Rozhodnutí 11 Co 422/2020-409

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně nepřipustil změnu žalobních tvrzení učiněnou žalobkyní při jednání dne [datum] namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne [datum] a nečinnost žalované (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částek [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka] (výroky II. až VI.), konstatoval, že zamítnutím žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa doručené žalované dne [datum] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na spravedlivý proces (výrok VII.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok VIII.).

2. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně dodávala společnosti [právnická osoba]. zaměstnance na pozici vrátných pro 24 hodinovou ochranu objektu [adresa], dle dohody s úřadem práce ze dne [datum] byla tato pracovní místa vymezena jako chráněná pro 3 zaměstnance do [datum]. Žádostí ze dne [datum], doručenou dne [datum], žalobkyně požádala o vymezení chráněného pracovního místa pro 3 zaměstnance na další období, čemuž nebylo ze strany Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v [adresa] vyhověno. O zamítavém stanovisku byla žalobkyně informována mailem dne [datum], dne [datum] dostala žalobkyně stanovisko, proti kterému podala nepřípustné odvolání a správní žalobu, které vyhověl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], když uzavřel, že důvody pro neuzavření dohody nebyly dostatečně vysvětleny, a přikázal úřadu práce, aby byla žádost znovu projednána. Dne [datum] došlo k opětovnému projednání žádosti žalobkyně znovu s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska, jak konstatoval Městský soud v Praze v dalším rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dne [datum] úřad práce neuzavřel s žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa, neboť ke dni [datum] se žalobkyně dohodla na ukončení spolupráce při ostraze předmětného objektu, a pracovní místa tak zanikla. Soud prvního stupně uzavřel, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedostatku řádného odůvodnění stanoviska žalované, proč s žalobkyní nebyla uzavřena veřejnoprávní smlouva o vymezení chráněného pracovního místa, nebyla žalobkyni způsobena škoda, neušel jí žádný zisk a nenastala u ní nejistota v podnikání, byla však otřesena důvěra žalobkyně v řádný postup (spravedlivý proces) správních orgánů. Nedostatek odůvodnění zamítavého stanoviska úřadu práce ze dne [datum] sám o sobě nemohl způsobit nezískání zamýšlených příspěvků, na uzavření dohody o vymezení chráněného místa není právní nárok, mezi tvrzenou škodu a nesprávným úředním postupem tak není příčinná souvislost. Totéž platí o tvrzeném ušlém zisku žalobkyně, když spolupráce se společností [právnická osoba]. byla ukončena dohodou stran. Jedinou obranou žalobkyně proti zamítavému stanovisku ze dne [datum] mohla být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, jakékoliv jiné právní kroky v ukončeném správním řízení již byly zbytečné, a proto žalobkyni nepřísluší nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení. Nejistota žalobkyně ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji není v příčinné souvislosti s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska, taková nejistota by mohla být součástí nejistoty, jak správní řízení dopadne, ale v takovém případě by se jednalo o jiný odpovědnostní titul (nepřiměřená délka správního řízení). Žalobkyni se již [datum] dostalo sdělení, že úřad práce další dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít nechce. Žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající ve ztrátě důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku odůvodnění zamítavého stanoviska ze dne [datum], takový exces by prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát, který má povinnost zachovávat právo na spravedlivý proces, nejedná se však o újmu, kterou by nebylo možné nahradit konstatováním porušení práva. Veden těmito závěry soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení uvedených částek z titulu náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, konstatoval pouze, že zamítnutím žádosti žalobkyně došlo k nesprávnému úřednímu postupu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. s ohledem na převážný procesní úspěch žalované.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Shrnula dosavadní průběh posuzované věci a uvedla, že výrok I. napadeného rozsudku je zmatečný, neboť žalobkyně nikdy nežádala změnu žaloby, předmětem řízení jsou stále tytéž nároky. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci s tím, že nesprávným úředním postupem úřadu práce bylo jak samotné nevyřízení žádosti žalobkyně, tak její opakované zamítání bez existence objektivních důvodů, škoda a nemajetková újma vznikly žalobkyni v důsledku dlouhotrvajícího stavu od [datum] do [datum], v důsledku nesprávného úředního postupu byla žalobkyně nucena propustit zaměstnance pracující na pracovních místech, jejichž vymezení v žádosti požadovala, z tohoto důvodu se žádost nakonec stala bezpředmětnou. Za nesprávný úřední postup je třeba považovat nejen nedostatečné odůvodnění zamítavého stanoviska úřadu práce, ale rovněž zamítnutí žádosti žalobkyně, úřad práce byl de facto povinen s žalobkyní dohodu uzavřít, na dohodu o vymezení chráněných pracovních míst je třeba nahlížet jako na dohodu nárokovou, jejím neuzavřením se úřad práce dopustil porušení základních zásad právního státu. Žalobkyně neobdržela příspěvky pouze z důvodu, že nesplňovala zákonnou podmínku uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst, jednání žalobkyně spočívající v ukončení spolupráce s [právnická osoba]. nebylo vyvoláno ničím jiným, než neposkytnutím příspěvku na podporu zaměstnávání osob se [podezřelý výraz] postižením, respektive zamítnutím žádosti žalobkyně. Rovněž ve vztahu k nejistotě ohledně možnosti a udržitelnosti podnikání v Královéhradeckém kraji je dána příčinná souvislost. Zastoupení ve věci uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa je třeba odlišit od právního zastoupení ve věci žaloby proti nezákonnému zásahu dle s. ř. s., náklady v souvislosti se správním řízením byly žalobkyní účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování porušení práva není dostatečné v situaci, kdy žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla škoda v řádu statisíců, postup úřadu práce je netolerovatelným projevem libovůle. Nesouhlasila s požadavkem soudu prvního stupně na označení srovnávající judikatury v obdobných případech, a závěrem navrhla, aby odvolací soud ve výrocích II. až VII. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že nevyhověl její žádostí o odročení jednání, zdůraznila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť úřad práce 2x nesprávně nevyhověl její žádosti, a upřesnila, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně není odvoláním dotčen.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] rozhodl, že zásah spočívající v zamítnutí žádosti o vymezení chráněného pracovního místa je nezákonný, nezákonnost však spatřoval v nedostatečném posouzení žádosti, nikoliv v neuzavření dohody, přičemž na uzavření veřejnoprávní dohody o vymezení chráněných pracovních míst není právní nárok. Uvedla, že nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/98 Sb., aby žalobkyně obdržela příspěvek na zaměstnávání osob se [podezřelý výraz] postižením, musela by být uzavřena dohoda s úřadem práce o vymezení chráněných pracovních míst, což se nestalo. Nesprávný úřední postup spočívající v délce řízení je jiným právním titulem k odškodnění, než nesprávný úřední postup spočívající v nezákonném zásahu, přičemž žádost žalobkyně o uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst byla vyřízena bez zbytečných průtahů. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Žalobkyně v replice uvedla, že nezákonným zásahem bylo samotné zamítnutí žádosti, resp. neuzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa, úřad práce opakovaně zamítal žádost žalobkyně na základě své libovůle, když neexistovaly legitimní důvody pro zamítnutí této žádosti, ostatní pobočky úřadu práce se žalobkyní nadále obdobné dohody uzavíraly. Stejná dohoda byla se žalobkyní stejnou pobočkou úřadu práce uzavřena již v minulosti. Pokud by došlo k uzavření dohody, měla by žalobkyně právní nárok na poskytnutí příspěvku, jelikož veškeré ostatní podmínky splňovala. Svůj nárok žalobkyně odvozuje stále od stejného právního titulu, kterým je nesprávný úřední postup, pokud by odvolací soud shledal, že její doplňující tvrzení jsou změnou žaloby, nebyly by podmínky pro nepřipuštění této změny žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř. splněny, výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, nedošlo by k porušení zásady hospodárnosti řízení.

