pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok ad I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] s tvrzením, že mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudního exekutora žalobce spatřoval v tom, že exekutor v bytě žalobce, který se nachází ve větším rodinném domě s několika byty, když žalobce má užívací právo k celému domu, zahrnul věci žalobce do soupisu a nevyhověl návrhu žalobce na vyškrtnutí věcí z exekuce, ačkoli žalobce prokázal vlastnictví věcí sepsaných do soupisu, včetně [značka automobilu] [anonymizována tři slova], k němuž předložil kupní smlouvu. Výši škody vyčíslil částkou [částka] a nemateriální újmu částkou [částka] a k námitce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy vznesené žalovanou odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3391/15, podle nějž je námitka promlčení vznesená státem ohledně neuplatnění nároku na nemajetkovou újmu do šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený o nároku dozvěděl, v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v postupu exekutora není nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., exekutor postupoval v souladu s právními předpisy a k nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že škoda měla žalobci vzniknout v podobě ušlého zisku za nemožnost užívat či prodat vozidlo, avšak není nijak doložena. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že je promlčen.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že soudní exekutor vedl exekuci proti povinnému v nemovitostech ve vlastnictví povinného, k němuž svědčí žalobci věcné břemeno užívání. Soud exekutor provedl mobiliární exekuci, při níž byla sepsána řada movitých věcí jako např. starožitnosti, obrazy, hodiny, sošky, jakož i vozidlo [anonymizováno 7 slov], které bylo podle [anonymizována tři slova] ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor nevyhověl žádosti žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu movitých věcí, když své vlastnictví žalobce prokazoval kopiemi čestných prohlášení a kopiemi smluv a žalobce odkázal na žalobu na vyloučení věci z exekuce. Movité věci byly vyloučeny z exekuce na základě excindační žaloby podané žalobcem, soud I. stupně zamítl žalobu na vyloučení vozidla [anonymizováno] z exekuce, o jeho vyloučení rozhodl až odvolací soud.

5. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1, § 5, § 13, § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., zabýval se tím, zda ve věci jsou splněny podmínky odpovědnosti státu, a to nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud I. stupně shledal, že ve věci není dán odpovědnostní titul, neboť soudní exekutor postupoval zcela v souladu se zákonem, nedopustil se nesprávného úředního postupu, do soupisu pojal veškeré věci, o nichž se mohl domnívat, že jsou ve vlastnictví povinného. Soud I. stupně v této souvislosti přihlédl např. k usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž není povinností soudního exekutora zjišťovat vlastnické právo povinného, když do soupisu nezahrnul pouze ty věci, o nichž je nepochybně prokázáno, že nepatří povinnému. V této souvislosti odkázal na ust. § 51 odst. 2 věta druhá vyhl. č. 37/1992 Sb., jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně shledal, že tvrzení žalobce, že nesprávný úřední postup exekutora spočívá v tom, že nevyškrtl ze soupisu věci, které následně z exekuce vyloučil soud na základě řízení o excindační žalobě, není nesprávným úředním postupem, neboť soupis, ani exekuční řízení není uzpůsobeno k řešení skutkově složitých sporů vyžadujících dokazování a v rámci soupisu se nesepíší pouze ty věci, které jsou nepochybně z exekuce vyloučeny, popřípadě ty, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány. Soud I. stupně dále uvedl, že soupis není rozhodnutím ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb.

6. Soud I. stupně uzavřel, že exekutor se nesprávného úředního postupu nedopustil, když zamítl návrh žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu a ve věci tak není dán odpovědnostní titul.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci úspěšné žalované za tři paušální náhrady po [částka], celkem ve výši [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně nesprávný závěr v tom směru, že neshledal nesprávný úřední postup exekutora v řízení o exekuci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce namítl, že exekutor je právně vzdělanou osobou, rozhoduje i v právně složitých věcech stejně jako soud a v řízeních o zastavení exekuce rozhoduje namísto soudu v prvním stupni a jeho kroky přezkoumává až odvolací soud v rámci odvolání. Žalobce uvedl, že v projednávané věci pracovníci exekutora Mgr. [příjmení] vnikli bez ohlášení do domu ve vlastnictví povinného, jednalo se o dům fakticky rozdělený na byty obývané nájemníky, v němž jeden z bytů obývá žalobce, který má rovněž k celému domu zřízeno věcné břemeno užívání. Zaměstnanci exekutora násilně vnikli i do bytu žalobce ve třetím nadzemním podlaží budovy, ačkoli věděli, že tam bydlí žalobce, na telefonu měli oprávněného a veškeré věci, které v bytě u žalobce našli, začali zahrnovat do soupisu. Stejně tak bylo na popud oprávněného zabaveno i auto značky Jaguar rok výroby 2009, ačkoliv bylo exekutorovi sděleno a doloženo, že auto povinný již prodal. Žalobce navrhl, aby veškeré movité věci zahrnuté do soupisu, byly ze soupisu vyškrtnuty a dokládal k tomu daňové doklady a čestná prohlášení osob, od nichž žalobce věci nabyl. Ohledně auta doložil exekutorovi kupní smlouvu na prodej auta žalobci. Žalobce zdůraznil, že exekutor důkazy o vlastnictví úmyslně nepřijal, paragony a čestná prohlášení shledal účelovými a nepřijal ani kupní smlouvu na prodej auta s odůvodněním, že na ní nejsou úředně ověřené podpisy a v [anonymizována tři slova] je uveden jako vlastník povinný. Žalobce zdůraznil, že v tomto postupu soudního exekutora je nutné shledat svévoli a účelovost, jelikož paragony, čestnými prohlášeními a kupní smlouvou bylo prokázáno již na počátku vlastnické právo žalobce a pozdější řízení o vyloučení věcí z exekuce potvrdilo fakt, že žalobce byl v době pořízení soupisu věcí exekutorem vlastníkem věcí. Žalobce namítl, že mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, a to zejména u automobilu, vznikla škoda, u starožitností byly zabaveny věci osobní povahy, žalobci tak vznikla újma osobnostního charakteru.

