pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 121/2014 - 800,

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.) a dále povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky shora uvedené s tím, že je požadována náhrada škody z důvodu nesprávného úředního postupu na straně státu. Toho se dle žalobních tvrzení dopustil vedlejší účastník na straně žalované v pozici soudního exekutora, když umožnil, že [právnická osoba] dopravní společnost spol. s r. o., se sídlem [adresa] (dále též jen„ BDS“), která byla dlužnicí žalobkyně, i poté, co bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce na majetek povinné sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), disponovala se svým majetkem tak, že zabránila žalobkyni v uspokojení jejích pohledávek. Pohledávka oprávněné (zde žalobkyně) [částka] € s příslušenstvím a náklady oprávněné tak zcela uspokojeny nebyly. Nalézací soud rozhodoval za procesní situace, kdy jeho předcházející rovněž zamítavé rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 400/2017 - 436. Konstatoval, že další odpovědnostní titul shledávala žalobkyně v postupu exekutora v rozporu s § 46 exekučního řádu, kdy tento vykázal nečinnost ke známým dlužníkům povinného ke dni [datum]. O některých se dozvěděl dne [datum] při provádění výkonu rozhodnutí prodejem všech použitelných movitých věcí v sídle provozovny. Podáním ze dne [datum], žalobkyně specifikovala, co je předmětem dalšího řízení, a to ve směru pohledávek povinné, které neměl exekutor žádným způsobem zohlednit v rámci možného průběhu exekuce, a to od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] od [právnická osoba] s.r.o. ve výši [částka], od [právnická osoba] [jméno] zasilatelství ve výši [částka], od [právnická osoba] [obec] ve výši [částka] a dále [právnická osoba] ve výši [částka] a u [právnická osoba] [příjmení] s.r.o. nebyla uvedena žádná částka. Nalézací soud se dále zabýval soupisem drobného majetku ze dne [datum] a osudem věcí, a to autochladnička, autochladnička [příjmení], kopírovací stroj NB Premio 2030, notebook Premio, notebook Asus, notebook, monitor, paletovací vozík, paletovací vozík, paletovací vozík PC plus příslušenství a sekačka a na základě soupisu ze dne [datum] televize Samsung úhlopříčka 133 ks, navigace Mio 2 ks, mobilní telefon Nokia, teploměr, digitální autonabíječka Solit, digitální manometr v obalu a tlaková pistole vzduchová. Konstatoval, že v přípisu ze dne [datum] vedlejší účastník na straně žalované vyhověl tzv. vysvětlovací povinnosti a uvedl, že co se týká shora uvedených věcí movitých, tyto sice byly sepsány v protokolech ze dne [datum] a [datum], a to na základě přehledu majetku vystaveného Bartovickou dopravní společností spol. s r.o. Tyto movité věci se však vedlejšímu účastníkovi nepodařilo fyzicky dohledat. Osud uvedených movitých věcí není vedlejšímu účastníkovi znám. Dne [datum] navíc došlo k přerušení exekučního řízení podaným insolvenčním návrhem vůči povinné. Nalézací soud zrekapituloval postupně podání účastníků a jejich obsah a zabýval se jednotlivými pohledávkami žalobkyně, o kterých žalobkyně tvrdila, že nebýt nesprávného úředního postupu exekutora, byly by jí v rámci exekučního řízení uhrazeny, resp. byly by vymoženy. Vzal v potaz i dokumenty zveřejněné v insolvenčním rejstříku ohledně řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kdy ze soupisu majetkové podstaty pod položkou b6 vyplývá, že žádný z majetků, které uvádí žalobkyně, nedohledal ani insolvenční správce. Nalézací soud vyšel z prokázaného průběhu exekučního řízení, a to ze spisu Exekutorského úřadu JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), a to tak, že usnesením Okresního soudu v Ostravě, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce podle notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [spisová značka], vydaného notářkou [jméno] [příjmení], provedením exekuce byl pověřen JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 6. Soudní exekutor vydal dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] k uspokojení pohledávky žalobce, jakožto oprávněného, [částka] EURO s příslušenstvím, a to prodejem podniku povinné. Správcem podniku byla ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl dále vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné, k tomuto byly sepsány jejich přehledy. Dne [datum] došlo k blokaci účtů u Československé obchodní banky. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ zákon“ nebo„ OdpŠk“), jehož konkrétní ustanovení citoval, a to v návaznosti na zákon č. 120/2001 Sb. – exekuční řád (dále též„ ex. ř.