pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku

[částka] s příslušenstvím (výrok I.), ohledně vícežalované částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] (výrok IV.). Takto nalézací soud rozhodl za zjištěného skutkového stavu, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič [jméno] [příjmení], odpovědnostně pojištěný u žalované. Při dopravní nehodě byli usmrceni dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] a dvě nezletilá vnoučata [jméno] a [jméno].

Pro žalobkyni představovala ztráta velké části nejbližší rodiny silný zásah do jejího psychického zdraví. Vztah mezi žalobkyní a zemřelými byl velmi intenzivní, když citovou újmu prohloubila skutečnost, že při dopravní nehodě zemřeli tři její nejbližší příbuzní, z toho dvě děti velmi malého věku. Tyto byly natolik intenzivní, že u ní došlo ke vzniku [anonymizována dvě slova] v důsledku prožitého utrpení. Zjištěný skutkový stav posoudil pod ust. § 2959 o. z., v návaznosti na ust. § 22

odst. 1 o. z. a podle zákona č. 168/1999 Sb., jehož konkrétní ustanovení citoval. Konstatoval,

že v [anonymizováno] nebylo sporu o tom, že jsou dány základní zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti škůdce za škodu, resp. nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku dopravní nehody, když škůdce porušil svou právní povinnost a v rozporu s dopravním značením nedal přednost

v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici. V důsledku tohoto jednání došlo k dopravní nehodě, jejímž následkem bylo i úmrtí tří příbuzných žalobkyně. Pasivní legitimace žalované jako odpovědnostního pojistitele škůdce byla rovněž nesporná. Předmětem sporu mezi účastníky zůstala pouze otázka výše odškodnění žalobkyni. Co se týče vyčíslení náhrady této nemajetkové újmy, soud vyšel z nálezu Ústavního soudu ve [anonymizováno] I. ÚS 2844/14, z [datum], a z rozsudku nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení výše základní částky náhrady vyšel

z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství v roce [rok], tj. v roce předcházejícím dopravní nehodě, která činila [částka], dvacetinásobek této částky pak po zaokrouhlení činí [částka]. Co se týče náhrady újmy způsobené [anonymizována dvě slova] spojeným se ztrátou [anonymizováno], bylo nesporné, že žalobkyni v průběhu [anonymizována dvě slova] bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka], které žalovaná uhradila před podáním žaloby. Tato částka se blíží dvojnásobku základní částky, soud ji proto považoval

s přihlédnutím k mimořádně intenzivnímu vztahu žalobkyně a její [anonymizováno] a rovněž vzhledem

k [anonymizována dvě slova], které se rozvinulo u žalobkyně v důsledku ztráty rodiny,

za přiměřenou všem okolnostem případu a dostatečně vystihující vzniklou újmu, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] při rozhodování o dovolání,

kdy Nejvyšší soud považoval částku [částka] za zcela odpovídající z hlediska proporcionality a zásad slušnosti i odpovídající přiznané výši náhrady v obdobných věcech (s odkazem

na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Ohledně odškodnění žalobkyně za utrpení spojené s úmrtím vnoučat soud stanovil základní částku ve shodě se závěry uvedenými

v rozhodnutí Okresního soudu ve [obec] na 50 % z částky [částka] s ohledem

na vzdálenější stupeň příbuzenství, neboť se nejedná o nejbližší příbuzné zmiňované judikaturou (manžel, rodiče či dítě), tedy základní částka ve vztahu ke každému z dětí činí [částka].

