Rozhodnutí 12 CO 136/2022-89

1. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] s příslušenstvím, neboť žalobkyně vzala žalobu ohledně této částky zpět poté, co byl v tomto rozsahu žalobní nárok dne [datum] uspokojen. V záhlaví označeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť žalobkyně vzala žalobu zpět i ohledně zůstatku žalobního nároku ve výši [anonymizováno], [částka] s příslušenstvím (výrok ad I.,) a o nákladech řízení rozhodl tak, že jejich náhradu žalované nepřiznal (výrok ad II.).

2. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 150 o. s. ř., neboť ve věci shledal důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované spočívající ve skutečnosti, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně k plnění, čímž mohla předejít podání žaloby, a vedení sporu a vzniku nákladů soudního řízení. Uvedl dále, že zavinění na zastavení řízení se posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku, jde tedy o nárok vyplývající nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního. V této souvislosti označil za zcela nerozhodný odkaz žalobkyně na judikaturu [anonymizováno] týkající se pasivní legitimace žalované ve věci. V projednávané věci nebyl žalobní nárok v rozsahu částky [anonymizováno], [částka] žalobkyni uhrazen vůbec, a převažující zůstatek nároku ve výši [částka], zaplacený žalobkyni po podání žaloby dne [datum], nebyl uspokojen žalovanou, nýbrž třetí osobou (zprostředkovatelem). Z procesního hlediska proto dovodil, že nelze uvažovat o zavinění žalované, ale naopak zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně, neboť žalobu vzala zpět, aniž by se jí dostalo od žalované jakéhokoliv plnění. Podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak procesně úspěšné žalované vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení však žalované z důvodů uvedených shora s odkazem na § 150 o.s.ř. nepřiznal.

3. Proti tomuto usnesení podaly odvolání žalobkyně i žalovaná.

4. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, neboť jde o situaci předvídanou ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobkyně zdůraznila, že žaloba byla podána důvodně a vzata zpět pro chování žalované, neboť k uhrazení částky, jíž se žalobkyně podanou žalobou domáhala, došlo po podání žaloby. Žalobkyně uvedla, že žalobu podala dne [datum], domáhala se zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, žalobkyni byla žalovaná částka po odečtení režijního poplatku zprostředkovatele připsána na účet až dne [datum]. Skutečnost, že žalovaná poukázala částku zprostředkovateli, [právnická osoba] dne [datum] označila za nepodstatnou, neboť rozhodující je, že žalobkyni byla připsána až po podání žaloby. Žalobkyně zdůraznila, že skutečnost, že žalovaná částku zaplatila zprostředkovateli již [datum], nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně namítla, že žalovaná svojí liknavostí způsobila, že byla žaloba podána a následně pro její chování vzata žalobkyní zpět. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci [anonymizováno] [číslo], z nějž vyplývá, že i pokud letecký dopravce dostojí své povinnosti podle nařízení a informuje o zrušení letu včas zprostředkovatele a k prodlení dojde na straně zprostředkovatele, tíží povinnost k náhradě škody leteckého dopravce. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle nějž v případě, že byla pohledávka žalobce uhrazena žalobci po podání žaloby byť osobou třetí, není z pohledu § 146 odst. 2 o. s. ř. důležité, kdo za žalovanou plnil, zda to bylo s jejím vědomím, či zda se jednalo o pokus vyhnout se povinnosti platit náklady řízení; v takovém případě byl pro chování žalované vzat zpět návrh, který byl podán důvodně.

5. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku II. změnil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, jestliže postupoval podle § 150 o. s. ř., neboť jej řádně neodůvodnil a rozhodl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když žalované nedal možnost se k této otázce vyjádřit. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne [datum], z nějž vyplývá povinnost soudu umožnit účastníkovi účinně uplatňovat námitky.

7. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že ve věci nebyl splněn důvod hodný zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o. s. ř.. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v rámci procesu reklamace informovala o tom, že letenka cestující paní [jméno] [příjmení] byla vystavena prostřednictvím cestovní agentury a že o refundaci musí být žádáno u této agentury. Učinila tak vše, co mohla, aby předešla podání žaloby a vedení sporu ve věci. Soud I. stupně měl postupovat podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a přiznat žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

8. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalované a nahradit jí náklady odvolacího řízení nebo, aby je v tomto výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. K odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení žalovaná uvedla, že soud I. stupně zcela správně posoudil zavinění ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. výhradně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku řízení. Žalovaná uvedla, že v projednávané věci nebyla část nároku uspokojena vůbec, a to v částce [anonymizováno], [částka], a převažující část nároku v částce [částka] nebyla uspokojena žalovanou, nýbrž třetí stranou, a to cestovní agenturou, u níž si cestující letenku zakoupila. Žalovaná zdůraznila, že z procesního hlediska zastavení řízení nezavinila žalovaná, ale žalobkyně, neboť žalobu vzala zpět, aniž by se jí od žalované dostalo jakéhokoliv plnění. Závěr soudu I. stupně ohledně procesního zavinění na straně žalobkyně je podle žalované v souladu s právem, neboť procesní zavinění ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. zkoumá soud pouze z procesního hlediska a nezabývá se hmotněprávní stránkou věci. Argumentaci žalobkyně ve vztahu k věcné pasivní legitimaci proto označila za nedůvodnou stejně tak jako odkaz žalobkyně na judikaturu [anonymizováno] či Nejvyššího soudu.

10. Za nepřípadný označila žalovaná též odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť se týkal plnění poskytnutého žalobci pojišťovnou žalovaného. Namítla, že uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu se předpokládá, že pojišťovna jako pojistitel bude ve stanovených případech plnit za pojištěného. V projednávané věci však žádný takový vztah mezi žalovanou a cestovní agenturou dán není, cestovní agentura neplnila za žalovanou, nýbrž sama za sebe. Žalovaná zdůraznila, že cestující si letenku zakoupila u cestovní agentury, jíž uhradila cenu letenky a její vrácení měla rovněž požadovat po cestovní agentuře, o čemž ji žalovaná informovala. Není proto pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaná na podání žalobkyně ze dne [datum] nijak nereagovala. Žalovaná dále odmítla tvrzení žalobkyně, že nereagovala na předžalobní upomínku ze dne [datum], s tím, že žádný takový dokument jí nebyl doručen. Za nepřípadné označila žalovaná též tvrzení žalobkyně o údajné liknavosti žalované s tím, že žalovaná informovala žalobkyni o tom, že má nárok uplatnit u cestovní agentury s tím, že žalované není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně směřovala svůj nárok vůči žalované.

11. Odvolání žalobkyně proto žalovaná označila za nedůvodné s tím, že i v opačném případě by žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení neměl být přiznán, neboť žalobkyně neprokázala, že splnila podmínky podle § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala na adresu pro doručování výzvu k plnění.

12. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v nákladovém výroku podle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem v souladu s ustanovením § 214 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. nařizoval jednání, a odvolání žalobkyně shledal důvodným, odvolání žalované důvodným neshledal.

13. Soud I. stupně učinil správnou úvahu ve vztahu k použití ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a posouzení zavinění na zastavení řízení z výlučně procesního hlediska. V případě zastavení řízení rozhoduje soud o nákladech řízení výlučně podle procesního zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno. Zcela striktně vzato došlo v projednávané věci k zastavení řízení podle § 146 odst. 2 věta prvá, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, aniž by jí přímo žalovaná uhradila žalovanou částku. Výlučně procesní zavinění je tedy na straně žalobkyně. Odvolací soud však přihlédl k té skutečnosti, že žalovaná částka, respektive její převážná část byla připsána na účet žalobkyně po podání žaloby byť z účtu zprostředkovatele, nikoli žalovanou. Žaloba směřovala vůči žalované, která jako provozující letecký dopravce, je povinna letenky refundovat. V této souvislosti není podstatné, že žalovaná poslala tuto částku na účet zprostředkovatele před podáním žaloby, podstatné je, že na účet žalobkyně byla poukázána až dne [datum], tedy po podání žaloby. Žaloba směřovala vůči žalované, to co bylo žalobou požadováno, bylo splněno po podání žaloby a za takové situace lze mít za to, že žaloba byla i z procesního hlediska podána důvodně.

