pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci b) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se každý ze žalobců domáhal zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že se jedná o paušální náhradu škody za zpoždění letu dne [datum] č. QS [číslo] z [anonymizována dvě slova] do [obec], který byl při příletu zpožděn o [údaj o čase] hod.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobci neuplatnili nárok na zaplacení vymáhané částky včas, neboť podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. Žalovaná dále namítla neplatnost postoupení pohledávky žalobci na [právnická osoba] [anonymizováno], která u žalované uplatnila postoupený nárok, a tedy i toto uplatnění nároku je nutné považovat za neplatné, neboť [právnická osoba] nedisponovala věcnou legitimací k takovému jednání. Žalovaná označila za sporné, že žalobci byli účastníky letu v případě, pokud nejsou doloženy palubní vstupenky s tím, že elektronická letenka prokazuje nákup letenky; nikoli účast žalobců na letu.

4. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání věci. Vzhledem k tomu, že žalovaná má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6, shledal, že pravomoc českých soudů je dána podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečností nesporných mezi účastníky, tedy, že let žalobců byl delší než [číslo] km a kratší než [číslo] km a na příletu byl zpožděn o více než tři hodiny. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

6. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda bylo nutné uplatnit právo na náhradu podle nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje [ustanovení právního předpisu EU] (dále také jen nařízení) ve lhůtě podle § 2553 odst. 3 o. z., a rovněž i zda toto právo bylo v daném případě řádně uplatněno. Zabýval se též tím, zda nařízení je možno chápat jako přepravní řád ve smyslu § 2553 odst. 1 a odst. 2 o. z. Soud I. stupně dospěl k závěru, že nařízení, jako přímo závazný právní předpis Evropské unie nemůže být považováno za přepravní řád. Soud I. stupně tuto úvahu odůvodnil tím, že opačný výklad by znamenal omezení doby pro úspěšné uplatnění nároků cestujících např. proti [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] publikované pod [číslo] Sb. m.s., která stanoví v čl. 35 promlčecí lhůtu k uplatnění práv cestujících na dva roky. Soud I. stupně přihlédl též k tomu, že nároky na náhradu podle čl. 7 nařízení jsou paušalizovanou náhradou nemajetkové újmy cestujících a nedotýkají se nároků z [anonymizována dvě slova]. Soud I. stupně dále uvedl, že nařízení by vzhledem ke své právní síle mohlo upravovat speciálně reklamační popř. i promlčecí dobu pro uplatnění právních nároků, zatímco přepravní řády podle § 2553 o.z. jsou podzákonnými právními předpisy a nemohou proto modifikovat zákonnou úpravu promlčecí doby stanovenou v § 2553 odst. 3 o.z. Soud I. stupně uzavřel, že nařízení není přepravním řádem ve smyslu § 2553 o.z. a § 2578 o.z. a nutným předpokladem pro úspěšné uplatnění nároků z nařízení proto není předchozí reklamace podle § 2553 odst. 3 o.z. Soud I. stupně proto dovodil, že postačuje uplatnění nároku podle nařízení v obecné promlčecí lhůtě podle § 629 o.z., neboť nařízení nestanoví jinak. Za této situace soud I. stupně považoval za nadbytečné zabývat se platností případného postoupení nároku žalobců na [právnická osoba] [anonymizováno].

7. Soud I. stupně přiznal žalobcům náhradu podle čl. 5 odst. 1 písm. [anonymizováno]) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, neboť let žalobců, delší než [číslo] km a kratší než [číslo] km, jehož se žalobci účastnili, byl oproti plánovanému příletu opožděn o více než 3 hodiny. Každému ze žalobců proto přiznal [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši podle § 1802 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšným žalobcům za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady na právní zastoupení advokátem v celkové výši [částka], celkem ve výši [částka].

9. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž vytkla soudu I. stupně nesprávný závěr, jestliže dovodil, že ust. § 2553 odst. 3 o.z. nelze na danou věc aplikovat a právo na náhradu podle nařízení č. 261/2004 není nutné u dopravce uplatnit nejpozději do šesti měsíců od data provedení přepravy. Žalovaná uvedla, že podle ust. § 2553 odst. 3 o.z. musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději do šesti měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. V této souvislosti odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který potvrdil závěry Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle nichž je třeba toto ustanovení aplikovat i na případy náhrady škody podle nařízení. Zdůraznila, že Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku výslovně uvedl, že pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o.z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o.z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí též nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu čl. 7 nařízení. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí téhož soudu sp. zn. [spisová značka]. Soudu I. stupně žalovaná vytkla, že ignoroval ustálenou judikaturu Městského soudu, když nezkoumal, zda žalobci doručili žalované písemnost, v níž by uplatnili svůj nárok ve lhůtě šesti měsíců od data provedení letu.