“), podle něhož posuzoval splnění povinností exekutora na straně vedlejšího účastníka. Konstatoval, že k opakovaným výzvám soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobce vytyčil 4 okruhy, ve kterých shledává nesprávný úřední postup soudního exekutora při výkonu exekutorské činnosti. Soud se zabýval tvrzením žalobce, že soudní exekutor fakticky existující věci v době konání soupisu nemovitých věcí dne [datum] a [datum] nezajistil - autochladnička, autochladnička [příjmení], kopírovací stroj NB Premio 2030, notebook Premio, notebook Asus, notebook, monitor, paletovací vozík, paletovací vozík, paletovací vozík PC + příslušenství a sekačka, a dále v soupisu ze dne [datum], a to televize Samsung úhlopříčka 130, 3 kusy navigace Mio, 2 kusy mobilní telefon Nokia, teploměr digitální, autonabíječka Solid, digitální manometr v obalu, tlaková pistole vzduchová. Konstatoval, že pokud žalobkyně předložila soudu inventární soupis drobného majetku ze dne [datum], nejedná se o soupis existujícího drobného majetku, ale majetku teoreticky drženého povinnou. Jak vyplývá z protokolu o soupisu movitých věcí ze dne [datum] a [datum], tento byl sepsán, jako majetek fakticky dohledaný a zajištěný. Co se týká tvrzení žalobkyně ohledně nesprávného úředního postupu exekutora, a to v tom směru, že nezajistil na základě přehledu majetku tyto movité věci autochladnička a autochladničku [příjmení], kopírovací stroj NB Premio 2030, notebook Premio, notebook Asus, notebook Monitor, paletovací vozík, paletovací vozík, paletovací vozík PC plus příslušenství plus sekačka, to vše v pořizovací ceně [částka], měl naopak soud za prokázané, ze shora uvedených protokolů že exekutor uvedené věci dohledal, sepsal a zajistil. Soud má za to, že se jednalo pouze o tvrzení žalobkyně, které však žádným způsobem, ani po výzvách soudu, nebylo prokázáno, a to v tom směru, že by to byl soudní exekutor, který by fakticky existující věci v době konání soupisu nemovitých věcí dne [datum] a [datum] tyto nezajistil. Naopak měl soud za prokázané z protokolu o soupisu movitých věcí ze dne [datum] a [datum], že jako movité věci byly zjištěny pouze věci - televize Samsung úhlopříčka 130 černá, navigace Mio model NC 720, včetně 2x nabíječky do auta, 2 x držák v odhadu výtěžnosti [částka], navigace Mio model NC 710 plus nabíječka do auta v ceně [částka], držák na navigaci Mio v ceně [částka], držák na navigaci neznačkový v ceně [částka], mobilní telefon Nokia [číslo] v ceně [částka], mobilní telefon Nokia [číslo] v ceně [částka], slovenská čtečka mýtného, dále digitální teploměr v odhadu výtěžnosti [částka], autonabíječka Solit za [částka], digitální manometr v obalu [částka], tlaková pistole [částka], autonabíječka na mobil Nokia [částka]. Nalézací soud dospěl k závěru, že tyto movité věci byly fakticky ze strany exekutora dne [datum] sepsány s tím, že byly dány do skladu exekutorského úřadu. Nalézací soud konstatoval, že v exekučním spisu nenalezl záznam o tom, že by shora uvedené movité věci byly fakticky ze strany exekutora vydraženy. Za dané situace je na místě pouze otázka, zdali dále uvedené věci jsou ve skladu soudního exekutora, když se však se zákona podává skutečnost, že shora uvedené věci v situaci, kdy byla prohlášena insolvence a bylo zahájeno insolvenční řízení vůči povinné, byla povinnost exekutora tyto věci insolvenčnímu správci vydat, měly být zahrnuty do insolvenční podstaty a dále s nimi nemělo být nakládáno. [jméno] žalobkyně postavila tvrzený nesprávný postup exekutora v tom, že pověřený exekutor nezajistil na základě přehledu majetku shora uvedené movité věci s tím, že individuálně označený movitý majetek nebyl pověřený soudním exekutorem zajištěn v souladu s ustanovením § 66 a následující exekučního řádu. K tomu soud konstatoval, že je nutné rozlišovat jednotlivé okolnosti a skutečnosti v samotném exekučním řízení. Pakliže žalobce odkazoval na inventární majetek, jednalo se pouze o soupis movitých věcí, který byl pouze inventárním soupisem, nikoliv faktickým soupisem vykonaným ze strany exekutora. Jednalo se o soupis, který byl dán exekutorovi ze strany původního povinného. Teprve na základě faktického zjištění to byl exekutor, který dne [datum] a [datum] vykonal provedení exekuce, sepsal protokol o soupisu movitých věcí, ze kterého vyplývalo, které konkrétní movité věci fakticky u původního povinného fakticky našel a které fakticky sepsal. Pakliže žalobkyně namítá nesprávný úřední postup exekutora, který měl spočívat v nezajištění movitých věcí, soud uvedl, že naopak z protokolu o soupisu movitých věcí vyplývá, že tyto zajištěné byly a byly předány vyjma televize Samsung úhlopříčka 130 do skladu exekutorského úřadu. Jedinou spornou položkou je televize Samsung úhlopříčka 130 cm černá plazma, která nebyla ze strany exekutora zajištěna a byla ponechána v areálu původního úpadce. Avšak naopak skutečnost, že by tato televize patřila do majetku původního povinného, nijak nevyplývá z uvedeného inventurního soupisu drobného majetku předloženého ze strany žalobkyně dne [datum]. Tato položka se v uvedeném přehledu nenachází. Lze tak dojít k závěru, že i vzhledem k tomu, že to byl exekutor, který shora uvedený televizor ponechal přímo v areálu povinné a evidentně dospěl také k závěru, že se nejedná o majetek, který by byl ve vlastnictví povinné. Soud konstatoval, že zde neshledal nesprávný úřední postup exekutora, který měl spočívat v nezajištění věcí, když naopak movité věci, které exekutor fakticky v areálu původního povinného dohledal, také zajistil a uskladnil je ve skladu exekutora. Co se týká uvedené televize, tato evidentně nebyla ve vlastnictví povinné. Co se týká pohledávek, které měla povinná vůči třetím osobám, nalézací soud konstatoval, že tyto byly předloženy jako existující v seznamu odběratelů na č. l. 22 exekučního spisu. Zabýval se možnostmi soudního exekutora, oprávněné a povinné k možnostem vymáhání dlužných částek od dlužníků povinné. Vyložil podstatu tzv. úkojného práva a zabýval se k jednotlivým tvrzeným nesplaceným pohledávkám dlužníků povinné, zdali soudní exekutor postupoval v souladu k možnostem oprávněného k postižené pohledávce povinné za jejím dlužníkem, zdali mohl uplatnit úkojné právo do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Poukázal na ust. § 314, § 314a a 315 odst. 1, 2 o. s. ř. Vyložil, že provedení exekuce v takovém případě náleží a zákon svěřuje dlužníku povinného, tj. poddlužníkovi, a je pouze na něm, aby posoudil, zda exekuce může být také provedena. Dospěl-li dlužník povinné, tj. poddlužník, k závěru, že ve skutečnosti proti němu nemá povinná přikázanou pohledávku, není povinen to oznámit soudu, nýbrž oprávněnému a současně mu sdělit důvody, proč nařízená exekuce nemůže být provedena, a tímto způsobem se pokusit zabránit podání poddlužnické žaloby oprávněným. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas splatnou pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena. Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná. Není-li pohledávka povinného dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou. Soud se dále zabýval skutečností, zdali zde došlo k nesprávnému úřednímu postupu exekutora v tom směru, že nepřistoupil k výkonu rozhodnutí vydáním exekučního příkazu přikázáním jiných peněžitých pohledávek právě i vůči uvedeným společnostem. Co se týká [právnická osoba] DSO, vzal za prokázané, že byla vedena korespondence dne [datum]. Žalobkyně tvrdí, že nebyla uhrazena pohledávka ve výši [částka]. Z přehledu věřitelů a z uvedené emailové korespondence měl nalézací soud za prokázané, že zde byla faktura [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], která byla splatná dne [datum]. Na tuto částku nebyl vydaný exekuční příkaz. Podle ustanovení § 314 a násl. exekutor mohl vydat exekuční příkaz přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Soud v tomto směru musel rekonstruovat, jak by při obvyklém běhu událostí měl exekutor postupovat. Odkázal na skutečnost vyplývající z exekutorského spisu, že vůči dalším obdobným společnostem exekuční příkazy byly vydávány dne [datum], a to třeba proti [právnická osoba], s.r.o. nebo [právnická osoba] Stejně tak jim byla zasílána žádost o poskytnutí součinnosti. V dané situaci ohledně [právnická osoba] DSO tato korespondence probíhala až v červenci roku 2011, až v době, kdy vůči povinné již bylo vyhlášeno insolvenční řízení, a to ke dni [datum]. Pokud by soudní exekutor postupoval tak, jak postupoval obvykle, tj. že ke dni cca [datum] další společnosti dlužící povinnému vyzýval žádostí o poskytnutí součinnosti, popř. vydával samotné exekuční příkazy. Nedospěl však k závěru, že by skutečnost, že soudní exekutor začal komunikovat se [právnická osoba] DSO až dne [datum], znamenala nesprávný úřední postup exekutora spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, tedy exekučního příkazu - exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek vůči [právnická osoba] DSO. Jednalo se o rozmezí cca 1 měsíce, které by nebylo možné posuzovat jako nepřiměřené. Poukázal na to, že to byla povinná, která předložila seznam několika různých svých dlužníků se značným množstvím faktur, u nichž bylo nutné zkoumat a přezkoumávat jejich oprávněnost. Zdůraznil, že pokud povinný neprokáže součinnost vůči exekutorovi, je zde velmi ztížená možnost soudního exekutora přezkoumávat tyto skutečnosti a řešit, zdali zde má být exekuční příkaz fakticky vydán. Nadto je nutné zkoumat také, co by se stalo při obvyklém běhu událostí, pakliže by soudní exekutor vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], i pakliže by byl tento příkaz fakticky vydán, nelze předvídat další postup společnosti [právnická osoba], neboť v případě, že by tato dobrovolně dluh neuhradila, byl by to oprávněný, kdo