o 30 920 Kč s příslušenstvím,

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 692 Kč od 1.12.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 782 Kč od 1.1.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 446 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení (výrok I). Zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 943 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce, [právnická osoba], domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 920 Kč s příslušenstvím, představované neuhrazenými příspěvky do fondu oprav ve výši 2 692 Kč za listopad 2021 a ve výši 782 Kč za prosinec 2021 (poměrná část) a nedoplatkem z vyúčtování služeb za rok 2021 spojených s užíváním bytové jednotky č. [číslo], v 6. podlaží, domu čp. [číslo], [číslo] a [číslo] v [adresa] ve výši 27 446 Kč. Žalovaný byl v rozhodném období spoluvlastníkem bytu s podílem 13/14 na předmětné jednotce a 997/42736 na společných částech domu. Vlastnictví nabyl dne 13. 11. 2019 ve veřejné dražbě a pozbyl dne 9. 12. 2021. Vyúčtování bylo žalovanému doručeno dne 14. 4. 2022 a bylo splatné dne 31. 7. 2022, od následujícího dne byl žalovaný v prodlení, neboť požadovanou částku ani přes výzvu neuhradil.

3. Žalovaný namítal, že nebyl výlučným vlastníkem bytu, pouze jeho spoluvlastníkem, a proto mu měly být účtovány pouze poměrné částky, v bytě pobývala nájemnice, která hradila žalobci od listopadu 2019 do září 2020 částku 3 210 Kč měsíčně za služby, žalobce však uvedené platby odmítal zohlednit. Od 9. 12. 2021 navíc již žalovaný není spoluvlastníkem bytu. Měla být zohledněna též skutečnost, že platil vyšší příspěvky do fondu oprav ve výši 27 Kč/m², přestože dle zápisu ze shromáždění ze dne 24. 7. 2013 byla schválena výše příspěvku pouze ve výši 22 Kč/m².

4. V rámci obrany pak žalovaný uplatnil několik kompenzačních námitek. V podání ze dne 15. 1. 2024 započetl částku 10 814 Kč jako přeplatek z vyúčtování za rok 2020, částku 1 943 Kč jako platbu uhrazenou žalobci dne 2. 6. 2021, která nebyla ve vyúčtování za rok 2021 zohledněna a částku 11 966 Kč jako přeplatek do fondu oprav, vyplývající z rozdílu 5 Kč/m² za výměru bytu 99,7 m² za období 24 měsíců. V dalším podání ze dne 14. 2. 2024 započetl částku 820 Kč jako přeplatek na správní odměnu o 35 Kč měsíčně, protože navýšení této odměny nebylo schváleno. V podání ze dne 10. 6. 2024 uplatnil k započtení zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 326 Kč za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 (částka sestávající z úhrady jeho nájemkyně ve výši 33 329 Kč a přeplatku do fondu oprav ve výši 13 997 Kč) a dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 044 Kč za období od 1. 1. 2022 do 23. 5. 2023.

5. Žalobce ke kompenzačním námitkám uvedl, že částka 10 814 Kč byla použita k úhradě dluhů žalovaného z listopadu a prosince 2019 a nedoplatku vyúčtování za rok 2019, neboť žalovaný neuhradil v listopadu 2019 částku 3 541 Kč a v prosinci 2019 částku 5 902 Kč a z vyúčtování služeb za rok 2019 mu vznikl nedoplatek ve výši 1 371 Kč, což dohromady tvoří započtenou částku. Zaplacená částka 1 943 Kč nebyla přeplatkem, ale nedoplatkem služeb za rok 2020.

