pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 92/2015 - 423,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu„ v celém rozsahu“ (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit první žalované náklady řízení ve výši [částka] a druhé žalované ve výši [částka] (výroky II. a III.) a dále povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Vycházel ze zjištění, že dne [datum] uzavřela [územní celek] nájemní smlovu s druhou žalovanou, kterou jí přenechala k užívání část pozemku [číslo] o výměře 525 m² za účelem zřízení a provozování zahrady, obdobnou nájemní smlouvu uzavřely tytéž strany znovu [datum], sjednané nájemné bylo splatné za rok předem vždy nejpozději k 31. 3. daného roku. Žalobce byl nejméně od [datum] do [datum] vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 1 106 m2 v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“), předmětným pozemkem je obklopen pozemek parc. č. st 424, jehož součástí je stavba a jehož vlastníkem je první žalovaná. Ke dni [datum] se na základě kupní smlouvy uzavřené s žalobcem stala vlastníkem předmětného pozemku [jméno] [příjmení], ke dni [datum] se vlastníkem předmětného pozemku na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] stala první žalovaná. Předmětný pozemek měl podle kupních smluv uzavřených mezi žalobcem a první žalovanou dne [datum] a [datum] žalobce prodat první žalované, ani v jednom případě však nedošlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Na předmětném pozemku po celou dobu nepřetržitě od roku 1999 hospodařila druhá žalovaná (matka první žalované), která jej používala jako zahradu, sekala zde trávu, pěstovala květiny, zeleninu a podobně. V roce 2013 předmětný pozemek oplotila [právnická osoba], její zaměstnanec předal klíč od oplocení první žalované jakožto příslušníku rodiny [příjmení] s ohledem na nezastižení druhé žalované v okamžiku předání. V roce 2014 žalobce opakovaně vyzval první žalovanou k vrácení předmětného pozemku a odmítl převzít klíč od předmětného pozemku od druhé žalované, klíč mu byl následně zaslán poštou. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že věc je třeba pro období do [datum] posuzovat podle zákona č. 40/64 Sb. (dále jen obč. zák.) a v období od [datum] podle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen [příjmení]). Dále uvedl, že k užívání žalobcova pozemku nedošlo na základě zvláštního právního titulu, neboť žalobce pouze respektoval předchozí faktický stav (užívání vlastního pozemku třetí osobou), přičemž prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu, za užívání pozemku zakládající bezdůvodné obohacení je možné považovat buď faktické užívání pozemku nebo vyloučení všech ostatních osob z užívání. Předmětný pozemek užívala pouze druhá žalovaná a nikoliv první žalovaná, která svou matku pouze příležitostně navštěvovala, stejně jako další členové rodiny, případně sousedky, to však nelze považovat za užívání pozemku. Pokud první žalovaná v souvislosti s pozemkem činila různá právní jednání (uzavírání kupních smluv) činila tak pro svou matku. Pokud jde o oplocení předmětného pozemku, práce v jejich průběhu kontrolovala druhá žalovaná, první žalovaná sice převzala od zhotovitele klíč k oplocení, ten jí však byl předán náhodně, když v místě předání díla se vyskytovala ona a nikoli druhá žalovaná, žádný písemný protokol o předání pozemku neexistuje. Skutečnost, že první žalovaná se mohla dopravovat na svůj pozemek pouze přes předmětný pozemek, nelze považovat za užívání cizí věci, mohlo by se jednat o případné nároky plynoucí ze služebnosti ve smyslu § 1257 a násl. OZ. Veden těmito závěry soud prvního stupně konstatoval, že první žalovaná není ve věci pasivně legitimována, pasivní legitimace je dána u druhé žalované, ta však vznesla důvodnou námitku promlčení. Ve vztahu k druhé žalované žalobce uplatnil nárok u soudu dne [datum], dlužné nájemné podle smlouvy uzavřené původně mezi druhou žalovanou a obcí [obec] za žalobou vymezené období ([datum] - [datum]) bylo splatné nejpozději k datu [datum], a došlo tak k marnému uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 101 a násl. obč. zák., § 609 a násl. OZ). Stejně tak došlo k marnému uplynutí promlčecí doby v případě posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení, právo na jeho vydání žalobci vzniklo nejpozději ke dni odstoupení od kupní smlouvy první žalovanou v únoru 2014, žalobce již od samého počátku věděl, že předmětný pozemek užívala druhá žalovaná, a tento stav fakticky akceptoval, a došlo tak i k uplynutí subjektivní tříleté promlčecí doby u bezdůvodného obohacení. Za tohoto stavu bylo nadbytečné řešit problematiku části pozemku [číslo] a nadále rozlišovat, jaká konkrétní částka představovala bezdůvodné obohacení za užívání pozemku bez právního důvodu a jaká dlužnou částku z titulu nájemného. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl, o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když státu vznikly v průběhu řízení náklady v souvislosti s vyplacením svědečného.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Namítal, že předmětný pozemek byl užíván oběma žalovanými, první žalovaná vrátila na jeho výzvu klíče od oplocení pozemku, byla vlastníkem nemovitosti nacházející se uvnitř pozemku, spolu se svým partnerem ústně objednala stavbu oplocení pozemku a chovala se a jednala jako skutečný objednatel tohoto díla, až po třech měsících v lednu 2014 od kupní smlouvy odstoupila s tím, že úhradu plotu neuhradí. [příjmení] od předmětného pozemku první žalovaná převzala v říjnu 2013, v té době jako kupující pozemku, když probíhalo řízení o vkladu práva podle kupní smlouvy, přičemž následně k rozhodnutí o povolení vkladu nedošlo. První žalovaná užívala předmětný pozemek minimálně k přístupu na svou nemovitost umístěnou uvnitř pozemku, umožnila druhé žalované její hospodářskou a pěstitelskou činnost, a obohacovala se tak na úkor žalobce. K nároku ze služebnosti nebyly splněny žádné důvody spočívající v tom, že by žalovaným bylo jakkoli bráněno v přístupu k nemovitosti přes předmětný pozemek. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl všechny navržené důkazy, a k námitce promlčení uvedl, že tu učinila pouze první žalovaná a nikoli druhá žalovaná, soud pak neposoudil řádně okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby, není správný závěr, že právo žalobce vzniklo nejpozději ke dni odstoupení od kupní smlouvy v lednu 2014, když druhá žalovaná nemá k této okolnosti žádný vztah. Žalobce mohl mít vědomost o bezdůvodném obohacení a jeho vzniku, nikoliv však znalost o osobách povinných k jeho vydání, tuto okolnost zjistil až v průběhu řízení, když jako svědek vypovídala dne [datum] druhá žalovaná, a žalobu proti druhé žalované dne [datum] tedy podal před skončením promlčecí doby. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalované se k odvolání písemně nevyjádřily, při jednání odvolacího soudu označily napadený rozsudek za správný a zdůraznily, že vlastníkem chatky a pozemku uvnitř předmětného pozemku se první žalovaná stala až v roce 2015, což vyplývá z výpisů z katastru nemovitostí, do té doby byla vlastníkem paní [příjmení], což bylo uvedeno již v podání ze dne [datum]. Námitka promlčení byla druhou žalovanou uplatněna při jednání soudu, což vyplývá z protokolu o jednání, žalobce celou dobu věděl, že předmětný pozemek vždy užívala druhá žalovaná a nikoli první žalovaná.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně (s jedinou výhradou – viz níže) správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětným pozemkem je obklopen pozemek parc. č. st 424, jehož součástí je stavba a jehož vlastníkem je první žalovaná, a poukázal na výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec]. Z tohoto výpisu, který měl soud prvního stupně k dispozici, přitom vyplývá, že se jedná o stav evidovaný k datu [datum], kdy je první žalovaná zapsána jako vlastník pozemku č. st 424, jehož součástí je stavba č. e. 2, jako nabývací titul je však ve výpisu z katastru nemovitostí uvedena kupní smlouva ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum], což je pro posouzení této věci nevýznamné, neboť žalobce se domáhá nároku za užívání předmětného pozemku v období od [datum] do [datum], tedy za období předcházející datu, kdy se první žalovaná vlastníkem pozemku č. st 424 stala. K tomu první žalovaná při odvolacím jednání předložila výpisy z katastru nemovitostí k datu [datum] a [datum], kterými odvolací soud provedl důkaz a z nichž vyplývá, že k těmto datům byla vlastníkem pozemku č. st 424, jehož součástí je stavba č. e. 2 nikoliv první žalovaná, ale [jméno] [příjmení]. Za tohoto stavu je nepřípadná argumentace žalobce v tom smyslu, že první žalovaná musela předmětný pozemek užívat již pouze proto, že byla vlastníkem nemovitosti, kterou předmětný pozemek obklopuje a k níž není jiný přístup, než přes předmětný pozemek, neboť první žalovaná v rozhodném období vlastníkem žádné nemovitosti nacházející se uvnitř předmětného pozemku nebyla.