6. Odvolací soud o odvolání rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až VIII. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

7. Po dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroků II. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně a v navazujícím nákladovém výroku a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu odmítl v rozsahu potvrzení výroků III. až VII. rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil závazný právní názor, že úkolem odvolacího soudu nebylo posoudit, zda mělo či nemělo být žádosti žalobkyně vyhověno, ale posoudit, zda jí vyhověno být muselo, neboť splnila odpovídající právní podmínky a na vyhovění žádost měla právní nárok.

8. Odvolací soud ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil jen tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], jinak jej v tomto výroku potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

9. Následně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 647/23, zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v rozsahu, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterou Městský soud v Praze potvrdil výroky III., IV., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně č. j. [spisová značka].

10. Poté Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně č. j. [spisová značka] ve výroku II. a vyhovění žalobě co do částky [částka] a v navazujícím nákladovém výroku a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka], odmítl v části výroku I., kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně č. j. [spisová značka]. Vyslovil závazný právní názor, že úřad práce v rozhodné době nebyl povinen se žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít, neboť na uzavření této dohody nebyl právní nárok, a to ani při splnění všech zákonných podmínek. Dále Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v části výroku I., kterým byl potvrzen výrok IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně č. j. [spisová značka], a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, současně odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka], v rozsahu části výroku I., kterým byl potvrzen výrok III. a VI. rozsudku soudu prvního stupně č. j. [spisová značka]. Vyslovil závazný právní názor, že na odvolacím soudu bylo, aby se zabýval otázkou, zda na vymezení chráněného pracovního místa měla žalobkyně právní nárok, úkolem odvolacího soudu nebylo posoudit, zda mělo či nemělo být žádosti žalobkyně vyhověno, ale posoudit, zda jí prima facie vyhověno být muselo, a poukázal na své závěry vyslovené v rozsudku sp. zn. [spisová značka].

