v jeho článku III. odst. 1.2. sjednáno dodatkové pojištění „[podezřelý výraz]“. Toto se zcela jasně vztahuje na škodu způsobenou na movité věci převzaté za účelem její opravy a dále je stanoveno, že se mezi tyto movité věci počítají i motorová vozidla.

28. Zde je jasně uveden limit plnění 150 000 Kč a spoluúčast ve výši 2 500 Kč. Na rozdíl od některých ostatních druhů pojištění uvedených v pojistné smlouvě, kde se užívá časová cena, zde není údaj o časové ceně, tudíž se časová cena pro pojistné plnění neužije. Pojistné podmínky, na které odkazuje žalovaná, byly také tímto dodatkem č.[hodnota], v jeho znění změněny. Předmětná pojistná smlouva uvádí různé druhy pojistných rizik a k těmto vždy jednotlivě pojistnou částku spoluúčast a u některých je uveden údaj, že se užije časová hodnota. U druhu pojištění, které žalobce uplatňuje, však tento údaj není, stejně jako u mnoha dalších, tudíž je jasné, že se časová hodnota neužije. Jiný výklad, proč někde údaj o časové hodnotě je uveden a jinde není, není logický ani spravedlivý.

29. Soud prvého stupně měl tedy aplikovat na danou věc tento druh pojištění, neboť důvod jeho sjednávání byl zcela logický v rámci žalobcem provozované podnikatelské činnosti.

30. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a sám ve věci rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci nárok na náhradu nákladů řízení, alternativně aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvého stupně k doplnění dokazování.

31. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného s tím, že soud I. stupně dále správně vycházel ze zjištěného skutkového stavu, že škoda na vozidle byla způsobena jednáním neznámého pachatele, který odcizil velké množství vybavení vozu. Nejednalo se tedy o škodu způsobenou z provozní činnosti dle výše uvedeného ustanovení a neuplatní se tak pojištění odpovědnosti za škodu dle pojistné smlouvy. Dále soud vycházel ze Zvláštních pojistných podmínek, které jsou součástí Pojistné smlouvy. Dle těchto podmínek se pojištění odpovědnosti za škodu nevztahuje na škodu způsobenou odcizením věci ve střeženém objektu. Pojištění pro případ odcizení se vztahuje i na cizí věci převzaté jako jsou motorová a přípojná vozidla s registrační značkou. V projednávané věci se tak použije ustanovení smlouvy o pojištění pro případ odcizení. Pojištění těchto věcí se sjednalo na obvyklou cenu.

32. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

34. Odvolací soud znovu provedl důkaz dopisem žalobce žalované ze dne 15.11.2013, z něhož zjistil, že v něm žalobce uvedl, že „z důvodu, že neví, co po mě budete požadovat, nic nepřikládám“.

35. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav. Tento skutkový stav nedoznal podstatných změn ani v odvolacím řízení. Soud I. stupně aplikoval i přiléhavá zákonná ustanovení.

36. Lze souhlasit i se závěry soudu I. stupně ohledně právního posouzení smluvního vztahu, včetně závěru, že pozdní uplatnění nároku na pojistné plnění nemá dle smluvních ujednání pro žalobce žádné právní důsledky. V této souvislosti lze z důvodu hospodárnosti (§ 6 o.s.ř.) zcela odkázat na přesvědčivé odůvodnění v napadeném rozhodnutí (bod 22.-24.).

37. K odvolacím námitkám žalobce je zapotřebí zdůraznit, že podle ust § 420a odst. 2 obč. zák. je škoda způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí nebo c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Tvrzená škoda na vozidle byla dle žalobních tvrzení způsobena jednáním neznámého pachatele, který odcizil vybavení vozu. Nejedná se tak o škodu způsobenou z provozní činnosti podle ust. § 420 obč. zák. a neuplatní se tak pojištění odpovědnosti za škodu dle pojistné smlouvy. Takové pojištění by připadalo v úvahu při poškození vozidla zákazníka např. při svařování dílů, vyzvednutí zvedákem, odmontování nějaké součásti, poškození při zkušební jízdě apod. I podle Zvláštních pojistných podmínek, které jsou součástí předmětné pojistné smlouvy, se pojištění odpovědnosti za škodu nevztahuje na škodu způsobenou odcizením věci ve střeženém objektu. Pojištění pro případ odcizení se tak vztahuje i na cizí věci převzaté jako jsou motorová a přípojná vozidla s registrační značkou.

38. V projednávané věci je tak nutno (jak správně dovodil i soud I. stupně) použít ustanovení smlouvy o pojištění pro případ odcizení. Pojištění těchto věcí se sjednalo na obvyklou cenu. V případě poškození věci pak vzniká žalobci právo, aby ji pojistitel vyplatil z pojištění na obvyklou cenu částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu poškozené věci, sníženou o částku odpovídající stupni opotřebení nebo znehodnocení s přihlédnutím k zhodnocení nahrazovaných částí z doby bezprostředně před vznikem pojistné události a sníženou o cenu využitelných zbytků.

39. Pokud se jedná o neunesení břemene žalobcem, soud I. stupně částečně v odůvodnění zaměnil břemeno tvrzení a důkazní břemeno, nicméně to nečiní odůvodnění nepřezkoumatelným.

40. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

41. V občanském soudním řízení břemeno tvrzení (povinnost účastníka řízení uvést skutečnosti rozhodné pro jeho nárok, resp. pro popření nároku protistrany) a důkazní břemeno (povinnost účastníka řízení prokázat tvrzenou skutečnost) tíží primárně žalobce.

42. Žalobce byl zastoupen po celou dobu řízení kvalifikovaným právním zástupcem, opakovaně byl návodně poučen soudem I. stupně podle ust. § 118a o.s.ř., přesto nesplnil povinnost tvrzení (nikoli jak nepřesně uvedl soud I. stupně břemeno důkazní) podle ust. 101 o.s.ř. Žalobce sice uváděl různé částky, které stály náhradní díly, ale doposud neuvedl žádnou částku, kterou údajně na opravu vynaložil ze svých prostředků.

43. Podle ustálené judikatury škoda podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. je třeba chápat jako majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, a je proto tak penězi nahraditelná (srov. např. Rc 55/71, s. 151), újmu, jež vznikla ve sféře poškozeného. Takovou újmou se rozumí především majetková újma spočívající jednak v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného, jakož i to, o co se sice majetek poškozeného nezmenšil, ale na druhé straně zase ani nerozmnožil, ač by to bylo jinak logické a očekávatelné (což se nazývá ušlým ziskem). Hradí se tedy to, o co se majetek poškozeného v důsledku škodné události zmenšil, a také to, o co se v důsledku škodní události majetek poškozeného nerozrostl. Zmenšení majetku poškozeného se označuje jako skutečná škoda, nerozmnožení majetkových hodnot poškozeného, ač by se jinak dalo očekávat s ohledem na obvyklý běh věcí (srov. opět [hodnota]).

44. Žalobce však doposud neuvedl, jaké prostředky ze svých peněžních prostředků vynaložil na opravu předmětného vozidla.

45. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že sám jako dlouholetý profesionál v oboru, ohodnotil škodu od 15 000 Kč (bezprostředně po poškození vozidla) až do 126 342 Kč (v průběhu řízení). Žaloval přitom částku 90 000 Kč. Už sama o sobě tedy jsou nekonkrétní tvrzení žalobce nevěrohodná.

46. Přitom žalobce ani nikdy neoznačil datum, kdy mu údajná škoda vznikla. Poškozením předmětného vozidla totiž nevznikla škoda žalobci, ale vlastníku vozidla. Žalobce nikdy neuvedl žádný den nebo jiný časový úsek, kdy měl vynaložit prostředky na předmětný automobil.

47. Z provedeného dokazování také vyplývá, že žádné doklady k platbě čehokoli žalobce nepředložil ani žalované.

48. Správně tedy soud I. stupně neprováděl důkaz spisem žalované, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a tento důkaz nemohl sloužit k důkazu neexistujícího tvrzení.

49. Důkazy totiž lze provádět jen k existujícím tvrzením, nikoli k tvrzením, které nikdo neuvedl. Vzhledem k neunesení břemene tvrzení, nebylo možno přistoupit k prokazování neexistujících tvrzení.

50. Žalobce měl doplnit tvrzení o tehdejší opravě vozidla, kterou platil, a to nijak nesouvisí se přesnou znalostí fotodokumentace vozidla, i kdyby byla ve spise žalované. Žalobce se mýlí, pokud tento důkaz podřazuje pod institut ediční povinnosti.

51. Soud I. stupně tak žalobce nezkrátil na jeho právech.

52. Stejně tak žalobní tvrzení nemůže nahradit oficiální ceník dealera značky [podezřelý výraz] a v něm oceněné náhradní díly, když ani žalobce netvrdil, že by od tohoto prodejce cokoli nakoupil. Právně irelevantní pro rozhodnutí v této věci jsou pak i tam uvedené ceny.

53. Totéž samozřejmě platí o čestném prohlášení [jméno FO], že vozidlo mu bylo vráceno nepoškozené.

54. Vzniklá škoda žalobci pak nemůže být ani potvrzena znaleckým posudkem [jméno FO], který si nechal zpracovat žalobce, a ani znaleckým posudkem znalce [jméno FO].

55. V poslední fázi řízení počal žalobce tvrdit, že doklady o zakoupení náhradních dílů předal [jméno FO], aniž by však opět blíže tyto doklady označil a aniž by toto údajné předání vyplývalo nejenom z dřívějších tvrzení žalobce, ale i z čestného prohlášení [jméno FO].

56. U žalobce přitom v jeho mnohých a obsáhlých podáních zcela absentuje jediný konkrétní údaj o vynaložení jeho peněžních prostředků na opravu předmětného vozidla.

57. Odvolací soud se též ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že i kdyby žalobce tvrdil a prokázal, že vynaložil na opravu vozidla jednu z tvrzených částek ve výši 118 415 Kč, jednalo by se o částku neúčelnou s ohledem na hodnotu vozidla přibližně 30 000-45 000 Kč.

58. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé, včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil – výrok I.

59. Naopak soud I. stupně pochybil při rozhodování o nákladech řízení, když opomněl (ačkoli na to byl upozorněn v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. [spisová značka] - viz bod 56.), že žalobu žalobce vzal částečně zpět pro chování žalované. Proto je třeba o nákladech mezi účastníky rozhodnout podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. žalovaná tak byla úspěšná z 84 % a přísluší jí tak 68 % nákladů, spočívajících podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., částka 300 Kč za každý ze 18 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 15. 7. 2016, účast na jednání dne 16. 11. 2017, podání ze dne 18. 12. 2017, účast na jednání dne 13. 12. 2018, 15. 5. 2019, vyjádření ze dne 16. 10. 2019, účast na jednání dne 18. 11. 2019, 12. 2. 2020, účast na vyhlášení rozsudku dne 17. 2. 2020, vyjádření k odvolání ze dne 5. 2. 2021, účast na jednání u odvolacího soudu dne 21. 9. 2021, účast na jednání dne 9. 3. 2022, 18. 5. 2022, odvolání ze dne 11. 7. 2022, účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2023, účast na jednání dne 30. 6. 2023, 14. 9. 2023, 8. 2. 2024) a zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 3 500 Kč, celkem 8 900 Kč, z čehož 68% je 6 052 Kč.

60. Odvolací soud proto ve výši nákladů rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a ve zbylé části jej jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

61. Soud I. stupně pochybil i při rozhodování o nákladech řízení, které platil stát ve výši 3 500 Kč (znalečné), když taktéž opomněl (ačkoli na to byl upozorněn v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 12 Co 344/2022-253 - viz bod 57.), že žalobu žalobce vzal částečně zpět pro chování žalované. Proto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost zaplatit žalobci 84 % nákladů ve výši 2 940 Kč a žalované 16 těchto nákladů ve výši 560 Kč v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo.

62. Odvolací soud proto výrok III. rozhodnutí soudu I. stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 2 940 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 560 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

63. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., žalované přiznal částku 300 Kč za sepis vyjádření, přípravu na ústní jednání dne 3.9.2024 a účast na tomto jednání, celkem 900 Kč v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).