10. Žalovaná uvedla, že již před soudem I. stupně namítala, že smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobci je neplatná s tím, že k takovému závěru dospěl též Městský soud v Praze opakovaně, a to např. v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Žalovaná dále uvedla, že jednání činěné na základě neplatné postupní smlouvy musí být rovněž považováno za neplatné a soudu I. stupně vytkla, že ani nezkoumal, zda [právnická osoba] [anonymizováno] vyzvala žalovanou k úhradě kompenzace a zda byla výzva žalované doručena. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Při jednání odvolacího soudu žalovaná odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v němž bylo rozhodováno v obdobné věci, rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a řízení bylo zastaveno.

12. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že nelze souhlasit s tvrzením žalované, že by soud I. stupně ignoroval tvrzenou judikaturu Městského soudu v Praze a odůvodnění rozsudku I. stupně označili za zcela zřetelné. Žalobci vyjádřili souhlas se závěry soudu I. stupně, že ust. § 2553 o.z. se aplikuje pouze pro přepravní řád, za nějž nelze považovat přímo použitelné nařízení Evropské unie s tím, že opačný výklad by znamenal omezení doby pro úspěšné uplatnění nároku cestujících, například oproti [anonymizována dvě slova], která v čl. 35 stanoví promlčecí lhůtu k uplatnění práv cestujících na dva roky. Žalobci dále vyjádřili souhlas se závěry soudu I. stupně, že k zamezení promlčení nároku na odškodnění podle nařízení postačí jeho uplatnění v obecné promlčecí lhůtě stanovené v § 629 o.z., neboť nařízení nestanoví jinak a nebylo proto třeba se zabývat platností smluv o postoupení pohledávky.

13. Žalobci zdůraznili, že jakýkoliv výklad nařízení v neprospěch cestujících porušuje základní zásady, na nichž nařízení stojí, tedy zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a jakoukoli další argumentaci žalované vztahující se k neplatnosti postupní smlouvy, promlčení apod. označili za irelevantní a v této souvislosti odkázali na judikaturu Městského soudu v Praze např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z nějž vyplývá, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a tvrzená neplatnost smlouvy o postoupení byla žalobci v každém jednotlivém případě dodatečně zhojena jejich dalším postupem, kdy jakmile začaly české soudy rozhodovat o neplatnosti postoupení, přistoupil každý ze žalobců k provedení zpětného postoupení svého nároku ze [právnická osoba] na svou osobu a zaslání nové předžalobní výzvy žalované, z níž vyplývá, že předchozí jednání [právnická osoba] berou za své a odkazují na ně a souhlasí s ním. Žalobci zdůraznili, že jejich nároky byly uplatněny řádně a včas, žalovaná však nesplnila svou povinnost a žalobcům žalované plnění dosud neuhradila.

14. Žalobci uvedli, že v případě, že by nebylo možné aplikovat obecnou promlčecí lhůtu, lze zcela legitimně argumentovat tak, jak rozhodoval Městský soud v Praze v senátě [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] v tom smyslu, že lhůta šest měsíců pro uplatnění nároku podle ust. § 2553 o.z. byla dodržena tím, že výzva [právnická osoba] byla žalované zaslána za souhlasu cestujících, kteří ji posléze vzali za svou a tím zhojili tvrzenou neplatnost postupní smlouvy.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., jakož i řízení předcházející jeho vydání, zopakoval dokazování v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. výzvou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] a odvolání žalované neshledal důvodným.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů, která je ve věci dána podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, na základě bydliště (sídla) žalované v České republice, jak správně dovodil též soud I. stupně.

17. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku ze smlouvy o přepravě je dle čl. 5 odst. 2 věta druhá nařízení [anonymizována dvě slova] a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, soud I. stupně správně věc posuzoval též podle nařízení č. 261/2004, neboť jde o uplatnění práv cestujících ze zpoždění či zrušení letu, (čl. 1 odst. 1 písm. b), [anonymizováno]) nařízení), kdy místem příletu zpožděného letu žalobců bylo letiště v [obec] tzn. umístěné na území členského státu EU. Ustanovení nařízení se přitom použijí přednostně před ustanoveními vnitrostátního práva.

