o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. prosince 2021, č.j. 14 C 223/2020 - 127,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu co do částky [částka] s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] z částky [částka] do zaplacení (výrok II.)

a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 153/2005 za dobu od 13. 7. 2005 do března 2020.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se na žalovanou obrátila dopisem došlým žalované dne [datum], žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala nepřiměřenost délky soudního řízení a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka], vycházeje z částky

[částka] ročně, snížila základní částku o 25 % z důvodu složitosti řízení, 10 % z důvodu soudní instance a 5 % sníženého významu řízení. Řízení bylo zastaveno co do částky [částka]. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně [právnická osoba], podala

dne 15. 7. [číslo] žalobu u Městského soudu v Praze proti žalovanému [jméno] [příjmení], bytem Lichtenštejnské knížectví, o určení obsahu budoucí smlouvy za úplatu [částka] v procesním postavení žalobce. Soud I. stupně podrobně popsal průběh namítaného řízení,

na jehož obsah odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména zjistil, že doručoval žalobu protistraně k vyjádření, řešil otázku tlumočníka (šlo o cizí prvek v řízení) a referátem z [datum] nařídil jednání na [datum], jež bylo z důvodu omluvy žalovaného odročeno na [datum], toto proběhlo a bylo následně odročeno na [datum] a poté na [datum]. Následně se řešilo vedlejší účastenství a námitka podjatosti soudce podaná stranou žalovanou, a jednání bylo proto odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo nadřízeným soudem rozhodnuto, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání věci.

Další jednání dne [datum] bylo odročeno z důvodu omluvy zástupce žalobce pro nemoc.

Na den [datum] soud nařídil další jednání, avšak pro opětovnou námitku podjatosti ze strany žalovaného a jeho omluvu v německém jazyce bylo odročeno na neurčito a dne [datum] nadřízený soud rozhodl, že soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] je vyloučena z projednávání

a rozhodování věci. Zástupce žalobce k dotazu soudu dne [datum] sdělil, že trvá na žalobě, soud ustanovil tlumočníka pro žalovaného, proběhlo jednání [datum] s avízem, že bude zvažováno přerušení řízení a jednání bylo odročeno na [datum]. Následovala oprava žalobního petitu, k níž soud musel žalobce vyzvat, aby byl vykonatelný. Jednání nařízené na [datum] bylo odročeno na [datum] pro neobeslání zástupce vedlejšího účastníka a pro žádost právního zástupce žalobce o odročení jednání, neboť čerpá dovolenou. Další jednání se konalo

dne [datum], když v jeho průběhu bylo rozhodnuto o tom, že řízení se přerušuje

až do rozhodnutí ve věci sp. zn. 81 Cm 144/2007. Žádný z účastníků se proti tomuto usnesení neodvolal. Dne [datum] podal žalobce soudu návrh na nařízení předběžného opatření, který však byl usnesením ze dne [datum] pro nedůvodnost zamítnut. Dne [datum] rozhodl soud

o pokračování v přerušeném řízení, když na základě odvolání vedlejšího účastníka bylo odvolacím soudem dne [datum] toto rozhodnutí potvrzeno. Následně dne [datum] soud opětovně rozhodl o přerušení řízení, a to až do právní moci rozhodnutí ve věci sp. zn. 81 Cm 113/2010,

k odvolání žalobce nadřízený soud rozhodnutím ze dne [datum] odvolací řízení zastavil,

když odvolání bylo podáno za žalující stranu poté, kdy ztratila způsobilost být účastníkem řízení (původní žalobce [právnická osoba] zanikl bez likvidace fúzí sloučením

se [právnická osoba], s.r.o.). Dne [datum] vydal soud usnesení o pokračování

v přerušeném řízení a dne [datum] vyl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta.