14. V této souvislosti odkazuje odvolací soud např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle nějž je třeba za chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. považovat situaci, kdy za žalovaného plnila na pohledávku žalobce z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou žalovaným pojišťovna. V projednávané věci jde o obdobnou situaci, kdy za žalovanou, která byla povinna plnit, plnila osoba třetí, a to zprostředkovatel. Povinností žalované jako provozujícího leteckého dopravce bylo uspokojit nárok žalobkyně a nemůže jít k tíži žalobkyně, že žalovaná poslala částku za nerealizovanou letenku na účet zprostředkovatele jako osoby třetí. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu mimo jiné vyplývá i právní názor, že byla-li pohledávka žalobce uhrazena po podání žaloby, není důležité, kdo za žalovanou plnil, zda to bylo s jejím vědomím, či zda se jednalo o pokus vyhnout se povinnosti platit náklady řízení, je třeba aplikovat § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť v tomto případě byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Nejvyšší soud dále vyslovil, že tíži tohoto jednání nemůže nést ten, jehož pohledávka byla v řízení zaplacena, tedy ten, kdo byl v podstatě úspěšný, v daném případě žalobce. Obdobný právní názor ohledně povinnosti žalované po zastavení řízení zaplatit žalobkyni náklady řízení vyslovil odvolací soud i v usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Prolomením striktního pojetí zásady zavinění na straně žalovaného v případě zaplacení žalované částky po podání žaloby je i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2741/16 ze dne [datum].

15. Postup soudu I. stupně, který při aplikaci výlučného procesního zavinění na straně žalobkyně postupoval podle § 150 o. s. ř. je zcela pochopitelný, nicméně za situace, kdy povinnost k náhradě nákladů řízení, respektive jejich poměrné části, tíží žalovanou, již není na místě.

16. Odvolací soud proto postupoval v nákladovém výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně v tomto výroku změnil tak, že žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.

17. Výše nákladů řízení byla stanovena podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky [částka] z celkově původně žalované částky 4 143, [částka], neúspěšná byla ohledně částky [anonymizováno], [částka], úspěch žalobkyně tedy činil 89,66% po odečtení neúspěchu v rozsahu 10,34 % byly přiznány žalobkyni náklady řízení v rozsahu 79,32 % jí vynaložených nákladů.

18. Žalobkyni byla přiznána odměna za první dva úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b odst. 1 a), b) a c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou [částka] za jeden úkon právní služby, za částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu [částka] byla stanovena výše úkonu právní služby podle § 7 bod 3 částkou 1 000 Kč vyhl. č. 177/1996 Sb. a za částečné zpětvzetí ohledně částky [částka] podle § 7 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka]. Celková výše mimosmluvní odměny činí částku [částka], k níž byly připočteny dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a dvě náhrady hotových výdajů podle § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po [částka], celkem ve výši [částka], což činí celkovou částku [částka], k níž bylo připočteno DPH 21 % ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobkyni v řízení před soudem I. stupně činí částku [částka]. Z této částky náleží žalobkyni 79,32 %, tedy částka [částka], kterou bylo žalované uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

19. Odvolací soud přiznal žalobkyni náklady řízení i přesto, že ve spise není založena předžalobní výzva, která podle § 142a odst. 1 o. s. ř. je podmínkou pro přiznání náhrady nákladů řízení, ačkoli v přílohách k žalobě je uvedena. Odvolací soud však shledal, že žalovaná byla vyzvána k poskytnutí plnění již výzvou ze dne [datum], svoji povinnost nesplnila, což je důvod pro přiznání náhrady nákladů řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, byly přiznány náklady řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem, a to za jeden úkon právní služby (podání odvolání) podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy v částce [částka], k níž byla připočtena jedna náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH 21 % ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobkyni v odvolacím řízení činí částku [částka].