6. Soud I. stupně provedl dokazování, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem bytu ke dni 7. 10. 2020 s podílem o velikosti 13/14 na jednotce. Spolu s ním měli podíl o velikosti 1/28 na jednotce další dvě spoluvlastnice. Žalovaný nabyl svůj podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 13. 11. 2019 (právní moc dne 4. 12. 2019 a právní účinky zápisu ke dni 9. 1. 2020). Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 28. 4. 2022 vyhověl žalobě, kterou žalovaný podal proti svojí nájemnici na zaplacení částky 149 838 Kč s příslušenstvím, kterou mu nájemnice dlužila v souvislosti s užíváním předmětného bytu a dne 23. 5. 2023 na jeho základě vydal soudní exekutor ve prospěch žalovaného na úkor žalobce exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, tj. částky 33 328,60 Kč zaplacené nájemnicí na účet žalobce, kterou exekutor rozdělil tak, že 8 724,10 Kč připadlo na náklady exekuce a 24 604,50 Kč připadlo žalovanému na jeho pohledávku vůči nájemnici. Od 1. 11. 2014 byl zvýšen příspěvek na správu domu a pozemku na 27 Kč/m², a dne 28. 11. 2019 bylo schváleno zvýšení odměny správcovské firmě na 105 Kč/měsíc/bytovou jednotku. V roce 2021 činil celkový zůstatek na účtu žalovaného k 31. 12. 2021 částku 8 546 Kč. Nájemnice žalovaného, která byla původně jeho spoluvlastníkem a uživatelem platila žalobci za plnění spojená s užíváním bytu v hotovosti, nikoliv na účet žalovaného, měla zafixováno, že má platit, žalovaný ji nekontaktoval, proto platila ještě dalších šest měsíců. Žalobce vedl účet k bytu, nikoliv k osobě vlastníka. Vyúčtovaná částka 1 923 Kč za prosinec 2021 byla vyúčtovaná jako alikvotní části za prosinec, neboť žalovaný podíl následně prodal. Částka 22 375 Kč představovala nedoplatek za služby za rok 2021, splatnost vyúčtování byla stanovena na 31. 7. 2022.

7. Podle vyúčtování záloh za služby za rok 2020 a 2019 předepsané zálohy činily 38 940 Kč a skutečný náklad 40 882,81 Kč, což vedlo k nedoplatku ve výši 1 943 Kč. Za období 13. 11. 2019 - 31. 12. 2019 činily předepsané zálohy[Anonymizováno]5 136 Kč, skutečný náklad byl 6 506 Kč, a nedoplatek činil 1 370 Kč.

8. Podle výpočtového listu ze dne 1. 11. 2021 měsíční příspěvek do fondu oprav činil 2 692 Kč, příspěvek na správu byl 306 Kč, záloha na odměny 150 Kč, záloha na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu činila 3 475 Kč. Celková částka měsíčních záloh tedy činila 6 623 Kč.

9. Podle vyúčtování záloh za služby ze dne 31. 3. 2022 v roce 2021 byly předpisy za služby následující: vodné – předpis 6 565 Kč, náklad 16 193 Kč, teplá voda - předpis 7 990 Kč, náklad 19 427,75 Kč, úklid - předpis 1 355 Kč, náklad 2 477 Kč, výtah - předpis 666 Kč, náklad 1 185 Kč, osvětlení - předpis 217 Kč, náklad 689,18 Kč, správní odměna - předpis 1 694 Kč, náklad 2 157,12 Kč. S ohledem na dřívější přeplatek ve výši částce 1 274 Kč (včetně tepla, kde předpis byl 18 629 Kč, a náklad činil 17 354 Kč) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v roce 2021 na zálohách částku 32 450 Kč a na fondu oprav 30 394 Kč. Nicméně za listopad a prosinec 2021 žalovaný neuhradil žádné platby do fondu oprav (2 692 Kč a 782 Kč). Skutečný náklad na služby za rok 2021 činil 59 896 Kč, žalovaný uhradil 32 450 Kč, nedoplatek na službách tak činil 27 446 Kč. Žalobce žalovanému vyúčtování služeb za rok 2021 zaslal, žalobce žalovaného upomenul o úhradu dlužné částky, upomínkou ze dne 11. 11. 2022, která byla doručena s dodejkou.

10. Na základě tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný jako vlastník jednotky je podle § 1180 a § 1181 zákona č. 82/1998, Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) povinen hradit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby, jejichž výši stanovilo shromáždění vlastníků jednotek v souladu s § 1208 písm. e) o. z. Tím, že žalovaný v rozhodném období tyto platby řádně nehradil, porušil svou zákonnou povinnost a vznikl mu vůči žalobci dluh v celkové výši 30 920 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu žalobci rovněž vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. K námitce žalovaného, že se stal spoluvlastníkem bytu až v prosinci 2019, soud I. stupně odkázal na § 336l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož vlastnictví nemovitosti přechází na vydražitele dnem vydání pravomocného usnesení o příklepu, je-li zároveň zaplaceno nejvyšší podání.

12. Důvodnou neshledal ani námitku týkající se nesprávného výpočtu podílu jednotky, neboť tvrzená výše podílu byla prokázána výpisem z katastru nemovitostí. Za důvodnou nepovažoval ani argumentaci žalovaného, že měl hradit pouze poměrnou část příspěvků, a to s poukazem na § 1127 a § 1872 o. z., které zakládají solidární odpovědnost spoluvlastníků.

