o zvýšení výživného

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost za dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 platit žalobkyni výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, tím se mění výše výživného stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [číslo], [číslo] a [číslo], ze dne 10. 11. 2021, na částku 500 Kč měsíčně (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala za dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 zvýšení výživného o další částku 6 000 Kč měsíčně a za dobu od 1. 7. 2024 do budoucna o částku 7 500 Kč měsíčně (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit dlužné výživné za dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 v celkové výši 13 500 Kč do 31. 12. 2024 (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Opravným usnesením opravil výrok III. tak, že dlužné výživné činí 9 000 Kč a nikoli 13 500 Kč.

2. Takto rozhodl o návrhu zletilé dcery, která se na své matce domáhá zvýšení výživného.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že výživné pro žalobkyni bylo naposledy v době její nezletilosti stanoveno rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. [číslo], [číslo] a [číslo], na částku 500 Kč měsíčně (a to i pro její sestru nezletilou [jméno FO] 500 Kč měsíčně). V době tohoto rozhodnutí žalovaná bydlela v podnájmu, s měsíčními náklady 10 000 Kč, příjem měla z nemocenské ve výši 14 500 Kč měsíčně, byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti pro léčbu anorexie a bulimie, v péči psychiatra. Otec žalobkyně pracoval jako OSVČ v oboru [činnost], náklady na bydlení v bytě 3+1 měl 14 500 Kč měsíčně. Žalobkyně nyní studuje Vysokou školu [nazev] od [datum]. Matku neinformuje o studijních výsledcích, ani přijetí na VŠ, nejsou v žádném kontaktu, ve společné domácnosti žily do jejích [věk] nebo [věk] let, kdy mezi nimi došlo k hádce a matka s dcerou přerušila kontakty. Otec žalobkyně na její potřeby přispívá částkou 6 000 Kč měsíčně. Z této částky si platí cestovné na cestě [adresa] a zpět, jedna cesta zhruba 102 - 109 Kč, kolejné 3 400 Kč měsíčně, nemusí si kupovat žádné učebnice, ty používá v elektronické podobě nebo chodí do knihovny. Občas žalobkyně chodí do menzy, kde oběd stojí kolem 150 Kč, jinak se stravuje sama. V [adresa] si platí [Doprava] na tři měsíce 360 Kč, nevynakládá žádné částky za zábavu. Matka bydlí u babičky, přispívá 6 000 Kč měsíčně; pracovala jako [činnost] u společnosti [právnická osoba] Od 18. 7. 2023 do 30. 6. 2024 na dohodu o provedení práce, která jí nebyla prodloužena, je vyučena s maturitou jako [nazev], dříve pracovala jako [funkce] v [právnická osoba], výdělek byl tak 12 000 až 15 000 Kč měsíčně; pobírá invalidní důchod 2. stupně počínaje od 6. 2. 2022, vyplácen je jí od ledna 2024 ve výši 12 578 Kč měsíčně, pokles pracovní schopnosti o 60 %; od června 2024 byla v pracovní neschopnosti, požádala o přiznání podpory v nezaměstnanosti a zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, avšak nebyla zařazena; hradí si 500 Kč měsíčně na penzijní připojištění, na léky doplácí zhruba 200 až 300 Kč měsíčně. Jiné dávky jí přiznány nebyly, vyzvedává si potraviny v potravinové bance. Žalovaná se léčí s dlouhodobými psychickými potížemi, kvůli kterým byla opakovaně dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Opakované pobyty na metabolické jednotce a v psychiatrické nemocnici. Má dluh u [právnická osoba]. ve výši 26 772 Kč, který se zavázala splácet po 2 000 Kč měsíčně. Je zahájeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o zvýšení výživného pro nezletilou [jméno FO], sestru žalobkyně, otec navrhuje zvýšení výživného, od 1. 1. 2024 z částky 500 Kč měsíčně na 6 000 Kč měsíčně. Tato nezletilá navštěvovala v okamžiku zahájení řízení [číslo] ročník Střední [nazev] školy v [adresa]. Z daňového přiznání otce žalobkyně, [jméno FO], bylo zjištěno, že jeho příjmy v roce 2023 byly 411 000 Kč, výdaje 246 600 Kč, dílčí základ daně 164 400 Kč, daň 24 660 Kč, druh činnosti [činnost] práce.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 911 o. z. a § 913 o. z. a uzavřel, že došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně, která nyní studuje VŠ v [adresa], tedy mimo své trvalé bydliště, hradí si kolejné, vznikají náklady s dojížděním, není schopna se sama živit a připravuje se na budoucí povolání studiem; rovněž u žalované došlo ke změně poměrů, když v době předchozí úpravy bydlela v podnájmu, byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, zatímco nyní bydlí v bytě s matkou, přispívá jí na bydlení a jídlo 6 000 Kč měsíčně, za dobu od ledna do června 2024 pobírala invalidní důchod a pracovala na dohodu o provedení práce, v červnu pobírala nemocenskou, od té doby pobírá jen invalidní důchod. Nezjistil žádné skutečnosti, pro které by přiznání výživného bylo v rozporu s dobrými mravy, byť fyzický kontakt mezi žalobkyní a žalovanou v současné době neprobíhá, měly by kontakty obnovit. U žalobkyně došlo k nárůstu nákladů a po zhodnocení příjmů žalované od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 uzavřel, že příjmy z pracovní činnosti za 1-6/2024 byly zhruba 17 000 Kč, případně byla vyplácena nemocenská, důchod 12 578 Kč měsíčně, a proto zvýšil výživné na částku 2 000 Kč měsíčně, přihlížeje k vyživovací povinnosti i k druhé nezletilé dceři. Uzavřel, že tvrzená výše příjmu otce neodpovídá příjmům v daňovém přiznání, avšak otec potřeby dcer hradí. Byť potřeby žalobkyně by byly vyšší, možnosti žalované za dobu po 30. 6. 2024 neumožňují vyšší výši výživného než 500 Kč, protože od této doby má žalovaná jen invalidní důchod, nepracuje, nemohla být zařazena ani do evidence uchazečů o zaměstnání, protože její zdravotní stav odpovídal pracovní neschopnosti. Dluh na zvýšeném výživném za dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 činí 9 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítá, že její příjem je invalidní důchod II. stupně 12 500 Kč a matce přispívá na bydlení 6 000 Kč, hradí si léky do 1 000 Kč, výživné 1 000 Kč na obě dcery a důchodové pojištění 1 000 Kč a dluh na elektřině 2 000 Kč, proto není schopná dlužnou částku zaplatit. Navrhla napadený rozsudek zrušit.

6. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že matka nemá dostatek finančních prostředků k úhradě dluhu.

7. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu telefonicky omluvila s tím, že je v budově jiného soudu, odvolací soud projednal věc v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

8. Před tím, než odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, zabýval se včasností a přípustností odvolání matky. Napadený rozsudek byl vydán dne 19. 9. 2024 a byl doručen žalované dne 24. 10. 2024 společně s opravným usnesením ze dne 16. 10. 2024, žalovaná podala odvolání dne 15. 11. 2024. Opravným usnesením byl otevřen běh odvolací lhůty toliko proti opravovanému výroku, tedy proti výroku III. Běh patnáctidenní odvolací lhůty dle § 204 odst. 1 o. s. ř. skončil dne 8. 11. 2024, a podala-li žalovaná odvolání proti výroku I., kterým jí byla uložena povinnost hradit zvýšené výživné, až dne 15. 11. 2024, podala odvolání opožděně, a odvolací soud je dle § 218a o. s. ř. odmítl. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta, odvolací soud odvolání odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť v této části vyznělo napadené rozhodnutí ve prospěch žalované, a ta tak není osobou oprávněnou proti výroku II. podat odvolání vycházeje z toho, že legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Odvolání může podat jen účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech.

9. Odvolací soud přezkoumal výrok III. napadeného rozsudku, jímž byla určena výše nedoplatku na zvýšeném výživném za období 1. 1. 2024 - 30. 6. 2024 ve výši 1 500 Kč měsíčně, původně částkou 13 500 Kč, posléze po vydání opravného usnesení došlo k opravě na částku 9 000 Kč. Odvolací soud přezkoumal toliko v této části napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

10. Odvolací soud vycházeje z již pravomocného rozsudku ve výroku I. a II. dospěl k závěru, že zvýšil-li soud prvního stupně v období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 výživné z částky 500 Kč na 2 000 Kč měsíčně, činí rozdíl zvýšeného výživného částku 1 500 Kč měsíčně, která vynásobením počtu 6 měsíců odpovídá soudem prvního stupně opravené výši nedoplatku 9 000 Kč (6x 1 500 Kč). Zjednodušeně řečeno, nejedná se o nedoplatek na výživném jako takovém, nýbrž toliko na zvýšeném výživném. Protože se odvolací argumentace matky upíná k výroku I., proti němuž podala opožděné odvolání, a rozsudek v této části nabyl právní moci, odvolací soud se k výši soudem prvního stupně stanoveného výživného nevyjadřuje. Žalované byla stanovena dostatečně dlouhá lhůta k úhradě nedoplatku. Tím, že se žalovaná k jednání odvolacího soudu nedostavila, neměl odvolací soud podmínky pro vydání rozhodnutí směřujícímu k plnění ve splátkách; zároveň zohlednil, že se jedná o výživné na dceru, která studuje vysokou školu, připravuje se na budoucí povolání a sama zatím není schopna se živit. Plnění vyživovací povinnosti pak předchází úhradě jakýchkoli dalších dluhů.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. ve spojení s opravným usnesením jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku IV. o nákladech řízení.

12. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalobkyni v této fázi řízení náklady nevznikly.