pro zaplacení 81 341 s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 81 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 67 454,26 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce v řízení původně domáhal náhrady škody za náklady na obhajobu ve výši 94 380 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč, které mu vznikly nezákonným trestním stíháním pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaná u nároku za nemajetkovou újmu vznesla námitku promlčení a u obhajného uvedla, že žalobce své nároky postoupil na třetí osobu, a to na [jméno FO], a nedoložil souhlas, že je oprávněn na svým jménem nároky vymáhat. Dále pak u vybraných úkonů právní služby sporovala jejich existenci či účelnost. Dále pak namítla, že žalobce neprokázal, že fakturace právních služeb [tituly před jménem] [jméno FO] obsahovala i uplatněné právní služby.

4. Dne 14. 9. 2022 žalobce vzal částečně zpět co do nároku na náhrady škody představující náklady na obhajobu v částce 2600 Kč s příslušenstvím.

5. Rozsudkem ze dne 16. 11. 2023 soud I. stupně zastavil řízení v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 81 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 347 Kč od 19. 10. 2021 do 18. 4. 2022 (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 829,62 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.).

6. Odvolací soud k odvolání žalované rozhodl usnesením ze dne 11. června 2024, č. j. [spisová značka], o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2023 ve vyhovujícím výroku II. a ve výroku IV. o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala žaloba o zaplacení 81 341 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně od 16. 4. 2022 do zaplacení, která se skládá z částky 20 000 Kč coby nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním a částky 61 341 Kč představující nárok na náhradu škody ve formě náhrady nákladů právního zastoupení v předmětné trestní věci, obě pak s příslušenstvím.

7. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce dne 18. 10. 2021 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 114 380 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 94 380 Kč a v náhradě nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nároku nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 6. 4. 2022. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 2. 2019 pro trestný čin vydírání podle § 175/1, 2e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále jen „trestní zákoník“. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 3. 2021, č.j. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. p) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, dále jen „t.ř.“, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 17. 4. 2021.

8. [tituly před jménem] [jméno FO] fakturované právní služby se týkaly právních služeb vykonaných obhájkyní v řízeních vedených jednak pod sp. zn. [spisová značka] a dále vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] vystavené faktury č. [číslo] ze dne 8. 4. 2019 na částku 72 600 Kč, faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 5 399,02 Kč, faktura č. [číslo] ze dne 18. 7. 2019 na částku 23 639,77 Kč a [číslo] ze dne 16. 9. 2019 na částku 60 500 Kč byly uhrazeny rodinným příslušníkem žalobce. Faktura č. [číslo] vystavená 30. 4. 2021 na jméno žalobce byla v plné výši uhrazena 24. 5. 2021.

9. Soud I. stupně pak měl za prokázanou existenci jednotlivých úkonů, které žalovaná v rámci obranných tvrzení sporovala s výjimkou právního úkonu z 16. 3. 2019 (účast při podání vysvětlení) a z 30. 10. 2019 (nahlížení do spisu), kdy i žalobce uznal na ústním jednání 14. 9. 2022, že tyto úkony nebyly prokázány. Dále pak neměl za prokázané úkony právní služby nahlížení do spisu z 27. 2. 2020 a z 28. 2. 2020.

10. Soud I. stupně pak věc posoudil po právní stránce podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), dle něhož stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. V posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a je tak dán odpovědnostní titulu dle ust. § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 OdpŠk. Žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu – předběžné uplatnění nároku u žalované podle § 14 odst. 3 OdpŠk.

12. Shledal (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený přečin.

13. Dále dovodil, že je dána aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároků, které jsou předmětem žaloby, když tento zákon explicitně neupravuje možnost postoupení nároku na náhradu nemajetkové újmy, nicméně z jeho systematiky a účelu lze dovodit, že takový nárok je svou povahou ryze osobnostním právem, které je neoddělitelně spjato s osobou poškozeného. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu opakovaně potvrdila nemožnost postoupení takového nároku (a odkázal na rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5126/2008).

14. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním se soud I. stupně zabýval námitkou žalované týkající se promlčení tohoto nároku a měl za to, že nárok byl uplatněn včas. Dospěl k závěru, že originál rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 3. 2021, č.j. (správně sp. zn.) [spisová značka] obsahuje chybnou doložku právní moci, ve které je uvedeno datum 17. 4. 2021, což je den připadající na neděli, takže rozsudek nabyl právní moci až následující pracovní den, to je pondělí 18. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne 18. 10. 2021, uplatnil jej poslední den zákonné šestiměsíční lhůty a nárok tedy není promlčen.

15. Dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, je částka 20 000 Kč, a proto žalobě vyhověl v této části v plném rozsahu.

16. Soud I. stupně dále dovodil, že je dána aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody, když u práva na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby způsobené nezákonným trestním stíhání omezení žalobce v dispozicí spočívající v nemožnosti takovou budoucí či již existující pohledávku postoupit na třetí osobu se neuplatní. Žalobce dodatečně doplnil svá tvrzení a předložil důkaz (prohlášení pana [jméno FO]), ze kterého je zřejmé, že žalobce své budoucí pohledávky na náhradu nemajetkové i majetkové újmy vůči žalované z titulu zahájených trestních stíhání postoupil na pana [jméno FO] a ten mu dal souhlas, aby svým jménem a na účet pana [jméno FO] tyto vymáhal.

17. Ohledně nároku na náhradu škody náhradu nákladů právního zastoupení soud I. stupně uzavřel, že jsou dány podmínky pro odpovědnost státu, škoda vznikla a je zde dána i příčinné souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem těchto nákladů.

18. Ze žalobcem uplatněných nároků shledal oprávněnou částku 50 700 Kč spolu s DPH ve výši 10 647 Kč, celkem tedy částka 61 347 Kč. Neuznal jako oprávněné úkony: (a) převzetí a příprava zastoupení ze dne 4. 2. 2019, kdy se soud ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že tento úkon byl uznán v rámci úkonu z 1. 2. 2019, (b) odůvodnění stížnosti obviněného proti usnesení [bezpečnostní sbor] ze dne 19. 2. 2019, kdy se ztotožnil s obranným tvrzením žalované ohledně přiznání pouze ½ úkonu, (c) účast při podání vysvětlení dne 16. 3. 2019, kdy tento žalobce neprokázal a právní zástupce žalobce to uznal na ústním jednání [datum], (d) nahlížení do spisu 17. 5. 2019 a 20. 5. 2019, kdy bylo prokázáno, že to se týkalo jiného trestního stíhání, (e) doplnění odvolání obžalovaného 15. 10. 2019, kdy se soud ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že za pouhé doplňování či další odůvodňování odměna nenáleží, (f) nahlížení do spisu 30. 10. 2019, kdy tento žalobce neprokázal a potvrdil to i právní zástupce žalobce na ústním jednání [datum], (g) nahlížení do spisu 27. 2. 2020 a 28. 2. 2020, kdy existence těchto úkonů nebyla žalobcem předloženými důkazy prokázán, (h) další porada s klientem 24. 7. 2020, když nebyla prokázána účelnost, neboť se jednalo o 2. poradu před shodným veřejným zasedáním.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení pak odůvodnil ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“

20. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že je dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o.s.ř. Sporovala nároky žalobce – nárok za nemajetkovou újmu za trestní stíhání a nárok za majetkovou újmu, tj. obhajné, vážící se k trestnímu řízení vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce nedoložil souhlas s postoupením pohledávky, že pohledávku může vymáhat za pana [jméno FO], nar. [datum]. Ze strany žalobce se jedná o účelové předložení souhlasu s postoupením pohledávky. Žalobce v řízení před soudem I. stupně nejdříve předložil Souhlas s postoupením pohledávky ze dne 01.12.2022. Z dané listiny navíc není patrné, kdy k udělení souhlasu mělo dojít, neboť dokument není datován a je pouze uvedeno: „V [místo] dne ………...“

21. Pokud by se mělo brát v úvahu datum udělení souhlasu, je to datum 1.12.2022, kdy byla vyznačena ověřovací doložka pro legalizaci, tedy více jak rok po podané žádosti a cca 8 měsíců po podané žalobě. Nelze mít tedy za prokázané, že souhlas byl udělen v době podání žádosti i v době podání žaloby. Jelikož daný souhlas obsahuje vady, nelze považovat žalobce za osobu oprávněnou k vymáhaní předmětné pohledávky. Následně žalobce dne 14.10.2024 předložil vyjádření, že k postoupení pohledávky s tím, že k postoupení došlo dne 1.2.2019. K postoupení pohledávky mezi žalobcem a jeho strýcem nemohlo dojít dne 01.02.2019, protože toto datum předcházelo samotnému zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno Usnesením o zahájení trestního stíhání dne 11.2.2019. Škoda tedy nemohla vzniknout. Jedná se o účelové tvrzení žalobce, přičemž data, kdy mělo dojít k postoupení pohledávky nekorespondují s daty týkajícími se posuzovaného trestního řízení.

22. Navíc ze souhlasu z postoupení z pohledávky nevyplývá, že by žalobci vznikla škoda, protože náklady obhajného měl za něj platit jeho strýc. V souhlasu s postoupením pohledávky není uvedeno, jakou formou měl žalobce svému strýci finanční prostředky vrátit. Zcela zde absentuje vzniklá škoda. Je to dáno z důvodu, že žalobce nehradil náklady právního zastoupení (obhajné) a jeho strýc není osobou oprávněnou uplatnit nárok na náhradu škody podle ust. § 31 OdpŠk po státu, když sám nebyl účastníkem řízení.

23. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky za žalobce platil jeho strýc, žalobci škoda nevznikla.

24. Nadto tak žalobce není k vymáhání škody legitimován, protože finanční prostředky za obhajobu neplatil a škoda mu nevznikla. Dle žalované se nejedná o škodu, tj. náklady na právní zastoupení (obhajné), které bylo hrazeno za právní zastoupení v trestím řízení. Jedná se o hypotetickou škodu, nikoliv škodou skutečnou, kterou by bylo možné uplatnit podle zák. č. 82/1998 Sb., jako škodu, která vznikla. Z prohlášení pana [jméno FO] ze dne 11.10.2024 vyplývá, že poskytl svému synovci finanční prostředky za obhajobu, nicméně z toho nevyplývá, zda se mělo jednat o dar či půjčku apod. Žalobci za státem nemohla vzniknout pohledávka, když nelze mít za prokázané, že v souvislosti s trestním stíháním žalobci vznikla škoda samotná. Pokud žalobci vznikl dluh vůči svému strýci, nebylo prokázáno, kdy se stal splatný a jestli vůbec.

25. Žalovaná též setrvala na vznesené námitce promlčení, přičemž soudem musí být akceptováno datum vyznačení doložky právní moci, tj. datum 17.4.2021. Vždy je na účastníkovi podkladového řízení, aby zažádal u soudu, který chybně vyznačil doložku právní moci o její opravu. Pokud je doložka vyznačena na stejnopisu podkladového rozhodnutí, vyvolává právní účinky od data vyznačení. Soudem rozhodujícím v řízení o náhradě škody nemůže být konstatováno jiné datum, než které je uvedeno na stejnopisu rozsudku z podkladového rozhodnutí. Soud rozhodující v řízení následném nemá pravomoc, jakkoliv měnit účinky data (byť chybně) vyznačené doložky právní moci. Odkázala v této souvislosti na usnesení Ústavního soudu ze dne 23.10.1998, sp. zn. IV.ÚS 352/98.

26. Dále žalovaná neshledala účelnými a hospodárnými – úkon ze dne 22.5.2020 - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, úkon ze dne 12.12.2020 – doplnění odvolání a úkon ze dne 8.3.2021 - další porada s klientem přesahující jednu hodinu.

27. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba co do částky 81 347 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 19.4.2022 do zaplacení.

28. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že k právnímu jednání došlo a žalovaná jako postoupený dlužník o něm byla vyrozuměna v rámci uplatnění nároku, v jehož rámci bylo žalované oznámeno i postoupení pohledávky. Souhlasu s postoupením pohledávky pak v prvé řadě vůbec nebylo potřeba. Pokud tímto „souhlasem“ má žalovaná na mysli souhlas postupníka s tím, aby postoupenou pohledávku nadále vymáhal postupitel ve smyslu § 1886 o. z. pak se ovšem jedná o další, následný krok, tedy žádost postupníka, aby pohledávku vymáhal nadále postupitel.

29. V předmětném řízení pak již na jednání konaném dne 14. 9. 2022 byl předložen souhlas postupníka s vymáháním pohledávky, datovaný 17. 5. 2022.

30. Poukázal na skutečnost, že v rámci jiného řízení mezi týmiž účastníky, vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] na základě skutkově obdobných skutečností, právních jednání a důkazů Městský soud dovodil, že z obsahu listiny – písemného souhlasu [jméno FO] s tím, aby žalobce pro něho vymáhal pohledávku, o níž je vedeno toto řízení, vyplývá, že jí byla odstraněna pochybnost ohledně okruhu subjektů, které jsou v této věci nositeli věcné aktivní legitimace a tato byla odstraněna před tím, než nalézací soud ve věci rozhodl a z tohoto důvodu v předmětném řízení žalobě vyhověl.

31. Tvrdí-li tedy žalovaná, že „nelze mít za prokázané, že souhlas byl udělen v době podání žádosti i v době podání žaloby“, pak z výše uvedených důvodů tomu tak být nemůže, neboť daný souhlas nemá žádné konstitutivní účinky. Nebylo přitom prokázáno, že by postupník sám pohledávku vůči Žalované vymáhal, což by ve smyslu § 1886 odst. 2 o.z. jedině mohlo mít za následek to, že by tuto pohledávku nemohl současně vymáhat postupitel. Předmětná odvolací námitka žalované je tak zcela nedůvodná.

32. V právním vztahu se svými obhájci byl žalobce, kterému vznikl závazek svým obhájcům hradit právní služby, spojené s obhajobou, jak vyplynulo z důkazu provedených faktur. Žalobce byl mimo jiné v důsledku hned několika vůči němu vedených nezákonných trestních stíhání (včetně toho vazebního) v obtížné finanční situaci, požádal o pomoc svého strýce, který mu finanční prostředky na úhradu těchto faktur poskytl ve formě zápůjčky (se současným postoupením pohledávek ve smyslu výše uvedeném).

33. Náklady na obhajobu byly soudem prvního stupně přiznány správně, když oproti tvrzení žalovaného naopak lze vysledovat jednoznačnou souvislost s příslušnými úkony v rámci trestního spisu a jeho následnými procesními konkrétními úkony.

34. Nedůvodnou je i námitka žalované, že je třeba vycházet z data vyznačeného na originále rozsudku a z tohoto důvodu má být nárok promlčen. Právní moc je vlastnost rozhodnutí, nikoliv písemného vyhotovení rozhodnutí, přičemž podle § 159 o.s.ř. je v právní moci rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním. Žalovanou odkazované rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 352/98 je pro danou věc nepřípadné, neboť se týká neúplného vyznačení doložky právní moci, nikoliv vyznačení nesprávného. Soud prvního stupně tuto skutečnost správně zjistil a řádně se s ní vypořádal, a z tohoto důvodu je i tato námitka nedůvodná.

35. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

36. V odvolacím řízení bylo zjištěno, že pan [jméno FO] dne 11. 10. 2024 podepsal prohlášení, že svému synovci [Jméno žalobce] (tj. žalobci) poskytl finanční prostředky za účelem úhrady nákladů, spojených s jeho obhajobou v rámci trestních řízení, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Součástí dohody o poskytnutí těchto finančních prostředků byla i dohoda o postoupení budoucích pohledávek pana [jméno FO] za Českou republikou na odškodnění za škodu způsobenou zahájením výše uvedených trestních řízení vč. přiměřeného zadostiučinění a udělení souhlasu s vymáháním pohledávek ve smyslu § 1886 občanského zákoníku, pokud by v uvedených řízeních nedošlo k pravomocnému odsouzení jmenovaného. [jméno FO] dne 1. 12. 2022 podepsal prohlášení, že potvrzuje udělení souhlasu ve smyslu § 1886 občanského zákoníku k tomu, aby žalobce svým jménem vymáhal na účet [jméno FO] veškeré i budoucí pohledávky vůči státu v souvislosti s uplatněním nároků žalobce na odškodnění za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, včetně přiměřeného zadostiučinění, a to v rámci trestních řízení, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které byly žalobcem postoupeny na pana [jméno FO]. Tento souhlas výslovně udělil k tomu, aby žalobce vymáhal pohledávky, které jsou předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka].

37. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů provedených zákonným způsobem a skutkový stav také nedoznal žádných významnějších změn ani v odvolacím řízení.

38. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně věc právně posoudil podle odpovídající hmotné úpravy (zákona č. 82/1998 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb.).

39. Nicméně odvolací soud nemůže souhlasit s jeho právními závěry, které dovodil v projednávané věci.

40. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

41. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně pochybil, pokud dovodil, že originál rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 3. 2021, sp.zn. [spisová značka], obsahuje chybnou doložku právní moci.

42. Podle ust. § 60 odst.1 a 3 t. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

43. Podle ust. § 139 odst. 1 písm. b) aa) t. ř. rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak odvolání ve lhůtě podáno nebylo.

44. Především den 17. 4. 2021 nepřipadá na neděli, ale na sobotu. V trestním řízení (stejně jako v občanském soudním řízení – viz ust. § 57 a násl. o.s.ř.) tak jestliže poslední den lhůty připadá na pátek, rozhodnutí nabývá právní moci v sobotu. Naopak rozsudek nemůže nabýt právní moci v pondělí (jak se mylně domnívá soud I. stupně), protože to by znamenalo, že poslední den odvolací lhůty by připadl na neděli.

45. Nadto doložka právní moci sice není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti – nabytí právní moci. Jako takové jí svědčí presumpce správnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 456/97).

46. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

47. Jestliže rozsudek nabyl právní moci dne 17.4.2021, promlčecí lhůta pro uplatnění počala běžet dne 18.4.2021 (viz ust. § 619 odst. 1 o.z.) a skončila (viz ust. § 605 odst. 2 o.z.) dne 17.10.2021 (nejedná se ani o sobotu nebo neděli). Vzhledem k tomu, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil až dne 18. 10. 2021, uplatnil jej opožděně po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk a nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen.

48. Soud I. stupně tak nesprávně žalobci přiznal částku 20 000 Kč za nemajetkovou újmu.

49. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v řízení trestním.

50. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

51. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

52. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

53. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

54. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

55. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

56. Podle ust. § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

57. Odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří předpokladů, a sice (1) že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost po nabytí právní moci zrušeno, nebo k nesprávnému úřednímu postupu, (2) poškozenému byla způsobena škoda (újma) a (3) vznik této škody (újmy) je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Není-li splněna, byť jen jedna z uvedených tří podmínek, nelze žalobě vyhovět bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky ostatní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021).

58. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený přečin (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

59. Skutečnou škodou je míněn negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného; na rozdíl od ušlého zisku jde tedy o jeho snížení. Důvodem může být ztráta (odcizení) peněz, ztráta (odcizení) věci, poškození věci vedoucí ke snížení její hodnoty či jiné snížení hodnoty majetku poškozeného. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích a v rámci diferenční teorie se hradí rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Pro určení rozsahu se uplatní úprava plynoucí zejména z § 2969 o. z.; § 2953 o. z. pak umožňuje soudu, aby výši náhrady z důvodů zvláštního zřetele hodných snížil (moderoval).

60. Ušlý zisk (lucrum cessans) je pak újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném průběhu okolností stalo.

61. Vznik škody na straně poškozeného jako jeden z předpokladů povinnosti škůdce k náhradě škody musí být splněn nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, má to za následek zamítnutí žaloby, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. Jiří ŠVESTKA, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část. Wolters Kluwer /ČR/. Praha. 2021. ISBN: 978-80-7598-955-0).

62. Ze samotných žalobních tvrzení vyplývá, že žalobci žádná škoda nevznikla. Sám ani netvrdí, že by cokoliv platil v souvislosti s trestním řízením.

63. Z prohlášení ze dne 1. 12. 2022 a 11. 10. 2024 nevyplývá, že by snad měl žalobce svému strýci finanční prostředky vrátit, potažmo to nevyplývá ani z tvrzené smlouvy o postoupení „budoucí" neexistující pohledávky ze dne 1.2.2019. Žalobce tak nehradil náklady právního zastoupení (obhajné) a jeho strýc není osobou oprávněnou uplatnit nárok na náhradu škody podle ust. § 31 OdpŠk po státu, když sám nebyl účastníkem řízení. Zcela zde tak absentuje vzniklá škoda, ať již skutečná nebo ušlý zisk.

64. Podle žalobních tvrzení se jedná o hypotetickou škodu, nikoliv škodou skutečnou, kterou by bylo možné uplatnit podle zák. č. 82/1998 Sb., jako škodu, která vznikla. Žalobci tak za státem nemohla vzniknout pohledávka, když v souvislosti s trestním stíháním žalobci nevznikla škoda samotná. Žalobce pak ani netvrdil, že žalobci vznikl dluh vůči svému strýci, natož splatný dluh.

65. Lze tak uzavřít, že na straně žalobce nedošlo ke vzniku škody. Protože na straně žalobce nedošlo ke vzniku škody, je pak nadbytečné (viz ust. § 6 o.s.ř.) se zabývat tím, zda došlo k platnému postoupení pohledávky a platnému udělení souhlasu k vymáhání postoupené pohledávky.

66. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že je nepřípadný i odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.2.2024, č.j. [spisová značka], který se platností a ani zněním smlouvy o postoupení pohledávky nezabýval.

67. S ohledem na výše uvedené závěry proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a žalobu co do částky 81 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 19. 4. 2022 do zaplacení zamítl – výrok I.

68. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za 21 úkonů, tedy za vyjádření k žalobě, sepis odvolání z 28.12.2023 (včetně doplňku), sepis odvolání z 20.12.2024, přípravu na ústní jednání a účast na ústním jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon, celkem 6 300 Kč.

69. Zaplacení nákladů řízení pak odvolací soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí podle ust. § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal žádný důvod – výrok II.