o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a o vzájemném návrhu žalované na vyklizení bytu

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že výpověď ze dne 30. 8. 2022 daná žalovanou žalobci z nájmu bytu č. [číslo] v [číslo]. nadzemním podlaží domu v Ovenecké ulici č. [adresa], je neplatná (výrok I.), uložil žalobci povinnost předmětný byt včetně sklepa vyklidit a vyklizený předat žalované do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 6 800 Kč (výrok III.).

2. Vycházel ze zjištění, že žalovaná je vlastníkem předmětné bytové jednotky, žalobce je nájemcem na základě přechodu nájmu z jeho rodičů. Dne 5. 9. 2022 byla žalobci doručena výpověď z nájmu bytu ze dne 30. 8. 2022, výpovědním důvodem je, že žalobce podnajímal bez souhlasu pronajímatele byt třetím osobám. Ohledně konkrétních skutkových zjištění soud prvního stupně poukázal na jednotlivé provedené důkazy a uvedl, jaká zjištění z těchto důkazů učinil, v této části lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), která citoval, a uvedl, že výpověď z nájmu bytu daná žalobci obsahuje všechny náležitosti dle § 2286 o. z. a byla žalobci doručena, výpovědní důvod ve smyslu § 2275 odst. 1 a § 2276 je dán. Žalobce v předmětném bytě trvale nebydlel, jeho část užíval nepravidelně z pracovních důvodů nebo v době nemoci, své bytové potřeby neuspokojoval v předmětném bytě, ale v bytě v rodinném domě jeho rodičů, kde bydlí spolu s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, předmětný byt užíval v tak malém rozsahu, který je nedostatečný k naplnění trvalého bydlení podle § 2275 o. z. Žalobce proto potřeboval souhlas pronajímatele k tomu, aby mohl dát byt, resp. jeho část, do podnájmu, tento souhlas k tomu, aby v bytě byl v podnájmu [jméno FO] žalobce neměl, výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. je proto naplněn, a výpověď z nájmu bytu je tak oprávněná. Po uplynutí výpovědní doby žalobce užívá byt bez právního důvodu. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl, vyhověl vzájemnému návrhu žalované a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Namítal, že závěr o tom, že uzavřel s [jméno FO] ústní podnájemní smlouvu, nemá oporu v provedeném dokazování, osoby žijící se žalobcem v bytě vždy byly členy jeho domácnosti ve smyslu § 2272 o. z., [jméno FO] byl jeho dlouholetý spolubydlící, v současné době s žalobcem v bytě bydlí jeho kolega z práce [jméno FO]. Počet osob žijících v bytě nikdy nepřesáhl nahlášený počet 2 osob, o podnájem nejde v případě, že nájemce přijme do bytu další osobu za účelem krátkodobé návštěvy nebo soužití ve společné domácnosti. Jestliže žalobce a pan [jméno FO] obývali byt společně jako členové společné domácnosti, kteří spolu měli kamarádský vztah, nejednalo se o podnájem. Předmětný byt je v nájmu rodiny žalobce již 21 let, žalobce byt užívá k bydlení a má v něm zázemí a své osobní věci, k otázce faktického časového užívání nebyl v řízení proveden žádný důkaz. Žalobce tráví část času v bytě, kde bydlí jeho rodina, to však neznamená, že současně nemůže užívat pronajatý byt pro naplňování svých jiných potřeb, zejména vědecké činnosti a potřeby spánku. S ohledem na narození dvojčat v roce 2019 bylo nutné přizpůsobit rodinné bydlení nastalé situaci, daný byt žalobce využívá jako místo pro práci a odpočinek. Pokud by soud dospěl k závěru, že se mohlo jednat o podnájemní vztah, pak nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v něm sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Žalobce od osob spolubydlících v bytě nikdy nevybíral podnájemné, osoby toliko přispívaly na služby. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a zamítl vzájemný návrh žalované.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že tvrzení o tom, že [jméno FO] byl členem domácnosti žalobce, je nepřípustnou novotou, žalobce vždy uváděl, že šlo o jeho spolubydlícího, nijak netvrdil ani neprokazoval, že by s [jméno FO] měl nějaký vztah podobný vztahu s členem rodiny. Tvrzení žalobce, že byt používá jako pracovní zázemí a v případě nemoci tam přespává, je způsobem užívání, o kterém judikatura uvedla, že není trvalým bydlením a nejedná se o uspokojování bytových potřeb. Tvrzení, že od spolubydlících nevybíral podnájemné, je nepřípustnou novotou, navíc není z hlediska judikatury tato otázka rozhodná. Žalobce se z předmětného bytu odstěhoval a bydlí s manželkou a dětmi. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud při jednání dne 16. 4. 2025 v rámci předvídatelnosti rozhodnutí účastníky upozornil na skutečnost, že věc je třeba posuzovat i z pohledu eventuální existence společného nájmu bytu manžely ve vztahu k předmětnému bytu, když z obsahu spisu vyplývá, že žalobce a jeho manželka [jméno FO] uzavřeli manželství dne [datum], dne [datum] se jim narodily děti [jméno FO] a [jméno FO] a žalobce již v žalobě tvrdil, že po narození dvojčat si musela jeho manželka pronajmout byt v [adresa], protože v předmětném bytě bez výtahu s malými dvojčaty žít nelze. Na to žalobce k dotazu odvolacího soudu upřesnil, že s manželkou v předmětném bytě bydleli krátce několik týdnů po uzavření manželství. Žalovaná uvedla, že pro případ, že by k danému bytu vznikl společný nájem bytu manžely, byla manželce žalobce doručena dne 30. 9. 2022 výpověď z nájmu bytu obsahově shodná s výpovědí, která byla doručena žalobci, tuto výpověď včetně doručenky odvolacímu soudu předložila. Odvolací soud k důkazu sdělil její obsah včetně připojené doručenky, při rozhodování o věci k ní však nepřihlížel, neboť jde o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř. Již ze samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce v době doručení výpovědi z nájmu bytu byl ženatý, tvrdil, že po narození dvojčat si s manželkou museli najít jiný byt. Možná existence společného nájmu bytu manžely tedy byla zřejmá, a žalované nic nebránilo v tom, předložit výpověď z nájmu bytu danou manželce žalobce již v řízení před soudem prvního stupně.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvolání částečně opodstatněným, byť z důvodů v něm výslovně neuvedených. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně ohledně skutečností rozhodných pro právní posouzení věci v níže uvedeném rozsahu.

7. Za stavu, kdy žalobci byla doručena výpověď z nájmu bytu dne 5. 9. 2022, tedy v době, kdy trvalo manželství žalobce s [jméno FO] uzavřené dne [datum], je třeba posoudit otázku, zda ve vztahu k předmětnému bytu vzniklo právo společného nájmu bytu manžely žalobci a jeho manželce. Jde přitom o otázku právního posouzení věci a nikoli o otázku skutkovou, existenci práva společného nájmu bytu manžely či naopak výlučného nájmu žalobce k předmětnému bytu proto účastníci nemohou učinit nespornou. Dle zjištění soudu prvního stupně byla dne 15. 3. 2000 uzavřena mezi žalovanou a otcem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] nájemní smlouva k předmětnému bytu, dodatkem ze dne 12. 2. 2002 byl nájem sjednán na dobu neurčitou. Podle prohlášení [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 29. 2. 2012 se rodiče žalobce z předmětného bytu odstěhovali a v bytě zůstal pouze žalobce s jeho sestrou. Podle oznámení ze dne 29. 2. 2012 se sestra žalobce [jméno FO] před rokem z bytu odstěhovala. Za tohoto stavu z důvodu přechodu nájmu svědčilo nájemní právo v roce 2012 žalobci. Dne [datum] žalobce uzavřel manželství s [jméno FO], dne [datum] se jim narodily děti [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce při odvolacím jednání upřesnil, že s manželkou v předmětném bytě bydleli krátce několik týdnů po uzavření manželství, a je tedy zřejmé, že uzavřením manželství žalobci a jeho manželce vzniklo společné nájemní právo k předmětnému bytu ve smyslu § 745 odst. o. z., přičemž v řízení nebylo tvrzeno, že by si manželé ujednali něco jiného ve smyslu § 745 odst. 2 o. z.

8. Právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu a manželé mají postavení nerozlučných společníků v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Projevem postavení nerozlučných společníků je v oblasti procesního práva i to, že musí být účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Vznikl-li manželům společný nájem, musí být dána a doručena výpověď z nájmu oběma manželům a oba manželé musí být účastníky řízení o přezkumu její oprávněnosti, ať již na straně žalující či žalované. Neúčastní-li se všichni nerozluční společníci řízení, nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 26Cdo 5939/2016). Vzniklo-li tedy žalobci a jeho manželce k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely, které v době doručení výpovědi z nájmu bytu trvalo, je nezbytné, aby rovněž manželka žalobce byla účastníkem řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, a to bez ohledu na to, zda manželce byla výpověď z nájmu bytu doručena (žalovaná při odvolacím jednání tvrdila, že výpověď byla doručena rovněž manželce žalobce, tato skutečnost však pro posouzení věcné legitimace v tomto řízení není rozhodná). Sama skutečnost, že manželka žalobce není účastníkem tohoto řízení, ať již na straně žalobce či na straně žalované, tedy musí vést k závěru o nedostatku věcné legitimace, a žaloba proto nemůže být úspěšná. Za tohoto stavu je nadbytečné zabývat se tím, zda výpověď z nájmu bytu byla skutečně manželce žalobce doručena a zda uplatněný výpovědní důvod byl či nebyl naplněn, neboť jakékoliv závěry učiněné k těmto otázkám nemohou nic zvrátit na skutečnosti, že vyhovění žalobě o určení neoprávněnost výpovědi brání nedostatek věcné legitimace účastníků řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, pouze s formulační úpravou výroku tak, aby bylo zřejmé, že se zamítá žaloba nikoliv na určení neplatnosti výpovědi, ale na určení její neoprávněnosti, neboť v této otázce soud není žalobním požadavkem znějícím na určení neplatnosti výpovědi vázán a bez ohledu na formulaci žalobního petitu rozhodne tak, zda výpověď je či není oprávněná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26Cdo 1502/2021).

9. Pokud jde vzájemný návrh žalované, je třeba uvést, že v případě společného nájmu bytu manžely není rozsudek ukládající vyklizení jen jednomu z manželů coby společných nájemců materiálně vykonatelný (srov. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod č. 12/1996) a proto v případě, kdy v řízení před soudem prvního stupně nebylo žalovanou ani tvrzeno, že by výpověď z nájmu bytu byla dána rovněž manželce žalovaného, není možné konstatovat, že by ve vztahu k manželce žalovaného její nájemní právo zaniklo, a nelze proto vyhovět žalobě na vyklizení bytu, resp. vzájemnému návrhu žalované, pouze ve vztahu k žalobci a nikoli též k jeho manželce. Odvolací soud proto ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vzájemný návrh žalované o vyklizení bytu se zamítá (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce v řízení nebyl procesně úspěšný s žalobou, žalovaná nebyla procesně úspěšná se vzájemným návrhem, čemuž odpovídá rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.