o 735 000 Kč

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně (dále též „soud“) rozhodl, že změna žaloby učiněná žalobcem při jednání dne 11. 9. 2024, kterou se žalobce dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 735 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, se nepřipouští (výrok I.); dále rozhodl, že žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 735 000 Kč se zamítá (výrok II.) a že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se [tituly před jménem]. [jméno FO], narozený dne [Datum narození] (dále též „původní žalobce“, event. „žalobce“), domáhal zaplacení částky 735 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo rovněž vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“).

3. S ohledem na to, že původní žalobce po vyhlášení napadeného rozhodnutí zemřel, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 11. 2025 (č. j. [spisová značka]), že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s [Jméno žalobce A] a s [Jméno žalobce B] jako se správci pozůstalosti zemřelého [tituly před jménem]. [jméno FO].

4. K[Anonymizováno]odůvodnění napadeného rozhodnutí soud uvedl, že (původní) žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 2. 6. 2023 a žalovaná (na základě stanoviska ze dne 28. 11. 2023, které bylo žalobci doručeno dne 1. 12. 2023) žalobci přiznala částku 145 000 Kč, která byla uhrazena před podáním žaloby.

5. Soud podrobně popsal průběh posuzovaného řízení (vzhledem k tomu, že správnost a úplnost tohoto popisu původní žalobce, jeho právní nástupci, ani žalovaná nerozporovali, postačí v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí) a shledal, že posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 18. 9. 2002 a skončeno dne 23. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne 27. 3. 2024. V meritu věci došlo k pravomocnému skončení ke dni 6. 12. 2012, následně byly řešeny dvě neúspěšné žaloby pro zmatečnost. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 21 let a 7 měsíců, k datu 6. 12. 2012 činila 10 let a 2 měsíce.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1, § 5, § 13 až 15, § 22 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 9. 2002, kdy byl žalobce (v posuzovaném řízení v pozici žalovaného) nahlížet do spisu posuzovaného řízení a poprvé se s řízením seznámil, a skončeno bylo dne 23. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne 27. 3. 2024, tedy 21 let a 7 měsíců. Tuto dobu soud, s ohledem na okolnosti případu a po posouzení kritérií uvedených v § 31 odst. 3 OdpŠk, shledal nepřiměřenou; k nesprávnému úřednímu postupu tudíž došlo a odpovědnostní titul je dán.

7. Soud se neztotožnil s tvrzením žalované o počátku řízení v okamžiku, kdy byl žalobci opětovně z důvodu nenařízení exekuce doručován směnečný platební rozkaz ([číslo]), neboť žalobce se s řízením seznámil již dříve, a to při nahlížení do spisu, a od tohoto okamžiku mu mohla vznikat nemajetková újma. Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobce o počátku řízení v okamžiku, kdy mu byla doručena výzva ze dne 28. 1. 2000, kterou byl na základě exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) vydaného v posuzovaném řízení oprávněnou stranou vyzván k úhradě. K tomu uvedl, že doložka právní moci a vykonatelnosti byla na exekučním titulu vyznačena v období od 7. 12. 1999 do 24. 4. 2008 a zrušena byla v reakci na zamítnutí exekučního návrhu oprávněného. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl na základě exekučního titulu nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu žalobce jako povinného, který byl neúspěšný, neboť povinný u peněžního ústavu neměl žádný účet. Žalobce se toho řízení aktivně neúčastnil, do spisu nenahlížel. Dále došlo v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] k nařízení exekuce na majetek žalobce podle exekučního titulu, žalobce byl do spisu tohoto řízení nahlížet dne 4. 6. 2003 a následně započal se svou obranou mj. i vůči řádnému doručení exekučnímu titulu, v tento okamžik však ke spisu nebyl připojen spis posuzovaného řízení. Obsah posuzovaného řízení však již byl v této době žalobci znám, neboť do jeho spisu nahlížel již dne 18. 9. 2002. V kontextu věci se tak jedná pouze o sdělení právního zástupce protistrany o vydání exekučního titulu, k této výzvě nebyl doložen exekuční titul a žalobce se v reakci na ni o věc nezajímal, s řízením se neseznámil a vůči exekučnímu titulu nebrojil. S tím započal až po nahlížení do spisu dne 18. 9. 2002 a doručení usnesení o nařízení exekuce ve věci sp. zn. [spisová značka]. Soud proto v totmo ohledu uzavřel, že žalobce tak netrpěl nejistotou ohledně výsledku řízení a nemohla mu vznikat nemajetková újma již v době od ledna 2000.