13. Ve vztahu k výši a způsobem výpočtu nedoplatku konstatoval soud I. stupně určité pochybení správcovské firmy v rámci vyúčtování (zejména v zaúčtování některých záloh), uvedené nedostatky však neměly vliv na správný výsledek vyúčtování, a navíc žalovaný výši nákladů na služby ani neuhrazené částky do fondu oprav věcně nijak nezpochybňoval. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žalovaný v roce 2021 uhradil zálohy ve výši 32 450 Kč, zatímco skutečné náklady činily 59 896 Kč. Po zohlednění neuhrazených plateb do fondu tak činil celkový nedoplatek částku ve výši 30 920 Kč, odpovídající žalované částce. Soud I. stupně proto žalobce zcela vyhověl.

14. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalobci v celkové výši 32 943 Kč, a to 1 237 Kč za zaplacený soudní poplatek, 21 060 Kč jako odměnu advokátky dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za devět úkonů právní služby, 2 700 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů za devět úkonů po 300 Kč, 5 546 Kč jako náhrada cestovních nákladů advokátky za cestu tam a zpět na čtyři soudní jednání a 2 400 Kč jako náhradu za promeškaný čas.

15. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že v období od 1. 11. 2019 do 30. 9. 2020 byly prostřednictvím nájemnice bytu z jejího příspěvku na bydlení od [správní orgán] v [adresa] hrazeny platby za služby v souvislosti s užíváním bytu v celkové výši 33 328 Kč. Tyto prostředky měly být dle dohody mezi žalobcem a [správní orgán] v [adresa] započteny do vyúčtování služeb za rok 2020, avšak žalobce tak neučinil. Podle žalovaného tak vznikl přeplatek na účtu bytu. Na základě podvodného dokumentu z 8. 10. 2020, podepsaného osobou, která již nebyla členem SVJ, pak od něj byla nedůvodně vylákána částka 31 056 Kč a tím měl vzniknout k 31. 12. 2020 na účtu bytu přeplatek ve výši 33 328 Kč. Ani ve vyúčtování za rok 2021 žalobce nerespektoval dohodu s [správní orgán], a přeplatek tak činil ke dni vyúčtování (1. 6. 2021) stále částku 33 328 Kč. Po odečtení žalobcem uváděného nedoplatku za služby (25 294 Kč) měl zůstat přeplatek 7 634 Kč. Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 28. 4. 2022 přiznal žalovanému částku 149 838 Kč vůči nájemnici bytu. V návaznosti na to žalovaný navrhl, aby žalobcem vykazovaný nedoplatek za služby ve výši 22 374 Kč a další pohledávka 8 546 Kč byly uhrazeny právě z částky 33 328 Kč, která byla na účtu bytu evidována, což žalobce bezdůvodně odmítl. V dopisu ze dne 25. 11. 2022 projevil žalovaný souhlas s použitím uvedené částky k úhradě dluhu žalovaného vůči žalobci, na což však žalobce nereagoval, a místo toho podal dne 16. 3. 2023 žalobu na zaplacení částky 30 920 Kč, přestože měl být na účtu bytu stále přeplatek ve výši 7 634 Kč. Soud I. stupně bezdůvodně nevyslechl bývalého předsedu žalobce, který byl ve funkci po celou dobu trvání spoluvlastnictví bytu žalovaným. Soud I. stupně tak v průběhu řízení protěžoval žalobce a tím bylo porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces. Soud I. stupně také učinil nesprávný závěr o navýšení pohledávky žalobce o 5 226 Kč, aniž by šlo o řádně uplatněný nárok, čímž nepřípustně rozšířil žalobu. Výslech v řízení vyslechnuté svědkyně provedl nesprávně, nedokumentoval skutečnosti svědčící ve prospěch žalovaného. Soud I. stupně také nerespektoval právní úpravu změn měsíčních záloh podle § 4 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb., neboť zvýšení záloh nebylo řádně oznámeno a odůvodněno. Žalovaný zároveň zdůrazňoval, že částka, kterou po něm žalobce vymáhal, již byla k dispozici na účtu vedeném k bytu žalovaného od jeho nájemnice, a od počátku nabízel její započtení proti nároku žalobce. Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu podal proto, že se obával dvojího zaplacení. Opakovaně žalobci navrhoval smírné řešení včetně úhrady celé žalované částky, ale žalobce nabídky odmítal a řízení podle žalovaného účelově protahoval, aby si navýšil náklady řízení. Soud I. stupně neusiloval dostatečně o smírné vyřešení sporu a sám tak zvýšil náklady řízení, které má nyní žalovaný hradit. Přiznání nákladů řízení žalobci je tak v rozporu s dobrými mravy.

16. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.

17. Dle ust. § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

18. Dle ust. § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

19. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

20. Dle ust. § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

22. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně a zejména z tvrzení žalovaného vyplynulo, že dlužný příspěvek do fondu oprav činil za listopad 2011 částku 2 692 Kč a za poměrnou část prosince částku 782 Kč, tj. dohromady 3 474 Kč a že nedoplatek na službách činil za rok 2021 částku 27 446 Kč. Zároveň v průběhu řízení vyplynulo, že žalovaný žalobci tuto dlužnou částku neuhradil, když chtěl přimět žalobce, aby si žalovanou částku inkasoval z plateb od nájemnice žalovaného, která byla předchozím vlastníkem bytu, k čemuž však neměl žalobce její souhlas. Žalobce nemohl postupovat tak, že by si sám ponechal platby od nájemnice žalovaného, pokud o tomto neexistovala žádná dohoda mezi ním, nájemnicí a žalobcem. Na povinnosti žalovaného uhradit coby spoluvlastník předmětného bytu příspěvek do fondu oprav za listopad a prosinec 2021 a nedoplatku na službách za rok 2021 (§§ 1180 a 1181 o. z.) tedy nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že měla existovat podle žalobce nějaká dohoda mezi žalobcem a [správní orgán] v [adresa] o započtení příspěvku na bydlení náležejícího nájemnici na vyúčtování služeb za rok 2020. Žalovaný měl pouze pohledávku na nájemném z nedoplatku na službách vůči svojí nájemnici, kterou proti ní musel uplatnit žalobou u soudu a následně ji vymáhat v exekučním řízení. Uvedené finanční prostředky tedy neměl do okamžiku, kdy mu byla, alespoň část z nich vyplacena na základě exekučního příkazu k dispozici. Pokud nájemnice žalovaného hradila nějaké částky žalobci v souvislosti s užíváním bytu, aniž by ji k tomu zavazovala vůči žalobci nějaká povinnost, a zároveň bez dohody se žalobcem a žalovaným, nemohl si žalobce ponechat žádné z těchto částek jako úhradu dluhů žalovaného, neboť na jeho straně by se jednalo ve vztahu k nájemnici žalovaného o bezdůvodné obohacení. Nemůže tedy obstát argument žalovaného, že částka, kterou po něm žalobce vymáhal, již byla k dispozici na účtu vedeném k bytu žalovaného od jeho nájemnice, neboť žalobce sám se v okamžiku, kdy částky zaplacené nájemnicí žalovaného na účet žalobce, nebyl vlastníkem těchto finančních prostředků. To navíc plyne i ze samotné skutečnosti, že tyto financí prostředky byly coby pohledávka nájemnice žalovaného za žalobcem přikázány soudním exekutorem v exekučním řízení ve prospěch žalovaného na úhradu dluhu nájemnice žalovaného.

23. Žalobce pak v průběhu řízení započetl proti žalované pohledávce celkem šest pohledávek, a to částku 10 814 Kč jako přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2020, částku 1 943 Kč, kterou měl uhradit žalobci dne 2. 6. 2021, částku 11 966 Kč, představující údajný přeplatek na fondu oprav o 5 Kč za m2 za 24 měsíců, částku 820 Kč, jako přeplatek na správní odměně o 35 Kč měsíčně, neboť nemělo dojít ke schválení navýšení této odměny, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 326 Kč (33 329 Kč zaplacených nájemnicí žalovaného za užívání bytu v roce 2020 a 13 997 jako přeplatek do fondu oprav za 12 měsíců) od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, tj. částku 3 904 Kč, a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 044 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 5. 2023, tj. částku 7 529,77 Kč. Součet všech těchto částek pak činí částku ve výši 36 977,77 Kč a žalovaná částka činila 30 920 Kč.

24. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: „Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle § 551 až 553 ObčZ. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 ObčZ, k němuž se ve smyslu § 554 ObčZ nepřihlíží.“

25. Vzhledem ke skutečnosti, že v projednávané věci žalovaný neurčil, jaká část jeho započítávaných pohledávek a v jakém rozsahu má zaniknout, nebyly jeho zápočty dostatečně určité ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., a proto k nim nebylo možné přihlížet podle § 554 o. z.