7. Soud prvního stupně správně zjistil, že předmětný pozemek, resp. původně jeho část, nepřetržitě od roku 1999 užívala druhá žalovaná, která část tohoto pozemku měla pronajatu od obce Vilémov za účelem zřízení a provozování zahrady, přičemž první žalovaná tuto zahradu nijak neužívala, pouze zde občas druhou žalovanou (svou matku) příležitostně navštěvovala, takovéto občasné návštěvy však nelze považovat za užívání pozemku, kterým by se první žalovaná na úkor žalobce coby jeho vlastníka obohacovala. Ani eventuální objednávku oplocení předmětného pozemku první žalovanou nelze považovat za důkaz toho, že první žalovaná tento pozemek užívala, neboť první žalovaná vysvětlila, že veškerá jednání ohledně předmětného pozemku činila ve prospěch druhé žalované tak, aby ta mohla zahradu zde zřízenou užívat. Rovněž uzavření dvou kupních smluv mezi žalobcem a první žalovanou ve dnech [datum] a [datum], na jejichž základě nedošlo k zápisu vkladu do katastru nemovitostí, nemá za následek existenci užívání předmětného pozemku první žalovanou, neboť v souvislosti s uzavřením těchto smluv nedošlo k předání tohoto pozemku žalobcem první žalované, žalobce výslovně uvedl, že pouze respektoval předchozí faktický stav, kdy část předmětného pozemku užívala druhá žalovaná. Soud prvního stupně správně zhodnotil provedené důkazy včetně prohlášení svědka [příjmení], jehož obsah následně sám svědek při svém výslechu zpochybnil, závěr, že první žalovaná předmětný pozemek neužívala nad rámec toho, že sem jezdila navštěvovat druhou žalovanou, vyplývá z provedených důkazů, a soud prvního stupně logicky vysvětlil, jak k tomuto závěru při hodnocení důkazů dospěl. Námitka žalobce, že ve výslechu druhé žalované nezaznělo, že by jen ona užívala předmětný pozemek, neodpovídá skutečnosti, právě naopak druhá žalovaná výslovně ve své tehdy svědecké výpovědi uvedla, že předmětný pozemek užívá celou dobu ona včetně objektu zahradní chatky, která v současné době patří první žalované, první žalovaná pozemek neužívala, následně jej koupila proto, aby jej mohla užívat druhá žalovaná. Za tohoto stavu již nebyl důvod k dalšímu doplnění dokazování, soud prvního stupně přitom správně konstatoval, že důkaz rozsudkem ve věci sp. zn. 11 C 243/2014 žalobce navrhl až po koncentraci řízení (o koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. byli účastníci poučeni při jednání před soudem prvního stupně dne [datum], jak vyplývá z protokolu o jednání, skutečnost, že následně došlo ke změně v osobě věc projednávajícího soudce, na tom nic nemění). Za stavu, kdy v řízení bylo prokázáno, že předmětný pozemek vždy užívala za účelem provozování zahrady pouze druhá žalovaná, přičemž první žalovaná ji zde pouze příležitostně navštěvovala, nelze než konstatovat, že první žalovaná v rozhodném období neužívala předmětný pozemek takovým způsobem, který by zakládal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání pozemku první žalovanou bez právního důvodu, první žalovaná tedy není ve věci pasivně legitimována, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu ve vztahu k ní zamítl.

8. V řízení naopak bylo prokázáno, že předmětný pozemek užívala druhá žalovaná, která ve věci pasivně legitimována je, a je tedy třeba zabývat se důvodností druhou žalovanou vznesené námitky promlčení. Námitka žalobce, že druhá žalovaná tuto námitku promlčení v průběhu řízení nevznesla, neodpovídá skutečnosti, když námitka promlčení byla uplatněna při jednání konaném před soudem prvního stupně [datum], jak vyplývá z protokolu o jednání, a dále opět při jednání konaném dne [datum] v rámci závěrečného návrhu, jak rovněž vyplývá z protokolu o jednání. Správný je závěr soudu prvního stupně, že v řízení nebylo zcela objasněno, zda a jakým způsobem zanikla nájemní smlouva, kterou druhá žalovaná původně k části předmětného pozemku uzavřela s obcí [obec]. Podle této nájemní smlouvy bylo nájemné splatné vždy předem na rok ke dni 31. 3. příslušného roku, s ohledem na vymezení rozhodného období žalobcem tedy nájemné za celý rok 2014 nejpozději do [datum], a uplatnil-li žalobce nárok proti druhé žalované u soudu dne [datum], je zřejmé, že se tak stalo po marném uplynutí obecné tříleté promlčecí doby, a tedy takový nárok je promlčen. V případě bezdůvodného obohacení je třeba v období do [datum] věc posuzovat podle § 107 obč. zák. upravujícího dvouletou subjektivní promlčecí dobu a v období po [datum] podle § 609 a násl. OZ, zde tedy existuje subjektivní tříletá promlčecí doba, jejíž počátek způsobuje vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 OZ). Není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že promlčecí doba počala běžet v souvislosti s odstoupením první žalované od kupní smlouvy, neboť tato skutečnost nemá na právní poměr mezi žalobcem a druhou žalovanou žádný vliv. Soud prvního stupně však správně, konstatoval, že žalobce již od samého počátku věděl, že předmětný pozemek užívá druhá žalovaná, a tento stav fakticky akceptoval, což vyplývá z výpovědi samotného žalobce při jednání před soudem prvního stupně dne [datum], kde žalobce uvedl, že do doby, kdy pozemek koupil, jej užívala druhá žalovaná, následně se nic nezměnilo. S ohledem na vymezení rozhodného období žalobcem tedy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2013 začala tehdy dvouletá subjektivní promlčecí doba běžet vždy koncem příslušného měsíce a k jejímu marnému uplynutí došlo nejpozději [datum], pokud jde o bezdůvodné obohacení za měsíce leden až říjen 2014, nejpozději začala běžet promlčecí doba [datum] (dle OZ tříletá), která marně uplynula [datum], když žalobce proti druhé žalované nárok u soudu uplatnil až [datum]. Je tedy zřejmé, že nároky proti druhé žalované jsou promlčeny jak v případě bezdůvodného obohacení, tak dlužného nájemného, a soud prvního stupně proto správně konstatoval, že je nadbytečné rozlišovat, jaké konkrétní částky ve vztahu k jakým konkrétním částem předmětného pozemku by představovaly dlužné nájemné a jaké bezdůvodné obohacení. S ohledem na důvodné vznesení námitky promlčení ze strany druhé žalované proto soud prvního stupně správně žalobu zamítl i ve vztahu k druhé žalované.

9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech řízení státu, ve výroku I. pouze s formulační úpravou výroku tak, aby bylo zřejmé, v jakém konkrétním rozsahu byla žaloba zamítnuta, tedy co bylo předmětem řízení v době vyhlášení napadeného rozsudku.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované měly i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejich právního zastoupení jsou tvořeny odměnou advokátky za 1 úkon právní služby (účast při odvolacím jednání) sníženou o 20 % ve smyslu § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., tedy ve výši [částka] při tarifní hodnotě [částka], jedním paušálem [částka] (§ 13 cit. vyhl.) společně pro obě žalované, tedy [částka] pro každou z nich, a daní z přidané hodnoty [částka] (21 % ze základu [částka]) podle § 137 o. s. ř. Požadovala-li zástupkyně žalovaných náhradu za promeškaný čas na cestě k odvolacímu jednání (§ 14 odst. 1 písm. a/ cit. vyhl.), je třeba uvést, že sídlo advokátky je ve stejném místě, kde se jednání konalo (hlavní město Praha).