by musel podat poddlužnickou žalobu a domáhat se vůči této společnosti úhrady. Vzhledem k tomu, že již ke dni [datum], po uplynutí cca 2 měsíců, byla proti povinné vyhlášena insolvence, nelze objektivně očekávat, že do [datum] by se fakticky žalobkyně vůči společnosti [právnická osoba] shora uvedené částky domohla. Soudní exekutor sice mohl vydat exekuční příkaz na částku [částka] i dříve, nicméně se jedná o otázku součinnosti povinné s exekutorem ohledně vůbec prokázání vzniku uvedené pohledávky. V situaci, kdy soudní exekutor začal komunikovat se shora uvedenou společností, za situace, že nalézací soud neměl za prokázané z exekučního spisu, že by povinná soudnímu exekutorovi dodala jakékoliv jiné podklady pro vymáhání pohledávky, dospěl soud závěru, že informace a komunikace s původním dlužníkem proběhla v přiměřené lhůtě ke dni [datum]. Skutečnost, že však již [datum] společnost [právnická osoba] byla v konkursu, znemožnila další postup soudního exekutora ve vymáhání částky [částka]. Soud tak v postupu exekutora neshledal nesprávný úřední postup. Co se týká částky [právnická osoba], s.r.o., nalézací soud vzal za prokázané, že vůči této společnosti byl vydán exekuční příkaz č. j. 025 Exe 4787/11 – 33, dne 20. 5. 2011 byla vydána žádost o poskytnutí součinnosti. Dále měl soud za prokázané, že tato společnost fakticky ke dni [datum] uvedenou částku také zaplatila. Co se týká společnosti [právnická osoba], považoval soud za zřejmé z přípisu ze dne [datum] a výdajového pokladního dokladu ze dne [datum], že shora uvedená částka [částka] byla vyplacena [název] dopravní společnosti panu [příjmení], který ji také převzal. Toto bylo sděleno dne [datum]. Z uvedeného přehledu soud dovodil, že tento závazek byl splatný až ke dni [datum] a je evidentní, že byl placen před datem splatnosti, tj. ještě před datem, kdy mohl soudní exekutor fakticky vydat exekuční příkaz k úhradě této částky dobrovolně přímo povinné. Byla zde povinnost povinné za dané situace shora uvedenou částku soudnímu exekutorovi vydat, což se nestalo. Zde nelze shledat nesprávný úřední postup exekutora. Co se týká dluhů od [právnická osoba] [jméno] a [právnická osoba], zde soud poukázal na obdobnou situaci jako u [právnická osoba] V tomto případě taktéž nebyl vydán exekuční příkaz ze strany exekutora. Přikázání jiných peněžitých pohledávek je zde na úvaze soudního exekutora, zdali vydá takovýto exekuční příkaz. Je nutné zkoumat, zdali má dostatek podkladů pro to, aby mohl následně fakticky exekuci vykonávat, tj. shora uvedené pohledávky jsou určité a vymahatelné. I v situaci, kdyby tak, jak to bylo i u ostatních společností, ke dni [datum] takovýto exekuční příkaz fakticky vydán byl, je otázkou, zdali by bylo možné fakticky tento exekuční příkaz realizovat do dne [datum], kdy na povinnou bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud zdůraznil, že je nutné rozlišovat dikci zákona ohledně možností soudního exekutora v rámci dalšího postupu a faktický postup tohoto exekutora. Soud tak dospěl k závěru, že co se týká právě uvedených pohledávek dlužníků povinné, je pouze za uvážení soudního exekutora, jakým způsobem se postaví k vydávání exekučních příkazů, když z exekučního spisu vyplývá, že soudnímu exekutorovi byl pouze předán seznam odběratelů s číslem faktury a splatností, avšak žádné konkrétní faktury ani další konkrétní okolnosti týkající se splatnosti, určitosti, vymahatelnosti uvedených pohledávek ze strany povinného exekutorovi předány nebyly. Exekutor měl cca 2 měsíce na to, aby se určitým způsobem vypořádal s jednotlivými pohledávkami za těmito dlužníky, což se také v určitých případech dělo, v určitých případech nikoliv. Pokud by spočíval nesprávný úřední postup v postupu exekutora v tom směru, že nevydal exekuční příkazy spočívající v přikázání jiných peněžitých pohledávek vůči ostatním dlužníkům, je nutné zkoumat, zdali by do [datum] fakticky k této exekuci došlo, zdali by fakticky shora uvedené částky mohly být ze strany exekutora exekvovány, a to v situaci, kdy shora uvedené pohledávky dobrovolně po jejich splatnosti ze strany jednotlivých dlužníků plněny nebyly. Co se týká [právnická osoba] DSO, zde dluh ještě nebyl vůbec splatný, u [právnická osoba], s.r.o. byla celá částka uhrazena, u [jméno] [příjmení] nebyla pohledávka ještě splatná a byla před splatností zaslána přímo povinnému, který ji však nevydal, u společnosti [právnická osoba] již byla pohledávka 22 dnů po splatnosti. [jméno] [příjmení] u uvedených pohledávek byl v prodlení 357 dnů, 296 dnů, 172 dnů, 157 dnů, 150 dnů, 143 dnů, 133 dnů, 127 dnů, 45 dnů. Je otázkou, zdali by ve lhůtě cca 2 měsíců byl exekutor schopen faktického provedení exekuce těchto pohledávek, kdy soud dospěl k závěru, že se jedná o nereálné období, ve kterém by uvedená exekuce