Soud dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro zvýšení této základní částky vzhledem

k intenzivním vztahům v rodině a rovněž s přihlédnutím k závažným psychickým problémům žalobkyně, ke kterým u ní došlo v důsledku této tragické události, a navýšil uvedenou náhradu shodně se závěry Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] o 50 %, tedy za adekvátní částku považoval [částka] připadající na každé ze zemřelých dětí. Žalovaná již žalobkyni

z tohoto titulu poskytla celkem částku [částka], tedy [částka] ve vztahu ke každému

ze zemřelých vnoučat, proto jí byla stanovena povinnost doplatit žalobkyni částku [částka]

ve vztahu ke každému z vnoučat, tedy celkem [částka]. V části, v níž se žalobkyně domáhala

zaplacení částky [částka] z titulu ztížení společenského uplatnění, které u ní nastalo

v důsledku psychického [anonymizováno], které se rozvinulo v reakci na uvedenou tragickou událost, soud s poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a touto nemajetkovou újmou žalobkyně. [anonymizováno]

[anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle § 2959 o. z., nikoli podle jiných ustanovení občanského zákoníku. Soud konstatoval, že judikatura Nejvyššího soudu v otázce odškodňování sekundárních obětí je ustálená a Nejvyšší soud se od ní neodchýlil ani po účinnosti nového občanského zákoníku. V tomto směru soud odkázal

na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a shodně i ve [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky [částka], kterou vynaložila na znalecký posudek, který stanovil výši ztížení společenského uplatnění. Zde soud konstatoval, že se nejedná o majetkovou škodu žalobkyně, která by byla v příčinné souvislosti

s předmětnou dopravní nehodou. Jedná se o náklady, které byly vynaloženy k uplatnění práva žalobkyně na náhradu vzniklé škody na zdraví. Vzhledem k tomu, že v tomto rozsahu

byla žalobkyně v [anonymizováno] neúspěšná, soud jí tuto náhradu nemohl přiznat. O nákladech [anonymizováno] mezi účastníky rozhodl podle § 150 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné a přípustné odvolání.

3. Žalobkyně nalézacímu soudu vytkla, že ve svém rozhodování odkázal a vycházel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém se Nejvyšší soud mj. při rozhodování o dovolání obviněného řidiče [jméno] [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu

v [obec] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], zabýval i výší přiznaného nároku žalobkyni [jméno] [příjmení] před soudem druhého stupně. Krajský soud v [obec] v adhezním [anonymizováno] pochybil, když dva nároky poškozené [jméno] [příjmení] (tj. nárok na odškodnění duševních útrap a dále nárok na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění) sloučil do jednoho, a odůvodnění jeho rozhodnutí v adhezním [anonymizováno] je tudíž nepřezkoumatelné, navíc se vůbec nevypořádal

s celým uplatněným nárokem. Toto rozhodnutí se však stalo základem pro na ně navazující rozhodnutí - usnesení Nejvyššího soudu [číslo jednací] a rozsudek zde napadený. Soudu vytkla jeho závěr, že„ rozhodující a podstatné je, že z obsahu spisového materiálu a výroku rozsudku soudu II. stupně je nepochybné, že ve vztahu k poškozené bylo rozhodováno

o náhradě nemajetkové újmy spočívající v náhradě utrpěných duševních útrap“. Poukázala dále na rozsudek Okresního soudu ve [obec], z něhož je zřejmé, že za každé ze zemřelých vnoučat byla přiznána prarodičům [anonymizováno] každému částka [částka], tj. stejná částka, jakou přiznal soud zde žalobkyni, ve vztahu k zemřelé [jméno] [příjmení] byla manželům [příjmení] přiznána každému částka [částka], zatímco [jméno] [příjmení] přiznal nalézací soud částku [částka], což je logické, neboť [jméno] [příjmení] byla dcerou [jméno] [příjmení], tedy blízká příbuzná v řadě první, zatímco ve vztahu k manželům [příjmení] byla snachou. Je zřejmé, že oba soudy postupovaly podle stejných kritérií uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.