8. Ke složitosti posuzovaného řízení soud uvedl, že řízení bylo enormně složité po procesní stránce. Soud opakovaně rozhodoval o návrzích žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (9x), na zastavení řízení (2x), o námitce místní nepříslušnosti soudu, o návrhu na přerušení řízení, o návrhu na opravu odůvodnění rozhodnutí, o námitkách podjatosti, o návrhu na vydání opravného usnesení, o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, o návrhu na určení lhůty k provedení úkonu, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí a o návrhu na odstranění doložky právní moci a vykonatelnosti z rozhodnutí. Dále soud opakovaně vyzýval k úhradě soudních poplatků, rozhodoval o vyloučení vzájemného návrhu žalobce k samostatnému řízení, o posečkání s úhradou soudního poplatku, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, o námitkách vůči směnečnému platebnímu rozkazu, o 2 žalobách pro zmatečnost a o 2 dovoláních. Do řízení přistoupil vedlejší účastník [právnická osoba]., za něhož jednal rovněž žalobce. Ve věci proběhla 2 jednání před soudem prvního stupně. Věc byla opakovaně vedena na všech stupních soudní soustavy. Kromě obnovy řízení a ústavní stížnosti využil žalobce všechny opravné prostředky a délka řízení byla významně ovlivněna jeho procesní aktivitou, kdy věc byla v meritu skončena ke dni 6. 12. 2012 a následně bylo řízení více než 11 let vedeno pouze o nepřípustné a zjevně opožděné žalobě pro zmatečnost a do rozhodnutí o nich směřujícího dovolání. Soud proto základní částku odškodnění modifikoval snížením o 30 %.

9. Ohledně kritéria jednání poškozeného soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, když mu nelze jeho procesní aktivitu přičítat k tíži; proto soud základní částku dle tohoto kritéria nemodifikoval.

10. Dle kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení soud základní částku nemodifikoval s tím, že prodlevy v rozhodování a nekoncentrovanost postupu byly zohledněny již tím, že soud dospěl k závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a přiznal žalobci odškodnění finanční v horní hranici sazby (20 000 Kč za 1 rok), tato sazba odráží nejen délku řízení, ale i postup orgánů. Soud shledal nečinnost v období od vyznačení doložky na směnečný platební rozkaz do 29. 4. 2008, kdy soud k návrhu přistoupil k jeho opětovnému doručení, od května 2008, kdy žalobce podal námitky vůči rozkazu, do února 2009, kdy bylo nařízeno jednání, od června 2009, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o neustanovení zástupce, do prosince 2009, kdy bylo rozhodnutí vydáno, od června 2010, kdy bylo rozesláno vyjádření účastníkům, do října 2010, kdy bylo nařízeno jednání, od ledna 2019, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, do srpna 2020 kdy po vrácení věci bez věcného vyřízení soud prvního stupně rozhodl.

11. K významu předmětu řízení pro poškozeného soud uvedl, že řízení ve věci žaloby na zaplacení dluhu z faktur a směnečná řízení nenáleží mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobce o svém zdravotním stavu informoval soud v posuzovaném řízení. Jelikož soud v posuzovaném řízení nevěděl, že žalobce mohl být osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat a k řízení přistupovat přednostně. Poukaz žalobce na to, že byl osobou vyššího věku, shledal soud přiléhavým pouze pro dobu posuzovaného řízení od května 2020, kdy žalobce dosáhl věku [věk] let a kdy bylo vedeno řízení pouze o žalobách pro zmatečnost. Dále soud uvedl, že zvýšený význam řízení nelze spatřovat v nesouhlasu žalobce s vedením řízení a jeho přesvědčení o podání žaloby v posuzovaném řízení jako o záměru o soudní legalizaci směnečného podvodu, v důsledku čehož má být žalobce v exekuci připraven o svůj majetek, který slouží k bydlení jeho samého i rodiny jeho dcery, neboť za uvedené stát v rámci náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení neodpovídá. Soudu v odškodňovacím řízení nepřísluší posuzovat, zda směnka, na jejímž podkladě byl vydán exekuční titul, byla padělaná či nikoliv, s tímto se vypořádal soud v posuzovaném řízení a nyní soud není oprávněn jeho závěry přezkoumávat. Předmětem posuzovaného řízení ani nebylo vymáhání splnění povinnosti žalobce; posuzované řízení se netýkalo nemovitého majetku žalobce.

12. Dále soud uvedl, že v období po 7. 12. 2012 již žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení a nemohla mu vznikat žádná nemajetková újma, neboť jím podávané mimořádné opravné prostředky nemohly výsledek věci žádným způsobem zvrátit. První žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta pro nepřípustnost a druhá žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta pro zjevnou opožděnost. Dovolání žalobce směřovala do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odstranění doložky právní moci a vykonatelnosti, o neosvobození od soudních poplatků a do rozhodnutí o zamítnutí žalob pro zmatečnost, obě dovolání byla odmítnuta současně. Další formální trvání řízení, v němž soudy reagovaly na rozličná podání žalobce, nemohlo mít za následek vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce, který opakovaně podával velké množství různých procesních návrhů, brojil proti rozhodnutím řádnými i mimořádnými opravnými prostředky, podání podával nepodepsaná či nehradil soudní poplatky. Žalobce vyvíjel procesní aktivitu pouze z důvodu svého nesouhlasu s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, které bylo vydáno v jeho neprospěch. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení, a nepředstavuje náhradní plnění poškozeného za předmět posuzovaného řízení. Z těchto důvodů přiznal soud žalobci finanční odškodnění pouze za dobu od 18. 9. 2002 do 6. 12. 2012 (za 10 let a 2 měsíce), kdy byla věc meritorně pravomocně skončena.

13. Soud prvního stupně proto uzavřel, že význam řízení byl pro žalobce běžný v období do 6. 12. 2012; v období následujícím již byl nepatrný. Výše odškodnění, po snížení základní částky odškodnění o 30 % (pro složitost věci), při trvání doby řízení 10 let a 2 měsíce, když za každý rok řízení náleží žalobci 20 000 Kč (za první dva roky částka poloviční) činí 128 333 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení v částce 145 000 Kč před podáním žaloby, nebylo možné žalobě vyhovět.

14. Žalobce ve včasném odvolání (jen do výroků II. a III., což bylo upřesněno při jednání odvolacího soudu) nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo enormně složité po procesní stránce, neboť procesní návrhy (např. návrhy na osvobození od soudních poplatků, žádosti o ustanovení zástupce, návrhy na vydání opravného usnesení a návrhy na určení lhůty) složité nebyly. Pokud soud nespatřoval zvýšený význam řízení pro poškozeného s tím, že poškozený o svém zdravotním stavu soudy během řízení neinformoval, je tento závěr nesprávný, neboť z obsahu spisu je patrné, že poškozený v průběhu soudního řízení žádal o osvobození od soudních poplatků, což mimo jiné dokládal lékařskými zprávami. Za nesprávný pokládal žalobce též postup soudu, pokud shledal minimální význam řízení o žalobách pro zmatečnost. V této souvislosti žalobce poukázal na usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2020, kterým tento soud žalobci přiznal částečné osvobození od soudních poplatků a současně vyhověl návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že mu nepřiznal navýšení odškodného s ohledem na inflaci. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu omluvila, o odročení jednání nežádala, bylo proto jednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb.; dále jen „o. s. ř.“). Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobců k výzvě odvolacího soudu upřesnil, že do výroku I. odvolání nesměřuje, jinak odkázal na písemné vyhotovení odvolání.

16. Odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) v rozsahu dále uvedeném, k takto doplněnému dokazování právní zástupce žalobců námitky ani připomínky nevznesl.

17. Ze žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 29. 10. 2014 (ve věci sp. zn. [spisová značka], dříve [spisová značka]) se podává, že žalobce (v procesním postavení žalovaného) požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že se jeho poměry, zejména s ohledem na zdravotní stav, změnily k horšímu.

18. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2020, č. j. [spisová značka], se podává, že tímto usnesením byl žalobci (v procesním postavení žalovaného) pro řízení o žalobě a pro zmatečnost ustanoven zástupce z řad advokátů.

19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal opodstatněným.

20. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází (když dokazování doplnil jen způsobem uvedeným v odstavcích 17. a 18.), v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž pečlivě vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto, v zájmu stručnosti, na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

21. Po právní stránce soud prvního stupně uplatněný nárok správně kvalifikoval a dospěl k přiléhavým závěrům, s nimiž s odvolací soud (s výjimkou uvedenou v odstavci 25.) ztotožnil.

22. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že posouzení přiměřenosti (či nepřiměřenosti) délky řízení se odvíjí od posouzení složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk], postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] a významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk]. Soud prvního stupně správně shledal, že posuzované řízení trvalo 21 let a 7 měsíců, a nic mu nelze vytknout ani ohledně stanovení počátku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci (když o datu jeho pravomocného skončení nebylo sporu); v podrobnostech proto postačí i v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Délku posuzovaného řízení hodnotil soud se zřetelem k závěrům, které učinil po posouzení výše uvedených hledisek, a dospěl k příhodnému závěru, že se jednalo o délku nepřiměřenou, k nesprávnému úřednímu postupu tudíž došlo, přičemž morální satisfkace nedostačuje a je třeba poskytnout zadostiučinění peněžité.

23. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že je na místě stanovit základní výši odškodnění na horní hranici rozpětí vyplývajícího z judikatury Nejvyššího soudu, jakož i ze stanoviska ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od 15 000 Kč do 20 000 Kč s tím, že na částku 15 000 Kč by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se 20 000 Kč, by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení či jinými závažnými okolnostmi. Vzhledem k tomu, že celková délka posuzovaného řízení přesáhla 21 let, je na místě při stanovení základní částky odškodnění vycházet z částky 20 000 Kč za rok řízení (resp. za dva první roky z částky poloviční).

24. V rámci kritéria složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk] soud prvního stupně správně shledal výrazně zvýšenou složitost procesní. Pokud žalobce namítal, že návrhy na ustanovení zástupce, žádosti o osvobození od soudních poplatků a jiné jeho procesní návrhy nebyly složité, lze mu sice (v tomto ohledu) přisvědčit, což však nic nemění na tom, že se soudy v posuzovaném řízení musely vypořádat s vysoce nadstandardním počtem procesních návrhů a opravných prostředků. Žalobci sice nelze přičítat k tíži, že procesní návrhy činil a opravné prostředky proti rozhodnutím, kterými o nich bylo rozhodnuto, použil, na druhé straně však nelze pominout jejich mimořádnou četnost a nutnost o nich v průběhu řízení rozhodovat. Odvolací soud proto, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavřel, že procesní složitosti posuzovaného řízení odpovídá snížení základní částky odškodnění o 30 % (skutková a hmotně-právní složitost byla standardní a modifikaci základní částky odškodnění neopodstatňovala).

25. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] soud prvního stupně uvedl, že prodlevy v rozhodování a nekoncentrovanost postupu byly zohledněny již tím, že soud dospěl k závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a přiznal žalobci odškodnění finanční v horní hranici sazby. S tímto postupem, který není souladný s ustálenou soudní praxí, se odvolací soud neztotožnil, k obdobím nečinnosti, která soud prvního stupně správně identifikoval, přihlédl, vzal v úvahu, že i kdyby těchto období nečinnosti nebylo, bylo by posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé, a dospěl k závěru, že dle kritéria postupu orgánů veřejné moci je třeba korigovat základní částku odškodnění zvýšením o 5 %.

26. Ohledně kritéria jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] soud prvního stupně správně shledal, že dle tohoto hlediska není modfikace základní částky odškodnění na místě.

27. Ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] soud prvního stupně příhodně uvedl, že posuzované řízení nebylo řízení s typově zvýšeným významem, a správně vzal v úvahu, že po datu, kdy bylo v řízení meritorně rozhodnuto (tj. v období od 7. 12. 2012 do 23. 4. 2024), byl význam řízení pro žalobce nepatrný, když v tomto období bylo řízení vedeno o dvou žalobách pro zmatečnost, z nichž jedna byla zamítnuta pro opožděnost a druhá pro nepřípustnost (žádná z těchto žalob tedy nemohla mít úspěch a žalobce nemohl být v nejistotě o jejich výsledku), na čemž nic nemění (žalobcem poukazovaná) skutečnost, že usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2020 bylo žalobci přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. V podrobnostech lze proto i v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

28. Pokud žalobce v odvolání poukazoval na to, že v posuzovaném řízení předložil zprávy o zhoršeném zdravotním stavu, je třeba uvést, že v tomto směru soud prvního stupně nepřiléhavě konstatoval, že žalobce o svém zdravotním stavu soud v posuzovaném řízení neinformoval. Tato dílčí nepřesnost odůvodnění napadeného rozhodnutí se však správnosti závěru soudu o standardním významu posuzovaného řízení (v období od 18. 9. 2002 do 6. 12. 2012) nedotýká, neboť z poukazovaných lékařských zpráv neplyne, že by zdravotní stav žalobce byl natolik zhoršený, aby věc měla být vyřízena přednostně.

29. Pro úplnost je vhodné dodat, že soud prvního stupně nepochybil ani tím, když nezohlednil skutečnost, že žalobce v průběhu posuzovaného řízení dovršil věk [věk] let, když se tak stalo až v období, kdy již byl význam řízení pro žalobce nepatrný.

30. Pokud se žalobce domáhal zohlednění inflace, je třeba uvést, že požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek odškodnění s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení Nejvyšším soudem a Ústavním soudem opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, dostupný na https://nalus.cz), resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu).

31. V minulém roce k této otázce zaujal stanovisko Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, a od shora uvedených závěrů se neodklonil, když (vedle jiného) shledal, že „právo na to, aby se výše přiznávaných částek valorizovala tak, aby mechanicky zohlednila zvýšení životní úrovně a inflaci, nelze dovozovat ani kreativním výkladem ústavní zásady rovnosti“ a že „zadostiučinění za nemajetkovou újmu neodráží nutně hodnotu peněz v čase“.

32. Odvolací soud neshledal důvod, proč by se v poměrech této věci měl od výše reprodukovaných judikatorních závěrů odchýlit, a požadavek žalobce na valorizaci odškodnění opodstatněným neshledal.

33. Lze tedy uzavřít, že za období, kdy byl význam posuzovaného řízení pro žalobce nepatrný, žalobci odškodnění nenáleží. Za období, kdy byl význam posuzovaného řízení pro žalobce standardní (od 18. 9. 2002 do 6. 12. 2012, tj. za dobu 10 let a 2 měsíce, činí základní částka odškodnění 183 334 Kč [(2 x 10 000) + (8 x 20 000) + (2 x 1 667)]. Tuto částku je třeba modifikovat snížením o 30 % (za zvýšenou složitost procesní) a zvýšením o 5 % (za postup orgánů veřejné moci), ve výsledku je tedy třeba základní částku řízení snížit o 25 %; takovému snížení odpovídá částka 137 500,50 Kč (183 334 x 0,75). Vzhledem k tomu, že se žalobci dobrovolným plněním žalované dostalo částky vyšší (145 000 Kč), nebylo možné žalobě ani částečně vyhovět.

34. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu v napadených výrocích II. a III. Jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Výrok I. odvoláním dotčen nebyl.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalované náklady nevznikly.