mohla fakticky proběhnout, a to vzhledem k tomu, že to byla povinná, která v tomto směru jedinou součinnost, kterou poskyta, bylo předložení seznamu odběratelů bez jakýchkoliv bližších specifikací, bez jakýchkoliv předložených faktur apod. Nalézací soud konstatoval, že jediným možným odpovědnostním titulem je nesprávný úřední postup spočívající v nevydání exekučního příkazu v přiměřené lhůtě, když však tento je limitován dnem [datum], kdy vstoupila povinna do insolvence. Pakliže ani do této doby nebyl exekuční příkaz vydán, nelze dospět k závěru, že by nebyl vydán v přiměřené lhůtě. Co se týká společnosti [právnická osoba], pak vzal nalézací soud za prokázáno, že všechny závazky byly uhrazeny. Ohledně dalších námitek žalobkyně pak odkázal na své závěry vyjádřené již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 121/2014 – 394, ohledně dalších tvrzení žalobkyně, které byly potvrzeny shodnými závěry odvolacího soudu. Z uvedených důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci, když dovodil, že vedlejšímu účastníku na straně žalované náleží i náhrada za právní zastoupení, neboť šlo u účelně vynaložený náklad.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkla, že učinil nesprávný závěr o správnosti postupu pověřeného exekutora, který je v rozporu se zjištěnými skutkovými tvrzeními žalobkyně prokázanými listinnými důkazy. Setrvala na svém stanovisku, že pověřený soudní exekutor - ad 1) v rozporu s ustanovením § 46 exekučního řádu neodeslal exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], do datové schránky [právnická osoba], ačkoliv jiné exekuční příkazy č.j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] odeslány byly a veškeré informace získané v průběhu výkonu rozhodnutí odůvodňovaly bezodkladný postup a zablokování známých bankovních účtů povinné. Ze strany exekutora tak došlo k neodůvodněné nečinnosti v rozporu se zavedenou praxí exekutorských úřadů a neodůvodněné selekci v úvaze o tom, který exekuční příkaz odešle a který nikoliv. 2) v rozporu s ustanovením § 46 exekučního řádu vykázal exekutor nečinnost ve vztahu ke známým dlužníkům povinné ke dni 6 5. 2011, o kterých se dozvěděl dne [datum] při provádění výkonu rozhodnutí prodejem všech movitých věcí v sídle a provozovně povinné. Ve vztahu k známým dlužníkům povinné neučinil po dobu trvání řízení úkony, k nimž byl povinen a které by bezprostředně směřovaly k vymožení pohledávek dlužníka. 3) v rozporu s ustanovením § 46 exekučního řádu vykázal exekutor nečinnost ve vztahu k označeným movitým věcem v celkové hodnotě [částka] (dle inventárního seznamu ze dne [datum]), o jejichž existenci a hodnotě se dozvěděl dne [datum] při provádění výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí v sídle a provozovně povinné, které vsak nezajistil, neoznačil a neprovedl soupis v souladu s ustanovením §66 a násl. exekučního řádu, a nečinil žádné aktivní kroky směřující k prošetření orgány činnými v trestním řízení. 4) v rozporu s ustanovením § 46 exekučního řádu exekutor v rozporu se zájmy oprávněné zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], s odůvodněním„ ... soudní exekutor zná více způsobů jak vymoci pohledávku oprávněného a náklady oprávněného a exekuce, je další blokování exekučního příkazu č. j. [číslo jednací], nadbytečné...“ a ukončil funkci správce podniku JUDr. [jméno] [příjmení]. Nesprávným úředním postupem zapříčinil omezení dispozičního oprávnění povinné s majetkem ve vlastnictví povinné, avšak i přes výše uvedené odůvodnění nepřistoupil ke zpeněžení zajištěných movitých věcí v dražbě a ani následně po této dražbě, do zahájení insolvenčního řízení před Krajským soudem v Ostravě.

3. K podanému odvolání se vyjádřil vedlejší účastník na straně žalované. Reagoval na každý ze žalobkyní vymezených argumentačních okruhů. Ohledně účtů povinné odmítl tvrzení žalobkyně, že by v rámci postižení účtu povinné postupoval pomalu a že tento postup znamená nesprávný úřední postup. Zaslání exekučního příkazu bance v řádech jednotek dnů není v praxi považováno za průtah v řízení. Zdůraznil, že právní úprava mu neumožňuje postihnout bankovní účty povinného bez úředního a objektivního ověření toho, zda bankovní účty skutečně náleží povinnému. Soudní exekutor před samotným zasláním exekučního příkazu k postižení bankovního účtu musí prostřednictvím žádosti o součinnost dle ust. § 33 ex.ř. požádat bankovní ústav o sdělení informace o aktivních účtech povinného, jinak hrozí, že exekučním příkazem zablokuje účet, který nevlastní povinný, čímž by došlo k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva jiné osoby, které se exekuční řízení netýká. Ohledně pohledávek žalobkyně a přehledu plnění odkázal na svá dřívější podání. Konstatoval, že postupoval efektivně a zcela profesionálně. Poukázal na obsah spisu a své podání ze dne [datum], ve kterém detailně uvedl přehled vymoženého plnění od povinné a vypořádané plnění žalobkyni, kdy soudu doložil jak výpisy z účtu prokazující přijetí vymoženého plnění, tak i výpisy prokazující vypořádání plnění žalobkyni. Zdůraznil, že ohledně vymoženého a vypořádaného plnění v rámci exekučního řízení nebyla žalobkyní vznesena žádná námitka. S ohledem na koncentraci řízení tak žalobkyně ani tuto námitku již vznést nemůže. Ohledně nezpeněžených zajištěných movitých věcí k nezajištěným věcem autochladnička, autochladnička [příjmení], kopírovací stroj NB Premio 2030, notebook Premio, notebook Asus, notebook, monitor, paletovací vozík, paletovací vozík, paletovací vozík PC + příslušenství a sekačka znovu zopakoval, že se mu je nepodařilo fyzicky dohledat. Rovněž věci televize Samsung úhlopříčka 130, 3 kusy navigace Mio, 2 kusy mobilní telefon Nokia, teploměr digitální, autonabíječka Solid, digitální manometr v obalu, tlaková pistole vzduchová se mu je nepodařilo fyzicky dohledat. Toto nemůže jít k jeho tíži a nemůže se jednat o nesprávný úřední postup, a to i s ohledem na následně zahájené insolvenční řízení a obvyklý běh událostí. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně v žádném ze svých podání neuvádí ani nijak neprokazuje, že uvedené movité věci fyzicky existovaly, v jakém byly stavu, jakou měly reálnou hodnotu, za jakou cenu by je mohl vedlejší účastník prodat a jaká část by byla žalobkyni vyplacena. Tyto skutečnosti jsou však zásadní pro dovození odpovědnosti za škodu, kterou žalobkyně nárokuje. Z uvedeného dovozoval, že nelze dovodit nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka, příčinnou souvislost ani odpovědnost účastníka za tvrzenou škodu. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. U jednání odvolacího soudu pak žalobkyně znovu setrvala na svých stanoviscích, jak je vymezila v rámci odvolací argumentace, a zdůraznila i svůj nesouhlas s rozhodnutím o nákladech řízení na straně vedlejšího účastníka, když zdůraznila, že nalézací soud se nikterak nevypořádal s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3916/2014, jak mi ve zrušujícím usnesení intimoval odvolací soud.

5. Žalovaná odkázala na svá stanoviska v rámci nalézacího řízení a připojila se k odvolací argumentaci vedlejšího účastníka. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil.

6. [ulice] účastník odkázal na své vyjádření k odvolání s tím, že se ztotožňuje i s rozhodnutím o nákladech řízení. Zdůraznil, že i pokud by odvolací soud shledal, že na vedlejšího účastníka se vztahuje citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3916/2014, pak nelze přehlédnout, že v průběhu řízení vedlejší účastník ukončil činnost exekutora a minimálně od té chvíle je zastoupen v řízení advokátem účelně.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací argumenty vyjádřené v odvolání nejsou způsobilé zvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat, přičemž výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů nalézacího soudu, neshledal odvolací soud opodstatněnými.

9. Odvolací soud předesílá, že k některým žalobkyní vytýkaným závěrům nalézacího soudu se vyjádřil již ve svém předešlém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 400/2017 - 436.

10. K bodu ad 1/ odvolací argumentace tak nezbývá, než zopakovat, že pokud odvolatelka vytýká vedlejšímu účastníkovi nesprávný úřední postup v tom, že coby pověřený exekutor neodeslal exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], do datové schránky [právnická osoba] téhož dne, kdy byl vydán, jsou skutkové i právní závěry nalézacího soudu správné, jinak řečeno se odvolací soud ztotožňuje se závěrem, že tímto se exekutor nesprávného úředního postupu nedopustil. Povinnost exekutora postupovat v řízení bez zbytečných průtahů vyplývá především z § 46 odst. 1 a 2 exekučního řádu, podle kterého je exekutor povinen postupovat při provádění exekuce rychle a účelně a činit úkony směřující k provedení exekuce i bez návrhu. Nelze však ani teoreticky předpokládat, že veškeré úkony učiní exekutor„ ihned“, tedy v den, kdy byla exekuce nařízena, resp. v okamžiku, kdy je to nejdříve možné. S nalézacím soudem se odvolací soud shoduje v závěru, že délka pěti pracovních dnů, které uplynuly mezi datem vydání exekučního příkazu a datem jeho odeslání bance (když nebylo chybné, že se exekutor u banky snažil ověřit, zda číslo účtu sdělené mu povinnou je skutečně číslem účtu povinné /zde nutno poznamenat, že exekutor by se naopak dopustil nesprávného úředního postupu, pokud by vydal exekuční příkaz k zablokování účtu třetí osoby/), nemůže být charakterizována jako neodůvodněná a nepřiměřená nečinnost exekutora v řízení. V tomto směru se tedy exekutor nesprávného úředního postupu nedopustil.

11. K bodu ad 2/ odvolací argumentace pak odvolací soud konstatuje, že nalézací soud provedl velmi podrobné dokazování ohledně každé žalobkyní označené pohledávky a u každé z nich podrobně popsal svá skutková zjištění o tom, kdy a jak a zda byla která konkrétní pohledávka vymáhána a jaký byl její osud. Nutno mít stále na paměti časovou osu průběhu exekuce, kdy usnesení o nařízení exekuce na majetek povinné sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]) bylo povinné doručeno dne [datum] a na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášen na jeho majetek konkurs. Insolvenční řízení bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum]. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne [datum] v 9:32. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl zrušen konkurs na majetek dlužníka z důvodu, že majetek nepostačuje pro uspokojení věřitelů. Jinak řečeno, exekuce v této věci mohla probíhat pouze cca 2 měsíce. S vedlejším účastníkem jakož i se žalovanou se odvolací soud ztotožňuje v argumentaci, že nelze ani teoreticky předpokládat, že veškeré úkony, které soudnímu exekutorovi přísluší, je možné realizovat„ ihned“, tedy v den, kdy je usnesení o nařízení exekuce doručeno osobě povinné. Exekutor musí zvolit strategii postupu, musí zvážit, které oprávněnou osobu označené pohledávky jsou skutečně existentní a vymožitelné, musí ověřit čísla účtů dlužníků (zde odvolací soud znovu opakuje, že exekutor by se dopustil nesprávného úředního postupu, pokud by vydal exekuční příkaz k zablokování účtu třetí osoby). Exekutor musí postupovat v reálném čase, nikoli teoreticky„ nejdříve, jakmile je to možné“, jak mylně žalobkyně opakovaně argumentuje. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na podrobné skutkové zjištění nalézacího soudu ohledně osudu každé jednotlivé žalobkyní označené pohledávky, když tuto rekapitulaci pro její obsáhlost na tomto místě reprodukovat znovu netřeba. U každé jednotlivé žalobkyní označené pohledávky bylo spolehlivě zjištěno, zda a kdy byla u dlužníků povinné exekvována a s jakým výsledkem. U vymáhání žádné z nich se exekutor nesprávného úředního postupu nedopustil, když existentní a vymožitelné pohledávky exekvovány byly ve zcela přiměřených lhůtách a ohledně„ chronického dlužníka“ [příjmení] [jméno] nalézací soud v bodu 40 odůvodnění zcela správně uzavřel, že vzhledem k délce prodlení s dlužným plněním tohoto dlužníka (povětšinou více než 100 dnů) není možné předpokládat, že by tyto pohledávky dlužníka povinné byly reálně vymoženy do [datum], kdy nastaly účinky insolvenčního řízení povinné. [příjmení] předpoklad platí i pro společnost [právnická osoba], jejíž pohledávka byla k datu zahájení exekuce již 22 dnů po splatnosti.

12. Ohledně bodu 3 - 4/ odvolací argumentace se pak odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu (bod 23 rozsudku) o tom, že je nutno přísně rozlišovat mezi inventárním seznamem majetku předloženým povinnou, kdy vedlejší účastník jasně vysvětlil, že tento majetek se mu nepodařilo dohledat (stejně jako později insolvenčnímu správci) a mezi skutečně zajištěným majetkem podle protokolů o soupisu movitých věcí ze dne [datum] a [datum], které byly dány do skladu exekutorského úřadu (skutkové zjištění pod bodem 25 rozsudku) a ohledně nichž měl exekutor ke dni účinků zahájení insolvenčního řízení povinné povinnost je vydat insolvenčnímu správci. Žalobkyně ani netvrdila, že by tyto konkrétní věci bylo reálně možno zpeněžit do dne [datum], a odvolací soud se ztotožňuje se soudem nalézacím v závěru, že toto reálně možné nebylo. Tento závěr se pak váže i k další odvolací námitce žalobkyně o tom, že pokud exekutor zrušil exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] o prodeji podniku, dopustil se nesprávného úředního postupu tím, že nepřistoupil ke zpeněžení zajištěného movitého majetku dle protokolu ze dne [datum] a [datum]. Ostatně, žalobkyně sama připustila v rámci odvolacího řízení, že nemohla vyhovět výzvě soudu a tvrdit, za jakou cenu by tyto konkrétní movité věci mohly být prodány a jaký výtěžek by z jejich eventuálního prodeje mohla získat. Podstatné je, že tyto věci exekutorem zajištěny byly a sama skutečnost, že k jejich exekučnímu prodeji již nemohlo dojít pro zahájené insolvenční řízení na povinnou, rozhodně neznamená nesprávný úřední postup exekutora. Ač to žalobkyně v rámci odvolací argumentace již výslovně nenamítala, opakuje na tomto místě odvolací soud i závěr vyjádřený v již citovaném usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 400/2017 - 436, o tom, že není správný argument žalobkyně, že v rozporu se zájmy oprávněné zrušil exekutor usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], ze dne 17. 5. 2011, o prodeji podniku, když žalobkyně netvrdila zároveň příčinnou souvislosti mezi uvedeným jednáním exekutora a vznikem jí tvrzené škody. Znovu ve zde souzené věci nelze přehlédnout časovou osu, kdy exekuční příkaz prodejem podniku byl vydán dne [datum] a dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ve vztahu k povinné, což ze zákona zabránilo dalšímu případnému provádění exekuce prodejem podniku (§ 109 odst. 1 písm. c/ zák. č. 182/2006 Sb.). Žalobkyně pak v této souvislosti ani netvrdila, že prodej podniku bylo možno se všemi následky zcela realizovat do dne [datum], a z pouhé logiky věci vyplývá, že to nebylo možné. Z tohoto důvodu odvolací soud setrvává na svém předešlém závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi uvedeným jednáním exekutora a škodou žalobkyni vzniklou, když je zjevné, že prodej podniku nemohl být do [datum] realizován, a tudíž se žalobkyně jeho prodejem uspokojit nemohla.

13. Ze všech uvedených důvodů shledal odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný a jako takový jej za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, stejně jako v akcesoricky navazujícím výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou (II.).

14. Pochybení nalézacího soudu však shledal ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem. Ač mu to bylo v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 400/2017 - 436, jednoznačně intimováno, nalézací soud se nikterak nevyrovnal s dopady výkladu práva provedeného Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/2014, v němž Ústavní soud vyložil, že„ Pokud je tedy soudní exekutor účastníkem řízení, které se přímo týká výkonu veřejné moci, která mu byla státem svěřena, je nutno na něj v případě náhrady nákladů řízení aplikovat shodná pravidla, jakoby účastníkem řízení byl přímo stát. Pokud se soudní exekutor nechal v soukromoprávním sporu zastupovat advokátem, i když obsahem sporu byla úřední činnost soudního exekutora, konkrétně otázka náhrady újmy jím způsobené při provádění exekuce, nelze takový náklad považovat za účelně vynaložený.“ Dlužno dodat, že Ústavní soud posuzoval případ, kdy předmětem sporu byla činnost soudního exekutora v exekučním řízení vedeném proti stěžovatelům jako povinným osobám, tedy spor měl podstatu v úřední činnosti soudního exekutora. Ve svých podáních exekutor popisoval průběh exekuce a důvody, proč byla exekuce dle něj vedena plně v souladu s příslušnými právními předpisy. Obsahem řízení tedy byly výlučně otázky, které byly úzce spjaty s vlastní činností exekutora při výkonu veřejné moci, která mu byla státem svěřena. Posouzení právních otázek, jež bylo třeba myšlenkově uchopit a v řízení před soudem řešit, se nejen že nijak výrazně nevymykalo požadavkům kladeným na profesní erudovanost soudního exekutora (srovnej nález sp. zn. IV. ÚS 3243/09 ze dne [datum]), ale dokonce se plně týkalo běžné profesní činnosti soudního exekutora. To je případ zcela analogický zde souzené věci, tedy lze zcela jednoznačně uzavřít, že pokud se vedlejší účastník účastnil tohoto řízení v pozici exekutora, nelze jeho náklady spojené s právním zastoupením advokátem posoudit jako účelně vynaložené.

15. Ovšem ve zde souzené věci rovněž nelze přehlédnout tu skutečnost, že vedlejší účastník (jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti) skončil s výkonem funkce exekutora ke dni [datum], na což případně sám vedlejší účastník upozornil. Od tohoto data již pak nelze dospět k závěru, že se tohoto řízení účastnil v pozici exekutora, ale běžného účastníka. Jako takovému mu již zastoupení advokátem upírat nelze, resp. nelze shledat náklady na právní zastoupení advokátem jako neúčelné. [jméno] skutečnost, že vedlejší účastník nepozbyl svých odborných znalostí, není rozhodná, neboť při přijetí takové logiky by bylo nutno jako neúčelné posuzovat zastoupení advokátem u každé fyzické osoby s právním vzděláním, což není z hlediska rovnosti stran sporu akceptovatelné. Jinak řečeno, vedlejšímu účastníku náleží ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., jež je účinné od 1. 7. 2015, náhrada nákladů jako účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, tedy náhrada v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Toto ustanovení se použije dle čl. II bodu 1 zákona č. 139/2015 Sb. i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. přede dnem [datum]; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. se tedy sice použije i v řízeních zahájených před [datum], ale pouze ve vztahu k úkonům vykonaným po tomto datu. Ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. se vztahuje bez výjimky na každého nezastoupeného účastníka, tedy i na vedlejšího účastníka v tomto sporu. V období [datum] - [datum] tak náleží vedlejšímu účastníku náhrada za následující úkony - vyjádření k výzvě soudu z [datum], vyjádření k výzvě soudu z [datum], doplnění návrhů na dokazování ze [datum], vyjádření k výzvě soudu z [datum] a příprava a účast u jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], tedy celkem 10x [částka] = [částka]. Po datu [datum] pak náleží do nákladů řízení i odměna advokáta ve výši [částka] za účast u jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], dále pak odměna za úkony právní služby - vyjádření ve věci z [datum], [datum], [datum] a [datum] a v rozsahu jedné poloviny stanovené odměny odvolání ze dne [datum], ze dne [datum] a vyjádření z [datum] celkově 10,5 úkonu po [částka], dále náhrada 12 režijních paušálů po [částka] a 21 % DPH, jejíž je advokát plátcem ve výši [částka], celkem tedy 401 514, [částka]. V součtu náklady vedlejšího účastníka před nalézacím soudem činí [částka] Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II. ohledně výše nákladů za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, ve zbývající části tento výrok za použití ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný rovněž potvrdil.

16. Výroky o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou, jakož i mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem, jsou odůvodněny plným úspěchem žalované a vedlejšího účastníka v odvolacím řízení.

17. Náklady žalované před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony žalované v tomto řízení (příprava a účast na jednání odvolacího soudu). Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalované pak tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] a náhrada dvou režijních paušálů po [částka], s přičtením 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.