pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka].

Žaloba v uvedené věci byla podána dne [datum], k datu podání žaloby probíhalo dovolací řízení na základě (v [anonymizováno] [rok]) podaného dovolání. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil

u žalované a vyčíslil jej na [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], domáhal se žalobce zbytku nárokované částky

(ve výši [částka]). Žalobce poukazoval na průtahy v soudním řízení a na vady v postupu soudu prvního stupně. Dle žalované bylo soudní řízení složité po stránce skutkové i právní, neboť

se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy

o dílo. Žalobce se na délce řízení částečně podílel, neboť byl opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů a k odstranění vad podaného odvolání. Žalobce také žádal opakovaně o odročení jednání, pro podané dovolání si nezvolil právního zástupce.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že po předběžném projednání nároku ze dne [datum] žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]). Soud prvního stupně provedl dokazování spisem Krajského soudu v Ostravě (dále též„ KS v [obec]“) sp. zn. [spisová značka] a průběh řízení podrobně popsal. Uvedl zejména, že žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu dne [datum], předmětem řízení byla neuhrazená cena díla ve výši [částka]

s příslušenstvím. Dne [datum] byl vydán platební rozkaz, proti němuž byl dne [datum] podán odpor. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k vyjádření ve věci samé. Žalovaný odpor odůvodnil podáním došlým soudu dne [datum]. První jednání bylo nařízeno na [datum], žalobce se ze [anonymizováno] důvodů omluvil a požádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den [datum], na tomto jednání byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů. Na dalším jednání, které se konalo dne [datum], bylo provedeno dokazování listinami a žalobce byl opětovně poučen (podle ustanovení § 118a o. s. ř.) a vyzván

k doplnění skutkových tvrzení. Další jednání se konalo dne [datum], byli na něm vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na neurčito. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván

k zaujetí stanoviska, což mu bylo uloženo při jednání konaném dne [datum]. Při dalším jednání, které se konalo dne [datum], bylo provedeno dokazování listinami a jednání

bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den [datum]. Při jednání konaném

dne [datum] bylo konstatováno, že se předvolaný svědek nedostavil, a jednání bylo odročeno

za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek,

jímž byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání, žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum]. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci

dne [datum], jednání bylo nařízeno na [datum], kdy byl rozsudek soudu KS v [obec]

pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Usnesením ze dne

[datum] byli účastníci řízení vyzváni k doplnění skutkových tvrzení. Žalobce reagoval podáním došlým soudu dne [datum], žalovaný podáním ze dne [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, a jednání bylo odročeno

za účelem výslechu svědků na den [datum]. Toto jednání bylo na žádost právního zástupce žalobce odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování. Při jednání konaném dne [datum] bylo doplněno dokazování listinami a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] byla předsedou KS v [obec] prodloužena lhůta k vyhotovení rozhodnutí do [datum]. Proti rozsudku podal žalobce

dne [datum] odvolání. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci (dále též

„ VS v [obec]“) dne [datum], ústní jednání bylo nařízeno na den [datum]. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek KS v [obec] ve výroku I. ohledně částky

[částka] s příslušenstvím potvrzen. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím a dále

ve výrocích II. a III. byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.

Dne [datum] bylo VS v [obec] vydáno opravné usnesení k rozsudku ze dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto ústním jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba ohledně částky [částka]

s příslušenstvím zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání.

Dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k odvolání. Věc byla předložena

VS v [obec] dne [datum]. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Při tomto jednání, po výměně procesních stanovisek stran, bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum].

Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (právní moci nabyl dne [datum]). Dne [datum] podal žalobce dovolání.

4. Vzhledem k upřesnění rozhodného období, které obecný zmocněnec žalobce učinil při jednání odvolacího soudu (viz níže), není potřebné reprodukovat zjištění, která soud prvního stupně učinil ve vztahu k průběhu dovolacího řízení.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1

a odst. 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., přičemž přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu

a ke stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS].

6. Soud prvního stupně měl za prokázané, že řízení trvalo od [datum] do [datum], celkem tedy 10 let a 5 měsíců, neboť vycházel z předpokladu, že se žalobce domáhá odškodnění za dobu od podání žaloby do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu. Žalobce v posuzovaném řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, předmětem posuzovaného řízení byla neuhrazená cena díla ve výši [částka] s příslušenstvím. K jednotlivým kritériím podle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. soud prvního stupně uvedl, že zjistil průtahy v procesním postupu nalézacího soudu, a to v období od„ [anonymizováno] [rok]“ (jde o zjevnou písařskou chybu v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, správně mělo být uvedeno datum [datum], což je datum podání odporu proti platebnímu rozkazu) do [datum], dále pak v období od [datum]

do [datum] a v období od [datum] do [datum], současně konstatoval, že rozsudek nalézacího soudu ze dne [datum] byl Vrchním soudem v Olomouci, jako soudem odvolacím, zrušen pro nepřezkoumatelnost. Dále soud prvního stupně uvedl, že ve věci samé rozhodoval třikrát soud nalézací, třikrát soud odvolací a jedenkrát Nejvyšší soud. Věc, která byla předmětem posuzovaného řízení, hodnotil jako obtížnější jak po stránce právní, tak po stránce skutkové, s tím, že nároky vyplývající ze smluv o dílo obecně patří k obtížnějším sporům, kdy bývá zapotřebí rozsáhlejšího dokazování, a také bývají tyto nároky náročnější i z hlediska právního posouzení, což platilo i pro posuzovanou věc, když v řízení byli vyslýcháni svědci

a bylo provedeno dokazování větším množstvím listin. K chování poškozeného soud prvního stupně uvedl, že žalobce se na celkové délce řízení určitým způsobem podílel, neboť dvakrát žádal soud o odročení jednání, dvakrát byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení, protože žaloba neobsahovala všechny podstatné skutečnosti, dále byl vyzván k odstranění vad odvolání a rovněž podal dovolání bez řádného zastoupení právním zástupcem, a soud musel činit kroky k tomu,

aby tento nedostatek byl odstraněn. Všechny popsané skutečnosti se rovněž negativně promítly do celkové délky posuzovaného řízení. K významu řízení pro poškozeného soud prvního stupně uvedl, že obecně Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) není s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízením typu opatrovnických sporů, pracovněprávních sporů, věci osobního stavu, věcí sociálního zabezpečení, trestních věcí a věcí týkajících se zdraví nebo života, které negativněji ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného, a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná, přičemž odkázal na judikaturu ESLP,

Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a uvedl, že význam předmětu posuzovaného řízení

pro žalobce hodnotil jako standardní.

7. Na základě výše uvedených skutečností soud prvního stupně uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaná délka řízení nebyla již přiměřená, přičemž je třeba poskytnout finanční zadostiučinění. Výši odškodnění stanovil soud prvního stupně takto - základní částku za rok trvání řízení stanovil na [částka], za první dva roky pak v poloviční výši, celkem [částka]. Od této částky soud odečetl 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, dále 10 % z důvodu právní a skutkové složitosti věci a 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení. Zároveň soud prvního stupně provedl zvýšení základní částky

o 10 % z důvodu postupu orgánu státu v rámci řízení v podobě opakovaných průtahů

a v podobě nesprávného úředního postupu s tím, že rozsudek nalézacího soudu byl zrušen

pro nepřezkoumatelnost. Celkem tedy od základní částky soud odečetl 25 %, což představuje

[částka], s tím, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uhradila žalobci částku [částka], tedy více,

než by se žalobci na přiměřeném zadostiučinění dostalo od soudu, soud žalobu zamítl.

8. Žalobce včasné a přípustné odvolání odůvodnil odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b)

a písm. g) o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem,

resp. k označeným důkazům. Žalobce zejména namítal, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že nalézací soud vydal první rozsudek až po šesti letech od podání žaloby,

ani skutečnost, že tento rozsudek byl velmi nekvalitní, v důsledku čehož jej Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, označil za nepřezkoumatelný, což vedlo k tomu, že řízení

po šesti letech začalo„ téměř od nuly“. Dle žalobce tato skutečnost výrazně zvýšila jeho míru frustrace a nejistoty. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o svém podílu

na délce řízení, neboť na výzvy nalézacího soudu reagoval v řádu jednotek dnů, ani se závěrem soudu prvního stupně o složitosti posuzované věci, neboť podstata rozhodnutí spočívala

jen v „ posouzení a spočítání lhůt plynoucích ze zápočtu dvou časově návazných smluv o dílo“ (takto se dle žalobce vyjádřila předsedkyně senátu odvolacího soudu). Dále žalobce namítal,

že výslech pěti svědků trval celkem jen asi hodinu, přičemž tvrzení svědků nebyla v úvahách nalézacího soudu vzata v potaz, resp. v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu byla zmíněna

jen v podobě citace několika vět z jejich výpovědí. Navrhl, aby odvolací soudu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobcem namítané průtahy v řízení před nalézacím soudem a zrušení jeho rozsudku pro nepřezkoumatelnost byly zohledněny navýšením základní částky peněžitého zadostiučinění o 10 %. I další závěry soudu prvního stupně pokládala žalovaná za správné a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně,

a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru,

že je částečně důvodné.

11. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána v době, kdy dovolací řízení nebylo skončeno, s přihlédnutím k tomu, že žalobce v odvolání uvedl, že„ dovolací řízení proběhlo až po nabytí právní moci rozsudku KS v [obec] a tento čas do průtahů nepočítá“, vyzval odvolací soud

při jednání (dne [datum]) k upřesnění období, za něž se žalobce domáhá zadostiučinění. Obecný zmocněnec žalobce uvedl, že rozhodným obdobím je doba od data podání žaloby

ke KS v [obec] do data nabytí právní moci rozsudku KS v [obec], tedy bez dovolacího řízení.

12. Na základě tohoto upřesnění odvolací soud uzavřel, že délka namítaného řízení činila 9 let

a 2 měsíce (od [datum] do [datum]).

13. Jinak odvolací soud vycházel ze správných a úplných skutkových zjištění soudu prvního stupně. [příjmení] skutečností bylo, že nárok na odškodnění žalobce u žalované uplatnil dne [datum], jakož i to, že žalovaná žalobci poskytla peněžní zadostiučinění v částce [částka]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě soud prvního stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž na podrobný popis průběhu namítaného řízení (reprodukovaný

v odstavci 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí) odkazuje.

14. Soud prvního stupně věc po právní stránce správně právně posoudil (dle § 13 odst. 1,

§ 31a zák. č. 82/1998 Sb.), dospěl-li k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Správný je též závěr, že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.) Odvolací soud

se ztotožnil se soudem prvního stupně rovněž v závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémně, a že je tudíž na místě stanovit základní výši odškodnění na dolní hranici limitu vyplývajícího ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] ([stanovisko NS]),

tj. v částce [částka] za jeden rok řízení (za první dva roky vždy v částce poloviční). Tento závěr platí i pro (v odvolacím řízení) upřesněnou délku rozhodného období, neboť i doba devíti let

a dvou měsíců, po kterou trvalo řízení před nalézacím a odvolacím soudem, je nepřiměřená,

ale ne extrémně.

15. Co do posouzení dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených

v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b)), jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c)), postupu orgánů veřejné moci

(tj. soudu) během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d)) a významu předmětu řízení pro poškozeného

(§ 31a odst. 3 písm. e)), se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožnil jen částečně.

16. Soud prvního stupně provedl snížení o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy,

před kterými se věc nacházela, když vycházel z předpokladu, že za součást namítaného řízení

je třeba považovat též řízení dovolací. Za situace, kdy bylo v odvolacím řízení upřesněno,

že odškodnění za dovolací řízení se žalobce nedomáhá, není již modifikace základní výše odškodnění na místě, neboť namítané řízení probíhalo jen ve dvou stupních soudní soustavy.

17. Se snížením základní výše odškodnění o 10 %, které soud prvního stupně učinil z důvodu složitosti věci, se odvolací soud ztotožnil a námitku žalobce, že pro toto snížení nebyl důvod, neshledal případnou. Hmotněprávní a skutková složitost věci byla vyšší, než standardní, i proto (vedle důvodů uvedených soudem prvního stupně), že v řízení bylo třeba posoudit otázku přiměřenosti výše smluvní pokuty, otázku započtení pohledávky a otázku výkonu práva v rozporu s dobrými mravy; bylo též třeba (jak soud prvního stupně uvedl) vyslechnout větší počet svědků a provést dokazování větším množstvím listinných důkazů.

18. Důvod ke snížení základní výše odškodnění pro podíl žalobce na délce řízení odvolací soud

(na rozdíl od soudu prvního stupně) neshledal, neboť přisvědčil žalobci, že (zpravidla) na výzvy soudu reagoval bez prodlení. Výjimkou bylo jen prodlení žalobce v reakci na výzvu soudu

z [datum], kterou žalobce splnil až po urgenci soudu (ze dne [datum]) - dílem podáním

ze dne [datum], dílem podáním ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že výzvu učinil soud

při ústním jednání dne [datum], které odročil na [datum], nemělo zmíněné prodlení žalobce vliv na délku řízení - ústní jednání se konalo v soudem určeném termínu (tj. nebylo odročeno z důvodu opožděné reakce žalobce na výzvu soudu). Z důvodů na straně žalobce

byla odročena jen dvě ústní jednání (v prvním případě jednání nařízené na [datum]

bylo odročeno na [datum], v druhém případě jednání nařízené na [datum] bylo odročeno na [datum]), přičemž z hlediska celkové délky řízení se jednalo o prodlení zanedbatelná.

Též další soudem prvního stupně zmiňované prodlení způsobené žalobcem - vzniklé v důsledku podání blanketního odvolání proti prvnímu rozsudku nalézacího soudu - bylo ve vztahu

k celkové délce řízení zanedbatelné. Žalobce sice využíval opravné prostředky (což mu nemůže jít k tíži), nikoliv však obstrukčním způsobem, tudíž je na místě uzavřít, že se žalobce na celkové délce řízení významně nepodílel, a snížení základní částky odškodnění pro podíl žalobce na délce řízení není na místě.

19. Soud prvního stupně zvýšil základní částku odškodnění o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci (soudu), neboť v řízení došlo opakovaně k průtahům a první rozsudek nalézacího soudu

byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. Žalobce přiléhavě namítal, že odškodnění by z těchto důvodů mělo být vyšší. Odvolací soud vzal v úvahu délku průtahů v řízení spočívajících v nečinnosti soudu (jež soud prvního stupně identifikoval správně - viz výše),

které - bez započtení průtahů v dovolacím řízení - činily 2 roky a 3 měsíce, jakož i skutečnost,

že první rozsudek nalézacího soudu byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a závažné procesní nedostatky, a dospěl k závěru, že navýšení základní částky odškodnění provedené soudem prvního stupně není dostačující; odpovídajícím shledal odvolací soud navýšení o 15 %.

20. Ve vztahu k významu řízení pro žalobce se odvolací soud ztotožnil s posouzením učiněným soudem prvního stupně, jenž význam namítaného řízení pro žalobce hodnotil jako standardní,

i s důvody, které soud prvního stupně k tomuto závěru vedly; konstatování, že důvod pro zvýšení (či snížení) základní částky z tohoto důvodu není dán, je správné.

21. Lze tedy shrnout, že odvolací soud snížil základní výši odškodnění o 10% (pro složitost věci)

a zvýšil ji o 15% (z důvodu postupu soudu v namítaném řízení), ve výsledku tak k základní výši odškodnění připočetl 5%. Při délce namítaného řízení 9 let a 2 měsíce, když za každý rok náleží žalobci odškodnění v částce [částka] (za první 2 roky vždy ½ polovina z částky [částka],

tj. 2x [částka]), činí základní výše odškodnění [částka], po připočtení 5% z této částky

([částka]) představuje výše odškodnění částku [částka]. Po odečtení částky odškodnění, kterého se již žalobci dostalo ([částka]) náleží žalobci odškodnění ve výši [částka].

22. Žalobci náleží též úrok z prodlení z částky [částka] dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátkem prodlení je den následující po uplynutí

šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], počátek prodlení tudíž nastal dne [datum].

23. Namítal-li žalobce nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, neshledal odvolací soud odvolání v této části důvodným. Soud prvního stupně pečlivě provedl dokazování, zejména spisem Krajského soudu v Ostravě, věc v zásadě správně posoudil a srozumitelně vyložil, jakými úvahami se ve svém rozhodování řídil. Odvolací soud tudíž neshledal důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému rozhodnutí. Přiléhavější posouzení některých kriterií individualizace nemajetkové újmy, která žalobci vznikla, učinil odvolací soud sám a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku

(§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř).

24. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem s ohledem na administrativní komplikace spojené s čerpáním prostředků ze státního rozpočtu.

25. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím (vzhledem k tomu

že došlo k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1,

2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když zástupce žalobce požadoval jen náklady soudního poplatku za podání žaloby a dalších nákladů řízení se při jednání odvolacího soudu

výslovně vzdal.