26. S ohledem, na skutečnost, že žalovaný žalovanou pohledávku žalobci neuhradil, postupoval tedy soud I. stupně správně, když žalobě vyhověl.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

28. Zcela správným pak shledal odvolací soud i nákladový výrok II., kdy soud I. stupně o nákladech rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci. K námitce žalovaného, že přiznání náhrady nákladů řízení je v rozporu s dobrými mravy, protože žalovaný měl usilovat v průběhu řízení i předtím o smír, uvádí odvolací soud, že ji shledává naprosto nepřiléhavou. Z obsahu spisu totiž vůbec taková skutečnost nevyplývá. Např. v podání ze dne 11. 5. 2023 žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, stejně jako v podání ze dne 8. 6. 2023, v podání ze dne 9. 11. 2023 navrhoval smír s tím, že by uhradil pouze částku 22 015 Kč, následovalo však podání ze 15. 1. 2024, ve kterém navrhoval opět různé částky k započtení, načež podáním ze dne 1. 3. 2024 zrušil návrh smíru ze dne 14. 11. 2023 a navrhl smír s tím, že žalobci zaplatí 16 000 Kč, v následujícím podání z 5. 3. 2024 pak opět navrhoval částky k započtení a v podání 15. 3. 2024 pak poukázal na skutečnost, že dopisem ze dne 25. 11. 2022 nabídl k úhradě částku 33 328,60 Kč, kterou pak získal na základě exekučního příkazu. V popsaných procesních aktivitách žalobce odvolací soud nespatřuje jakoukoli smysluplnou snahu žalovaného o skutečné uzavření smíru v průběhu soudního řízení. Naopak je z něj zřejmé, že žalovaný považoval zaplacení žalované částky věcně za nedůvodné, s tím, že pohledávka žalobce měla nějakým z jeho zápočtů, nebo na základě několika z nich, zaniknout. Pokud by žalobce skutečně sledoval uzavření smíru nebo rychlé odklizení sporu, nebránilo mu nic v tom, aby žalovanou částku zaplatil, na což by žalobce s největší pravděpodobností reagoval zpětvzetím žaloby a věc by tedy nebylo třeba nadále projednávat před soudem a nevznikly by ani žádné další náklady řízení žalobce, které by pak musel neúspěšný žalovaný platit. Uskutečnění řízení před soudem tedy nelze klást ani k tíži žalobce, stejně jako nelze vytýkat soudu I. stupně, že se dostatečně nesnažil o uzavření smíru mezi účastníky, který by tak zcela jistě rád učinil, pokud by k tomu byly splněny podmínky podle § 99 o. s. ř. Těžko se mohl soud I. stupně více snažit o smír, když z průběhu řízení jednoznačně plyne, že vůle žalovaného taková nebyla, a navíc se neustále měnila. Průběh soudního jednání tedy korespondoval s postojem žalovaného vyjádřeným v průběhu řízení a odpovědnost za vznik nákladů řízení teď proto nelze přehazovat na soud. Vznik nákladů řízení totiž byl rizikem, které měl žalovaný v rámci soudního řízení sám předvídat a výše nákladů pak odpovídá i tomu, jaký žalovaný zaujal v průběhu řízení postoj.

29. Odvolací soud proto dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně zcela správný potvrdil i výrok II o nákladech řízení.

30. Výrok nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 30 920 Kč, z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 2 340 Kč. Žalovanému vznikl nárok na úhradu odměny advokátky za vyjádření k odvolání ze dne 12. 3. 2025 a účast na odvolacím jednání dne [datum]. Celková odměna advokáta za dva úkony právní služby činí 4 680 Kč, k níž náleží jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jedna paušální náhrada ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 4. 2025. Další část náhrady nákladů odpovídá náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou tam a zpět k ústním jednáním odvolacího soudu konanému dne [datum] u Městského soudu v Praze. Celková částka za promeškaný čas tak činí 600 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 za cestu z [místo] do [místo] a zpět k jednání konanému dne 1. 4. 2025, tj. celkem 186 km automobilem [název], reg. zn. [SPZ] (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 34,70 Kč a průměrné spotřebě 5,2 l na 100 km), tj. částce po zaokrouhlení ve výši 1 414 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného činí částku ve výši 7 444 Kč.