11. Odvolací soud vázán závaznými právními názory dovolacího soudu vyslovenými v jeho třech rozhodnutích znovu přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně napadený rozsudek (ve výrocích II. co do částky [částka], IV., V. a VIII., tedy v rozsahu vyplývajícím z kasačních rozhodnutí dovolacího soudu) i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

12. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky [částka] sestávající z pěti samostatných nároků [a) náhrada škody představované neobdrženými příspěvky na podporu zaměstnávání osob se [podezřelý výraz] postižením od druhého čtvrtletí roku 2016 do druhého čtvrtletí roku 2017, b) náhrada škody představující náklady právního zastoupení vynaložené na ochranu práv proti nesprávnému úřednímu postupu, c) náhrada škody v podobě ušlého zisku ze spolupráce se společností [právnická osoba]. od července 2017 do prosince 2017, d) zadostiučinění za nejistotu ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji, e) zadostiučinění za ztrátu důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů]. V žalobě vymezila nesprávný úřední postup tak, že tento spočívá v zamítnutí její žádostí o vymezení chráněných pracovních míst stanoviskem úřadu práce ze dne [datum]. Takto vymezený předmět řízení zůstal nedotčen jejím podáním ze dne [datum], kde rovněž nejsou obsaženy žádné jiné výhrady k postupu úřadu práce, než nesouhlas se zamítavým stanoviskem ze dne [datum]. Až při ústním jednání dne [datum] v rámci závěrečného návrhu žalobkyně poukázala na další rozhodnutí Městského soudu v Praze z listopadu 2019 a následné další stanovisko úřadu práce ze dne [datum] a poukázala na to, že od roku 2016 až do [datum] musela snášet to, že nebylo vyhověno její žádosti bez zákonných důvodů, toto trvalo po dobu čtyř let, o její žádosti úřadem práce nebylo rozhodnuto včas. Soud prvního stupně správně dovodil, že tato tvrzení obsahově představují změnu žaloby, neboť vymezují jiný skutek, než který byl žalobou učiněn předmětem řízení. Poukazuje se zde na opakované nevyhovění žádosti žalobkyně stanoviskem úřadu práce ze dne [datum] a na celkovou dobu trvání projednávání žádosti žalobkyně, tato tvrzení však součástí žaloby ze dne [datum] nebyla, ač tomu objektivně nic nebránilo. Tuto změnu žaloby soud prvního stupně výrokem I. napadeného rozsudku nepřipustil, a ani v odvolacím řízení proto není možné posuzovat jiný skutek, než který byl předmětem řízení učiněn původní žalobou. Nepřipuštěním změny žaloby přitom soud prvního stupně nepochybil, neboť jednak takto uplatněný nový skutek nebyl předmětem předběžného projednání nároku podle § 14 zák. č. 82/98 Sb., navíc připuštěním změny žaloby by se předmětem řízení stal neurčitý nárok, neboť žalobkyně nikterak nerozlišila, jaké konkrétní částky se hodlá domáhat z titulu nově uplatněného nároku, zda hodlá uplatnit další požadavek na finanční kompenzaci či zda nově uplatněným nárokem má být uspokojena část finančních požadavků uplatněných původní žalobou, a pokud ano, v jakém rozsahu. Za tohoto stavu nelze přihlížet k námitkám žalobkyně spočívajícím v tvrzení, že její žádosti o vymezení chráněných pracovních míst nebylo vyhověno opakovaně a že tato žádost byla posuzována nepřiměřeně dlouhou dobu, předmětem řízení nadále zůstává skutek spočívající v tom, že žádosti žalobkyně ze dne [datum] o vymezení chráněných pracovních míst nebylo vyhověno stanoviskem úřadu práce ze dne [datum].

13. Při odvolacím jednání konaném dne [datum] zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně v daném případě nárok na uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst měla, neboť v obdobných případech s žalobkyní byly dohody uzavřeny, správní soudy toto potvrdily, Nejvyšší správní soud rozhodnutí zrušil jen z procesních důvodů. Úřad práce zamítl žádost žalobkyně jen z důvodu řetězení smluvních vztahů, což není přípustný důvod, šlo o diskriminaci. K tomu žalovaná uvedla, že důvodností žádosti se znovu nelze zabývat, neboť Nejvyšší soud jednoznačně uzavřel, že na uzavření dohody není právní nárok.