[spisová značka], nelze však přehlédnout, že rozsudkem Okresního soudu ve [obec]

bylo rozhodováno„ pouze“ o náhradě újmy způsobené [anonymizována dvě slova], tedy o jednom nároku, zatímco v případě zde žalobkyně rozhodoval nalézací soud o dvou nárocích – náhradě

za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] a dále za [anonymizována dvě slova] a přesně vyčíslené ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně dovozovala, že pokud je bráno v potaz, že rozdíl

[částka] za [anonymizována dvě slova] v porovnání se smrtí snachy je přiměřený, je zřejmé, že za dva prokazatelné nároky byla žalobkyně v [anonymizováno] před nalézacím soudem odškodněna stejně jako žalobci a) a b) v [anonymizováno] vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka],

což je v rozporu s principem garantovaným v § 13 o. z. Konstatovala, že byla poškozena,

a položila otázku, zda je udržitelné postupovat i nadále podle kritérií uváděných v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že totiž v případě, pokud se [anonymizováno] útrapy rozvinou do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], je možné náhradu podle § 2959 o. z. přiměřeně zvýšit. Dovozovala, že tato konstrukce je příliš krkolomná, postup podle § 2910 a 2958 o. z. se jeví přímější a právně čistší. Dále vytkla nalézacímu soudu závěr, že žaloba není důvodná v části,

v níž se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu ztížení společenského uplatnění, které

u ní nastalo v důsledku psychického [anonymizováno], které se rozvinulo v reakci na uvedenou tragickou událost. Žalobkyně brojila proti závěru nalézacího soudu, pokud s poukazem

na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a touto nemajetkovou újmou žalobkyně. Dovozovala, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]

[anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve smyslu

§ 2910 o. z. a § 2927 o. z. lze zásah řidiče [jméno] [příjmení], považovat za zásah do absolutního práva žalobkyně. V daném případě nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce

a vzniklou újmou na zdraví žalobkyně coby sekundární oběti, když škůdcem způsobené tragické úmrtí členů rodiny bylo nepochybně podstatnou a rozhodnou příčinou, která se na újmě

na zdraví žalobkyně jako na nepříznivém následku podílela. Připustila, že Nejvyšší soud pokračuje v linii rozhodnutí, která popírají příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce

a vznikem nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. u jiné osoby, než primárně poškozené. Tuto linii zastával Nejvyšší soud beze změny ještě dlouho po přijetí nového občanského zákoníku

(např. i v usnesení [spisová značka], který se odvolával na rozhodnutí z let [rok] a [rok]), jeho rozhodování je však předmětem trvalé kritiky zejména v odborných článcích a komentářích, důsledkem čehož je postupné korigování judikatury, jako je tomu např. v rozhodnutí

[spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud příčinnou souvislost mezi škodnou událostí a újmou na zdraví sekundární oběti připouští, nesystémově však nabízí odškodnění podle § 2959 o. z. Pokud právní úprava platná od [datum] nově zavedla příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a duševními útrapami sekundární oběti podle § 2959 o. z., není důvod v případě,

kdy se u sekundární oběti rozvine újma na zdraví a jedná se o následek jednání škůdce, příčinnou souvislost podle § 2958 o. z. popírat. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek

ve výroku II. zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu [anonymizováno].

4. Žalovaná v podaném odvolání napadla vyhovující výrok I. přezkoumávaného rozsudku. Poukázala na to, že v „ pilotním“ rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn.

[spisová značka], v němž Nejvyšší soud navázal výši náhrady nemajetkové újmy na násobky průměrné mzdy, kdy za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných

a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, nezletilé děti) nejvýš dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Nalézacímu soudu vytkla, že nesprávně právně posoudil věc, když žalobkyni přiznal náhradu

za újmu spočívající v duševních útrapách dle § 2959 o. z. zvýšenou o více než 50 % oproti základní částce vymezené v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zároveň porušil princip proporcionality, na který sám poukazuje v posledním odstavci str. 6 napadaného rozsudku, když žalobkyni přiznal neúměrně vyšší náhradu, než jakou obdrželi poškození prarodiče [příjmení]