9. Žalobce namítl, že skutečnost, že řízení o vyloučení věcí z exekuce trvalo déle, nemá vliv na závěr o nesprávném úředním postupu exekutora, když za podstatný ohledně vlastnictví auta lze považovat rozsudek odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž Krajský soud v Plzni shledal, že kupní smlouva má veškeré náležitosti a je platná, což nemůže soud I. stupně zpochybňovat.

10. Žalobce dále namítl, že usnesení soudního exekutora je nutné nazývat jako rozhodnutí ve věci, které musí být svědomitě a smysluplně odůvodněno s tím, že následný přezkum soudu v excindačním řízení potvrdil správnost postupu žalobce a nesprávnost postupu soudního exekutora.

11. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

12. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným.

14. Odvolací soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že soudní exekutor vedl exekuci proti povinnému v nemovitostech ve vlastnictví povinného, k němuž svědčí žalobci věcné břemeno užívání. Soud exekutor provedl mobiliární exekuci, při níž byla sepsána řada movitých věcí jako např. starožitnosti, obrazy, hodiny, sošky, jakož i vozidlo [anonymizováno 7 slov], které bylo podle [anonymizována tři slova] ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor nevyhověl žádosti žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu movitých věcí, když své vlastnictví žalobce prokazoval kopiemi čestných prohlášení a kopiemi smluv a žalobce odkázal na žalobu na vyloučení věcí z exekuce. Movité věci byly vyloučeny z exekuce na základě excindační žaloby podané žalobcem, soud I. stupně zamítl žalobu na vyloučení vozidla [anonymizováno] z exekuce, o jeho vyloučení rozhodl až odvolací soud.

15. Soud I. stupně postupoval zcela správně, jestliže ve věci neshledal splněn odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

16. Soupis movitých věcí není rozhodnutím ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., jak správně uvedl a odůvodnil soud I. stupně v bodě 18 rozsudku.

17. Soudní exekutor postupoval v souladu s exekučním řádem a soud I. stupně zcela správně uvedl, že soudní exekutor není určen k tomu, aby vedl skutkově složité řízení, v rámci nějž by bylo třeba dokazovat, že určité konkrétní věci nejsou ve vlastnictví povinného a vlastnické právo svědčí osobě třetí. V projednávané věci soudní exekutor v souladu s exekučním řádem sepsal věci, které se nacházely v nemovitosti ve vlastnictví povinného, osobní automobil zn. Jaguar byl v [anonymizována tři slova] veden na povinného a soudní exekutor měl důvodné pochybnosti o vlastnickém právu žalobce. Žalobce soudní exekutor poučil o možnosti podat žalobu na vyloučení věci z exekuce.

18. Soud I. stupně správně uzavřel, že ve věci se nejedná o nesprávný úřední postup soudního exekutora, není proto dán odpovědnostní titul státu k náhradě škody a nemajetkové újmy. Soudní exekutor v soupisu zároveň řádně odůvodnil pochybnosti o vlastnictví žalobce k movitým věcem.

19. Žalobce v odvolání pouze zpochybňuje postup soudního exekutora, aniž by uvedl konkrétní důkazy týkající se tvrzeného pochybení soudního exekutora při soupisu movitých věcí. Skutečnost, že v rámci excindační žaloby došlo k vyloučení movitých žalobce z exekuce, není důvodem, z nějž by byl prokázán nesprávný úřední postup soudního exekutora. Exekuční řízení, včetně soupisu movitých věcí je řízením, v němž je třeba jednat rychle, není určeno k dokazování, jak správně uvedl soud I. stupně, a soudní exekutor sepíše věci, které by mohly být ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor v projednávané věci postupoval zcela správně, sepsal movité věci nacházející se v nemovitosti ve vlastnictví povinného, stejně tak jako osobní automobil, který byl i v [anonymizována tři slova] veden na povinného. Pro řešení pochybností a případné vynětí věcí z exekuce je určena excindační žaloba, o čemž byl žalobce soudním exekutorem poučen.

20. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., žalované, která byla odvolacím řízení plně úspěšná, však žádné náklady nevznikly.