K odvolání žalobce odvolací soud dne [datum] napadený rozsudek potvrdil a k dovolání žalobce Nejvyšší soud dne [datum] zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí dovolacího soudu bylo delší dobu doručováno, protože žalovaný v průběhu řízení několikrát měnil svou zahraniční adresu pro doručování, a nebylo

ho možné na žádné zastihnout. Doručení se zdařilo až dne [datum], poté dne [datum] byl spis vypraven k dalšímu postupu na Vrchní soud v Praze. Dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět s návrhem na zastavení řízení, neboť mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda

o narovnání. Vrchní soud usnesením ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení

ve věci zastavil. Rozhodnutí s ohledem na opětovný problém s doručováním [jméno] [příjmení] nabylo právní moci dne [datum].

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle § 6, 13 odst. 1 a § 31a zákona

č. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že posuzovanou dobu řízení v délce přes 15 let nelze považovat za dobu přiměřenou. V činnosti soudu shledal průtahy, zejména v období od [datum]

do [datum], dále od [datum] do [datum] a dále v souvislosti s rozhodováním odvolacího soudu od podání odvolání dne [datum] až do rozhodnutí dne [datum].

Vyšel ze stanoviska žalované, která vycházela z částky 20 000 Kč/rok řízení, celkem [částka], řízení bylo obtížnější, neboť šlo o cizí prvek (žalovaný byl cizinec a byly nutné překlady dokumentů), žalovaný a vedlejší účastník, ale i žalobkyně, žádali o odročení ([datum] – to odročeno na [datum] a též [datum] – to přesunuto na [datum]). Dne [datum] žalobkyně k výzvě soudu upravila žalobní petit, jinak byl nevykonatelný. Řízení bylo též

2x přerušeno, byla řešena ztráta způsobilosti jednat na straně žalobkyně. Z důvodu složitosti řízení snížil základní částku o 25 % tj. o [částka]. Shledal snížený význam řízení pro žalobkyni, a proto ji dále snížil o 15 %, tj. o [částka], když žalobkyně je právnická osoba

a kompenzace v penězích je přiměřená. Z důvodu jednání žalobkyně, která 2x žádala o odročení

a též nebrojila proti prvnímu přerušení řízení, částku snížil o 10 %, tj. 17 850, a dovodil,

že žalobkyni náleží částka [částka], přičemž žalovaná již částku [částka] uhradila, a tuto shledal dostačující. Důvodným shledal pouze nárok na úrok z prodlení, když nedošlo k včasnému plnění dle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyni přiznal částku [částka] sestávající ze soudního poplatku [částka] a 5 náhrad hotových výdajů.

5. Proti výroku I. rozsudku podala odvolání žalobkyně, navrhla jej změnit a žalobě vyhovět v plném rozsahu. Namítala, že soud I. stupně pochybil, dovodil-li obtížnější řízení, neboť šlo

o skutkově a právně jednoduchou věc, zásadní bylo posouzení smluvní dokumentace, nebyl vyslechnut žádný svědek, proběhla pouze 4 jednání a žádné rozsáhlé dokazování neprobíhalo, proto snížení o 25 % neodpovídá tomu, že šlo o věc s cizím prvkem, při řádném a efektivním přístupu by délka řízení nemohla vést k tak enormně dlouhému řízení. Žalobkyně

se obstrukčního jednání nedopouštěla, délka řízení byla vyvolána opakovanými pochybeními rozhodujících soudů, jak plyne ze zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu. Docházelo

k opakovanému odročování jednání na žádost žalovaného, který důvodnost omluv nikdy nedoložil, na rozdíl od žalobkyně, která žádala odročit jednání 2x a vždy relevantní důvod doložila. Ani úprava žalobního petitu nijak podstatně řízení neprodloužila. Opakovaně vadně soud prodloužil řízení tím, že je přerušil (nikoli k návrhu žalobkyně) pouze z toho důvodu,