z části mimosoudně, z části dle rozsudku Okresního soudu ve [obec], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná se ztotožnila se zvýšením základní částky [částka] o 50 % v případě náhrady citové újmy za ztrátu vnoučat žalobkyně. Základní částka byla v případě vnoučat poměrně snížena

s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství. Za ztrátu [anonymizováno] pak ale nalézací soud zvýšil plnou základní částku [částka] fakticky o 89 %, tedy téměř na dvojnásobek, což nelze považovat

za částku„ zcela odpovídající z hlediska proporcionality a zásad slušnosti i odpovídající přiznané výši náhrady v obdobných věcech“. Konstatovala, že soudem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nepřiléhavé. Je pravdou, že v něm Nejvyšší soud označil náhradu ve výši [částka] za„ ještě přijatelnou“. V posuzované [anonymizováno] šlo ale o náhradu újmy poškozeného ve věku 7 let, který přišel o matku jako osobu, která mu byla nejbližší, se kterou měl nejsilnější citový vztah a která o něho pečovala sama bez jeho otce. Vztah k matce představoval pro poškozeného nezpochybnitelný a rovnocenným způsobem nenahraditelný základ jeho dalšího osobního rozvoje, výchovy a dlouhodobé životní perspektivy ústící v jeho budoucí dospělost. Ztráta matky zasáhla do života poškozeného mimořádně závažným způsobem. Poškozený se musel vyrovnat nejen se samotným faktem úmrtí matky, tento traumatizující prožitek byl u něho značně zesílen ještě okolností, že mu byl osobně fyzicky také sám přítomen, že k němu došlo během vyjížďky na kolech, která měla být naopak příjemným společně stráveným časem, a že musel celou věc – alespoň v prvním období bezprostředně po nehodě – vnímat za situace, kdy sám byl těžce zraněn, byl [anonymizováno] v nemocnici a neměl tudíž oporu ve stálé přítomnosti jiné blízké osoby. Žalobkyně se zjevně nenachází ve srovnatelné situaci. Pokud se Okresní soud ve [obec] i Obvodní soud pro Prahu 6 shodly v tom, že v dané [anonymizováno]

je přiměřené zvýšení základní částky o 50 % z důvodu fakticky maximálního naplnění rozhodných kritérií, pak měl nalézací soud nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítnout. Základní částky zvýšené o 50 % činí celkem částku [částka] (2 x 265 000 x 1,5 + 530 000 x 1,5).

Před podáním žaloby obdržela žalobkyně náhradu ve výši [částka], která byla

mj. objektivizována znaleckým posudkem [anonymizováno] MUDr. [jméno] [příjmení]. Navíc představuje částku o [částka] vyšší, než obdrželi poškození prarodiče [příjmení], kteří utrpěli shodnou újmu s žalobkyní, která ale navíc na rozdíl od nich trpěla zásadními duševními problémy již před předmětnou dopravní nehodou. Žalobkyni tak byla nahrazena celá citová újma za ztrátu všech

tří osob blízkých. Odvolacímu soudu navrhla, aby ve vyhovujícím výroku změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

5. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná. Odmítla odvolací argumentaci žalobkyně s poukazem na nález Ústavního soudu ve [anonymizováno] I. ÚS 1764/19 a její výtku nalézacímu soudu, že sám neaplikoval a nevyhodnotil všechna rozhodná kritéria pro posouzení výše náhrady nemajetkové újmy žalobkyně coby sekundární oběti usmrcení osob blízkých dle § 2959 o. z. Konstatovala,

že nalézací soud vyšel při svém rozhodování mj. ze zjištění učiněných v rámci [anonymizována dvě slova]. Vycházel přitom zejm. z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] vydaného v [anonymizována dvě slova] obžalovaného [jméno] [příjmení], ve kterém byl proveden znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], který prokazuje výši náhrady újmy žalobkyně dle § 2959 o. z. Dále vycházel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kterým bylo ukončeno adhezní [anonymizováno]. Konečně pak vycházel i ze skutkových okolností případu, zjištěných v [anonymizováno] před Okresním soudem ve [obec] ve [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], ve kterém byly [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]

[částka]. Tato částka byla žalobkyni žalovanou zcela uhrazena před podáním žaloby již

na základě výsledku adhezního [anonymizováno]. Tím se žalobkyni dostalo peněžité náhrady plně vyvažující její utrpení, která byla objektivizována znaleckým posudkem. Nalézací soud tak postupoval správně podle ust. § [číslo] věty první, kdy náhradu újmy žalobkyně bylo možno přesně určit

na základě znaleckého posudku, který provedl jako důkaz. Ke stejnému závěru ostatně dospěl

i Nejvyšší soud v rámci zmíněného usnesení, kterým bylo ukončeno adhezní [anonymizováno]. Dovozovala, že nalézací soud nárok žalobkyně dostatečně zhodnotil. Stejně tak odmítla výtku žalobkyně,

že jí nalézací soud nesprávně zamítl žalobu v části, v níž se domáhá zaplacení částky

[částka] z titulu náhrady ztíženého společenského uplatnění dle ust. § 2958 o. z. Zdůraznila, že újma žalobkyně na zdraví nebyla způsobena přímo škodní událostí (dopravní nehodou),

jíž nebyla osobně účastna. Přímou příčinou vzniku [anonymizováno] žalobkyně byl až následek této škodní události – úmrtí blízkých rodinných příslušníků. Příčinná souvislost je proto dána mezi újmou na zdraví žalobkyně a úmrtím rodinných příslušníků. V daném případě jde o postižení druhotné oběti, způsobené smrtí blízkého člověka, a tuto újmu je nutno posuzovat (odškodnit) dle § 2959 o. z., nikoliv dle § [číslo] či § 2956 o. z. Poukázala na to, že judikatura Nejvyššího soudu v otázce odškodňování sekundárních obětí je ustálená a konstantní a Nejvyšší soud se od ní neodchýlil ani po účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde byla podrobně vymezena kritéria rozhodná

pro výši satisfakce pro osoby blízké osobě, která byla usmrcena, nebo u které došlo k závažnému ublížení na zdraví. Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí],

sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud v tomto posledním rozsudku odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (kde byla přímo žalobkyně poškozenou), ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vznik [anonymizována dvě slova] svědčí

o míře zásahu do práv sekundární oběti, zejména o jeho mimořádné intenzitě. Proto dovodil,

že pokud poškozená doložila, že v důsledku smrti osob jí blízkých došlo k [anonymizována dvě slova], které je trvalého rázu a má povahu ztížení společenského uplatnění v tom směru,

že do budoucna omezuje seberealizaci ve sféře rodinného, kulturního a společenského života,

což poškozené znemožňuje žít plnohodnotný život, jaký žila před předmětnou dopravní nehodou, lze tuto skutečnost vzít v úvahu při rozhodování o nárocích podle § 2959 o. z.,

a dát zmíněné skutečnosti odpovídající výraz ve výši přiznaného nároku na odčinění nemajetkové újmy. Vznik [anonymizována dvě slova] lze zohlednit právě při posuzování výše náhrady

dle § 2959 o. z. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek ve výroku II. potvrdil.

6. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované. Odmítla tvrzení žalované, že nalézací soud nesprávně právně posoudil věc, když žalobkyni přiznal neúměrně vyšší náhradu, než jakou obdrželi příbuzní poškození prarodiče [příjmení] z části mimosoudně a z části dle rozsudku Okresního soudu

ve [obec] č. j. [číslo jednací]. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že žalobkyni přiznal soud neúměrně vyšší náhradu, než obdrželi poškození prarodiče [příjmení], kteří utrpěli shodnou újmu s žalobkyní. Zdůraznila, že toto občanskoprávní [anonymizováno] je negativně ovlivněno zmatečným postupem trestních soudů v [anonymizováno] proti obžalovanému [jméno] [příjmení] při rozhodování o nárocích žalobkyně v adhezním [anonymizováno] a rovněž nesprávným postupem nalézacího soudu, který nepostupoval podle zásad, které pro stanovení výše náhrad stanovil Ústavní soud v nálezu

I. ÚS 1764/19, ze dne [datum]. Pokud však nalézací soud veden snahou postupovat podle

§ 13 občanského zákoníku srovnává náhradu újmy přiznanou za ztrátu vnoučat manželům [příjmení] a [jméno] [příjmení] a přiznává [jméno] [příjmení] výrokem I. rozsudku napadeného žalovanou nárok na doplacení částku [částka], nelze tuto částku započítávat a jakkoliv porovnávat s částkami přiznanými za [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to mj. i proto, že příbuzenský vztah žalobkyně a [jméno] [příjmení] byl bližší (matka – dcera) než příbuzenský vztah manželů [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] byla jejich snachou. Nalézací soud, stejně jako Nejvyšší soud v rozsudku [spisová značka] posuzoval výši újmy žalobkyně způsobené [anonymizována dvě slova] spojeným se ztrátou [anonymizováno] a dospěl k závěru, že s přihlédnutím k mimořádně intenzivnímu vztahu žalobkyně a její [anonymizováno] náleží žalobkyni odškodnění ve výši [částka]. Tato částka odpovídá způsobeným [anonymizováno] útrapám spojeným se ztrátou [anonymizováno] a snahu žalované jakkoliv dopočítávat a směšovat tuto náhradu s náhradami za ztrátu vnoučat nelze akceptovat. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek ve výrocích I. a IV. jako věcně správný potvrdil.

7. U jednání odvolacího soudu pak žalobkyně znovu poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1764/19 a znovu zdůraznila, že v tomto [anonymizováno] uplatnila dva nároky. Jednak náhradu

za [anonymizováno] útrapy a jednak nárok na ztížení společenského uplatnění za [anonymizována dvě slova], které se u ní vyvinulo právě po prožitém traumatu. Zdůraznila, že zákon č. 89/2012 Sb.

- občanský zákoník definuje oba tyto nároky jako způsobilé pro odškodnění.

8. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že navýšení základní částky odškodnění za [anonymizováno] útrapy žalobkyně bylo stanoveno příliš vysoko oproti navýšení, kterého se dostalo manželům [příjmení]. Ti sice nebyli pokrevními příbuznými zemřelé [jméno] [příjmení], ale oproti žalobkyni zase museli sdílet útrapy jejich přeživšího syna. Setrvala i na tom, že nárok žalobkyně

na odškodnění ztížení společenského uplatnění není dán, a nalézací soud postupoval správně, pokud tento nárok zamítl.

9. Odvolací soud zopakoval důkaz rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. [číslo jednací], z něhož zjistil, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří byli prarodiči zemřelých nezl. dětí ze strany jejich otce, oba po smrti snachy a vnoučat podstoupili [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] byla uznána invalidní ve III. stupni, s poklesem pracovní schopnosti o 70 %. Obě měli k vnoučatům velmi silný citový vztah, dědeček zvláště k nezl. [jméno], ve kterém viděl pokračovatele rodu. Základní částka odškodnění, kterou temní soud stanovil shodně s nalézacím soudem v této [anonymizováno], činila 50 % z [částka],

tedy [částka], za každé z nezl. dětí, kterou soud navýšil o 1,5 násobek, tedy každý z prarodičů byl odškodněn částkou [částka] za každé z nezl. dětí. Ve vztahu k zemřelé [jméno] [příjmení] pak základní částku odškodnění [částka] naopak ponížil o 25 % s odůvodněním, že zemřelá [jméno] [příjmení] nebyla jejich pokrevní příbuznou, do jejich rodiny se přivdala. Proto výše odškodnění za ni činila pro každého z manželů jako tchýni a tchána zemřelé částku [částka].

10. Po takto zopakovaném dokazování pak odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i [anonymizováno], které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že žádné z podaných odvolání není důvodné.

11. Předně lze konstatovat, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil

i po stránce právní.

12. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně o tom, že Krajský soud v [obec]

v adhezním [anonymizováno] vážně pochybil, když dva nároky poškozené [jméno] [příjmení] (tj. nárok

na odškodnění duševních útrap a dále nárok na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění) sloučil do jednoho a odůvodnění jeho rozhodnutí v adhezním [anonymizováno] je tudíž nepřezkoumatelné, navíc se vůbec nevypořádal s celým uplatněným nárokem. Toto rozhodnutí

se stalo základem pro na ně navazující rozhodnutí – usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.

[spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], a rozsudek zde napadený. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že z rozhodnutí Krajského soudu v [obec] není patrno, podle jakého ustanovení o. z.

soud v adhezním [anonymizováno] při odškodňování žalobkyně postupoval, což konečně konstatoval

i Nejvyšší soud, který rozhodoval o dovolání proti tomuto rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] a ve svém usnesení pak zcela jasně vyložil, že v [anonymizováno] před soudy nižších stupňů

bylo rozhodováno ve vztahu k poškozené zde žalobkyni o odčinění nemajetkové újmy podle

ust. § 2959 o. z., která se skládala z požadavků na odčinění duševních útrap včetně ztížení společenského uplatnění. Navíc rovněž vyložil, že v dané [anonymizováno] poškozená nebyla přímou účastnicí dopravní nehody a nebylo jí v jejím důsledku ublíženo na zdraví, a proto není splněn předpoklad uvedený v § 2958 občanského zákoníku pro přiznání nemajetkové újmy podle tohoto ustanovení.

Požaduje proto důvodně nároky podle § 2959 občanského zákoníku. Skutečnost, že [anonymizováno] utrpení poškozené se rozvinulo v [anonymizována dvě slova], svědčí o mimořádné intenzitě citové újmy poškozené v důsledku úmrtí třech osob, a neodpovídá zpravidla se vyskytující citové újmě vyvolané v důsledku úmrtí blízkých osob. Lze mít za to, že toto mimořádné [anonymizováno] utrpení poškozené může být odčiněno v rámci náhrady nemajetkové újmy sekundární oběti podle § 2959 občanského zákoníku tak, aby bylo vyváženo její utrpení. Dále pak odvolací soud na tomto místě konstatuje, že k tomuto rozhodnutí se výslovně přihlásil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s jasnou právní větou„ Rozvoj [anonymizována dvě slova]

u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel

pro rozhodování o její výši.“

13. Z uvedeného je nejen zřejmé, že v adhezním [anonymizováno] byly odškodněny nároky žalobkyně podle

§ 2959 občanského zákoníku, ale rovněž je judikatorně odpovězeno na primární námitku žalobkyně, že jí vedle odškodnění nemajetkové újmy podle ust. § 2959 o. z. náleží i odškodnění ztížení společenského uplatnění („ ZSU“). Nalézací soud zcela souladně s judikaturou Nejvyššího soudu uzavřel, že pokud žalobkyně nebyla primární obětí předmětné autonehody, nenáleží

jí odškodnění za ZSU, pouze její odškodnění nemajetkové újmy podle ust. § 2959 o. z. může být z tohoto důvodu zvýšeno. Není tedy po právu důvodný požadavek žalobkyně na odškodnění ZSU, a nalézací soud postupoval zcela správně, pokud tento nárok zamítl. Odvolací soud

pak vzhledem k odvolací argumentaci žalobkyně dodává, že tento závěr není nikterak rozporný ani s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1764/19, na který žalobkyně opakovaně poukazovala. V citovaném nálezu Ústavní soud jasně vyložil, že„ Obecné soudy mají široké meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a především spravedlivého rozhodnutí, odůvodněného kritérii tohoto druhu náhrady škody. Ústavně konformní výklad § 2959 občanského zákoníku, upravujícího odčinění duševních útrap při usmrcení osoby blízké, vyžaduje, aby obecné soudy aplikovaly kritéria pro výpočet odčinění imateriální újmy vymezená judikaturou Nejvyššího soudu jen jako vodítko, které

je však nezbavuje povinnosti zvažovat a náležitě vyložit, zda konkrétní případ neodůvodňuje odchylku

od takového výkladového základu (nahoru, či dolů); jinak se dopustí porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny“ Veškerým těmto požadavkům však nalézací soud v napadeném rozsudku zcela dostál, když zřetelně a přezkoumatelným způsobem vyložil, z jakého ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu vycházel, proč pod toto ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav a jak jej vyložil, když přezkoumatelným způsobem objasnil, jak dospěl k základní částce odškodnění

a podle jakých kritérií tuto navýšil a jak dospěl k celkové výši odškodnění.

14. Odvolací námitky žalobkyně tedy odvolací soud neshledal důvodnými.

15. Důvodnou však neshledal ani námitku žalované ohledně nepřiměřeně vysokého zvýšení základní částky odškodnění žalobkyně podle ust. § 2959 o. z., a to v porovnání se stanovenou mírou odškodnění manželů [příjmení]. Nutno mít na paměti, že zemřelá [jméno] [příjmení] nebyla pokrevní příbuznou manželů [příjmení], byla to jejich snacha. Pokud pak manželé [příjmení]

po prodělaném šoku z tragédie, která se v jejich rodině udála, oba museli být [anonymizována dvě slova], byl tento stav důsledkem nejen ztráty vnoučat a snachy, ale rovněž i toho, že museli snášet utrpení svého syna, jediného přeživšího, který se po autonehodě znovu přistěhoval do jejich domácnosti. Naproti tomu zemřelá [jméno] [příjmení] byla dcerou zde žalobkyně, tedy jejím přímým potomkem, když nalézací soud správně zjistil, že jejich vzájemné vztahy se posílily v době, kdy otec rodinu opustil a žalobkyně zůstala sama s pěti dětmi, když to byla navíc právě zemřelá dcera, která žalobkyni pomáhala i s péčí o ochrnutého bratra (syna zde žalobkyně), kterou mu poskytovala i po svém sňatku, kdy za matkou a bratrem dojížděla, aby o něj pečovala v době matčiny nepřítomnosti. Nelze rovněž [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]

[anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

16. Pokud tedy nalézací soud navýšil základní částku odškodnění na 1,89 násobek právě z důvodu přímé pokrevní příbuznosti, mimořádně intenzivního citového vztahu mezi žalobkyní a její zemřelou dcerou a z důvodu závažného psychického [anonymizováno] žalobkyně jako sekundární oběti autonehody, rozhodl zcela správně, přesně v intencích žalobkyní zmiňovaného nálezu Ústavního soudu Odvolací soud se s tímto právním posouzením zcela ztotožňuje.

17. Nalézací soud rovněž nepochybil, pokud rozhodl, že při respektu k ust. § 13 zákona

č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je přiměřené a správné, aby žalobkyně byla za ztrátu vnoučat odškodněna stejně jako prarodiče [příjmení], když [anonymizováno 33 slov].

18. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud neshledal žádné z podaných odvolání důvodným a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil za použití ust. § 219 o. s. ř. včetně správných akcesoricky navazujících výroků.

19. Při rozhodování o nákladech odvolacího [anonymizováno] byl odvolací soud veden shodnou úvahou jako soud nalézací, když shodně zohlednil mimořádně tragické okolnosti celého případu a částečný úspěch žalobkyně, což považuje za okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které odepřel převážně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů [anonymizováno] za použití ust. § 150 o. s. ř.