o 535 402,88 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], částku [částka], částku [částka] a částku [částka], jejichž splatnost se stanoví na 90. den od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 4,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], dále částky [částka] spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 16,9% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], a dále částky [částka] spolu s příslušenstvím ve formě úroku ve výši 18,9% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit 76% nákladů řízení žalobkyně v částce [částka] (výrok III.).

2. Vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota] a dne [datum] dodatek č. [hodnota], na jehož základě byl žalovanému zřízen účet č. [č. účtu]. Dne [datum] uzavřely strany dodatek č. [hodnota] a žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ([IBAN]) ve výši [částka], žalovaný uhradil [částka]. Dále byl uzavřen dne [datum] dodatek č. [hodnota] a poskytnut úvěr ([IBAN]) ve výši [částka], dne [datum] dodatek č. [hodnota] a úvěr ve formě kontokorentu ve výši [částka], který měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, avšak uhradil pouze [částka]. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyně dne [datum] všechny uvedené úvěry zesplatnila. Žalobkyně dále žalovanému na základě rámcové smlouvy a dodatku k této smlouvě zřídila a vedla běžný účet a žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku, což však porušil, kdy se dostal do nepovoleného debetu v částce [částka]. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.

3. Po právní stránce posoudil věc dle § 420 a § 1810 o.z. a § 2662 o.z. a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] do [datum], znění účinném od [datum] do [datum] a znění účinném od [datum] do [datum]. Uzavřel, že žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru; posuzovala úvěruschopnost pouze za použití interních a externích databází a na základě sdělení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů; nezjišťovala, natož aby ověřovala, výši výdajů žalovaného v rozporu s § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. (srov. rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance). Žalovaný je povinen podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit zbývající neuhrazené částky poskytnutých úvěrů ve výši [částka] (u poskytnutého úvěru č. [IBAN]), ve výši [částka] (u poskytnutého úvěru č. [IBAN]) a ve výši [částka] (u poskytnutého úvěru ve formě kontokorentu), když žalovaný již na poskytnutou jistinu úvěru č. [IBAN] uhradil částku [částka], na poskytnutou jistinu úvěru č. [IBAN] částku [částka] a na poskytnutou jistinu úvěru ve formě kontokorentu částku [částka]. Lhůtu posoudil dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru k 90. dni od právní moci rozsudku (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný netvrdil, natož prokázal, své majetkové poměry. Žaloba je důvodná i co do zaplacení částky [částka] představující nepovolený debet na účtu, když strany uzavřely smlouvu dle § 2662 a násl. o. z., žalovaný se zavázal, že bude s penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku do účtu, avšak dostal se do nepovoleného debetu v částce [částka] a ničeho neuhradil. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

4. Proti části výroku I. do lhůty k plnění a části výroku II. rozsudku co do úroku z prodlení 15% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že pokud možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení k výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, zvláštní právní úprava nevylučuje obecnou úpravu. Spotřebitel musí tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit dluh, a navrhnout důkazy, není-li tomu tak, musí splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl nečinný. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ohledně plnění ve splátkách, kdy bez důkazů ohledně majetkové situace jde o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; a též na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasí s úhradou dluhu do 90 dnů ve výroku I.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

7. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, který provedl dokazování v dostatečném rozsahu, a po právní stránce správně věc posoudil dle § 2395 a násl. o.z. ve spojení s § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a § 2991 o.z. ohledně jistin ve výši rozdílu žalobkyní poskytnutých částek a částek, jež žalovaný na příslušné úvěry již zaplatil. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrových smluv dle § 87 ve spojení s § 86 zák. o spotřebitelském úvěru vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Soudní dvůr EU judikoval, že zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů, mj. v otázce zjišťování úvěruschopnosti pak judikoval, že věřitelé mají jednat zodpovědně a neposkytovat úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. rozsudky ze dne [datum], [čísla] bod 35; ze dne [datum], [číslo], bod 20, a ze dne [datum], [číslo], bod 28, či rozsudek ze dne [datum], [právnická osoba]. a [právnická osoba], C- 755/22).

8. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud shrnul, že ust. § 87 o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Představuje-li § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravu, tato se použije v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. V souzené věci nebyla splněna druhá podmínka, když bylo zjištěno, že strany neuzavřely dohodu o splatnosti jistiny; žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ze dne [datum], jíž zesplatnila mj. dluh ze tří úvěrových smluv a určila mu, aby dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do [datum]. V řízení byl žalovaný nečinný, ohledně svých majetkových poměrů netvrdil, natož aby prokazoval, rozhodné skutečnosti, které by vedly k závěru o ne/možnosti splácet dluhy ve lhůtě stanovené žalobkyní, a proto je třeba aplikovat obecnou úpravu dle § 1958 odst. 2 o.z. Protože žalovaný nevrátil finanční prostředky ve stanovené lhůtě splatnosti, je v prodlení dle § 1970 o.z. počínaje dnem [datum], a žalobkyně má právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy v rozhodné době 15% z částky [částka] (součet jistin ve výši [částka]) od [datum] do zaplacení.

10. Odvolání žalobkyně do výroku I., které je obsahově odvoláním jen do lhůty k plnění, shledal odvolací soud rovněž opodstatněným. Lze přisvědčit odvolatelce, že za situace, kdy byl žalovaný po celou dobu soudního řízení nečinný, nebyly splněny podmínky pro poskytnutí delší lhůty k plnění. S ohledem na pasivitu žalovaného totiž nebyly zjištěny jeho majetkové poměry, a proto určená délka 90 dnů od právní moci rozsudku představuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] považuje odvolací soud za přiléhavý jen zčásti, když v poměrech tam souzené věci bylo rozhodováno o plnění ve splátkách a nikoli delší lhůtě splatnosti.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek v napadené části výroku I. stran lhůty k plnění změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; v napadené části výroku II. jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit i úrok z prodlení z jistiny dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvoláním zůstal nedotčen výrok I. co do uložení povinnosti zaplatit částku [částka] a část výroku II. rozsudku vyjma 15% úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

12. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř, když žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně 88% (469 235,66 / 535 402,88) a neúspěch co do 12%, tudíž jí náleží 76% (88 - 12) náhrady nákladů řízení, kterou soud prvního stupně přiznal ve správné výši za 3 úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem [částka] a soudní poplatek ve výši [částka], celkem [částka], z toho 76% činí [částka]. Odvolací soud se neztotožnil s přiznáním cestovného, když žalobkyně má sídlo v Praze, a proto cestovné z místa jejího právního oddělení v Brně nelze považovat za účelně vynaložený náklad. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1, 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. a plně úspěšné žalobkyni náleží [částka] za odvolání a soudní poplatek [částka]. Celkem činí náklady řízení před soudy obou stupňů částku [částka].