18. Soud I. stupně rozhodl správně, když žalobě vyhověl, vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, z nějž mohl vycházet též odvolací soud, ale jeho odůvodnění už zcela správné není. Soud I. stupně dovodil, že v projednávané věci nelze postupovat podle § 2553 o.z. s tím, že nařízení č. 261/2004 nelze považovat za přepravní řád ve smyslu ust. § 2553 odst. 1 a 2 o.z. Tento závěr neshledal odvolací soud správným a dospěl k závěru, že nemá důvod se odchylovat od závěrů vyložených např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], v nichž vyslovil právní názor, že vzhledem k tomu, že nařízení č. 261/2004 nestanoví lhůtu, v níž musí být nárok u žalované či u soudu uplatněn, je třeba vycházet z vnitrostátní právní úpravy. Tento závěr vyplývá např. z rozhodnutí [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] - [číslo] Lhůtu k uplatnění práv z pravidelné přepravy osob stanoví podle § 2553 odst. 1 o.z. přepravní řády. Podle § 2553 odst. 3 o.z. musí být tato práva uplatněna u dopravce bez zbytečného odkladu, nejpozději do šesti měsíců. Není-li v této šestiměsíční lhůtě právo u dopravce uplatněno a namítne-li to dopravce, soud toto právo nepřizná.

19. Soud I. stupně měl vyřešit, zda žalobci uplatnili právo na náhradu podle nařízení včas. Jeho závěr, že nelze použít lhůtu stanovenou v § 2553 odst. 3. o.z. neshledal odvolací soud správný, jak vyloženo shora. Vzhledem k tomu, že původní nárok žalobců u žalované uplatnila [právnická osoba] [anonymizováno] bylo třeba dále zkoumat, zda touto výzvou bylo uplatněno včas i právo žalobců u žalované. Odvolací soud shledal, že takto uplatněnou výzvu prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] v šestiměsíční lhůtě lze považovat za výzvu, která je způsobilá splnit právní následky, jako by výzvu podali žalobci. K tomuto závěru dospěl zejména z toho důvodu, že ve výzvě ze dne [datum] jsou žalobci řádně specifikováni jménem, příjmením, je specifikováno číslo rezervace, místo odletu a příletu, vzdálenost, požadovaná částka [částka] a lhůta k zaplacení 14 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vyplývá, že ji žalobci uplatnili prostřednictvím své právní zástupkyně a odvolávají se v ní na výzvu ze dne [datum] učiněnou prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] a opětovně předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím a nákladů na právní zastoupení advokátem. Taktéž v předžalobní výzvě jsou specifikováni žalobci jménem, příjmením, a dále je uvedeno číslo letu, letiště odletu a letiště příletu a číslo rezervace.

20. Podle čl. 5 odst. 1 písm. [anonymizováno]) nařízení mají při zrušení letu dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže: i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle čl. 5 odst. 3 nařízení není provozující letecký dopravce povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

21. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši [částka] u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

22. Podle judikatury [anonymizováno], zejména rozsudku ze dne [datum], [jméno] [příjmení] a další (věci [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]), musí být články 5, 6 a 7 nařízení vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem.

23. V daném případě, kdy se jednalo o let z [anonymizována dvě slova] do [obec] v délce [číslo] km, který byl při příletu zpožděn o [údaj o čase] hod., zpoždění letu v cílovém místě určení tedy činilo více než tři hodiny oproti plánovanému času příletu, náleží cestujícímu náhrada škody podle čl. 5 odst. 1 písm. [anonymizováno]) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, tzn. ve výši [částka].

24. Odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného v dostatečné míře soudem I. stupně shledal, že nemá důvod se odlišovat od závěrů uvedených ve skutkově obdobných věcech rozhodnutých Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], v nichž byly smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [anonymizováno] a cestujícími shledány opakovaně jako neplatné, a to i s odkazem na rozhodnutí německých soudů (zejména rozhodnutí [příjmení] soudu v [obec] nad [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud nicméně shledal neplatnost smlouvy dle § 125 BGB ve spojení s § 126, § 126a a § 127 BGB, a to pro nedostatek sjednané formy a nedostatek podpisu smluvních stran.