14. S ohledem na datum podání žádosti žalobkyně o vymezení chráněných pracovních míst ([datum]) a datum vydání zamítavého stanoviska úřadu práce doručeného žalobkyni [datum] je třeba danou věc posuzovat podle § 75 až § 78 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Úkolem odvolacího soudu přitom není posoudit, zda mělo či nemělo být žádosti žalobkyně o vymezení chráněných pracovních míst vyhověno, ale posoudit, zda jí prima facie vyhověno být muselo, neboť splnila odpovídající právní podmínky a na vyhovění její žádosti měla právní nárok (viz závazný právní názor vyslovený v této věci v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Nelze tedy přijmout argumentaci žalobkyně předestřenou při odvolacím jednání konaném dne [datum] spočívající v tom, že na uzavření dané dohody sice není právní nárok, avšak v daném případě žalobkyně tento nárok měla a úřad práce měl její žádosti vyhovět, tato argumentace je v přímém rozporu se závazným právním názorem vysloveným v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který po rozboru ustanovení § 75 až § 78 zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do [datum] i s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu jednoznačně uzavřel, že úřad práce v rozhodné době nebyl povinen se žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít, neboť na uzavření této dohody nebyl právní nárok, a to ani při splnění všech zákonných podmínek. Na tento právní názor Nejvyšší soud odkázal rovněž v rozsudku sp. zn. [spisová značka] s opětovným zdůrazněním, že v dalším řízení odvolací soud musí posoudit, zda muselo být vyhověno žádosti žalobkyně o zřízení chráněného pracovního místa z důvodu, že splnila odpovídající právní podmínky a na vyhovění její žádostí měla právní nárok.

15. Za výše popsaného stavu odvolacímu soudu nezbývá než uzavřít, že (jak rovněž uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) zákon o zaměstnanosti ponechává úřadu práce široký prostor pro individuální posouzení, zda existuje potřeba zaměstnat konkrétní osoby se [podezřelý výraz] postižením na trhu práce, a to způsobem, jaký navrhuje žadatel, na uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa žalobkyně neměla právní nárok, a ve skutečnosti, že úřad práce její žádosti nevyhověl, proto nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Nároky, které jsou předmětem tohoto odvolacího řízení (náhrada škody ve výši [částka] představovaná neobdrženými příspěvky na podporu zaměstnávání osob se [podezřelý výraz] postižením od druhého čtvrtletí roku 2016 do druhého čtvrtletí roku 2017, náhrada škody ve výši [částka] v podobě ušlého zisku ze spolupráce se společností [právnická osoba]. od července 2017 do prosince 2017 a zadostiučinění ve výši [částka] za nejistotu ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji) přitom žalobkyně odvíjí právě od té skutečnosti, že její žádosti o vymezení chráněných pracovních míst nebylo vyhověno, tuto skutečnost však s ohledem na shora uvedené nelze považovat za nesprávný úřední postup úřadu práce ve smyslu § 13 zák. č. 82/98 Sb., a proto není splněn již první předpoklad odpovědnosti státu za škodu, neboť absentuje odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu. Za tohoto stavu by již bylo nadbytečné zabývat se otázkou příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a žalobkyní tvrzenou újmou. Nesprávný úřední postup úřadu práce spočívající v tom, že nebylo řádně odůvodněno jeho zamítavé stanovisko k žádosti žalobkyně, pak příčinou vzniku nároků, které jsou předmětem tohoto odvolacího řízení, být nemohl, neboť v jeho důsledku žalobkyni nemohla vzniknout škoda v podobě neobdržených příspěvků na podporu zaměstnávání osob se [podezřelý výraz] postižením, škoda v podobě ušlého zisku ze spolupráce se společností [právnická osoba]., ani nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji, od tohoto nesprávného úředního postupu ani sama žalobkyně nároky, které jsou předmětem tohoto odvolacího řízení, neodvíjí.

16. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích v rozsahu, který byl předmětem tohoto odvolacího řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, výsledku sporu rovněž odpovídá akcesorický výrok o nákladech řízení VIII. zohledňující převážný procesní úspěch na straně žalované v řízení před soudem prvního stupně z pohledu tohoto konečného rozhodnutí o věci.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení již měla žalovaná úspěch úplný. Náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů žalované za 8 úkonů (vyjádření k odvolání, příprava k účasti na odvolacím jednání a účast na odvolacím jednání dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na odvolacím jednání dne [datum], dovolání proti rozsudku odvolacího soudu č. j. [spisová značka] a příprava účasti na jednání a účast na odvolacím jednání dne [datum]) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka] za úkon ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb.