o 185 033 Kč

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]; žalovaná konstatovala porušení práva a vyslovila (dne [datum]) žalobci omluvu za překročení lhůt podle zákona č. 361/2003 Sb. (dále též „ZSP“) v řízení o obnově, požadavek na peněžní satisfakci ve výši [částka] (stanoviskem ze dne [datum]) zamítla. Po skutkové stránce měl soud též za zjištěné, že dne [datum] byl žalobce propuštěn ze [podezřelý výraz], rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení [název] (dále též „OSZab“) ve věcech služebního poměru ze dne [datum] (č.j. [číslo]) byl žalobci (od dne [datum]) přiznán výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně; proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (ze dne [datum]), které bylo zamítnuto rozhodnutím [název] ze dne [datum] ([číslo]), které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce podal žádost o obnovu řízení (ze dne [datum]), která byla OSZab doručena dne [datum]. Řízení o obnově řízení bylo přerušeno (usnesením služebního funkcionáře ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č. j. [číslo], které nabylo právní moci dne [datum]), neboť nebylo rozhodnuto o předběžné otázce (doplacení služebního příjmu za vykonanou službu přesčas) a případný doplatek služebního příjmu nebyl doplacen. Řízení o předběžné otázce, kvůli které bylo řízení o obnově řízení přerušeno, bylo ukončeno rozhodnutím [podezřelý výraz] věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [číslo] (které bylo potvrzeno rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum] č.j. [číslo]), jímž byl žalobci přiznán doplatek služebního příjmu za vykonanou službu přesčas v letech 2009 až 2010 v rozsahu 101 hodin; toto rozhodnutí bylo OSZab doručeno dne [datum]. Oznámením ředitele OSZab ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], bylo žalobci sděleno, že OSZab obdrželo pravomocné rozhodnutí ve věci služebního poměru, kterým byl žalobci přiznán doplatek služebního příjmu za vykonanou službu přesčas. Ředitel OSZab žalobci sdělil, že bude proveden přepočet výsluhového příspěvku a ve věci bude rozhodnuto. Rozhodnutím ze dne [datum] (č.j. [číslo]) byla obnova řízení povolena. Odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým bylo vyhověno jeho žádosti o obnovu řízení (ve věci přiznání výsluhového příspěvku) bylo zamítnuto a rozhodnutí ředitele OSZab ze dne [datum] (č.j. [číslo] bylo potvrzeno. Rozhodnutím ředitele OSZab ze dne [datum] byl žalobci byl (od [datum]) přiznán výsluhový příspěvek ve výši [částka].

3. Soud odkázal na ustanovení § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2, § 14, § 15, § 26 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a § 175 odst. 5 ZSP a konstatoval, že žalobce uplatnil nárok u žalované včas, ve lhůtě stanovené v § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nebyl jeho nárok uspokojen. Dále soud uvedl, že v projednávané věci bylo o žádosti žalobce o výsluhový příspěvek, která byla dne [datum] doručena OSZab, rozhodnuto dne [datum], a toto řízení (ve věci výsluhového příspěvku) bylo pravomocně skončeno dne [datum] rozhodnutím ministra vnitra. V této fázi řízení soud nesprávný úřední postup neshledal s tím, že byly dodrženy lhůty pro rozhodnutí podle § 175 odst. 5 ZSP. Od [datum] do [datum], kdy byla OSZab doručena žádost žalobce o obnovu řízení, řízení ve věci výsluhového příspěvku neběželo. Dne [datum] bylo řízení o obnově řízení přerušeno usnesením, které nabylo právní moci dne [datum]. O předběžné otázce, kvůli které bylo řízení o obnově přerušeno, bylo rozhodnuto dne [datum]. Soud konstatoval, že v období od [datum] do [datum] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. O povolení obnovy řízení bylo rozhodnuto až [datum]; správní orgán se dopustil nesprávného úředního postupu, když v době od [datum] (resp. od [datum], kdy byly OSZab doručeny podklady pro řízení o obnově) do [datum] (kdy byl žalobce informován o pokračování v řízení o obnově), došlo v posuzovaném řízení k prodlení.

4. Dále soud uvedl, že za prodlení OSZab trvající 7 měsíců a 16 dnů žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy; konstatoval, že je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že ve věci řízení o doplacení služebního příjmu za vykonanou službu přesčas (které dosud nebylo skončeno a které s řízením ve věci výsluhového příspěvku bezprostředně souvisí, neboť výsluhový příspěvek je počítán ze služebního příjmu) byl konstatován nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobci bylo vyplaceno zadostiučinění v penězích v celkové výši [částka]. Rovněž je nutné přihlédnout ke složitosti věci a ke skutečnosti, že žalobce téměř ve všech případech využívá možnosti podávat opravné prostředky, čímž je řízení objektivně prodlužováno. Žalobce podal odvolání proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení, kterou sám navrhoval, z čehož lze usoudit, že na právní moc rozhodnutí o obnově řízení nijak zvlášť nespěchal. Proto soud uzavřel, že několikaměsíční prodleva v rozhodování správního orgánu nemohla výrazněji zasáhnout do osobnostních práv žalobce a konstatování porušení práva a poskytnutá písemná omluva ze strany žalované se jeví jako dostatečná a přiměřená forma satisfakce.

5. Žalobce ve včasném odvolání (do obou výroků) namítá, že dne [datum] mu bylo doručeno rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení [název] ze dne [datum], kterým mu byl přiznán (s účinností od [datum]) výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně; v odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce upozornil, že podal žádost o doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v kalendářním roce 2009 a 2010, kdy za tuto byl požadován služební příjem, který měl být přepočten do průměrného hrubého služebního příjmu za účelem stanovení nové výše výsluhového příplatku. Rozhodnutím ministra vnitra ze dne [datum] bylo odvolání žalobce zamítnuto s tím, že podle zjištění mzdové účtárny nebylo dosud odvolateli proplaceno žádné peněžité plnění za odsloužené přesčasové hodiny na základě soudem uznaného nároku, a nebylo ani doručeno žádné rozhodnutí soudu, proto této žádosti není možno vyhovět. Dle žalobce bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s ustanovením § 57 odst. 1 správního řádu, kdy správní orgán může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci. Dále žalobce namítal, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval předmětem přerušení obnovy řízení, kdy správní orgán po dobu přerušení řízení zůstal ve věci nečinný. Žalobce podotkl, že řízení o stanovení výše výsluhového příspěvku předcházelo řízení o doplatek služebního příjmu za přesčasové hodiny. Rozhodnutí o doplatku služebního příjmu (za výkon služby přesčas v rozsahu 101 hodin v kalendářním roce 2009 a 2010) ze dne [datum] nabylo právní moci [datum]; správní orgány (prvoinstanční i odvolací) byly dobře informovány o tom, že výsluhový příspěvek (ode dne přiznání) nezohledňuje služební příjem za vykonanou službu přesčas, přesto po celou dobu jiných vedených řízení ve věci nekonaly, soud prvního stupně se však s touto skutečností dostatečně nevypořádal. Žalobce též, s poukazem na ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu. K části odůvodnění rozhodnutí, v níž se uvádí, že podáváním opravných prostředků žalobce prodlužoval řízení, podotkl, že jen využíval svých práv. Dále uvedl, že rozhodnout o zadostiučinění v podobě konstatování porušování práva lze jen tehdy, jsou-li dány výjimečné okolnosti odůvodňující takovou formu zadostiučinění, jinak je třeba přiznat zadostiučinění v penězích; v této věci však žádné mimořádné okolnosti dány nejsou a délka řízení odůvodňuje odškodnění finanční. Dále žalobce namítá nedodržení zákonné lhůty (ve smyslu § 15 OdpŠk); uvedl též, že omluvu, které se mu dostalo, považuje za obsahově nedostatečnou, zmatečnou a jakou formu satisfakce nedostatečnou a nepřiměřenou; pokud dospěl soud prvního stupně k závěru, že je namístě konstatování porušení práva, pak toto porušení, spolu s omluvou, měl uvést ve výroku rozsudku. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k novému projednání soudu první instance.

6. Žalovaná se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožnila, proto navrhla jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení.

7. Při jednání odvolacího soudu žalobce podrobně reprodukoval obsah odvolání; popsal okolnosti, které vedly k neproplácení přesčasových hodin (do 150 hod. ročně), zdůraznil, že pokud o výsluhový příspěvek požádal bezprostředně po ukončení služebního poměru (v září 2012), mohly si správní orgány, které o výsluhovém příspěvku rozhodovaly, nejpozději v roce 2013 samy posoudit otázku zohlednění přesčasových hodin ve výši výsluhového příspěvku, a všechna další řízení, která byl žalobce nucen vést, se vůbec nemusela konat. Pro přerušení řízení o obnově řízení na dobu téměř šest let nebyl důvod, správní orgán si předběžnou otázku mohl posoudit sám; nad to, i poté, kdy byla předběžná otázka (v jiném řízení) vyřešena, trvalo správnímu orgánu dalších ¾ roku, než o výsluhovém příspěvku rozhodl. Žalovaná odkázala na podrobné vyjádření k žalobě; zdůraznila, že nyní posuzované řízení nemohlo být skončeno dříve, než bude v jiném řízení vyřešena předběžná otázka započitatelných přesčasových hodin.

8. Odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu níže (v následujícím odstavci) uvedeném. Účastníci řízení k takto doplněnému dokazování připomínky neměli.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „rozsudek OS pro [adresa] ze dne [datum]“), veřejně dostupného v databázi soudních rozhodnutí na stránkách Ministerstva spravedlnosti, se podává, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] v řízení, v němž se žalobce domáhal úhrady újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení, v němž požadoval doplatek služebního příjmu za službu přesčas v kalendářních letech 2007, 2008, 2009, 2010. Soud vycházel ze zjištění, že podáním ze dne [datum] žádal žalobce o doplacení rozdílu služebního příjmu za přesčasové hodiny. Ředitel útvaru pro ochranu ústavních činitelů [právnická osoba] dne [datum] žádost žalobce o doplatek služebního příjmu zamítl. O odvolání žalobce vydal náměstek policejního prezidenta dne [datum] rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum] žalobu, která byla vedena u Městskému soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí [podezřelý výraz] ve věcech služebního poměru ze dne [datum] zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dne [datum] první náměstek [podezřelý výraz] vydal rozhodnutí, kterým změnil rozhodnutí ředitele útvaru pro ochranu ústavních činitelů a žádost o doplatek služebního příjmu příslušníka zamítl. Žalobce dne [datum] podal žalobu Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí náměstka [podezřelý výraz] ze dne [datum] zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal první náměstek [podezřelý výraz] rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí ředitele útvaru pro ochranu ústavních činitelů ze dne [datum] a věc vrátil služebnímu funkcionáři k novému projednání a rozhodnutí. Dne [datum] vydal ředitel ochranné služby [právnická osoba] rozhodnutí, kterým přiznal žalobci v rozsahu 101 hodin za vykonanou práci přesčas doplatek služebního příjmu, kterou vykonal v roce 2009 v rozsahu 53 hodin a v roce 2010 v rozsahu 48 hodin a nepřiznal doplatek služebního příjmu za rok 2009 v rozsahu 97 hodin. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí odvolání. Dne [datum] první náměstek [podezřelý výraz] vydal rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí ředitele [podezřelý výraz] ze dne [datum] (ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum]) a věc vrátil služebnímu funkcionáři k novému projednání a rozhodnutí. Dne [datum] vydal [podezřelý výraz] rozhodnutí, kterým byl žalobci nárok zčásti přiznán, zčásti byl zamítnout. Dne [datum] vydal náměstek policejního prezidenta rozhodnutí, kterým odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum] zamítl. Dne [datum] podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí ze dne [datum] (které napadl v části, v níž bylo jeho odvolání zamítnuto) žalobou, o níž bylo rozhodnuto [datum], žalobce uvedl, že podá kasační stížnost. Dále se z rozhodnutí podává, že dne [datum] žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Dále je z rozhodnutí zřejmé, že délka posuzovaného řízení činila (od [datum] do [datum]) 10 let 5 měsíců. Soud shledal, že za nepřiměřenou délku řízení náleží žalobci odškodnění ve výši [částka]; vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně vyplatila žalobci částku [částka], přiznal soud žalobci [částka]. Z aplikace InfoSoud, veřejně dostupně na stránkách [podezřelý výraz] [podezřelý výraz], se podává, že rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nabyl právní moci dne [datum].