že se žalobkyně domáhala žalobou v samostatných řízeních určení neplatnosti rozhodnutí valných hromad společnosti, na kterých došlo jednáním žalovaného jakožto většinového společníka společnosti k revokaci předchozího souhlasu valné hromady s převodem obchodního podílu ze žalobkyně na žalovaného. Soud v namítaném řízení pochybil i tím, že připustil vedlejší účastenství v nesporném řízení, čímž řízení protáhl. K řešení ztráty způsobilosti žalobkyně nebyl objektivně dán důvod. Neztotožňuje se s ponížením základní částky o 15 % z důvodu sníženého

významu. [příjmení] podle smlouvy o převodu obchodního podílu činila [částka] a úrok 8 % od [datum] do zaplacení, žalobkyně 15 let musela počítat s nejistotou ohledně výsledku řízení, členové vedení společnosti museli obhajovat celou záležitost před akcionáři, auditorskými společnostmi, museli měnit finanční plány a dlouhodobé záměry společnosti týkající se jejího rozvoje a investic, což poškozovalo dobrou pověst v očích zaměstnanců, veřejnosti

i podnikatelské konkurence. Dále brojí proti snížení o 10 % z důvodu jednání poškozeného, neboť zmiňované jednání poškozeného již soud I. stupně zohledňoval při snížení o 25 %,

a k dvojnásobnému snížení nároku nelze přistoupit. Neodvolání se proti rozhodnutí o přerušení řízení nelze klasifikovat jako jednání účastníka, když rozhodujícím je rozhodnutí soudu

o přerušení řízení, a nepodání opravného prostředku nemůže způsobit přerušení příčinné souvislosti.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit a odkázala na předchozí vyjádření.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Soud I. stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajícím se nároku na zadostiučinění, nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13

odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), i přesto odvolací soud sdílí jeho odůvodnění jen zčásti. Správně soud I. stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. S ohledem na zjištěné skutečnosti odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyni bylo třeba poskytnout za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění v peněžité formě, jakož i se závěrem, že již poskytnuté zadostiučinění je adekvátní. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně ohledně výše základní částky [částka] za 1 rok, v důsledku čehož ani částky [částka], a korekcí,

jak je provedl soud I. stupně.

9. Soud I. stupně vycházel z rozhodné doby 15 let, dospěl-li k základní částce [částka] vycházeje z částky [částka]. Závěr obsahující konkrétní časové vymezení období v odůvodnění absentuje. Rozhodným obdobím je okamžik podání žaloby (datované [datum]), tj. [datum] do března [rok], jak konec vymezila žalobkyně, tj. 14 let a 8,5 měsíce. Správně soud I. stupně zjistil,

že právní moc usnesení o zrušení rozsudku a zastavení řízení nastala dne [datum], přičemž soud je vázán obdobím, jak jej v návrhu vymezila žalobkyně. Odvolací soud se neztotožnil s výší základní částky [částka], za adekvátní považuje částku [částka] ročně vycházeje

ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud vymezil orientačně rozmezí [částka] [anonymizováno] – [částka], ve kterém by se měla pohybovat základní částka, za rok řízení, z níž bude při výpočtu výše zadostiučinění vycházeno, na částku [částka] je pohlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi. Odvolací soud považuje délku tohoto řízení za výrazně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu, jakož i k předmětu

a charakteru řízení, očekávat, avšak stupeň intenzity nedosahuje délky extrémně dlouhého řízení, jíž by odpovídala částka [částka]. Při určení výše [částka] činí za dobu 14 let a 8,5 měsíce základní částka [částka] /za prvé dva roky [částka], tj. (13 let x [částka]) + ([částka] x 8,5 měsíce) /. Tuto částku je nutno dále modifikovat s přihlédnutím ke kritériím uvedeným

v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

10. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že šlo o skutkově a právně jednoduchou věc, naopak

se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že věc byla po skutkové, procesní i právní stránce složitá (§ 31 odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.). Jednalo se o posouzení smluvní dokumentace, kdy ke dni podání návrhu na zahájení řízení měla společnost dva společníky, přičemž žalovaný vlastnil podíl 67 %. Oba podíly byly zastaveny na základě zástavní smlouvy

ze dne [datum] ve prospěch Erste bank AG k zajištění úvěru poskytnutého společnosti. Následně strany uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí, v níž deklarovaly uzavření smlouvy

o převodu obchodního podílu ve společnosti ve výši 33 % v hodnotě vkladu do základního kapitálu [částka] za cenu [částka], avšak zástavní věřitel nedal souhlas s převodem zajištěného obchodního podílu. Opakovaně rozhodovala valná hromada. S převodem podílu nesouhlasil ani zástavní věřitel EURO-Holding. s.r.o., který v řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalovaného společně se [právnická osoba] Immobilien Verwaltung, spol. s r.o. Žalovaný [jméno] [příjmení] již od počátku řízení deklaroval, že nerozumí česky, proto bylo třeba pořizovat překlady, což s sebou přináší opakované ustanovování tlumočníka, rozhodování o tlumočném. [jméno] [příjmení] se v průběhu řízení přestěhoval, a veškeré písemnosti bylo nutno doručovat do zahraničí, kde rovněž posléze změnil bydliště, což znamenalo komplikovanější a delší doručování. Nejvyšší soud, který ve věci rozhodoval, ve zrušujícím rozhodnutí č.j. 27 Cdo 5845/2017 - 773 vytkl odvolacímu soudu jednak, že zatížil řízení vadou, když postupoval podle pravidel pro řízení sporná, ačkoli se účastenství řídí ust. § 94

odst. 1 o. s. ř., a jednak, že soudy nezjišťovaly skutečnou vůli (úmysl) stran, tudíž po skutkové stránce bylo zapotřebí provést dokazování výslechy osob jednajících při uzavření smlouvy

o smlouvě budoucí. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů snížil základní částku

o 20 % (§ 31 odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.).

11. Ačkoli soud I. stupně správně zjistil, že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, nezohlednil tuto skutečnost, což odvolací soud napravil a snížil základní částku o 15 %. Každý stupeň soudní soustavy meritorně rozhodoval 1x, opakovaně bylo rozhodováno o podjatosti soudkyně a k odvolání bylo opakovaně rozhodováno odvolacím soudem o přerušení řízení, jakož i o návrhu na nařízení předběžného opatření.

12. Soud I. stupně se správně zabýval tím, zda průtahy v řízení byly zapříčiněny chováním poškozeného nebo chováním jiného účastníka řízení. Odvolací soud přisvědčil argumentaci odvolatelky, že žalobkyně se nedopouštěla obstrukčního jednání, a proto není důvod snížit základní částku o 10 %. Chování (resp. jednání) poškozeného tvoří samostatné kritérium

dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, kritérium má svůj původ v obecném principu spoluodpovědnosti poškozeného (srov. § 441 obč. zák., resp. nyní § 2918 o. z.), a proto případné obstrukční chování poškozeného bude mít přímý vliv na výši přiměřeného zadostiučinění, neboť jednak újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení je nižší u účastníka, jenž se chová obstrukčně, jednak za vznik této újmy částečně nese odpovědnost sám. V souzené věci žalobkyně přistoupila k žádosti o odročení jednání pouze 2x. Odročení jednání na straně žalobkyně mělo

na délku řízení jen nepatrný vliv, stejně jako oprava nevykonatelného petitu, jež nijak významně neprodloužila řízení. Naproti tomu se na délce řízení významně podílel žalovaný [jméno] [příjmení], který opakovaně a bez doložení řádného důvodu žádal o odročení jednání

(např. požádal o odročení z důvodu honu, atd.). Obstrukční chování jiného účastníka řízení však nemůže mít přímý vliv na výši přiměřeného zadostiučinění poškozené žalobkyně, stejně jako nemůže být toto chování přičítáno k tíži státu. Chování jiného účastníka řízení tak bude mít

na výši přiměřeného zadostiučinění vliv pouze zprostředkovaný, a to ve prospěch státu

při hodnocení kritéria složitosti řízení, pokud v důsledku tohoto chování bylo řízení procesně složitým, anebo v neprospěch státu při hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci, pokud soud mohl na základě procesních předpisů obstrukčnímu chování jiného účastníka řízení zabránit

a neučinil tak (srov. rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti Slovensku,

č. stížnosti [číslo]).

13. V souzené věci nalézací soud opakovaně jednání k žádosti žalovaného [jméno] [příjmení]

a vedlejších účastníků na jeho straně odročoval, nesprávně vedl řízení podle pravidel pro řízení sporná (ačkoli řízení o určení obsahu smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným je sporem z právních vztahů mezi společníky obchodní společnosti, jde-li o vztahy

ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, jde tudíž o řízení nesporné, v němž se účastenství řídí ustanovením § 94 odst. 1 o. s. ř., což má vliv na věcnou aktivní legitimaci žalobkyně v řízení). V činnosti orgánů státu byly opakovaně shledány průtahy spočívající též v prodlevě v rozhodování o odvolání i dovolání (§ 31 odst. 3 písm. d) cit. zák.). Z těchto důvodů odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně navýšil základní částku o 5 %.

14. Odvolací soud nesdílí posouzení kritéria významu předmětu řízení podle § 31 odst. 3

písm. e) cit. zák., jak jej učinil soud I. stupně. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni posoudil odvolací soud jako standardní, vycházeje z premisy, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí poškozený žalobce vyjma řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, u nichž se presumuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Žalobkyně je akciovou společností, judikatura umožňuje přiznat zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení i právnické osobě, zejména za předpokladu, že tím došlo ke konkrétním újmám, jako např. zásahu do její pověsti, nejistotě v plánování, rozkolu

ve vedení společnosti, popř. úzkosti a potížím členů vedení. Je tomu tak zejména proto,

že Úmluva chrání především práva osob fyzických (člověka). V tomto směru žalobkyně žádné konkrétní dopady netvrdila, poukázala na výši částky [částka] s příslušenstvím,

a v závěrečném návrhu obecně tvrdila absolutní nejistotu v plánování a rozhodování o dalším rozvoji žalobkyně a jejích podnikatelských aktivitách, a pouze obecně zmínila úzkost

a nepříjemnosti členů vedení společnosti, kteří museli obhajovat opakovaně celou záležitost před akcionáři, řešit způsob zaúčtování, včetně subjektivních psychických potíží členů vedení žalobkyně, jež blíže neosvětlila. Význam řízení tak nelze posoudit ani jako zvýšený pro nedostatek konkrétních tvrzení, ani snížený, jak nesprávně dovodil soud I. stupně. Přisvědčit lze argumentaci odvolatelky, že nepodání odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení nelze přičítat k její tíži. Uplatňování procesních prostředků je právem, nikoli povinností.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru,

že základní částku [částka] je nutné snížit celkem o 30 % (snížení o 20 % za složitost,

o 15 % za počet instancí a navýšení o 5 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci), tedy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky [částka]. Zaplatila-li žalovaná žalobkyni

dne [datum] částku [částka] (v tomto rozsahu bylo řízení pro částečné zpětvzetí žalobkyně pravomocně zastaveno usnesením č.j. 14 C 223/2020 - 119), neshledal odvolací soud nárok žalobkyně ve výši [částka] s příslušenstvím ve shodě se soudem I. stupně oprávněným, přiměřeného zadostiučinění se již žalobkyni dostalo, a proto rozsudek v napadeném výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku III.

o nákladech řízení.

16. Odvoláním zůstal nedotčen výrok II. rozsudku.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Vyjádření obsažené v omluvě k jednání ze dne [datum] nelze obsahově považovat

za úkon právní služby.