pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (výrok ad I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel se žalovaným v provozovně žalovaného v [obec] kupní smlouvu na koupi osobního motorového vozidla značky Renault, typ [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen vozidlo), za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce [částka]. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu [anonymizována dvě slova] km k datu [datum], dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů. Dne [datum] došlo k závadě vozidla, která se projevila zhasnutím motoru, vozidlo nebylo možné nastartovat a nepojízdné bylo odtaženo do autoservisu [jméno] [jméno], se sídlem [adresa], kde byla po týdnu diagnostikována závada na vozidle; přetržený rozvodový řemen. Dne [datum] žalobce telefonicky kontaktoval žalovaného a sdělil mu závadu a okolnosti jejího zjištění, tedy verbálně vadu reklamoval a tvrdil, že mu žalovaný navrhl, aby žalobce nechal vadu opravit, že ji žalovaný žalobci uhradí. Odhadovaná cena za diagnostikovanou vadu - přetržený rozvodový řemen činila odhadnutou cenu materiálu [částka] až [částka] a cenu práce [částka] až [částka], šlo o vadu odstranitelnou. Žalobce nechal vozidlo opravit na své náklady, oprava vozidla trvala dva měsíce, cena za opravu vozidla činila [částka], cenu za opravu žalobce zaplatil v hotovosti dne [datum], následně kontaktoval žalovaného a sdělil mu požadavek na zaplacení opravy za odstranění reklamované vady v částce [částka], žalovaný úhradu odmítl. Dne [datum] žalobce provedl ve veřejné elektronické databázi lustrum historie vozidla, ze které zjistil, že předmětné vozidlo, které koupil dne [datum], mělo již v [anonymizováno] [rok], tedy pět měsíců před uzavřením kupní smlouvy a zaplacením kupní ceny žalovanému najeto [anonymizována dvě slova] km, což je o 30 [anonymizováno] km více, než bylo zjištěno při [anonymizováno] dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný prodal žalobci vozidlo jiných vlastností a jakosti, s nájezdem o 30 [anonymizováno] km vyšším, než bylo v dokumentaci, kterou, kterou žalovaný k prodeji zajistil, což lze s ohledem na vadu vozidla považovat za nepodstatné porušení smlouvy. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] vadu u žalovaného reklamoval a uplatnil u žalovaného nárok na slevu z kupní ceny ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním nároku a navrhl žalovanému dohodu o splátkách požadovaného nároku, žalovaný uplatněné nároky odmítl s tím, že žalobce nepostupoval podle reklamačního řádu ČR.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že učinil nesporným, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] žalobci prodal použitý [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno], šedé barvy, č. [anonymizováno] [země] [číslo] (dále také jen vozidlo) s tím, že za vozidlo mu žalobce zaplatil kupní cenu ve výši [částka]. Žalovaný dále tvrdil, že se jednalo se o použitý (ojetý) osobní automobil dovezený ze [země], který byl uveden do provozu v roce [rok], žalobce si před převzetím a uzavřením kupní smlouvy vozidlo řádně prohlédl a vykonal zkušební jízdu, žalovaný žalobci spolu s vozidlem předal veškeré potřebné doklady, kdy žalobce měl rovněž možnost si je prostudovat. Žalovaný dále tvrdil, že předmětem koupě a prodeje bylo [anonymizováno] let staré použité vozidlo, přičemž s ohledem na jeho stáří a stav byla dohodnuta i kupní cena. Žalovaný původně inzeroval prodej vozidla za kupní cenu [částka], po dohodě se žalobcem byla kupní cena snížena o částku [částka], a tedy žalovaný žalobci na základě jeho požadavku již při prodeji poskytl slevu z původní kupní ceny v uvedené výši na případné opravy. Žalovaný dále tvrdil, že cca po měsíci od uzavření kupní smlouvy mu žalobce telefonoval a sdělil, že se v automobilu přetrhl rozvodový řemen a že z tohoto důvodu mu má žalovaný poslat na účet částku [částka], což žalovaný odmítl a řekl žalobci, aby automobil přivezl do provozovny žalovaného a řádně jím tvrzenou vadu vozidla reklamoval s tím, že vadu žalovaný posoudí a v případě, že skutečně půjde o vadu, která by byla způsobilá být předmětem reklamace (tj. vada nad rámec běžného opotřebení s ohledem na stáří a stav automobilu), pak žalovaný zdarma opravu provede. Žalobce však na toto sdělení žalovaného nijak nereagoval a až v [anonymizováno] [rok] žalovaný obdržel dopis od právního zástupce žalobce, v němž žalobce po žalovaném požadoval zaplacení celkem částky [částka] do [datum] (cena za opravu automobilu a za právní zastoupení spočívající v sepisu předmětného dopisu). Na tento dopis žalovaný reagoval přípisem právnímu zástupci žalobce ze dne [datum] s tím, že požadovaný nárok neuznal, neboť žalobce žalovanému vozidlo nepřistavil, aby si žalovaný mohl ověřit, zda k tvrzené škodě na vozidle skutečně došlo a v jakém rozsahu a aby žalovaný mohl eventuální reklamaci vyřídit zákonným postupem. Dále žalovaný argumentoval, že nárok žalobce nelze v žádném případě uznat, když žalobce od žalovaného koupil [anonymizováno] let starý použitý automobil a jeho stav v době prodeje a převzetí žalobcem odpovídal stáří, míře jeho používání a opotřebení a tomu odpovídala i kupní cena. Dále žalovaný tvrdil, že pokud jde o reklamaci vady, tu u žalovaného žalobce uplatnil pouze telefonicky, žalovaný mu při té příležitosti řekl, že vozidlo musí vidět, aby vadu posoudil a případně opravil, v žádném případě žalovaný žalobci neřekl, aby si opravu zajistil sám s tím, že ji žalovaný žalobci zaplatí; toto tvrzení žalobce popřel žalovaný jako zcela nepravdivé a nesmyslné, když nemohl uznat odpovědnost za vadu, kterou neměl možnost vidět a vyhodnotit. Žalovaný dále tvrdil, že následně jej již kontaktoval právní zástupce žalobce. Žalovaný dále argumentoval tím, že žalovaný u něho právo z vadného plnění řádně neuplatnil, neumožnil žalovanému zjistit, zda ke vzniku vady skutečně došlo, a pokud ano, posoudit, jak k ní došlo, tj. zda nebyla způsobena nesprávným zacházením žalobce nebo vnější událostí, zda se jedná či nejedná o vadu odpovídající míře používání a opotřebení automobilu, a zda je tedy jeho požadavek oprávněný či nikoli. Za této situace nelze po žalovaném požadovat, aby za údajnou vadu nesl jakoukoli odpovědnost, natož hradil žalobci částku, kterou on uhradil za opravu v servisu, který si sám bez souhlasu a vědomí žalovaného vybral. Žalovaný dále tvrdil, že v předmětné kupní smlouvě ani v jiném dokumentu není uvedeno, že by bylo možno vadu na vozidle uplatňovat u jiného subjektu, než který by byl určen k opravě. V průběhu řízení žalovaný podáním ze dne [datum] namítl prekluzi nároku žalovaného z důvodu, že žalobce neuplatnil svá práva u žalovaného řádně a včas.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným kupní smlouvu, na základě které prodal žalovaný žalobci a žalobce od žalovaného převzal spolu se všemi potřebnými doklady použité (ojeté) osobní motorové vozidla značky Renault, typ [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen vozidlo) a za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce [částka]. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu [anonymizována dvě slova] km k datu [datum], dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů. Dne [datum] žalobce telefonicky žalovanému sdělil, že praskl rozvodový řemen na vozidle a požádal žalovaného o poskytnutí částky [částka] na opravu, k čemuž mu žalovaný sdělil, že potřebuje vědět více informací, potřebuje vozidlo vidět, že takto reklamace nemůže probíhat a že nemá jistotu, zda jsou informace žalobce pravdivé s tím, že nabídl žalovanému zaslání rozvodové sady zdarma v hodnotě cca [částka], což žalovaný odmítl. Žalobce poté, co vozidlo od žalovaného převzal a přešlo na něho vlastnické právo k vozidlu, a po telefonátu se žalovaným, který se uskutečnil [datum], neposkytl žalovanému na jeho žádost vozidlo k prohlídce za účelem zjištění příčiny vady tvrzené žalobcem a bez souhlasu žalovaného na své náklady nechal provést na vozidle práce u třetí osoby, kdy cena těchto prací činila částku celkem [částka].

5. Soud I. stupně neměl za prokázané tvrzení žalobce o vyšším nájezdu kilometrů u předmětného vozidla, což žalobce prokazoval listinou označenou jako zpráva o historii vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] ze dne [datum], jíž prokazoval, že v [anonymizováno] [rok] byl stav tachometru předmětného vozidla [anonymizována dvě slova] km. Soud I. stupně neshledal tuto listinu věrohodnou, neboť z ní nelze zjistit, kým byla tato zpráva vyhotovena, k jakému datu, případně, z jakého zdroje a listina není podepsána. Soud I. stupně proto zhodnotil tuto listinu jako nevěrohodnou a nezpůsobilou tato tvrzení prokázat. Vycházel proto z protokolu o technické prohlídce vozidla č. CZ [číslo] ze dne [datum], v němž je uveden nájezd vozidla k datu [datum] [částka] km s tím, že tato listina je datována a podepsána a jednoznačně z ní vyplývá, kdo a kdy nájezd [částka] km zjistil.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle ust. § 2171 a násl. o.z. Vycházel z ust. § 2171 o.z., podle nějž má-li věc vadu, z níž je prodávající zavázán, a jedná-li se o věc prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu. Za podstatné označil v souladu s ust. § 2172 věta první o.z., že práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc koupena. Řádné uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího považoval v souladu s ust. § 2172 o.z. za jednu z nezbytných a základních podmínek. Z citovaného ustanovení dovodil, že ten kdo reklamuje vadu věci, musí tomu, kdo reklamaci přijímá, umožnit, aby si reklamovanou věc prohlédl, existuje-li tato věc a je-li k dispozici (např. nebyla-li zničena). Tento postup označil za nezbytný předpoklad k tomu, aby se osoba, u které se reklamuje jako u povinné z vad, mohla k reklamaci vyjádřit, ať již ji uzná jako oprávněnou či nikoli. V řízení bylo prokázáno, že žalobce přes požadavek žalovaného na poskytnutí vozidla žalovanému, aby se mohl seznámit s jeho stavem a posoudit, zda je reklamace žalobce oprávněná či nikoli s tím, že jinak nelze reklamaci přijmout a vyřídit, vozidlo žalovanému za tímto účelem ani neposkytl a ani neumožnil žalovanému jinak se seznámit se stavem vozidla a posoudit žalobcem tvrzenou vadu prasklého rozvodového řemene a bez dalšího, aniž by si k tomu vyžádal souhlas žalovaného, nechal na vozidle o své vlastní vůli provést práce, jejichž cenu požaduje žalobou uhradit.

7. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce neuplatnil řádnou reklamaci vady v důsledku nesplnění jeho povinnosti poskytnout žalovanému k prohlídce předmětné vozidlo s tvrzenou vadou a jeho požadavek na úhradu prací, které si nechal na vozidle bez souhlasu žalovaného provést, shledal nedůvodným a z tohoto důvodu žalobu zamítl.

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný v částce [částka] za právní zastoupení advokátem. Odměnu za jeden úkon právní služby stanovil podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tarifní hodnoty ve výši [částka] částkou [částka] a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], dne [datum], za doplnění tvrzení a návrh na dokazování ze dne [datum], za účast na jednání soudu I. stupně ze dne [datum] (dva úkony), za účast na jednání soudu dne [datum], za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne [datum], za účast na jednání soudu I. stupně [datum] a dne [datum] a za závěrečný návrh ze dne [datum], celkem za dvanáct úkonů právní služby, k nimž připočetl dvanáct paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za ztrátu času v trvání 30 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud I. stupně žalovanému nepřiznal náhradu nákladů sestávajících z odměny právního zástupce žalovaného za účast na jednání s mediátorem dne [datum], což odůvodnil tím, že se nejedná o náklad potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že vadu na předmětném vozidle, která vznikla dne [datum], reklamoval u žalovaného jako prodávajícího telefonicky opakovaně ve dnech [datum], dne [datum], opětovně dne [datum] a dne [datum], což prokazuje výpisy z telefonních hovorů mezi ním a žalovaným. Postupoval tak bezprostředně poté, co autoservis [jméno] [jméno], kam bylo poškozené a nepojízdné vozidlo odtaženo, vadu zjistil. Vadu opětovně reklamoval s uplatněním nároku podáním jeho právního zástupce do sídla žalovaného ze dne [datum].

10. Soud I. stupně zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce přes požadavek žalovaného na poskytnutí vozidla, vozidlo žalovanému za tímto účelem neposkytl, ani žalovanému neumožnil jinak se seznámit se stavem vozidla a posoudit tvrzenou vadu a bez souhlasu žalovaného nechal vozidlo opravit. K tomuto závěru soudu I. stupně žalobce namítl, že je slabší stranou sporu a požívá proto ochranu proti prodávajícímu, který je dlouholetým a zkušeným podnikatelem v oblasti prodeje motorových vozidel, v řízení před soudem nebyl proveden žádný důkaz k tvrzení žalovaného, že si nemohl vadu na předmětném vozidle prohlédnout a v rozsudku soud I. stupně nehodnotil žádný důkaz, který by prokázal, že by žalovaný vznesl na žalobce požadavek na poskytnutí vozidla, nebo že by žalobce vadné vozidlo žalovanému odmítl poskytnout. Žalobce zdůraznil, že žalovaný měl dlouhou dobu před opravou, a to od [datum] (patrně správně [rok] – poznámka odvolacího soudu), kdy byla vada prvně reklamována do [datum], kdy byla vada odstraněna, si závadu na vozidle prohlédnout. Žalobce zdůraznil, že vozidlo se stalo nepojízdným v místě bydliště žalobce, z tohoto důvodu bylo odtaženo do autoservisu [jméno] [jméno] taktéž v místě bydliště žalobce. Žalobce neměl objektivní možnost z důvodu nepojízdnosti vozidla přijet vozidlem do místa prodeje, tedy provozovny žalovaného vzdálené cca [anonymizováno] km a namítl, že to nebyla ani jeho zákonná povinnost. Poukázal na to, že vozidlo stálo neopravené v servisu dva měsíce od vzniku vady, když se čekalo na postup žalovaného v reklamačním řízení, který se odpovědnosti vyhýbal, ačkoli měl dost času si závadu na předmětném vozidle prohlédnout. Žalobce zdůraznil, že závada na předmětném vozidle byla opravena se souhlasem žalovaného a soudu I. stupně vytkl, že k těmto skutečnostem nehodnotil svědeckou výpověď pana [jméno] [jméno], který vadné vozidlo z místa vzniku vady odtáhl, vadu diagnostikoval, rozpočtoval a nakonec opravil.

11. Žalobce namítl, že mu zákon v § 2172 o.z. nepředepisuje při uplatňování odpovědnosti za vady formu reklamace. V projednávané věci byly opakované telefonické reklamace prokázány a dne [datum] byla doručena písemná reklamace do sídla žalovaného. Žalobce namítl, že z dikce § 2172 o.z. nevyplývá, že by byl povinen přistavit vadné a nepojízdné vozidlo u prodávajícího v místě prodeje, v jeho jiné provozovně, nebo v jeho sídle, jak nesprávně dovodil soud I. stupně. Podle názoru žalobce vyplývá z tohoto ustanovení povinnost reklamovat u prodejce, což se stalo, a to telefonicky a poté písemně a tyto komunikace probíhaly v době těsně po vzniku závady, a to až do doby převzetí právního zastoupení.

12. Žalobce odkázal na § 19 odst. 1 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele s tím, že podle tohoto ustanovení byl prodávající povinen vydat kupujícímu písemné potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace požaduje, dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Žalobce zdůraznil, že žalovaný žádnou z těchto zákonných povinností nesplnil. Dále poukázal na § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, podle nějž měl žalovaný rozhodnout o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů a tuto včetně odstranění vady vyřídit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud by se se spotřebitelem nedohodl na delší lhůtě. Žalovaný nedodržel ani žádnou z těchto procedur a lhůt. Žalobce dále odkázal na směrnici č. 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží s tím, že zastřešuje shora zmiňovanou národní právní úpravu.

13. Žalobce vytkl soudu I. stupně nesprávné hodnocení listiny označené jako zpráva o historii vozidla ze dne [datum] s tím, že tuto zprávu soud I. stupně nehodnotil v kontextu servisní knížky předmětného vozidla a uživatelského manuálu předmětného vozidla. Žalobce uvedl, že z těchto důkazů vyplývá, že předmětné vozidlo mělo již v [anonymizováno] [rok], tedy pět měsíců před uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum] najeto [anonymizována dvě slova] km, což je o 30 [anonymizováno] km více, než je uvedeno v protokolu [anonymizováno], v technickém protokolu s přílohou a v protokolu o měření emisí, vše ze dne [datum]. Žalobce zdůraznil, že mu žalovaný prodal vozidlo jiných vlastností a jakosti s nájezdem o 30 [anonymizováno] km vyšší, než bylo uvedeno v dokumentaci zajištěné k prodeji. Žalobce poukázal na to, že uživatelský manuál předmětného vozidla obsahuje výrobcem předepsané servisní intervaly mimo jiné pro výměnu rozvodového řemene a servisní knížka obsahuje údaje o provádění servisních zásahů. Poukázal na to, že pokud mu žalovaný prodal vozidlo s vyšším nájezdem kilometrů, než bylo uvedeno v kupní smlouvě a dokumentaci, nemohl být zachován servisní interval k prevenci, včetně výměny rozvodového řemene. Žalobce namítl, že důkazní hodnotu zprávy o historii vozidla se dne [datum] nemůže snižovat absence podpisu autora lustra, neboť byla pořízena dálkově elektronicky, což označil za postup běžně užívaný v těchto případech. Uvedl též, že databázi zprávy o historii vozidla užívají běžně policejní a justiční orgány prakticky všech zemí EU, což je uvedeno v samotné databázi.

14. Žalobce zdůraznil, že při uplatnění odpovědnosti za vady postupoval v souladu s ust. § 1921 odst. 1 o.z., když právo z vadného plnění uplatnil u soudu po vytknutí vady prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit. Žalobce zdůraznil, že existence vady byla prokázána, uvedl, že prodávající odpovídá za každou odchylku od kupní smlouvy, resp. od zákona s tím, že vada předmětu koupě nemusí být zřejmá v rozhodující okamžik, nýbrž postačí, že se objeví později, neboť nemohla být zpozorována ani při řádné prohlídce podle § 2112 o. z., neboť jde o tzv. skrytou vadu. Žalobce zdůraznil, že reklamované vady byly vadami odstranitelnými a způsobily tzv. nepodstatné porušení kupní smlouvy a odkázal na § 1923 o.z. s tím, že žalobce uplatňuje slevu v duchu principů uvedených v § 2107 odst. 1 a 2 o.z. pouze ve výši částky, kterou vynaložil na opravy vady a náklady, které mu v souvislosti s uplatněním nároku vznikly. K námitkám žalovaného, že žalobci byla poskytnuta sleva z kupní ceny za účelem nějakých oprav vad, žalobce namítl, že nic takového nebylo prokázáno, neboť automobil byl prodán jako bez vad a nebyl ujednán žádný základní servis či sleva.

15. Dále odvolání obsahuje citaci zákonných ustanovení, aniž by byla aplikována na předmětný skutkový stav.

16. Žalobce závěrem zdůraznil, že žalovaný jako podnikatel v oblasti motorových vozidel postupoval vůči žalobci od samého počátku nezákonně, neboť prodal žalobci automobil, jehož nájezd byl o několik desítek tisíc km nižší, než ve skutečnosti, což žalobce zjistil až po provedení lustrace v databázi, kterou používají policejní a justiční orgány všech zemí EU. Dále namítl, že žalovaný měl možnost si předmět koupě prohlédnout v autoservisu pana [jméno], kde se několik měsíců po uplatnění reklamace vozidlo nacházelo. Dokazování označil žalobce za úplné s tím, že nebylo možno provést více důkazů, závada byla na vysoké odborné úrovni popsána panem [jméno], který provozuje autoservis více, než [anonymizováno] let.

17. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, jakož i náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

18. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že žalobce neunesl svoji důkazní povinnost prokázat vznik jím tvrzené vady, resp., že by se mělo jednat o vadu, která by neodpovídala stáří automobilu či byla nad rámec obvyklého opotřebení, případně, že by se jednalo o vadu, která existovala v době předání. Dále namítl, že žalobce svá práva z odpovědnosti za vady u žalovaného neuplatnil řádně a včas. Žalovaný zdůraznil, že žalobce si nechal bez jeho souhlasu automobil opravit, čímž mu neumožnil tvrzenou existenci vady ověřit, zjistit důvod jejího vzniku a rozsah poškození. Za takové situace nemůže již uplatnit své nároky z odpovědnosti za vady. V této souvislosti odkázal na webové stránky [právnická osoba], spol. s r.o.

19. Žalovaný dále poukázal na vyjádření právního zástupce žalobce, že od opravy je vozidlo žalobcem užíváno již několik let a bylo opraveno a používáno již před podáním žaloby. Nelze tedy již cokoliv zjistit.

20. Žalovaný zdůraznil, že žalobce od něj zakoupil ojetý [anonymizováno] let starý automobil za kupní cenu [částka] a musel tedy počítat s určitým opotřebením a s tím souvisejícími problémy. Automobil si před koupí osobně prohlédl a projel, měl k dispozici předem všechny údaje, včetně [příjmení] a měl tak možnost si vše předem zkontrolovat a prověřit. Žalovaný namítl, že žalobce jedná tak, jako by si koupil nový či zánovní vůz přímo od výrobce či autorizovaného prodejce. Odmítl tvrzení žalobce, že je slabší strana sporu s tím, že sám žalobce je členem finančního výboru zastupitelstva města Kraslice, měl by tedy mít dostatečné povědomí o finančních a obchodních záležitostech, vlastníkem podle technického průkazu je manželka žalobce, která má oprávnění k podnikatelské činnosti.

21. Žalovaný namítl, že žalobce u něj vznik vady řádně nereklamoval, natož že by to v řízení před soudem I. stupně prokázal. Žalovaný zdůraznil, že nikdy žalobci neřekl, že má nechat automobil někde odpravit a že to žalovaný zaplatí. Žalovaný potvrdil, že žalobce mu v dubnu [rok] telefonoval a sdělil mu, že se v předmětném automobilu přetrhl rozvodový řemen, aby mu žalovaný poslal [částka], což žalovaný odmítl a sdělil žalobci, že auto potřebuje vidět, aby mohl posoudit, zda k vadě došlo a za jakých podmínek a v jakém rozsahu. Žalovaný zdůraznil, že mu žalobce nikdy nesdělil, kde se automobil nachází, to se dozvěděl až ze žaloby, ovšem v té době již byl automobil opraven a znovu v provozu.

22. Žalovaný označil za nepravdivé tvrzení žalobce, že by údajnou reklamaci jakkoli akceptoval a žalobci cokoli slíbil s tím, že telefonát žalobce ani za reklamaci nepovažoval a za absurdní označil, aby za situace, kdy automobil neviděl a nevěděl, zda a jak k poškození došlo, žalobci navrhl, že si automobil nechá sám v jím vybraném servisu opravit a že to žalovaný zaplatí. Žalovaný opětovně důrazně odmítl tvrzení žalobce, že by dal žalobci souhlas s opravou automobilu, či že by se jakkoli vyhýbal své odpovědnosti.

23. Žalovaný vyjádřil souhlas se závěrem soudu I. stupně, že mu žalobce neumožnil, aby si automobil prohlédl a vadu posoudil v souladu s ust. § 2172 o.z., žalobce mu ani nesdělil, kde se automobil nachází, měl pouze jediný požadavek, a to, aby mu žalovaný poslal peníze, což žalovaný odmítl. Žalobce si poté nechal automobil bez souhlasu žalovaného opravit a až poté začal jednat prostřednictvím svého právního zástupce.

24. Žalovaný dále poukázal na tu skutečnost, že mu žalobce pouze telefonicky v dubnu [rok] sdělil, že došlo ke škodě a že chce poslat [částka], neuvedl ani jaká práva z odpovědnosti za vady uplatňuje, to učinil až dopisem právního zástupce v [anonymizováno] [rok], tedy až poté, kdy byl automobil opraven. Žalovaný namítl prekluzi s tím, že k údajnému poškození automobilu došlo již v polovině dubna [rok] a písemná reklamace s uvedením uplatňovaného práva z odpovědnosti za vady byla žalobcem odeslána až v [anonymizováno] [rok]. Žalobce tedy neuplatnil u žalovaného svá práva z odpovědnosti za vady bez zbytečného odkladu poté, kdy mělo k vadě dojít, obecně více jak týden poté, řádně až více než dva měsíce po údajném vzniku vady.

25. Žalovaný vyjádřil nesouhlas též s odkazem žalobce na zákon o ochraně spotřebitele s tím, že se jedná o nové argumenty a dále s tím, že těžko mohl vystavit jakékoliv potvrzení či vyřídit reklamaci v třicetidenní lhůtě, když mu žalobce ani neumožnil zjistit vznik vady a další okolnosti s tím spojené, natož vadu opravit. Žalovaný odmítl i tvrzení žalobce, že by mu prodal automobil jiných vlastností a jakosti, než bylo v dokumentaci s tím, že žalobce od počátku věděl, že kupuje použitý [anonymizováno] let starý automobil dovezený ze zahraničí a tomu odpovídala i kupní cena navíc ponížená o částku na případné opravy, tj. na běžný servis. Jediným důkazem předkládaným žalobcem o nesouladu najetých kilometrů je internetová sjetina, kterou soud I. stupně správně vyhodnotil jako nezpůsobilý důkaz, neboť z ní není zřejmé, kdo, kdy, kam a za jakých podmínek informace, které se nacházejí na žalobcem předložené listině označené jako zpráva o historii vozidla vložil, nejedná se o oficiální listinu. Údajný rozdíl nájezdu kilometrů by přitom neměl vliv ani na cenu ani na další vlastnosti automobilu a žalobci by doporučil výměnu rozvodové sady, tak jak to učinil a činil vždy. Žalovaný namítl, že nelze vycházet ani ze záznamů uvedených v servisní knížce, neboť údaje do servisní knížky jsou zapisovány v případě, že je při provádění servisu předložena, což zejména u starších automobilů nebývá běžné. Servisy nad to často kilometry uvádějí jen přibližně. Žalovaný dále uvedl, že údaje v servisní knížce o výměně oleje, rozvodové sady apod. jsou pouze údaje doporučené výrobcem, jejichž nedodržení neznamená automaticky vznik vady či poškození, jak potvrdil i svědek pan [jméno].

26. Žalovaný zdůraznil, že žalobci při uzavírání kupní smlouvy a následně znovu při předání automobilu doporučil provedení běžného servisu, na jehož provedení mu poskytl slevu z kupní ceny ve výši [částka]. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce při prodeji automobilu poučil, že se jedná o použitý starší automobil a je vhodné provést běžný servis spočívající ve výměně oleje, filtru, výměně rozvodů (včetně rozvodového řemene) a nabídl mu, že provedení tohoto servisu zajistí. Žalobce toto odmítl s tím, že na to má své lidi a žalovaný mu poskytl slevu ve výši [částka], což prokazuje kupní smlouvou. Žalovaný poukázal na výslech svědka pana [příjmení], které potvrdil tvrzení žalovaného o poučení žalobce o vhodnosti provést uvedený typ servisu. Poukázal též na výpověď svědka pana [jméno], který uvedl, že se k němu žalobce objednal na výměnu rozvodového řemene a oleje ještě předtím, než došlo k údajnému přetržení rozvodového řemene. Je tedy zřejmé, že žalobci bylo doporučení žalovaného známo, automobil však používal i přes skutečnost, že k výměně rozvodů nedošlo, což nelze přičítat k tíži žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že žalobce nevynaložil obvyklou pozornost vyžadovanou zákonem vzhledem ke stáří automobilu, jeho ceně a upozornění žalovaného na vhodnost běžného servisu.

27. Žalovaný poukázal na ust. § 2121 o.z., podle nějž převzetím věci přechází na kupujícího nebezpečí škody, jakož i na § 2104 o.z., podle nějž si kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve při přechodu nebezpečí škody na věci, což žalobce učinil, automobil si prohlédl a vykonal zkušební jízdu před jeho převzetím, měl k dispozici i [příjmení] a mohl nahlédnout do dokladů. Žalovaný dále odkázal na ust. § 2165 odst. 1 o.z. s tím, že toto ustanovení se podle § 2167 písm. c) o.z. nepoužije na použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím.

