o zaplacení 122 949 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 122 949 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 122 949 Kč ve výši 15 % ročně od 17. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou ze dne 9. 8. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 122 949 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádosti o poskytnutí informací, kdy žádost byla podána na [ústřední orgán] dne 13. 6. 2022, řízení bylo vedeno pod č. j. [spisová značka], zákonná lhůty pro poskytnutí informací uplynula dne 29. 6. 2022, informace byla poskytnuta dne 25. 6. 2024. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle zákona č. 82/1998 Sb. dne 23. 11. 2023. Žalovaná vypořádala nárok žalobce stanoviskem ze dne 2. 7. 2024, v němž mu přiznala 5 570,81 Kč, avšak podle žalobce správně nezhodnotila podstatu věci, když ve zbytku peněžité zadostiučinění nepřiznala, s čímž žalobce nesouhlasí.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění v rámci projednání předběžného uplatnění ze dne 23. 11. 2023, o kterém žalovaná rozhodla stanoviskem ze dne 5. 6. 2024, kdy bylo vypořádáno celkem 25 žalobcem podaných žádostí. Žalobci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 5 544 Kč s úrokem z prodlení. Toto vyjádření bylo žalobci doručeno dne 19. 6. 2024. Žalovaná má za to, že je význam řízení pro žadatele marginální, neboť neosvědčil právní zájem žádostí o informace. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Postup žalované při odmítání žádostí o informace byl přitom podle žalované veden snahou chránit v maximální možné míře citlivé informace recipientů sociálních dávek. Žalobce již na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč. Žalovaná tak navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení je nesporné předběžné uplatnění nároku u žalované a jeho projednání. Ze spisu žalované, sp. zn. [spisová značka], soud I. stupně zjistil, že žalobce jako žadatel doručil dne 13. 6. 2022 žádost o poskytnutí informací dle zákona o informacích, a to v anonymizované podobě, včetně doprovodných informací, následujícího znění: „Žádám o rozhodnutí, č. j. [spisová značka].“ Dne 14. 6. 2022 byla žalované doručena žádost o poskytnutí informací, v níž žalobce uvedl: „Žádám o rozhodnutí, č. j. [spisová značka].“ Dne 17. 6. 2022 žalovaná požádala tamního účastníka správního řízení o udělení souhlasu s poskytnutím informací dle žádosti. Přípis byl zaslán tamnímu účastníku řízení dne 27. 6. 2022. Dne 17. 6. 2022 byl žalobce vyrozuměn o prodloužení lhůty pro vyřízení žádosti o poskytnutí informací, konkrétně o kopii již zmiňovaného rozhodnutí, o dalších 10 dní. Odpovědí na dotaz žalované ze dne 20. 9. 2022 původní účastník řízení udělil souhlas s poskytnutím stejnopisu rozhodnutí v jeho věci žadateli. Dne 30. 12. 2022 žalovaná informovala žalobce o zaslání požadovaného dokumentu v anonymizované podobě, z níž nemá být patrné, jakých osob se rozhodnutí týká a nebylo možné se seznámit s průběhem správního řízení. Dne 2. 1. 2023 rozhodla žalovaná o žádosti žalobce ze dne 13. 6. 2022 o poskytnutí rozhodnutí, č. j. [spisová značka], tak, že žádost žadatele se částečně odmítá, a to ve věci poskytnutí osobních a citlivých údajů, v uvedeném rozhodnutí. Dle doručenky datové zprávy bylo rozhodnutí zasláno žalobci do datové schránky dne 3. 1. 2023. Dne 3. 1. 2023 podal žalobce rozklad proti rozhodnutí ze dne 2. 1. 2023, č. j. [spisová značka], když rozhodnutí ze dne 18. 6. 2020 bylo žalobci zasláno v silně anonymizované podobě. Dle sdělení žalované ze dne 8. 3. 2024 bylo žalobci zasláno rozhodnutí o rozkladu ve věci žádosti o poskytnutí informací s tím, že přiloženým rozhodnutím bylo zrušeno napadené rozhodnutí žalované a věc mu byla vrácena zpět k projednání, neboť žalovaná na základě rozkladu žalobce shledala pochybení. Žalovaná rozhodla dne 8. 3. 2024 o rozkladu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 1. 2023, č. j. [spisová značka], tak, že uvedené rozhodnutí zrušila a věc vrátila žalované k novému projednání s tím, že žalobce doručil dne 13. 6. 2022 žádost o poskytnutí informací dle zákona o informacích, a to v anonymizované podobě, včetně doprovodných informací, následujícího znění: „Žádám o rozhodnutí, č. j. [spisová značka].“ Zpráva byla doručena žalobci dne 12. 3. 2024 a účastníku tamního řízení dne 18. 3. 2024. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 byl poskytnut požadovaný dokument s tím, že ve věci anonymizace není vydáno rozhodnutí. Vyjádřením žalované ze dne 25. 6. 2024 byl zaslán žalobci dokument po anonymizaci osobních údajů účastníka původního řízení (tzn. rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2020, č. j. [spisová značka]). Rozhodnutí bylo žalovanou doručeno žalobci dne 25. 6. 2024.

5. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Nejprve se zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Shledal, že délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 2 roky. Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u třech různých orgánů. Řízení bylo podle soudu I. stupně právně složité, neboť bylo třeba posoudit, zda se požadované informace týkají rozhodovacích činností soudů požívajících ochrany, bylo třeba provést test proporcionality a zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným probíhajícím řízením. Žalobce délku řízení nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný. Žalobce však zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se týkala třetí osoby a žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv. Ostatně žalobce to ani ve svých písemných podáních netvrdil. Žalobce netvrdí, že je novinářem či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu. Soud I. stupně nepřisvědčil ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy podle soudu I. stupně prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu. Soud I. stupně s ohledem na uvedené postupoval podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva s tím, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u žalované, sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soud I. stupně dospěl k závěru, že není na místě peněžité zadostiučinění, když již konstatováním je dle soudu I. stupně poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě. Soud I. stupně proto požadavek na zaplacení částky 122 949 Kč s požadovaným příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

6. Proti výroku I. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Žalovaná podle žalobce neprokázala tvrzení o nízkém (zanedbatelném) významu informace (předmětu řízení) pro žalobce. Nebylo podle žalobce prokázáno tvrzení, že žalobce obsah žádaných listin nepotřeboval k realizaci nějakého svého konkrétního práva. Nebylo přihlédnuto k množství času a úsilí věnovanému žalobcem pro získání informací. Je podle žalobce nadbytečné, aby zjevnou skutečnost, že informace byla poskytnuta po lhůtě, konstatoval soud a tím formálně poskytl zadostiučinění. Soud I. stupně neuvedl, jak takové konstatování odstraní nebo zmírní újmu způsobenou obstrukcemi a průtahy při poskytování informace. Podle žalobce jde o konstatování neodčiňující vynaložený čas a úsilí žalobce k realizaci jeho základního práva. Na důležitost informace lze usoudit ze zvýšeného úsilí žalobce. Je rozdíl, čeká-li žadatel dva roky na vyřízení žádosti a když je pro získání informace nucen podat opravný prostředek. I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl podle žalobce zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. „Nepotřebnost” (význam) žádaných informací musí být podle žalobce prokázána i v případě, že žalobce explicitně nespecifikoval důvod své žádosti. Při neprokázání významu žádaných informací pro žalobce je nutno považovat význam řízení za průměrný. Soud I. stupně se nezabýval zaviněním žalované (povinného subjektu) na průtazích řízení a jeho nepřiměřené složitosti pro žalobce. Ze skutkových zjištění podle žalobce vyplývá obstrukční jednání povinného subjektu, který se snažil žádanou informaci neposkytnout. Jde-li o ochranu dotčeného subjektu, zkoumání důvodů požadavku na poskytnutí určitého dokumentu povinnému subjektu nepřísluší. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila odvolání žalobce za kompilát tvrzení již obsažených v žalobě. Spor byl ve své podstatě veden pouze o formu zadostiučinění. Žalovaná připomněla, že soud I. stupně rozhodoval již s vědomím toho, že v dané věci žalovaná poskytla žalobci relutární zadostiučinění, byť ve sníženém rozsahu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu detailně zjištěného soudem I. stupně na základě provedených důkazů. Soud I. stupně zjistil rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu, dospěl ke správným skutkovým zjištěním a nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Správně též uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v nepřiměřené délce celého správního řízení. Odvolací soud se ztotožnil i s hodnocením veškerých kritérií včetně nepatrného významu řízení pro žalobce. Odvolací soud přezkoumal správnost závěru o formě poskytnutého zadostiučinění a ztotožnil se s úvahou o formě zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva.

10. Soud I. stupně správně vymezil otázku počátku i konce řízení, které trvalo od podání žádosti dne 13. 6. 2022 do poskytnutí veškerých požadovaných informací dne 25. 6. 2024 (§ 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.). Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, který správně vyhodnotil kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., a přisvědčil jeho závěru, že řízení nebylo skutkově ani procesně složité, avšak je nutno přihlédnout k instanční složitosti věci, když řízení bylo vedeno před třemi orgány a po právní stránce bylo složité. Žalobce využil opravné prostředky, což prodloužilo celkovou dobu řízení o dobu potřebnou pro přezkum, nicméně tímto využil svého procesního práva. Odvolací soud shledal správným závěr soudu I. stupně, že žalobce se na délce řízení nepodílel (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.) a v řízení se postupem orgánů veřejné moci vyskytly průtahy (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.). Celkovou dobu řízení proto správně hodnotil jako nepřiměřenou.

11. Za nedůvodnou považuje odvolací soud odvolací námitku žalobce ohledně zvýšeného/standardního/průměrného významu řízení (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.). Obecně platí východisko, že zvýšený či snížený význam (subjektivní hledisko) tvrdí ta ze stran, jíž je toto kritérium ku prospěchu. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je dán zvýšený význam řízení typu – opatrovnických sporů, pracovně právních sporů, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života (objektivní hledisko). Pro posouzení významu předmětu řízení o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že je rozhodné, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí, popř. v průběhu řízení o její poskytnutí s tím, že o standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu takového řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze uvažovat pouze v případě, že žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci svých konkrétních práv s tím, že není vyloučeno, že se význam předmětu posuzovaného řízení může v čase měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2110/2023).

12. Z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobce je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce žádal o poskytnutí informace spočívající v zaslání jiných rozhodnutí či podání. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce vede poměrně velké množství sporů, a to nejen s žalovanou (např. ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], atd.). Žalobce je tedy ve vztahu k prožívání újmy i z tohoto důvodu v jiné pozici než osoba, která se účastnila jednoho či několika málo řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3725/2013).

13. V projednávané věci žalobce v době podání žádosti ani v průběhu řízení o její poskytnutí ani v žalobě ani v odvolání žádným způsobem netvrdil, k čemu požadované informace podle zákona č. 106/1999 Sb. potřeboval. Ve věci nebylo sporné, že požadované informace se v souzené věci nikterak netýkaly žalobce, a proto význam požadované informace byl pro žalobce toliko zprostředkovaný. Z ničeho nevyplynulo, že by žalobce měl na získání požadovaných informací osobní zájem ve smyslu skutečného dopadu do jeho osobní sféry. Žalobce netvrdil, pro jaké řízení zahájené v reálném čase požadované informace použil. Lze uzavřít, že intenzita zásahu do osobní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce byla nepatrná. Soud I. stupně proto dospěl ke správnému závěru, že z hlediska kritéria významu podle § 31 odst. 3 písm. e) zákona 82/1998 Sb. měly požadované informace pro žalobce zanedbatelný význam.

14. Konstatování porušení práva poškozeného lze považovat za základní formu satisfakce, neboť závěr, že došlo k porušení konkrétního práva žalobce, je výsledkem prvotního posouzení věci a nutným východiskem pro veškeré další úvahy o naplnění předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, tedy i pro závěr, že poškozenému vznikla v důsledku porušení jeho práva nemajetková újma a že je tuto namístě nahradit poskytnutím konkrétního zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014).

15. Soud I. stupně postupoval správně, když žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek, včetně nákladového výroku, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Výrok o nákladech řízení před odvolacím soudem je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšné žalované podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za jednu paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč (vyjádření k odvolání).

17. Na závěr odvolací soud připomíná, že smyslem zadostiučinění nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. je odčinění újmy, která fakticky vznikla či mohla vzniknout účastníkovi v souvislosti s délkou řízení. Smyslem tohoto zákona není, aby kdokoli zahlcováním např. správních orgánů, jako tomu bylo v projednávané věci, uměle vytvářel délku řízení množstvím žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. za situace, kdy požadované informace ke své práci či uplatnění v jiném řízení vůbec nepotřebuje. Takové jednání vzbuzuje dojem, že se jím účastník přímo snaží vyvolat situaci, kdy správní orgán nebude schopen dodržet krátkou časovou lhůtu pro poskytnutí informace při zachování nutné ochrany informací o poměrech třetích osob a žadatel bude moci následně této situace zneužít pro získání majetkového prospěchu. Takovému jednání by neměla být poskytována soudní ochrana.