o 36 822 Kč s příslušenstvím

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 31 064,30 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od 13. 11. 2014 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5 757,70 Kč se specifikovaným úrokem za prodlení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 90 622 Kč (výrok III.) a dále povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši specifikované v samostatném usnesení (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozhodnutí zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah provedených důkazů a učinil závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo na provedení rekonstrukčních prací bytové jednotky. Původní rozsah prací byl stanoven rozpočtem zaslaným e-mailem dne 30. 8. 2013, přičemž rozpočet předpokládal, že účtovány mohou být i další práce a dodávky hodinovou sazbou. V průběhu provádění díla žalobce provedl vícepráce nad rámec rozpočtu ve shodě mezi účastníky, což vyplývá z e-mailové komunikace z přelomu října a listopadu 2013, dne 1. 11. 2013 poslal žalobce žalované vyúčtování rozdělené na práce z původního rozpočtu se zohledněním méněprací a s připočtením víceprací, toto vyúčtování provedených prací žalovaná odsouhlasila, včetně ceny položek, pouze s výjimkou účtování položek za rekonstrukci oken. Dílo nebylo dokončeno, e-mailem dne 22. 5. 2014 žalovaná sdělila žalobci, že odstranění vad na rekonstrukci oken zadává třetí osobě. Nemožnost dokončit dílo, resp. odstranit jeho vady, vznikla jejich faktickým odstraněním třetí osobou dne 12. 11. 2014, kdy bylo po odstranění vad dílo předáno žalované společností [právnická osoba] Obvyklá cena rekonstrukčních prací, pokud jde o část týkající se oken, byla znalcem stanovena podle cenové hladiny ke konci roku 2013 na částku 59 400 Kč, ke konci roku 2014 by se jednalo o částku o 3 % vyšší v souladu se závěrem znalce upřesněným při jeho výslechu. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 40/64 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která citoval, a uvedl, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo podle § 631 a násl. obč. zák., cena byla dohodnuta podle rozpočtu (§ 635 obč. zák.), od smlouvy nebylo žádnou ze stran odstoupeno, žalobcem nebylo dílo dokončeno a předáno žalované, žalovaná s výjimkou části týkající se oken odsouhlasila rozsah prací provedených žalobcem a v části týkající se oken následně závazek zanikl z důvodu nemožnosti plnění ex nunc dnem 12. 11. 2014. Sjednaná cena díla 98 277 Kč dle původního rozpočtu nebyla dohodnuta jako cena konečná, bylo předpokládáno, že za další drobné práce bude vyúčtována podle příslušného počtu hodin odměna 180 Kč za hodinu. Žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, původní cena byla dohodnuta včetně DPH, vícepráce ve vyúčtování jsou účtovány v členění cena bez DPH a zvlášť DPH, proto je potřeba tyto položky uvažovat s DPH, předpoklad sjednání ceny díla včetně DPH lze vztáhnout toliko k ceně sjednané v původním rozpočtu, nikoliv k vícepracím, vyúčtování víceprací s připočtením DPH žalovaná odsouhlasila. Žalobce tak má nárok na zaplacení ceny díla (vyjma rekonstrukce oken) dle vyúčtování ze dne 1. 11. 2013 schváleného žalovanou, pokud jde o rekonstrukci oken, má nárok na cenu určenou znalecky se zohledněním účelných nákladů, které bylo třeba vynaložit na odstranění vad. Celkem dle původního rozpočtu má žalobce nárok na zaplacení 53 598 Kč (rozdíl částky 90 830 Kč vyúčtované dle původního rozpočtu při zohlednění méněprací 6 930 Kč + 517 Kč a po odečtu částky 37 232 Kč připadající na okna dle původního rozpočtu), pokud jde o vícepráce do původního rozpočtu nezahrnuté, jde o částku včetně DPH 18 831,30 Kč, obvyklá hodnota plnění, kterého se dostalo žalované v souvislosti s pracemi provedenými na oknech při zohlednění vad, byla ke konci roku 2013 znalecky stanovena na 59 400 Kč včetně DPH, při navýšení o 3 % s ohledem na růst cen ve stavebnictví jde ke konci roku 2014 o 61 182 Kč. Celkově tak žalobce má nárok na zaplacení 133 611,30 Kč, žalovaná zaplatila zálohu ve výši 60 000 Kč a uhradila doplatek 42 547 Kč, rozdíl tak činí 31 064,30 Kč. Co do této částky soud prvního stupně žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl s tím, že úrok z prodlení přiznal od 13. 11. 2014, tedy od dne následujícího po zániku závazku v části týkající se oken pro nemožnost plnění. Námitku započtení žalovaná v průběhu řízení nijak nevysvětlila ani neupřesnila, navíc částka vynaložená žalovanou na odstranění vad rekonstrukce oken byla zohledněna ve znaleckém posudku znalce [jméno FO]. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí záviselo na závěrech znaleckého zkoumání, a přiznal žalobci náklady tvořené soudními poplatky, zálohou na znalečné a náklady právního zastoupení, přičemž jednotlivé úkony právní služby zástupce žalobce přesně specifikoval v bodu 48. odůvodnění napadeného rozsudku.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Vytýkala soudu prvního stupně, že se nevypořádal s jejími námitkami proti znaleckému posudku, což zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Považuje za vyloučené, aby znalec s odstupem více než 10 let dokázal zjistit skutkový stav věci, když neměl k dispozici technickou dokumentaci provádění díla, není zřejmé, na základě jakých podkladů znalec určil rozsah vad díla, které žalovaná nechala odbornou firmou odstranit již v prosinci 2014. Dílo nemělo pro žalovanou žádný užitek, a proto se nemohla bezdůvodně obohatit, znalecký posudek nemůže nahradit důkazní nouzi na straně žalobce. Ze znaleckého posudku dále nelze zjistit, z jakých konkrétních skutečností znalec při odpovědi na zadané otázky vycházel a jak je zjistil. Znalec též nesprávně vypočetl obvyklou cenu, když nejprve kalkuloval cenu plnění za předpokladu bezvadného plnění a od této odečítal obvyklou cenu nezbytných nákladů na odstranění vad, měl však nejprve určit cenu plnění s vadami a od tohoto plnění odečíst náklady na jejich odstranění. Cena sanačních prací provedených žalovanou v roce 2014 by měla zohlednit nárůst cen o 3 %, jak vyplynulo z výslechu znalce, naopak náklady na provedení prací v roce 2013 by o 3 % zhodnoceny být neměly. Oprava vad a nedodělků ve výši 17 667 Kč, by měla jít k tíži žalobce, žalovaná se neobohatila, naopak vynaložila 17 250 Kč na odstranění vad oken, navíc vynaložila 24 530 Kč na úhradu znaleckého posudku dokumentujícího vady díla. Námitku započtení žalovaná uplatnila již v odporu a dále při jednání dne 23. 11. 2016. Výše bezdůvodného obohacení neměla být určena dle obvyklé ceny, ale dle ceny skutečně sjednané mezi účastníky, pokud by žalobce nabídl cenu přes 69 000 Kč, žalovaná by ji neakceptovala. Navíc bylo třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění, a je třeba přihlédnout i k vadnosti poskytnutého plnění. Na námitky žalované, že rozpočet žalobce byl stanoven výrazně níže, než cena obvyklá, znalec uvedl, že rozpočet pro něj nebyl relevantní a nevycházel z něho. Vzhledem k tomu, že žalovaná nechala vady odstranit, je pro ni výsledek nespravedlivý, znalecký posudek nebyl na místě, byl zhotovován v odstupu 10 let a znalec neměl k dispozici technickou dokumentaci, pokud by žalovaná zůstala pasivní a spokojila se s vadně provedenými okny, vycházel by soud z ceny sjednané. Takto vzniklá dvojkolejnost vede ke zjevně nespravedlivým důsledkům. Žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno, nespecifikoval rozsah prací ani víceprací, nebylo prokázáno, jaké práce a v jakém rozsahu a kvalitě vlastně provedl, znalecký posudek by neměl nahrazovat důkazní nouzi žalobce. Závěrem nesouhlasila ani s rozhodnutím o nákladech řízení a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve vyjádření uvedl, že výtky žalované ke znaleckému posudku byly soudem prvního stupně projednány při jednání, kdy byl znalec vyslechnut a odpověděl na veškeré dotazy, své závěry i postup přesvědčivě obhájil. Pokud by závěry znalce měly být podrobeny přezkumu, musela by žalovaná vznést takové námitky, aby vyvolaly důvodné pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, a navrhnout zpracování posudku revizního. Poukázal též na právní názor vyslovený odvolacím soudem v předchozím rozhodnutí, s ohledem na zánik závazku pro následnou nemožnost plnění je lhostejné, na jaké ceně se původně účastníci dohodli. Navíc to byla žalovaná, kdo svým přístupem způsobil zánik smlouvy se sjednanou nižší cenou. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Při jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2025 účastníci zrekapitulovali obsah svých písemných podání, žalovaná doplnila, že ve věci neměla být stanovována obvyklá cena prací na oknech, proto nenavrhovala revizní znalecký posudek, nepřezkoumatelnost rozsudku zakládá skutečnost, že soud prvního stupně se nevypořádal s jejími námitkami proti znaleckému posudku.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované a v jeho mezích napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí (odvolací soud z jeho zjištění vychází) a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

7. Soud prvního stupně se správně řídil závazným právním názorem vysloveným v předchozích dvou kasačních rozhodnutích odvolacího soudu, a odvolací soud proto pouze rekapituluje, že mezi účastníky byla na základě e-mailové komunikace platně uzavřena smlouva o dílo podle § 631 a násl. obč. zák., kterou nebyla sjednána konečná cena, dílo nebylo žalobcem dokončeno a žalované jako celek předáno, závazky z uzavřené smlouvy o dílo nezanikly splněním ze strany žalobce ani ze strany žalované, k jejich zániku nedošlo ani v důsledku odstoupení od smlouvy, takovýto úkon nebyl žádnou ze stran v průběhu řízení ani tvrzen a nelze jej dovodit ani ze žádné z e-mailových zpráv, jimiž docházelo ke komunikaci účastníků. Žalovanou nebyl uplatněn žádný nárok z titulu odpovědnosti za vady, žalované proto ani nelze takovýto nárok přiznat. Žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu jako spotřebitel. V souvislosti s neshodami účastníků ohledně předání díla a zaplacení ceny došlo k tomu, že žalovaná nechala dílo dokončit v části týkající se oken jiným subjektem, čímž v této části došlo k zániku závazku pro následnou nemožnost plnění ve smyslu § 575 obč. zák., a to ex nunc ke dni 12. 11. 2014, kdy dílo bylo jiným subjektem pro žalovanou dokončeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32Cdo 3551/2009, 32Cdo 3334/2010, 33Cdo 45/2015). Žalovaná s výjimkou části týkající se oken odsouhlasila rozsah prací provedených žalobcem, včetně jejich ceny, a bylo tedy třeba posoudit, jaká odměna přísluší žalobci podle smlouvy za část díla s výjimkou rekonstrukce oken, přičemž původně dohodnutá cena v sobě již zahrnovala i DPH, v části víceprací žalovaná odsouhlasila rozsah těchto prací včetně ceny s připočtením příslušné DPH. V části týkající se rekonstrukce oken bylo třeba vypořádat nároky účastníků ke dni zániku závazků pro následnou nemožnost plnění při zohlednění nedostatků, které žalobcem provedené práce na oknech vykazovaly.

8. Soud prvního stupně postupoval přesně výše uvedeným způsobem, v bodech 38. až 44. odůvodnění napadeného rozsudku vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke stanovení výsledné částky včetně příslušných výpočtů, těmto jeho závěrům odvolací soud nemá co vytknout, a proto na ně beze zbytku odkazuje. Správnost těchto úvah a výpočtů s výjimkou části týkající se rekonstrukce oken ostatně nezpochybňuje ani žalovaná.

9. S ohledem na odvolací námitky žalované odvolací soud považuje za potřebné dodat následující.

10. Napadený rozsudek nelze považovat za nepřezkoumatelný, neboť jeho odůvodnění neznemožnilo žalované v odvolání náležitě užít odvolací důvody, o čemž svědčí samotný obsah odvolání žalované (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29Cdo 2543/2011).

11. K posouzení otázky hodnoty plnění získaného žalovanou v části týkající se rekonstrukce oken soud prvního stupně správně ustanovil znalce [právnická osoba], který v podaném znaleckém posudku splnil zadaný úkol, vysvětlil, z jakých podkladů vycházel, jakými úvahami se při vypracování znaleckého posudku řídil a k jakým závěrům dospěl, tyto závěry jsou ve znaleckém posudku logickým způsobem vysvětleny a znalec je obhájil rovněž při výslechu před soudem prvního stupně, kde zodpověděl veškeré dotazy soudu i účastníků řízení. Soud prvního stupně tedy správně vycházel z toho, že obvyklá cena renovace oken v roce 2013 by činila 71 000 Kč, obvyklá cena prací vynaložených na sanaci zjištěných vad k témuž datu 11 600 Kč, a obvyklá cena prací týkajících se oken v listopadu 2013 při zjištěných vadách proto činí 59 400 Kč. Soud prvního stupně po výslechu znalce správně konstatoval, že tuto cenu je třeba určit nikoliv k listopadu 2013, ale k listopadu 2014, a správně proto přistoupil ke zvýšení o 3 % v souladu se závěrem znalce, přičemž toto zvýšení je třeba provést jak ve vztahu k pracím provedeným žalobcem, tak ve vztahu k pracím potřebným na sanaci vad, neboť k zániku závazku v této části z důvodu nemožnosti plnění došlo v listopadu 2014, a k tomuto okamžiku proto je třeba výslednou cenu stanovit. Poukazuje-li žalovaná na nutnost vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit, je třeba uvést, že ve znaleckém posudku není uvedeno, že by v daném místě a čase bylo možno dosáhnout nižších nákladů než těch, k nimž znalec dospěl, sama žalovaná ani v tomto směru žádné konkrétní tvrzení ani důkaz neoznačila, tato otázka nebyla řešena ani v rámci výslechu znalce před soudem prvního stupně, kde žalovaná měla prostor k dotazům na znalce, a jde tedy ze strany žalované pouze o námitku hypotetickou, bez konkrétní opory v provedeném dokazování.

12. Znalec [jméno FO] ve znaleckém posudku jasně vysvětlil, z jakých podkladů vycházel, provedl místní šetření se zaměřením oken včetně profilů rámů a křídel, ohledně kvality prací provedených žalobcem vycházel ze znaleckého posudku[Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO] předloženého samotnou žalovanou, který obsahuje konkrétní popis zjištění ohledně rozsahu a kvality prací provedených žalobcem ke dni 23. 9. 2014 včetně fotodokumentace. Byť tedy znalec [jméno FO] uvedl, že neexistuje dokumentace z průběhu výstavby, která by detailně umožňovala zpětnou specifikaci technologických postupů, je zřejmé, že právě znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byl zásadním podkladem, z něhož znalec [jméno FO] vycházel při hodnocení rozsahu a kvality prací, které žalobce při rekonstrukci oken provedl. Nelze tedy konstatovat, že by znalecký posudek znalce [jméno FO] nahrazoval důkazní nouzi na straně žalobce, případná tedy není ani námitka žalované, že je vyloučené, aby znalec s odstupem více než 10 let dokázal zjistit skutkový stav věci. Nedůvodná je tak rovněž námitka, že není zřejmé, z jakých konkrétních skutečností znalec při odpovědi na jednotlivé otázky vycházel a jak je zjistil.

13. Znalec [jméno FO] postupoval správně, pokud přesně specifikovaným rozpočtovým postupem podle jednotlivých položek ocenil skutečně realizované dodávky a dodávky potřebné pro sanaci vad, čímž dospěl k výslednému závěru, jiný způsob stanovení ceny vadného plnění není ani dobře možný. Při určení výše nároku v části týkající se rekonstrukce oken nelze vycházet z původní ceny sjednané v této části mezi účastníky, neboť poté, kdy došlo k zániku závazku v důsledku následné nemožnosti plnění, již nejde o smluvní vztah mezi účastníky, jde o vypořádání nároků po zániku závazku, a na určení jeho výše proto nemá žádný vliv to, jaká cena původně mezi účastníky byla sjednána. Částečný zánik závazku v důsledku následné nemožnosti plnění pak způsobila sama žalovaná tím, že místo trvání na dokončení díla žalobcem či uplatnění práv z odpovědnosti za vady nechala dílo dokončit třetím subjektem, a proto nelze konstatovat, že by následky z této skutečnosti vzniklé měly být ve vztahu k žalované nespravedlivé.

14. K otázce, zda postup žalobce, kdy odvezl skla ke sklenáři a poté zpět do bytu, představoval ekonomický postup, se znalec vyjádřil v rámci výslechu před soudem prvního stupně poukazem na stranu 18 znaleckého posudku, kde je vyčíslen přesun hmot v řádu desetikorun s tím, že toto nemá důvod jakkoliv korigovat a měnit. V případě použití silikonového těsnění místo samolepícího při výslechu rovněž vysvětlil, že jde o řády desetikorun. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že se jedná o položky zcela nevýznamné, bez jakéhokoliv vlivu na určení výsledné částky. K poukazu na počet přesklívaných oken je třeba uvést, že žalobce přesklil celkem 15 okenních tabulek, s čímž znalec [jméno FO] kalkuloval na straně 18 znaleckého posudku, kde uvažoval s výměrou 3/4 z výměry celkové, tedy 15 z 20 kusů, přičemž v e-mailu ze dne 20. 11. 2013 žalobce žalované sděloval, že je připraven vyměnit 13 + 2 tabulky, s čímž žalovaná e-mailem ze dne 21. 11. 2013 vyslovila souhlas a ani nyní nezpochybňuje, že by v tomto rozsahu žalobce výměnu provedl. Pokud v e-mailu ze dne 20. 11. 2013 žalobce uvedl, že je připraven výměnu 13 tabulek provést na vlastní náklady, je třeba uvést, že se jednalo o návrh učiněný v době trvání smluvního vztahu, z něhož však nelze vycházet poté, co v důsledku následné nemožnosti plnění došlo k zániku závazku. Podstatné tedy je, že žalobce v tomto rozsahu práce provedl.

15. Pokud jde o žalovanou tvrzenou námitku započtení, žalovaná v průběhu řízení argumentovala vynaložením částky 17 250 Kč na sanaci vad díla třetím subjektem a částky vynaložené na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], přes výzvy soudu prvního stupně však v průběhu řízení nevysvětlila, jaký hmotněprávní úkon touto námitkou sleduje, neučinila tak ani na výzvu odvolacího soudu při jednání konaném dne 7. 9. 2022, kde uvedla, že o částku 17 250 Kč „ponižuje částku, která by měla žalobci náležet“, ani v dalším průběhu řízení tuto námitku nevysvětlila, neučinila jednoznačný kompenzační úkon v podobě hmotněprávní námitky započtení jakékoliv konkrétní částky vůči nároku žalobce, a proto není možné o tuto částku nárok žalobce ponížit. Navíc soud prvního stupně správně konstatoval, že[Anonymizováno]částka vynaložená žalovanou na odstranění vad rekonstrukce oken, resp. to, že rekonstrukce oken vyžadovala vynaložení určitých nákladů, byla zohledněna ve znaleckém posudku znalce [jméno FO]

16. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Žalobce při uplatnění svého nároku u soudu vycházel z toho, že jde o nárok z titulu smluvního vztahu, v průběhu řízení však vyšlo najevo, že částečně jde o bezesmluvní nárok po zániku závazku z důvodu následné nemožnosti plnění, z tohoto důvodu byl ve věci ustanoven znalec, a aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. je proto na místě. Žalobci vznikly v průběhu řízení náklady jednak zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši 1 480 Kč, soudního poplatku za odvolání proti původnímu rozhodnutí ve výši 1 842 Kč, náklady vzniklé zaplacením zálohy na důkaz znaleckým posudkem 20 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta soud prvního stupně správně vycházel z tarifní hodnoty ve výši přiznaného plnění a v bodě 48. odůvodnění napadeného rozsudku přesně specifikoval jednotlivé úkony právní služby, které zástupce žalobce v průběhu řízení vykonal, a to rovněž se správným poukazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen „AT“), správně též stanovil počet těchto úkonů jako 24 úkonů v základní výši a 2 úkony v poloviční výši, k čemuž náleží 26 paušálů po 300 Kč. V podrobnostech odvolacímu soudu nezbývá, než odkázat na vyčerpávající výčet těchto úkonů provedený soudem prvního stupně. V případě jednání před soudem šlo o úkon podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, úkonem právní služby jsou každé započaté 2 hodiny jednání, pokud tedy jednání nepřesáhne 2 hodiny, jde o 1 úkon právní služby, jak správně stanovil soud prvního stupně. V případě podání zástupce žalobce ze dne 13. 12. 2016, 28. 2. 2020 a 23. 3. 2021 jde o podání ve věci samé, tedy úkony podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, u nichž není důvod k nepřiznání odměny advokátovi či jejímu snížení na jednu polovinu, není přitom podstatné, zda rozsah písemných podání činí půl strany či více, rozhodující je, že obsahově jde o podání ve věci samé.

17. S ohledem na vše shora uvedené lze uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl co do částky 31 064,30 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a pokud žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 90 622 Kč a k náhradě nákladů státu, které budou následně specifikovány, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výrocích I., III., IV. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jeho právního zastoupení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) z tarifní hodnoty 31 064,30 Kč ve výši 2 380 Kč podle § 7 AT a 2 paušály po 450 Kč podle § 13 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025.