25. Žalobci však nejen nezpochybňovali, že smlouvu o postoupení pohledávky s [anonymizováno] uzavřeli a prostřednictvím této společnosti se chtěli domoci na žalované náhrady za zpožděný let, ale zároveň ve svých dalších úkonech (předžalobní výzva ze dne [datum] a žaloba), učiněných poté, [anonymizováno] byla v jiných soudních řízeních před českými soudy shledána neplatnost smluv o postoupení pohledávky mezi cestujícími a [anonymizováno], se nadále výzvy učiněné prostřednictvím [anonymizováno] dovolávají. Výzva učiněná [právnická osoba] za žalobce dne [datum] byla sice jednáním osoby neoprávněné jednat za žalobce ve smyslu § 440 odst. 1 věta druhá o.z., ale žalobci později toto jednání svým konkludentním jednáním schválili. K závěru, že dodatečné schválení jednání může být učiněno i konkludentně, dospěl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přičemž toto schválení bylo učiněno bez zbytečného odkladu - poté, [anonymizováno] české soudy začaly shledávat smlouvy o postoupení pohledávek cestujících na [právnická osoba] neplatnými. V důsledku tohoto schválení jsou žalobci učiněným jednáním, tedy uplatněním nároku na náhradu škody u žalované vázáni, a toto uplatnění nároku má účinky i vůči žalované.

26. Žalovaná přitom byla výzvou učiněnou prostřednictvím [anonymizováno] upozorněna na to, kteří konkrétní cestující uplatňují nárok vyplývající ze zpoždění určitého konkrétního letu, i na výši požadované částky. Žalovaná na toto uplatnění nároku nijak nereagovala, ani úhradou, ani vznesením jakýchkoli námitek (např. proti vymáhání nároku [právnická osoba]), ani požadavkem, aby u ní nárok uplatnili přímo cestující. Žádným způsobem se tak ve vztahu k cestujícím nepřihlásila ke své odpovědnosti leteckého dopravce podle nařízení a neplatností smlouvy o postoupení pohledávky mezi cestující a [anonymizováno] argumentuje nikoli ve prospěch cestujících, ale proto, aby cestujícím náhradu podle nařízení nemusela poskytnout. Tento postup je v rozporu s cílem nařízení, jímž je vysoká úroveň ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele.

27. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobci nárok na náhradu škody podle čl. 5 a 7 nařízení uplatnili důvodně a splnili rovněž podmínku včasného uplatnění tohoto nároku stanovenou v § 2553 odst. 3 o.z., když svůj nárok uplatnili u žalované dne [datum].

28. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením v den následující po uplynutí lhůty 14 dnů, jež jí byla ve výzvě ze dne [datum] poskytnuta tzn. až dnem [datum], a v souladu s § 1970 o.z. je povinna za období od tohoto dne do zaplacení zaplatit žalobcům též úrok z prodlení z dlužné částky, ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 10% ročně.

29. K námitce žalované ohledně usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] uvádí odvolací soud pouze tolik, že předsedkyně senátu ve věci [spisová značka] měla pochybnosti o tom, zda na straně žalující vystupují osoby, o kterých Mgr. [příjmení] uváděla, že je zastupuje, neboť se jednalo o osoby uvedené v žalobě jako a) – x) z různých zemí světa ([země], [země], [země], [země]). Vyzval proto Mgr. [příjmení], aby ve lhůtě 15 dnů doložila plné moci všech žalobců s ověřeným podpisem žalobců, což Mgr. [příjmení] ani v prodloužené lhůtě nesplnila. Odvolací soud proto v uvedené věci pro nedostatek podmínek řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Odvolací senát v nyní projednávané věci nemá pochybnosti o tom, že plné moci žalobců pro Mgr. [příjmení] jsou podepsány žalobci a že na straně žalující vystupují ti, kteří udělili Mgr. [příjmení] plné moci.

30. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) b) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve vyhovujících výrocích ad I. a II. jen ohledně úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] tak, že v této části žalobu zamítl, jinak rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a II., jakož i ve výroku III. o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobcům, kteří byli v odvolacím řízení plně úspěšní, byly přiznány náklady řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum]) z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 ve výši [částka] při kurzu [anonymizováno] vůči [anonymizováno] podle aktuálního kurzu. Dne [datum] činil kurz [anonymizováno] vůči [anonymizována dvě slova], [částka], tarifní hodnota činila [částka] a odměna za jeden úkon právní služby [částka] po snížení o 20% podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku [částka]. Dne [datum] činil kurz [anonymizováno] vůči [anonymizováno] částku [částka], z níž je tarifní hodnota [částka] a mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby [částka] po snížení o 20% činila částku [částka]. V odvolacím řízení tak vznikly každému ze žalobců náklady za právní zastoupení ve výši [částka], pro oba žalobce celkem ve výši [částka], nimž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH 21 % z částky [částka] v částce [částka] celkem náklady ve výši [částka], z níž na každého ze žalobců připadá částka [částka], kterou bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobců.