o nařízení soudního prodeje zástavy

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud I. stupně rozhodl, že se nařizuje prodej zástavy, a to jednotky č. [číslo] vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., způsob využití - jiný nebytový prostor, vymezené v budově č. p. [číslo], [číslo], [číslo], stavbě občanského vybavení, stojící na pozemku parc. č. [číslo], zastavěné ploše a nádvoří, v k. ú. [adresa] a s ní spojeného podílu o velikosti 728/52681 na společných částech budovy č. p. [číslo], [číslo], [číslo], stavbě občanského vybavení, stojící na pozemku parc. č. [číslo], zastavěné ploše a nádvoří, v k. ú. [adresa], v obci [adresa], jak je budova zapsána na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem [místo], Katastrální pracoviště [adresa] a jak je samotná jednotka zapsána na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem [místo], Katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen „předmětná jednotka“), a to k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 700 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 700 000 Kč od 22. 3. 2014 do zaplacení.

2. Takto rozhodl o návrhu zástavní věřitelky na nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky ve výši 1 700 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 700 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 3. 2014 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že pohledávka vznikla ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 21. 3. 2013 mezi zástavní dlužnicí a původními věřiteli [jméno FO] a [jméno FO], přičemž zajištění této pohledávky bylo sjednáno zástavní smlouvou ze stejného dne, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo k předmětné jednotce. Z celkové částky půjčky ve výši 1 960 000 Kč uhradila zástavní dlužnice pouze 260 000 Kč. Původní věřitelé poté postoupili svou pohledávku ze smlouvy o půjčce zástavní věřitelce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 1. 2024.

3. Zástavní dlužnice zpochybnila veškerá tvrzení zástavní věřitelky. Uvedla, že pohledávka byla již dříve předmětem soudního řízení, které skončilo pravomocným zamítavým rozsudkem Obvodního soudu pro [místo] dne 9. 6. 2022, č. j. [spisová značka], čímž podle ní vznikla překážka věci rozhodnuté. Namítla rovněž promlčení pohledávky a nedostatek věcné legitimace zástavní věřitelky s ohledem na skutečnost, že postoupení pohledávky nebylo zástavní dlužnici oznámeno a nebyla vyrozuměna ani jako zástavní dlužník. Platnost postoupení pohledávky zpochybnila také poukazem na údajné trestní a exekuční řízení vedené proti jednomu z původních věřitelů [jméno FO], která podle ní měla za následek nemožnost účinného postoupení pohledávky. Tvrdila také, že půjčka byla v plné výši splacena a namítala i promlčení zástavního práva.

4. Soud v řízení provedl dokazování, na jehož základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 21. 3. 2013 uzavřeli [jméno FO] a [jméno FO] jako věřitelé a zástavní dlužnice smlouvu o půjčce, podle níž dlužnice převzala částku 1 960 000 Kč, která jí měla být vyplacena ve dvou termínech. Zavázala se ji vrátit nejpozději do 21. 3. 2014. Téhož dne (21. 3. 2013) strany uzavřely také zástavní smlouvu, jejímž předmětem bylo zajištění pohledávky z půjčky zástavním právem k předmětné jednotce ve vlastnictví zástavní dlužnice. Dne 12. 9. 2013 byl mezi týmiž účastníky uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce, kterým byla potvrzena úhrada 150 000 Kč a zároveň snížena jistina pohledávky na 1 810 000 Kč. Dne 23. 9. 2013 pak byl uzavřen dodatek č. 2, kterým byla potvrzena další splátka ve výši 110 000 Kč a jistina pohledávky snížena na 1 700 000 Kč. Z výpisů z katastru nemovitostí ze dnů 12. 1. 2024 a 2. 10. 2024 vyplynulo že zástavní dlužnice je vlastníkem předmětné nemovitosti a že ke dni 29. 1. 2014 bylo ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO] zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 1 960 000 Kč s příslušenstvím. Dne 24. 1. 2024 uzavřeli [jméno FO] a [jméno FO] jako postupitelé a žalobkyně (zástavní věřitelka) jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 1 700 000 Kč ze smlouvy o půjčce, včetně příslušenství. Smlouva nabyla účinnosti podpisem smluvních stran

5. Soud I. stupně s odkazem na ust. § 354, § 358 odst. 1 a 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), § 1359 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 1368 odst. 1 o. z. konstatoval, že soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou samostatných fázích. První fází je řízení o soudním prodeji zástavy podle z. ř. s., které je zahájeno návrhem zástavního věřitele a končí vydáním usnesení, jímž soud o tomto návrhu rozhodne. Pokud soud návrhu vyhoví a nařídí prodej zástavy, přechází celé řízení do druhé fáze, a to pouze tehdy, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy přitom nepředstavuje řízení sporné ani nalézací či vykonávací, ale jedná se o zvláštní řízení, jehož cílem je podle § 1359 o. z. dosažení zpeněžení zástavy a uspokojení pohledávky věřitele z jejího výtěžku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3834/2019; ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017; a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 431/2016).

6. Dále konstatoval, že v rámci první fáze soudního prodeje zástavy soud posuzuje výhradně, zda byly osvědčeny tři rozhodné skutečnosti dle § 358 odst. 1 z. ř. s., a to: (i) že zástavní věřitel má zajištěnou pohledávku, (ii) že existuje zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a (iii) kdo je zástavním dlužníkem. Tyto skutečnosti není třeba prokazovat v plné důkazní míře – postačuje, aby byly osvědčeny, tj. jevily se jako pravděpodobné na základě předložených listin či jiných důkazů.

7. V projednávané věci pak soud I. stupně dospěl k závěru, že podmínky dle § 358 odst. 1 z. ř. s. byly splněny. Zástavní věřitelka osvědčila, že zástavní dlužnice je vlastníkem nemovitosti, k níž bylo smluvně zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 1 700 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 3. 2014 do zaplacení.

8. Soud I. stupně zároveň neshledal zjevnou neplatnost smlouvy o půjčce, ani zástavní smlouvy, s tím, že v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy se zásadně nezkoumá platnost smluv a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouští, že soud může přihlédnout k důvodu jejich neplatnosti, pokud tento důvod vyplyne přímo z obsahu smlouvy nebo jinak v průběhu řízení zcela zjevně a nepochybně vyjde najevo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1127/2015). Takový důvod musí být evidentní, nesmí vzbuzovat žádné pochybnosti, nesmí být zpochybnitelný tvrzeními účastníků a zároveň nesmí vyžadovat dokazování k posouzení jeho existence. V dané věci zástavní dlužnice namítala neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, avšak ze samotného obsahu této smlouvy žádný důvod neplatnosti nevyplývá. Jelikož by posouzení této námitky vyžadovalo další dokazování, soud I. stupně konstatoval, že zástavní dlužnice může tuto námitku uplatnit až ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy, tedy v rámci případného výkonu rozhodnutí, stejně jako platnost zástavní smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015, usnesení ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011 a usnesení ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3127/2012).

9. Na základě uvedeného soud I. stupně dospěl k závěru, že návrh zástavní věřitelky na nařízení soudního prodeje zástavy je důvodný, a proto mu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně nerozhodoval, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. ÚS 28/14, podle něhož je v souladu s požadavky spravedlnosti, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, kdy bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

11. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání žalovaná a namítla v něm, že soud I. stupně nezohlednil specifické skutkové okolnosti případu, rozhodl pouze formálně na základě smlouvy o půjčce ze dne 21. 3. 2013, zástavní smlouvy ze dne 21. 3. 2013 a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2024.

12. Soudu I. stupně odvolatelka vytkla, že přehlédl, že zástavní věřitelka není zapsána jako zástavní věřitel v katastru nemovitostí, nezohlednil, že žalovaná navrhla přerušení řízení z důvodu podané určovací žaloby vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], jejímž předmětem je určení, že zástavní právo zaniklo. Žaloba byla podána dne 24. 10. 2024 a týká se téže zástavy, která má být zpeněžena. Soud I. stupně se také řádně nevypořádal s nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, a to ohledem na trestní a exekuční řízení jednoho z původních věřitelů, což mělo vliv na platnost postoupení pohledávky na zástavní věřitelku. Soudu I. stupně také nesprávně nevyužil možnosti provést důkazy dle § 357 z. ř. s. z vlastního podnětu, když z obsahu spisu vyplynuly skutečnosti významné pro posouzení věci. Zástavní dlužnice totiž předložila např. exekuční příkaz Exekutorského úřadu pro [místo] ze dne 29. 4. 2022, č. j. [spisová značka], podle něhož byl jeden z původních věřitelů [jméno FO] v exekuci, a tudíž nebyl oprávněn disponovat se svou pohledávkou, tedy ji ani postoupit. Jednání [jméno FO] mohlo mít i znaky trestněprávního jednání. Soud I. stupně se také nezabýval tím, že původní věřitelé neoznámili zástavní dlužnici postoupení pohledávky a nepřihlédl ke skutečnosti, že pohledávka ve výši 1 700 000 Kč byla postoupena jen za částku 100 000 Kč. Pohledávka navíc byla pravomocně označena za promlčenou rozsudkem Obvodního soudu pro [místo] ze dne 9. 6. 2022, č. j. [spisová značka], a byla zcela uhrazena dne 21. 3. 2014. Soud I. stupně také v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1127/2015 dovodil, že případné námitky žalované, včetně neplatnosti smluv, je možné uplatnit až v druhé fázi řízení. Přístup soudu, který odkázal zpochybnění klíčových otázek do druhé fáze řízení tak postrádá logiku a hospodárnost. Soud I. stupně naopak měl i v první fázi řízení zkoumat i právní základ postoupení pohledávky, a tedy oprávněnost návrhu na nařízení prodeje. Zástavní věřitelka navrhla, aby odvolací soud přerušil odvolací řízení do skončení řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se zástavní dlužnice domáhá určení, že zástavní právo zaniklo. Závěrem zástavní dlužnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

13. Zástavní věřitelka k odvolání zástavní dlužnice uvedla, že se závěry napadeného rozhodnutí souhlasí. Zdůraznila, že v řízení o soudním prodeji zástavy dle § 358 odst. 1 z. ř. s. postačuje, aby zástavní věřitel doložil: (i) existenci zajištěné pohledávky, (ii) existenci zástavního práva a (iii) kdo je zástavním dlužníkem. Tyto podmínky žalobkyně doložila smlouvou o půjčce ze dne 21. 3. 2013, zástavní smlouvou ze dne 21. 3. 2013, výpisem z katastru, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 1. 2024 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2024. K námitkám žalované uvedla, že není relevantní, že žalobkyně není zapsána jako zástavní věřitel v katastru nemovitostí, když takový zápis má jen deklaratorní povahu, neboť zástavní právo přešlo samotným postoupením. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] není důvodem pro přerušení tohoto řízení a návrh na přerušení řízení je jen obstrukci ze strany zástavní dlužnice. Aktivní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávy a oznámením o postoupení, které bylo žalované doručeno. Soud I. stupně v souladu s ust. § 358 odst. 1 z. ř. s. provedl potřebné důkazy k posouzení návrhů a provádění dalších důkazů bylo v této první fázi řízení nadbytečné. Výše úplaty za postoupení pohledávky neprokazuje žádné nedostatky samotné pohledávky, jedná se o běžné ujednání, které nevypovídá o její skutečné hodnotě. Samotná pohledávka není promlčena, ale i kdyby byla, nebyla by tato skutečnost překážkou uspokojení ze zástavy ve smyslu § 615 odst. 1 o. z. Tvrzení o úhradě dluhu, které mělo být doloženo kvitancí, je nevěrohodné, když údajná kvitance byla jen od jednoho z věřitelů, což je v rozporu se smlouvou o půjčce, která vyžaduje společné jednání obou věřitelů. Originál kvitance pak navíc nebyl nikdy předložen, a žalovaná dříve tvrdila, že peníze ani neobdržela. S ohledem na uvedené tak zástavní věřitelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal zástavní věřitelce náhradu nákladů řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice není důvodné.

15. Návrh žalované na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zamítl. Podmínky pro přerušení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebyly splněny, neboť námitka, že zástavní právo zaniklo, se zkoumá až ve druhé fázi řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, tj. ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí, jak plyne z níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu k ut. § 358 odst. 1 z. ř. s. Výsledek uvedeného řízení vedeného u soudu I. stupně by tak nijak nemohl zvrátit výsledek I. fáze řízení na nařízení soudního prodeje zástavy.

16. Odvolací soud poté dokazování v souladu s ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23 1. 2024 (č. l. 45 spisu), z něhož zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] oznámili zástavní dlužnici, dle ust. § 1882 o. z., že dne 23. 1. 2024 byla mezi nimi jako postupiteli a zástavní věřitelkou jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které byla na zástavní věřitelku převedena pohledávka za zástavní dlužnicí ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 21. 3. 2013 ve výši 1 700 000 Kč s příslušenstvím.

17. Zároveň odvolací soud doplnil dokazování podacím lístkem [číslo] s datem 26. 1. 2024 (č. l. 46 spisu), z něhož bylo zjištěno, že oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno zástavní dlužnici dne 26. 1. 2024.

18. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je zcela správné a v souladu s aktuální judikaturou i zákonnou úpravou.

19. Námitka zástavní dlužnice, že soud nezohlednil návrh zástavní dlužnice na přerušení řízení byla nedůvodná. Z obsahu spisu bylo totiž zjištěno, že soud I. stupně usnesením ze dne 6. 1. 2025 zamítl návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby pravomocného skončení řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se zástavní dlužnice domáhá určení s odůvodněním, že zástavní právo k předmětné jednotce zaniklo, s tím, že uvedená skutečnost, nemůže být předmětem dokazování v první fázi řízení soudního prodeje zástavy, kde se zkoumá jen vymezený okruh skutečností.

20. Poté soud I. stupně učinil správný závěr o tom, že podmínky ust. § 358 odst. 1 z. ř. s. byly splněny.

21. Podle ust. § 358 odst. 1 z. ř. s. platí, že soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

22. Soud I. stupně k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí správně zkoumal jen, co podle zákona v uvedené fázi řízení zkoumat měl, tj. existenci zajištěné pohledávky, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem a správně se nezabýval námitkami týkajícími se promlčení pohledávky, splnění dluhu nebo neplatnosti postoupení pohledávky (nebyla-li zjevná), zánikem zástavního práva nebo jeho promlčením, neboť zkoumání uvedených námitek patří až do druhé fáze řízení, tj. do fáze výkonu rozhodnutí, jak vyplývá judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1127/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2025 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017) ale i z komentářové literatury k ust. § 358 odst. 1 z. ř. s., v níž se rovněž uvádí, že soud musí přihlížet k důvodu neplatnosti zástavních smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009). Totéž by se mělo týkat i dalších rozhodných skutečností, bude-li již před rozhodnutím soudu v řízení o soudním prodeji zástavy jejich osvědčení vyvráceno. Například zpochybní-li zástavní dlužník v rámci své obrany existenci pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zpochybní-li věcnou legitimaci zástavního věřitele. Po nařízení výkonu rozhodnutí (zahájení exekuce) zástavní dlužník může ve vykonávacím (exekučním) řízení především namítat proti vymáhané pohledávce a jejímu příslušenství vše, co nemohl uplatňovat v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, takže například zánik zástavního práva, ať již z důvodu zániku zajištěného dluhu (§ 1376 ObčZ), nebo z jiných důvodů uvedených v § 1377 odst. 1 ObčZ, je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 3 OSŘ nebo promlčení zástavního práva je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ (viz J. Levý in Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s 697 -107).

23. Soud I. stupně také správně dovodil, že první fáze řízení o soudním prodeji zástavy nevyžaduje, aby rozhodné skutečnosti byly postaveny najisto, postačí jejich osvědčení, jak rovněž plyne ze shora uvedené judikatury.

24. Námitka zástavní dlužnice týkající se nedostatku aktivní legitimace pro exekuci [jméno FO] nebo jeho trestní řízení, když podle zástavní dlužnice tyto skutečnosti měly mít za následek, že [jméno FO] neměl mít možnost uzavřít smlouvu o postoupení pohledávky, tak byly ve fázi nařízení soudního prodeje zástavy zcela irrelevantní. Nejedná se totiž o skutečnosti, která by bylayna první pohled zřejmé z obsahu smlouvy nebo vyšly jinak v řízení najevo.

25. Také námitka zástavní dlužnice, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná a že pohledávka byla postoupena za příliš nízkou cenu je nedůvodná. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení bylo totiž prokázáno, že zástavní dlužnici bylo postoupení pohledávky smlouvou ze dne 23. 1. 2024 řádně oznámeno ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Oznámil-li postupitel dlužníku, že postoupil pohledávku postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 33 Cdo 2969/2011 a komentářovou literaturu k ust. § 1182 odst. 1 o. z., podle které notifikací postupitele dlužník ovšem nadto nabývá dobrou víru ohledně toho, že postupitelem označená třetí osoba je novým věřitelem. Tato dobrá víra musí být chráněna i v případě, že k postupu pohledávky na označenou osobu vůbec nedošlo nebo že je neplatný a dlužník o tom nevěděl (viz B. Dvořák in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 742 - 747: B. Dvořák).

26. Ze shora uvedeného také vyplývá, že i námitku ohledně zániku pohledávky zaplacením bude moci zástavní dlužnice uplatnit ve druhé fázi řízení (výkonu rozhodnutí).

27. Stejně tak námitku zániku zástavního práva bude moci zástavní dlužnice uplatnit ve druhé fázi řízení. Uvedený závěr není v rozporu se závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v usnesení ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, na které poukázala zástavní dlužnice, neboť v této věci již v době, kdy bylo rozhodováno o nařízení soudního prodeje zástavy již existovalo rozhodnutí Nejvyššího z jiného sporu, že zástavní smlouva je absolutně neplatná podle § 39a zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.. Jednalo se tedy o jiné sutkové okolnosti, kdy neplatnost zástavní smlouvy pro neurčitost vyplývala ze samotné smlouvy před nařízením soudního prodeje zástavy. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.

28. Podle ust. § 358 odst. 1 z. ř. s. není také nutné dokládat, že zástavní věřitel je zapsán v katastru nemovitostí, pro doložení zástavního práv plně postačuje doložení zástavní smlouvy. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Zástavní právo k nemovitosti tak přechází na postupníka ze zákona a postupník se stává zástavním věřitelem okamžikem postoupení pohledávky (srov. bod 35 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3283/2024). Zápis zástavního práva (tj. změny osoby zástavního věřitele) do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní (evidenční) povahu.

29. Závěr soudu I. stupně o splnění podmínek ust. § 358 odst. 1 z. ř. s. pro nařízení soudního prodeje zástavy tak byl zcela správný a odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o těch bude rozhodnuto až ve fázi výkonu rozhodnutí (viz nález ÚS ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 28/14).