28. Žalovaný zdůraznil, že šlo o prodej použité věci, jejíž stav v době prodeje a převzetí žalobcem odpovídá stáří, míře jeho používání a opotřebení a tomu odpovídala i kupní cena. Žalobci byla poskytnuta sleva z ceny ve výši [částka], což odpovídá žalovaným doporučenému servisu a výměně rozvodového řemene, jehož stav nelze bez demontáže zjistit. Žalovaný zdůraznil, že jeho odpovědnost není v souladu s ust. § 2167 písm. c) o.z. dána, neboť pokud k vadě skutečně došlo, což dle názoru žalovaného nebylo prokázáno, šlo o opotřebení způsobené obvyklým užíváním věci a tedy o vadu odpovídající míře používání či opotřebení. Žalobce však nerespektoval poučení žalovaného o vhodnosti provést běžný servis a výměnu opotřebitelných součástek.

29. Žalovaný dále namítl, že postup žalobce při reklamaci údajné vady byl v rozporu s postupem stanoveným občanským zákoníkem pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady, jak popsal shora, žalobce neprokázal, že by vada existovala ke dni předání automobilu, pokud skutečně vznikla, žalobce si nechal automobil opravit bez vědomí a souhlasu žalovaného. V době údajného vzniku vady již žalobce automobil používal a nebezpečí škody na věci přešlo při převzetí automobilu na jeho osobu, což žalovaný nemohl nijak ovlivnit. Žalovaný poukázal na to, že žalobce netvrdil ani neprokázal splnění náležitostí odpovědnosti žalovaného za vady, když faktura za provedení opravy automobilu takový důkazem není.

30. Žalovaný na závěr zdůraznil, že ve vztahu ke stáří a pořizovací ceně automobilu je cena opravy požadovaná žalobcem zcela neadekvátní, neboť převyšuje hodnotu předmětného automobilu, a po žalovaném nelze spravedlivě žádat, aby uhradil cenu vyfakturovanou žalobci servisem jednostranně vybraným žalobcem bez vědomí a souhlasu žalovaného.

31. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným.

32. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v dostatečné míře provedeným dokazováním soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným kupní smlouvu, na základě které prodal žalovaný žalobci a žalobce od žalovaného převzal spolu se všemi potřebnými doklady použité osobní motorové vozidla značky Renault, typ [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen vozidlo) a za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce [částka]. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu [anonymizována dvě slova] km k datu [datum], dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů.

33. Dne [datum] žalobce telefonicky žalovanému sdělil, že praskl rozvodový řemen na vozidle a požádal žalovaného o poskytnutí částky [částka] na opravu, k čemuž mu žalovaný sdělil, že potřebuje vědět více informací, potřebuje vozidlo vidět, že takto reklamace nemůže probíhat a že nemá jistotu, zda jsou informace žalobce pravdivé s tím, že nabídl žalovanému zaslání rozvodové sady zdarma v hodnotě cca [částka], což žalovaný odmítl. Žalobce poté, co vozidlo od žalovaného převzal a přešlo na něho vlastnické právo k vozidlu, a po telefonátu se žalovaným, který se uskutečnil [datum], neposkytl žalovanému na jeho žádost vozidlo k prohlídce za účelem zjištění příčiny vady tvrzené žalobcem a bez souhlasu žalovaného na své náklady nechal provést na vozidle práce u třetí osoby, kdy cena těchto prací činila částku celkem [částka]. Soud I. stupně neměl za prokázané tvrzení žalobce o vyšším nájezdu kilometrů u předmětného vozidla, což žalobce prokazoval listinou označenou jako zpráva o historii vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] ze dne [datum], jíž prokazoval, že v [anonymizováno] [rok] byl stav tachometru předmětného vozidla [anonymizována dvě slova] km. Soud I. stupně neshledal tuto listinu věrohodnou, neboť z ní nelze zjistit, kým byla tato zpráva vyhotovena, k jakému datu, případně, z jakého zdroje a listina není podepsána. Vycházel proto z protokolu o technické prohlídce vozidla č. CZ [číslo] ze dne [datum], v němž je uveden nájezd vozidla k datu [datum] [částka] km s tím, že tato listina je datována a podepsána a jednoznačně z ní vyplývá, kdo a kdy nájezd [částka] km zjistil.

34. Odvolací soud shledal správným závěr soudu I. stupně, že z ust. § 2172 o.z. vyplývá, že základní podmínkou řádného uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího je, aby ten, kdo reklamuje vadu věci, umožnil prodávajícímu si věc prohlédnout, aby mohl posoudit existenci vady, její vznik a možnost případné opravy.