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání žalobce shledal částečně opodstatněným.

11. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli [podezřelý výraz] proti němu.

12. Podle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Ze spisu (žaloby) se podává, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o výsluhovém příspěvku; odškodnění se domáhá za dobu od [datum] (toho dne podal žádost o výsluhový příspěvek) do [datum] s tím, že dne [datum] mu bylo doručeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru, č. j. [číslo] ze dne [datum] (dále též „rozhodnutí ze dne [datum]“), kterým mu byl přiznán (s účinností od [datum]) výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Odškodnění se žalobce domáhá za první dva roky řízení ve výši [částka]/rok, za další roky řízení ve výši [částka]/rok. Z výše uvedeného je zřejmé, že se žalobce domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního řízení o přiznání výsluhového příspěvku (dále též „posuzované řízení“) v režimu zákona č. 361/2003 Sb. (dále též „ZSP“).

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 113/2017). V čl. 6 odst. 1 Úmluvy se hovoří o „projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích“. Uvedený článek tak, vedle trestních, věcí chrání práva účastníků též v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) termín „projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje. S ohledem na shora uvedené je na místě uzavřít, že v poměrech této věci jsou kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tedy i Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), splněna.

17. Z ustálené soudní praxe též plyne, že probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], oba dostupné, stejně jako další odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

18. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci (odvolací soud doplnil dokazování jen v rozsahu výše uvedeném), přičemž vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v podrobnostech na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

19. Při posouzení způsobu odškodnění nemajetkové újmy (která se předpokládá), která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, je třeba vycházet zejména z ustanovení § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk.

20. Žalobce vymezil rozhodné období, za které se domáhá přiznání peněžitého odškodnění, intervalem od [datum] do [datum]. Žalobce vycházel z toho, že bezprostředně poté, kdy mu (dne [datum]) skončil služební poměr, požádal (dne [datum]) o přiznání výsluhového příspěvku. Soud prvního stupně správně shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 15. 11 2012 (dle § 178 odst. 1 ZSP je řízení zahájeno dnem, kdy je žádost účastníka řízení doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři). Správně též soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že rozhodnutím ze dne [datum] (č. [Anonymizováno]) byl [číslo] (s účinností od dne [datum]) přiznán výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně, přičemž toto rozhodnutí, v důsledku zamítnutí odvolání žalobce (rozhodnutím ministra vnitra ze dne [datum], č. [číslo]) nabylo právní moci dne [datum]. Soud prvního stupně též správně uvedl, že v období od [datum] do [datum] (kdy byla OSZab doručena žádost o obnovu řízení) posuzované řízení neběželo, a nepochybil ani, když měl na zřeteli, že řízení o obnově řízení (zahájené dne [datum]) bylo dne [datum] přerušeno (usnesením, které nabylo právní moci dne [datum]), jakož i to, že překážka, pro kterou bylo řízení o obnově přerušeno, odpadla rozhodnutím ze dne [datum] (č. j[číslo]), resp. že posuzované řízení bylo skončeno rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo] (které bylo žalobci doručeno, jak se podává ze žaloby, dne [datum]).

21. Již na tomto místě je žádoucí zdůraznit, že rozhodnutí ze dne [datum] (č. j. [číslo]), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne [datum] (č.j. [číslo]), bylo vydáno v jiném řízení (dále též „Řízení 2“), ve kterém se žalobce domáhal doplatku služebního příjmu za vykonanou službu přesčas (právě uvedenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o doplatku za roky 2009 a 2010); z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] je přitom zřejmé, že za nepřiměřenou délku řízení o doplatku služebního příjmu (za část řízení probíhající před správními orgány a správními soudy v době od [datum] do [datum]), tj. za nepřiměřenou délku Řízení 2, byl žalobce odškodněn (viz odstavec 9).

22. Jakkoliv soud prvního stupně správně vycházel ze skutečností uvedených v odstavci 20 a vzal v úvahu též skutečnosti zmíněné v odstavci 21, je třeba přisvědčit žalobci, že uplatněný nárok soud náležitě (ve smyslu § 31a OdpŠk) neposoudil.

23. Odvolací soud, který právě uvedené pochybení soudu prvního stupně napravil, učinil následující závěry. Posuzované řízení začalo dne [datum] a skončilo dne [datum], což je 10 let a 1,5 měsíce. Po dobu od [datum] (tj. od data právní moci rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán výsluhový příplatek ve výši [částka]) do dne [datum] (tj. do dne, kdy byl správnímu orgánu doručen návrh žalobce na obnovu řízení) posuzované řízení neprobíhalo; za toto období, které trvalo 3 roky (dále též „Období 1“) tudíž žalobci odškodnění nenáleží. V Řízení 2 byla řešena předběžná otázka, do jejíhož vyřešení bylo řízení o obnově řízení přerušeno. Za nepřiměřenou délku Řízení 2 byl již žalobce odškodněn, což, v poměrech této věci, znamená, že za období od [datum] (tj. od okamžiku přerušení řízení o obnově řízení) do [datum] (kdy odpadla překážka, pro kterou bylo řízení o obnově řízení přerušeno), tj. za 5 let a 2,5 měsíce (dále též „Období 2“), žalobce již být odškodněn nemůže, neboť, pokud by se tak stalo, došlo by k duplicitnímu odškodnění újmy, na kterou je třeba hledět jako na újmu jedinou. I v poměrech této věci je totiž třeba vycházet ze závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší soud (například) v rozhodnutích odkazovaných v odstavci 17, když je zřejmé, že nyní posuzované řízení úzce souviselo s Řízením 2, ve kterém byla řešena předběžná otázka, od jejíhož zodpovězení se odvíjelo posouzení, v jaké výši žalobci výsluhový příspěvek náleží.

24. Začalo-li posuzované řízení dne [datum] a skončilo-li dne [datum] – přičemž po dobu tří let neprobíhalo (viz výše) – je třeba považovat délku řízení za nepřiměřenou (nikoliv však extrémně), přičemž nepeněžité odškodnění, kterého se žalobci od žalované dostalo, není, s ohledem na délku řízení a jeho význam pro žalobce (viz dále) dostačující, neboť přiznání nepeněžité satisfakce je (jak příhodně namítá žalobce) v zásadě možné jen za řízení, jehož význam byl pro poškozeného nepatrný. Zadostiučinění přitom náleží za nepřiměřenou délku řízení a nikoli za konkrétní průtahy v jeho průběhu. V poměrech této věci je tedy na místě přiznat finanční satisfakci a stanovit základní výši peněžitého odškodnění na dolní hranici rozpětí vyplývajícího ze Stanoviska; Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od [částka] do [částka] s tím, že na částku [částka] by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení či jinými závažnými okolnostmi. Odvolací soud shledal, že v poměrech této věci náleží žalobci základní částka odškodnění ve výši [částka] ročně (za první 2 roky řízení v částce poloviční, tj. v částce [částka] ročně). Za řízení v době od [datum] do [datum], tj. za dobu prvních čtyř měsíců řízení, tak žalobci náleží [částka] (4x 625), když částka [částka] představuje odškodnění za jeden měsíc řízení (7 500:12). Po odečtení právě uvedené doby, jakož i po odečtení Období 1 a Období 2 (která, z důvodů již uvedených, odškodnit nelze), zbývá k odškodnění doba 1 roku a 7 měsíců [10 let a 1,5 měsíce – 4 měsíce (období od [datum] do [datum]) – 3 roky (Období 1) – 5 let a 2,5 měsíce (Období 2) = 1 rok a 7 měsíců], která nespadá do období prvních dvou let řízení. Žalobci tak náleží též [částka] [15 000 + (7 x 1 250)], když částka [částka] představuje odškodnění za jeden měsíc (15 000:12). V součtu tak žalobci náleží základní částka odškodnění ve výši [částka] (2 500 + 23 750).

25. Ohledně posouzení jednotlivých kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b)], jednání poškozeného, kterým (případně) přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení [§ 31a odst. 3 písm. c)], postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d)] a významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e)], dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

26. V rámci kritéria složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk] rozlišuje judikatura mezi složitostí skutkovou, hmotně-právní, procesně-právní a instanční; po všech uvedených stránkách bylo posuzované řízení standardní (složitost nebyla v žádném ohledu zvýšená, ale ani snížená) – modifikace základní částky odškodnění dle tohoto kritéria tudíž na místě není.

27. Ohledně kritéria dalšího, podílu poškozeného (žalobce) na délce řízení [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk], poukazovala žalovaná (v řízení před soudem prvního stupně) na skutečnost, že posuzované řízení se prodloužilo zjevně neopodstatněným odvoláním žalobce proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení. Jakkoliv podáním tohoto opravného prostředku došlo k prodloužení posuzovaného řízení, nejednalo se, s ohledem na celkovou délku řízení, o prodloužení zásadní; navíc, bylo-li odvolání zjevně neopodstatněné, nebránilo odvolacímu správnímu orgánu nic v tom, aby o něm rozhodl neprodleně. Nepodávají-li se ze spisu (a nejsou-li ani tvrzeny) jiné okolnosti opodstatňující závěr, že žalobce významně přispěl k prodloužení délky řízení, není modifikace základní částky odškodnění dle tohoto kritéria na místě.

28. Ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci (správních orgánů) během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk], je třeba zohlednit dlouhodobou nečinnost v době od [datum] (kdy odpadla překážka, pro kterou bylo řízení o obnově řízení přerušeno) do [datum] (kdy byl žalobce vyrozuměn o pokračování v řízení o obnově řízení). Nejednalo se přitom o ojedinělý průtah v řízení, když o odvolání žalobce (ze dne [datum]) proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení nerozhodl instančně vyšší správní orgán neprodleně, ani ve lhůtě 90 dnů (§ 190 odst. 9 ZSP), nýbrž až dne [datum], tedy téměř po šesti měsících. Odvolací soud proto přikročil ke zvýšení základní částky odškodnění dle tohoto kritéria o 10%.

29. Soudní praxe je ustálena v závěru, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z tohoto pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci [podezřelý výraz], věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho [podezřelý výraz] stavu je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje (srov. např. Stanovisko). S ohledem na to, že v posuzovaném řízení se žalobce domáhal přiznání výsluhového příspěvku, je na místě závěr, že posuzované řízení bylo vedeno o nároku obdobném nároku pracovněprávnímu, event. nároku ve věcech sociálního zabezpečení. Význam řízení pro žalobce je proto třeba hodnotit jako zvýšený, přičemž v poměrech této věci je odpovídajícím zvýšením základní částky odškodnění dle kritéria významu řízení [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] zvýšení o 10%.

30. Lze tedy shrnout, že základní částku odškodnění ([částka]) je třeba navýšit o 10% pro podíl orgánu veřejné moci na délce řízení a o dalších 10% pro význam řízení pro poškozeného; celkem tak žalobci náleží odškodnění ve výši [částka].

31. Ze shora uvedeného je patrné, jakým námitkám žalobce odvolací soud přisvědčil; další námitky, z důvodů dále vyložených, příhodné nejsou.

32. Dožaduje-li se žalobce fakticky též přezkoumání věcné správnosti prvního rozhodnutí o výsluhovém příspěvku ze dne ze dne [datum] (č. j. [číslo]), nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí v řízení o opravném prostředku (odvolání žalobce) před instančně vyšším správním orgánem obstálo a předmětem přezkumu ve správním soudnictví se nestalo (žalobce proti tomuto rozhodnutí, resp. proti rozhodnutí instančně vyššího správního orgánu, kterým bylo rozhodnutí potvrzeno, správní žalobou nebrojil); pro přezkum věcné správnosti uvedeného rozhodnutí (resp. pro přezkum správnosti rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne [datum], č. [číslo]), není v tomto řízení místo – soud prvního stupně proto nepochybil, pokud se v tomto ohledu uvedenými rozhodnutími nezabýval a k jejich správnosti (či nesprávnosti) stanovisko nezaujal.

33. Pokud žalobce namítá, že správní orgán neměl řízení o povolení obnovy řízení přerušovat (a měl si předběžnou otázku posoudit sám), je třeba podotknout, že právě skutečnost, že správní orgán vyčkal výsledku Řízení 2 (v němž byla předběžná otázka řešena), významně přispěla k tomu, že celková délka posuzovaného řízení byla shledána nepřiměřenou, v důsledku čehož bylo žalobci přiznáno peněžité odškodnění (byť za samotné období, po které bylo řízení o povolení obnovy přerušeno, žalobci, z důvodů vyložených v odstavci 23, v tomto řízení odškodnit možné nebylo).

34. Vytýká-li žalobce žalované, že nedodržela šestiměsíční lhůtu ve smyslu § 15 OdpŠk, jde sice o výtku opodstatněnou (podání žalobce bylo žalované doručeno dne [datum], žalovaná stanovisko k žádosti žalobce o peněžité odškodnění zaujala až dne 18. 9. 20223 a nepeněžitou satisfakci, v podobě omluvy, žalobci poskytla [datum]), ale za situace, kdy se žalobce nedomáhá úroku z prodlení, pro výsledek řízení v této věci nerozhodnou. Sankcí za nedodržení lhůty dle § 15 OdpŠk je totiž (zejména) povinnost hradit úrok z prodlení z požadované částky odškodnění; pokud žalobce (jak je zřejmé ze žaloby) přiznání tohoto příslušenství pohledávky nepožaduje, nemůže mu být úrok z prodlení řízení přiznán (v občanském soudním řízení je to žalobce, kdo žalobou vymezuje předmět řízení – soud není oprávněn přiznat žalobci více, než čeho se domáhá). Na místě je dodat, že žalobce za tvrzený průtah v kompenzačním řízení nepožadoval ani navýšení základní částky odškodnění. Pro případ, že žalobce (aniž by to explicitně uvedl) při stanovení výše požadované částky tvrzený průtah zohlednil, uzavřel odvolací soud (v souladu se závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), se zřetelem k délce překročení zákonné lhůty (o necelé dva měsíce), že se nejedná o tak zásadní průtah, který by opodstatňoval další zvýšení odškodnění (nad částku, kterou žalobci přiznal).

35. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] jen tak, jak je uvedeno výše, jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

36. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na podmínky čerpání prostředků ze státního rozpočtu.

37. O nákladech řízení – vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně – bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

38. Dosáhne-li účastník v řízení o odškodnění nemajetkové újmy dle OdpŠk satisfakce, je tuto skutečnost třeba považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

39. Žalobci náleží na nákladech řízení před soudy obou stupňů náhrada nákladů soudního poplatku ([částka]) a paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] (7x [částka]) za žalobu, za přípravu na jednání před soudem prvního stupně, za účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], za odvolání, za přípravu na jednání odvolacího soudu, které se konalo dne [datum], a za účast při jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum] (k druhému jednání odvolacího soudu, při němž byl jen vyhlášen rozsudek, přípravy nebylo třeba). Náklady řízení dále představují cestovní výdaje ve výši [částka] (6x [částka]) odpovídající ceně dopravy prostředky veřejné dopravy (vlakem 2. třídy na trase [adresa]) k jednání soudu prvního stupně dne [datum] a k jednáním odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum]. Náhrada za použití motorového vozidla účastníkovi řízení nenáleží, nebyl-li dán předchozí souhlas soudu (§ 30 odst. 2 věta druhá vyhlášky č. 37/1992 Sb.); takový souhlas žalobci dán nebyl. Celkem tak na nákladech řízení před soudy obou stupňů žalobci náleží [částka] ([částka] + [částka] + [částka]).