o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 14 C 97/2021 - 42,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka]

se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za újmu způsobenou

jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo], které trvalo od [datum] (podání návrhu žalobkyně jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci) a bylo skončeno dne do [datum] (rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu), tedy téměř 19 měsíců.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v řízení před finančním arbitrem domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [příjmení] [jméno] [číslo] kterou žalobkyně uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], nyní [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“), a vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného částkou [částka] s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně finančnímu arbitrovi dne [datum]. Finanční arbitr žalobkyni dne [datum] vyzval k odstranění nedostatků a současně žalobkyni poskytl poučení o řízení, dne [datum] oznámil zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne [datum] vyhověl žádosti Instituce

o prodloužení lhůty ze dne [datum] a ze dne [datum], poté Instituce předložila vyjádření dne [datum] a podklady dne [datum]. Dne [datum] zaslal finanční arbitr Instituci sdělení předběžného právního posouzení, výzvu k vyjádření a ke smírnému řešení sporu

se žalobkyní. Instituce se dne [datum] vyjádřila a smírné řešení sporu odmítla. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobkyni a Instituci k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí,

a to v termínu [datum]. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a finanční arbitr její žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce se seznámila s podklady dne [datum]. Dne [datum] pak žalobkyně předložila finančnímu arbitrovi své vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnila svá tvrzení

a argumentaci a navrhla další dokazování pro tato nová tvrzení. Dne [datum] finanční arbitr vyzval Instituci k seznámení se s nově předloženými podklady od žalobkyně a vyzval

ji k případnému vyjádření. Současně finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k doložení nároku na přiznání úroku z prodlení a žalobkyně výzvě dne [datum] vyhověla.

Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobkyni k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí ve věci. Instituce se vyjádřila dne [datum]. Finanční arbitr vydal nález

dne [datum]. Žalobkyně podala proti nálezu finančního arbitra námitky dne [datum]. Finanční arbitr vyzval dne [datum] Instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně.

Dne [datum] pak podala proti nálezu námitky i Instituce. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni k podání vyjádření k námitkám Instituce. Žalobkyně se k námitkám Instituce vyjádřila dne [datum], Instituce se k námitkám žalobkyně vyjádřila dne [datum].

Dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách. Žalobkyně vyzvala žalovanou

dne [datum] k náhradě zadostiučinění. Dopisem ze dne [datum] žalovaná konstatovala porušení práva a vyslovila omluvu za nesprávný úřední postup finančního arbitra.

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále též„ OdpŠk“), a vycházeje z toho, že se aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, dospěl k závěru, že celková délka řízení trvající od [datum] do [datum] je díky složitosti případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí přiměřená. Odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 402/2020, 68 Co 98/2020, 13 Co 140/2021 či 62 Co 213/2020,

kdy se jednalo o obdobnou věc a délka řízení činila 24 měsíců. Zabýval se složitostí věci, kdy do celkové délky řízení se promítla obrana pojišťující instituce, žalobkyně namítala neplatnost

z důvodu omylu na její straně, neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilost

instituce takovou smlouvu uzavřít. Na řízení před finančním arbitrem nelze nahlížet jako

na soudní řízení, neboť procesní atributy jsou odlišné, řízení podléhá zásadě vyšetřovací, není vyloučeno, aby finanční arbitr vyzýval strany k doplnění vyjádření či podkladů. Zákon ukládá

vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení lhůty. Finanční arbitr stranám nastínil svůj právní názor a usiloval o smírné řešení sporu. Zákon ukládá rozhodnout ve lhůtě 90 dnů od shromáždění podkladů nutných pro rozhodnutí,

tedy nikoli od zahájení řízení. Otázka platnosti investičního životního pojištění, které má charakter pojistného produktu, avšak vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, soudní řízení o této problematice přesahují 24 měsíců, navazuje řízení odvolací. Nelze též přehlédnout zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů. Shledal nesprávný úřední postup finančního arbitra, který neinformoval strany sporu o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, což lze považovat za dílčí, avšak ojedinělý, průtah, který neměl vliv na celkovou délku řízení a za nějž se žalovaná omluvila. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. Rozsudek považuje za překvapivý a rozporný s rozsudky Městského soudu v Praze č.j 29 Co 417/2020 - 63, 72 Co 148/2021 - 72, 68 Co 98/2020 - 67

a 14 Co 121/2021 - 59. Nadto odkázala na rozsudek č.j. 14 Co 251/2019 - 45, v němž soud konstatoval, že finanční arbitr je specializovaný subjekt, který rozhodoval řadu obdobných sporů. Namítá, že odůvodnění rozsudku obsahuje jen obecné formulace, nelze vysledovat, na základě jaké úvahy dospěl soud I. stupně k opačnému závěru. První pravomocný nález v obdobné věci vydal finanční arbitr dne [datum]. Věc nevyžadovala žádné znalecké posudky ani výslechy svědků. Vytýká soudu I. stupně, že nevysvětlil, v čem spočívá složitost, a neodůvodnil, z jakého důvodu se toto řízení vymykalo běžné agendě finančního arbitra. Nehodnotil zjevné prodlení

ve shromažďování podkladů, na doručené podklady dne [datum] reagoval sdělením předběžně právního posouzení až dne [datum] a po dobu 4 měsíců neučinil žádný úkon, a nález vydal až 12 měsíců po shromáždění podkladů.

6. Žalovaná navrhla ve vyjádření k odvolání napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. Celkovou délku není možné považovat za nepřiměřeně dlouhou, postup finančního arbitra

byl zcela pravidelný a délka doby shromažďování podkladů byla dána výlučně postupem účastníků, kdy bylo žalobkyni nejprve nutno vyzývat k odstranění vad návrhu, strany vzájemně reagovaly, předkládaly další podklady. Odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze

č.j. 62 Co 213/2020 - 96, jenž byl aprobován usnesením Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 3234/20, ze dne [datum], kdy délka řízení v obdobné věci činila 24 měsíců a šlo

o hraniční posouzení celkové délky řízení coby doby přiměřené. Nesouhlasí s tím, že posuzovaná věc nebyla nikterak složitá. Řízení je vedeno zásadou vyšetřovací a finanční arbitr si musel obstarat a posuzovat značné množství listinných důkazů, nález čítá 22 stran a vychází z pečlivého rozboru předložených důkazů a reflektuje judikaturu Nejvyššího soudu. Jedná se o spor hmotněprávně složitý, jak vyplývá z rozsudků č.j. 14 Co 121/2021 - 59, 20 Co 154/2021 - 81,

16 Co 402/2020 - 75, 13 Co 140/2021 - 85 a sp. zn. 14 Co 195/2020. Na délku řízení před finančním arbitrem nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, procesní atributy jsou odlišné, zejména platí zásada vyšetřovací, povinnost ukládat vždy 15 denní lhůty

a právo požádat o prodloužení lhůty i opakovaně. Posuzovaný produkt vykazuje nejen prvky pojistné smlouvy, ale též prvky typické pro kapitálový trh. Nelze též těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami podobných návrhů.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil řádně skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází. Soud I. stupně nepochybil, aplikoval-li na souzenou věc § 13 odst. 1

a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

9. Činnost finančního arbitra je upravena zákonem č. 229/2002 Sb. Finanční arbitr je orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech

o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. 2 Afs 176/2006, uveřejněný pod [číslo] Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Řízení před finančním arbitrem je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčí právo na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a na souzenou věc tak dopadají závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (nález Ústavního soudu ze dne

[datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn.

31 Cdo 2402/2020). Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra odpovídá stát (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 4744/2010).

10. Odvolací soud konstatuje, že uvedená délka posuzovaného řízení trvající od [datum]

do [datum] je přiměřená (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 213/2020, ústavní stížnost byla odmítnuta rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3234/20,

v obdobné věci, kdy délka řízení činila 24 měsíců). Vycházeje z kritérií dle § 31a OdpŠk je pro posouzení tohoto sporu zásadní jeho složitost. Řízení před finančním arbitrem má svá specifika, spočívající zejména v zásadě vyšetřovací. V souzené věci žalobkyně uplatnila svůj návrh

dne [datum] a byla dne [datum] vyzvána k odstranění jeho vad. Tyto vady odstranila

dne [datum], avšak pouze částečně. Dalším specifikem řízení před finančním arbitrem

je možnost finančního arbitra opakovaně vyzývat strany k doložení relevantních podkladů, jakož

i stanovení lhůty v rozsahu 15 dnů, přičemž je zakotveno právo kterékoli strany sporu žádat

o prodloužení lhůty, k tomu v poměrech souzené věci došlo, kdy instituce požádala

o prodloužení lhůty a vyjádření a podklady zaslala dne [datum]. Lze souhlasit s odvolatelkou, že teprve dne [datum] finanční arbitr zaslal stranám předběžné posouzení sporu a následně výzvu, aby se strany seznámily s podklady, hlavním úkolem finančního arbitra je však usilovat

o smírné řešení sporu, k čemuž v souzené věci nedošlo pro nesouhlas instituce. Na přípisy žalobkyně reagovala rozšířením žaloby, což si vyžádalo další dokazování a novou výzvu adresovanou instituci, ta se k věci vyjádřila dne [datum], teprve tehdy měl finanční arbitr shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí a k tomuto dni začala ve smyslu § 15 odst. 1

zák. č. 229/2002 Sb. běžet 90 denní lhůta. Vydal-li finanční arbitr nález dne [datum], vydal jej ve výše uvedené lhůtě. Její běh totiž nezačíná plynout okamžikem zahájení řízení, může začít běžet nejdříve po vyjádření druhého účastníka řízení, nemusí být přitom ztotožněna s tímto okamžikem, jde totiž o to, aby rozsah shromážděných podkladů byl takový, aby z nich mohl být učiněn právní závěr o výsledku sporu, ani neodvisí od následného procesního úkonu finančního arbitra (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 9 As 36/2018). Námitky proti nálezu uplatnily obě strany, naposledy žalobkyně dne [datum]. Odvolatelce

lze přisvědčit, že finanční arbitr se v případě námitkového řízení dopustil nesprávného úředního postupu tím, že nevydal rozhodnutí o nich ve lhůtě 60 dnů, když s ohledem na souzenou věc nešlo o jednoduchou věc, tedy dle § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb. měl vydat rozhodnutí

do [datum]. Protože rozhodnutí nebylo vydáno v této lhůtě, měl finanční arbitr postupovat

dle § 16 odst. 2 věta za středníkem cit. zák. tak, že měl rozhodnout o jejím prodloužení,

což neučinil, a dopustil se tak nesprávného úředního postupu. S ohledem na to, že rozhodnutí

ve věci vydal dne [datum], dostal se do prodlení 16 dnů. Tuto dobu považuje odvolací soud

za nikterak zásadní pro prodloužení řízení, když žalobkyně sama odstranila vady žaloby

až po 17 dnech, a to ještě jen částečně. V souzené věci se žalovaná za tento nesprávný postup

žalobkyni omluvila, a závěr soudu I. stupně, že vzhledem ke všem skutečnostem postačí konstatování porušení práva žalobkyně jako dostačující forma zadostiučinění, považuje odvolací soud za správný.

11. Nedůvodně vytýká žalobkyně soudu I. stupně, že nevysvětlil složitost věci. Žalobkyně

se domáhala určení neplatnosti smlouvy, jež svojí povahou obsahuje prvky nejen pojistné smlouvy (a v tomto rozsahu by byla věc hmotněprávně jednoduchá), avšak nese s sebou i prvky kapitálového trhu. Právě tato skutečnost představuje hmotněprávní složitost tohoto řízení,

k němuž nepochybně přispěla zejména obrana instituce, když žalobkyně namítala neplatnost

z důvodu omylu na její straně při jejím uzavírání, její neurčitostí a rozporu se zákonem a dobrými mravy, jakož i nezpůsobilostí instituce takovou smlouvu uzavřít, z níž následně odvozovala povinnost instituce k vydání bezdůvodného obohacení. Jakkoli šlo o formulářovou smlouvu,

bylo třeba ze strany finančního arbitra provést i výpočet výše bezdůvodného obohacení

s přihlédnutím k charakteru sporu, který je v každém jednotlivém případě odlišný a jedinečný,

a proto nelze argumentovat tím, že prvý nález v podobné věci byl finančním arbitrem vydán

[datum]. Neobstojí ani argumentace, že nebylo třeba znaleckého posudku ani výslechu svědků, což sice obvykle zvyšuje složitost řízení, nicméně smlouvu bylo třeba přezkoumat nejen

z pohledu otázek právních, ale též vyčíslit výši bezdůvodného obohacení. Obvyklá délka soudních řízení pak v takových případech vyžaduje dobu delší než 2 roky, a to bez odvolacího řízení, jak správně uvedl soud I. stupně odkazuje se na rozhodnutí Městského soudu v Praze,

jež se zabývala posouzením obdobné věci, v citovaném rozhodnutí č.j. 62 Co 213/2020 - 96, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta, odvolací soud vyslovil závěr, že celková délka řízení (včetně rozhodnutí o námitkách) 24 měsíců je hraniční, avšak přiměřená, stejný závěr pak zaujal odvolací soud i ve věci projednávané pod sp. zn. 13 Co 140/2021, v níž byly rovněž projednávány námitky proti nálezu, řízení trvalo rovněž 24 měsíců, nadto byla dokonce podána

u soudu i žaloba podle části V. o. s. ř. na nahrazení nálezu finančního arbitra. Rozsudek ve věci sp. zn. 16 Co 402/2020 byl vydán v poměrech jiných skutkových zjištění, kdy délka řízení trvala 31 měsíců. Rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 20 Co 154/2021 bylo vydáno v poměrech jiných skutkových okolností, kdy řízení bylo zahájeno dne [datum], nález byl vydán

až [datum], přičemž v období od [datum] do [datum] byl finanční arbitr nečinný

a následně žalobkyně podala opožděné námitky. Rozsudek ve věci sp. zn. 29 Co 417/2020 vychází rovněž z jiných skutkových zjištění, kdy sice řízení trvalo 1 rok, žalobkyně se však,

byť neúspěšně, domáhala ochrany proti nečinnosti finančního arbitra v namítaném řízení. Ve věci vedené pod sp. zn. 72 Co 148/2021 řízení trvalo 1 rok včetně rozhodnutí o námitkách, avšak jeho předmětem nebylo rozšíření žaloby, jako se tomu stalo v poměrech zde souzené věci, čímž se projednávaná věc zcela odlišuje. Rozsudek vydaný ve věci sp. zn. 14 Co 121/2021 pak míří

na posouzení smlouvy zcela jiné instituce, než je tomu v poměrech shora uvedených řízení a řeší problematiku koupě a odkupu podílových listů z 11 smluv. Rozsudek ve věci vydané pod sp. zn. 21 Co 315/2020 byl vydán za skutkového stavu, kdy řízení trvalo 684 dnů, a předmětem posouzení byla smlouva jiné instituce, ani v tomto případě nebyla shledána žaloba důvodnou.

12. Soud I. stupně tak správně zohlednil právní i skutkovou složitost posuzovaného řízení, která měla na délku řízení rozhodující vliv, a to i s ohledem na obranu instituce ve věci. Lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách finanční arbitr překročil o 16 dnů, aniž by o tom vyrozuměl strany

a lhůtu pro vydání rozhodnutí prodloužil. Tato délka je kratší než se na délce řízení podílela sama žalobkyně tím, že nejprve podala neúplný návrh (což řízená prodloužilo o 17 dnů), a teprve dnem [datum] svůj návrh rozšířila. K tíži žalobkyně lze přičíst i to, že se neplatnosti smlouvy domáhala po více než 5 letech od jejího uzavření. Zahlcenost finančního arbitra obdobnými spory jediné advokátní kanceláře odvolací soud zdůraznil ve věci vydané pod sp. zn.

62 Co 213/2020 a vyplývá též ze sdělení finančního arbitra, v němž shrnuje nejen počet takových

sporů, ale též průměrnou délku sporů, které rozhoduje, zdůrazňujíc jejich charakter, vyzdvihujíc též výsledek řízení smírným řešením v řádu několika týdnů.

13. V posuzované věci shledal odvolací soud význam standardní, nejde o řízení, jimž je přisuzován zvýšený význam (řízení trestní, péče o nezletilé, výživné, atd.). Žalobkyně netvrdila zvýšený význam z důvodu zdravotního stavu či věku, argumentovala jen tím, že jí chyběly peníze

pro život s nezletilou dcerou. Tato obecná tvrzení žalobkyně však nejsou sama o sobě způsobilá zvýšit význam řízení.

14. Konstatování porušení práva, jež se žalobkyni dostalo, je plnohodnotnou formou zadostiučinění, forma peněžitého zadostiučinění přichází v úvahu jako prostředek odškodnění nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem, a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostačující. Nadto je třeba zdůraznit, že ne každá újma, která v životě člověka vznikne, je odškodnitelná

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3849/2014).

15. Z uvedených důvodů odvolací soud shodně se soudem I. stupně považuje konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě spolu s omluvou, jíž se žalobkyni již ze strany žalované dostalo ve stanovisku, za adekvátní formu zadostiučinění, vzhledem k celkové délce řízení a všem okolnostem případu, a proto napadený rozsudek jako věcně správný

dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a plně úspěšné žalované přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., částku [částka] (2 x [částka]) za 2 úkony spočívající v písemném vyjádření k odvolání, účasti u jednání, když nebyla požadována příprava k jednání. Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit náklady řízení ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.