35. Přímo z dikce ust. § 2172 o.z. vyplývá, že práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc koupena. Judikatura v této souvislosti dovodila, že k účinnému vytknutí vad není nutné v sídle či místě podnikání prodávajícího zároveň s uplatněním práv z odpovědnosti za vady předložit i předmět koupě, neboť to lze řešit až následnou komunikací stran. Nezbytné však je, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

36. Jak správně dovodil soud I. stupně, má-li prodávající nést odpovědnost za vady prodané věci, musí mít možnost si předmětnou věc prohlédnout a posoudit. Tuto zákonnou povinnost žalobce nesplnil a namísto toho postupoval způsobem, který není zákonem aprobován, tedy, že nechal předmětné vozidlo opravit u osoby třetí, aniž by měl žalovaný možnost se se stavem předmětného vozidla seznámit a posoudit, zda je reklamace oprávněná či nikoli.

37. Tvrzení žalobce, striktně odmítnuté žalovaným, že mu žalovaný navrhl, aby si nechal vadu opravit u osoby třetí a žalovaný žalobci opravu uhradí, žalobce neprokázal. Jde o tvrzení krajně nevěrohodné již z toho důvodu, že by žalovaný vůbec nevěděl kolik a za co by měl platit, ani by mu nebylo známo, zda k vadě vůbec došlo a čím byla způsobena.

38. Postup žalobce, který si bez souhlasu žalovaného a aniž by žalovanému umožnil se se stavem vozidla seznámit, nechal vozidlo opravit, nemá zákonnou oporu. Povinnost spotřebitele uplatnit reklamaci v provozovně prodávajícího vyplývá z ust. § 19 odst. 1 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V projednávané věci žalobce neprokázal, že by postupoval při uplatnění tvrzené vady věci v souladu s ust. § 2172 o.z. a tvrzenou vadu věci u řádně prodávajícího uplatnil včetně umožnění prohlídky. Lze připustit, že k uplatnění vady mohlo dojít telefonátem ze dne [datum]. Tím došlo k oznámení vady na vozidle kupujícím prodávajícímu. Ze strany žalobce však už nenásledovaly další kroky, v rámci kterých je povinen poté, co bez zbytečného odkladu vadu prodávajícímu oznámí, prodávajícímu předmět koupě předat nebo jej podle pokynů prodávajícího uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být prodávajícím přezkoumána, jak vyplývá z ust. § 1922 odst. 1 o.z. i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

39. Námitky žalobce, že je slabší stranou sporu nezbavují žalobce jeho povinnosti vadu u žalovaného jako prodávajícího řádně uplatnit. Soud I. stupně podrobně a správně vyložil důvody, které tuto povinnost kupujícímu ukládají, neboť si nelze představit, jak by mohl prodávající vadu posoudit, kdyby neměl předmět, který je reklamován, k dispozici. Z dikce ust. § 2172 o.z. stejně jako z ust. § 19 odst. 1 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že reklamace musí být uplatněna u prodávajícího, u nějž byla věc koupena, případně v kterékoli jiné jeho provozovně či v sídle nebo v místě jeho podnikání. Žalovaný tak ani nemohl vydat písemné potvrzení ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, jak se domáhá v odvolání žalobce, neboť mu to žalobce neumožnil, když mu neumožnil seznámit se se stavem vozidla. Žalovaný nemohl bez prohlídky vozidla reklamaci jakkoli vyřídit.

40. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že v případě vady, která se projeví u věci použité, má kupující právo na přiměřenou slevu (§ 2171 o.z.). Základní podmínkou však je, aby vada byla u prodávajícího řádně uplatněna.

41. Odvolací soud k tomu ještě doplňuje, že sleva byla žalobci poskytnuta již při koupi vozidla, přímo z kupní ceny vyplývá, že sleva ve výši [částka] byla poskytnuta na případné opravy, a z výpovědi svědka [jméno] vyplývá skutkové zjištění, že žalobce se objednal na výměnu rozvodového řemene a oleje před tím, než došlo k prasknutí řemene (výpověď svědka [jméno] č.l. 50 p.v. spisu). Tato výpověď potvrzuje tvrzení žalovaného, že žalobce řádně poučil o nutnosti provést servis a za tím účelem žalobci poskytl slevu ve výši [částka].

42. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že nedošlo k řádné reklamaci, neboť žalobce neumožnil žalovanému, aby si předmětné vozidlo prohlédl a žalovaný tak nemohl posoudit, zda je vozidlo postiženo tvrzenou vadou, ani reklamaci řádně vyřídit. Postup, který žalobce zvolil, tedy že si nechal vozidlo opravit osobou třetí bez souhlasu žalovaného, nepožívá právní ochrany a žalobce se nemůže z tohoto titulu důvodně domáhat jakéhokoliv plnění.

43. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně správného výroku o nákladech řízení.

44. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšnému žalovanému za dva úkony právní služby po [částka] ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH 21 % z částky [částka] ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů odvolacího řízení činí částku [částka], kterou bylo žalobci uloženo zaplatit k rukám právní zástupkyně žalovaného.