pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 16C 204/2019-238,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] o výměře 138 m², v k. ú. [obec], obec Beroun, zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, a to v té části, která je v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] 2018, vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], nově označena jako parc. [číslo] dle souřadnic v tomto geometrickém plánu uvedených, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] a povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří se stavbou [adresa], v k. ú. [obec], uvedené nemovitosti nabyli na základě trhové smlouvy ze dne [datum] manželé [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý jednou polovinou, následně docházelo k dalším změnám vlastnických vztahů z titulu dědění a převodních smluv, jak soud prvního stupně podrobně popsal, úplným vlastníkem předmětných nemovitostí se žalobce stal definitivně v roce 2001. Není zcela zřejmé, jaká byla výměra současného pozemku parc. [číslo] v době jeho zakoupení, z polohopisného plánu z roku 1907 ve spojení s výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] vzal soud prvního stupně za prokázáno, že v roce 1907 vlastnili právní předchůdci žalobce předmětný pozemek včetně sporných 138 m² tak, jak je vymezeno geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] jako nově označený pozemek parc. č [číslo]. Sporná část pozemku se nachází před přední stranou domu žalobce směrem ke komunikaci, je zatravněná a není nijak ohraničená. Žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. č [číslo], o výměře 41 063 m² - ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, na základě rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum], na uvedeném pozemku vázne řada věcných břemen zřízených v letech 2006 - 2020, žalovaný po celou dobu, kdy je evidován jako vlastník předmětného pozemku, s pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako vlastník, uzavíral smlouvy týkající se tohoto pozemku, byl účasten stavebních řízení dopadajících na uvedený pozemek. K odepsání předmětné části pozemku parc. [číslo] ve prospěch pozemku nyní parc. [číslo] došlo v roce 1947, o čemž svědčí zápis v knihovní vložce, dle kterého„ podle ohlašovacího listu [číslo] nástinu mapy kat. založeného pod č.d. [číslo] a protokolů ze dne [datum] a [datum] č. j. nečitelné odepisuje se část stp. č. kat. 968 do seznamu II. veřejného statku, kde sloučena s pp. č. kat [číslo] silnice“. Ve sbírce listin katastrálního úřadu je založen pouze snímek katastrální mapy, jiné listiny k dispozici úřad nemá, nepodařilo se je dohledat ani v tomto řízení. Žalobci byla informace ohledně odepsání sporné části pozemku ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného známá již v listopadu 2007, první informaci v tomto směru však žalovanému sdělil až prostřednictvím své manželky e-mailem ze dne [datum]. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 129 a násl. zák. č. 40/64 Sb. a konstatoval, že k odepsání předmětné sporné části pozemku parc. [číslo] jakožto veřejného statku, ve prospěch pozemku parc. [číslo] silnice došlo ke dni [datum], tento zápis však zůstává ojedinělý a není podložen dalšími relevantními listinami, není tedy zřejmé, zda tomuto zápisu předcházelo nějaké rozhodnutí, na základě kterého by právní předchůdci žalobce vlastnické právo k této části pozemku pozbyli. Nelze tak mít za prokázané, že právní předchůdce žalovaného, tedy stát, řádně nabyl vlastnické právo k této části pozemku, nelze však odhlédnout od faktického stavu, kdy pozemek parc. [číslo] spolu s danou spornou částí byl již následně evidován v celém svém celku včetně sporné části jako vlastnictví státu, na žalovaného přešlo vlastnictví k tomuto pozemku tak, jak byl předmětem evidence v katastru nemovitostí k [datum], žalovaný následně s uvedeným pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako jeho vlastník, byl jako faktický držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu předmětný pozemek patří. Pochybnosti o dobré víře žalovaný mohl nabýt teprve v červnu 2018, kdy se na něho obrátila manželka žalobce s dotazem na spornou výměru předmětného pozemku, na místě je tak námitka vydržení vznesená žalovaným s ohledem na § 130 odst. 1 a § 134 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z., neboť žalovaný byl prokazatelně po dobu přesahující 10 let (minimálně od [datum] do [datum]) v dobré víře, že je vlastníkem i sporné části pozemku. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3652/16 není důvod zabývat se oprávněností držby právních předchůdců žalovaného, pokud soud dospěl k závěru, že žalovaný již sám podmínky vydržení splnil. Veden tímto závěrem soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení a o nákladech řízení státu rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jeho tvrzení, že zápis v knihovní vložce ze dne [datum] nemohl být způsobilý k přechodu vlastnictví na právního předchůdce žalovaného, mezi lety 1943 - 1960 neexistuje zápis o jakékoliv změně vlastníka předmětného pozemku, pozemek tak nemohl být v roce 1947 platně převeden na právního předchůdce žalovaného, v takovém případě by muselo být řádným zápisem jasně vyznačeno, na koho pozemek přechází, musela by být určena přesná výměra přecházejícího pozemku a právní titul změny vlastníka a tyto listiny by musely být v katastru nemovitostí založeny. Určovací žaloba se netýká jen odepsané části pozemku parc. [číslo] ale i plochy podél zahrady žalobce, tedy pozemku [číslo]. Nesouhlasil se závěrem o existenci dobré víry na straně žalovaného s tím, že žalovaný nemohl být v dobré víře již vzhledem k samotné dikci odepsání části pozemku ve prospěch blíže neurčeného vlastníka, od státu katastrálně přebíral pozemek, který evidentně na jeho právního předchůdce platně převeden nebyl, žalovaný přitom měl a má dost prostředků a kvalifikovaných pracovníků k tomu, aby si při či před zápisem v katastru nemovitostí spolehlivě ověřil, zda mu opravdu vlastnické právo k předmětnému pozemku náleží, při minimální pozornosti by nutně musela vyvstat důvodná pochybnost o nabývacím titulu jeho právního předchůdce (státu). Dále uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil i charakter předmětného pozemku, který nemá se stávající silnicí nic společného, není ani chodníkem a nebyl takto nikdy využíván, žalovaný prováděl pouze údržbu silnice a nikoliv předmětného pozemku. [obec] víra tak svědčí jednoznačně ve prospěch žalobce a jeho právních předchůdců, žalovaný postupem dle zákona č. 157/2000 Sb. katastrálně převzal předmětný pozemek od nevlastníka. Zdůraznil, že vlastnické právo požívá prioritní ochranu, je právem absolutním a nepromlčitelným, a závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že u rozhodnutí příslušného státního orgánu platí presumpce správnosti správního aktu, žalobce se v roce 2007 dozvěděl, že není vlastníkem sporné části pozemku, od té doby nemohl být v dobré víře ve své vlastnictví, žalovaný s účinností od [datum] ze zákona vstoupil do práv a povinností státu, tímto dnem započala jeho dobrá víra ve vlastnictví celku pozemku [číslo] od té doby vykazuje tento pozemek ve všech svých evidencích, provádí běžnou údržbu a chová se jako vlastník, v roce 2001 svěřil tento pozemek - komunikaci do správy oblastní správy komunikací. Předmětný pozemek přešel do vlastnictví žalovaného na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum] podle zákona č. 157/2000 Sb., od data přechodu se počítá dobrá víra žalovaného. Na pozemku váznou věcná břemena, přičemž žalovaný byl po 13 let účastníkem těchto smluv a jednal vždy jako neomezený vlastník pozemku. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Žalobce při odvolacím jednání navrhl důkaz vnitřním sdělením Středočeského kraje ze dne [datum] s tím, že tato listina se mu dostala do dispozice až po vyhlášení napadeného rozsudku. Odvolací soud provedl důkaz touto listinou, z níž vyplývá, že vedoucí odboru dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje navrhuje spornou část pozemku bezúplatně nepřevádět na žalobce a vstoupit v majetkoprávní jednání se žalobcem, na uvedeném pozemku se nachází zelený pás, který je pro Středočeský kraj nepotřebný. Tento důkaz nemá na dosavadní skutková zjištění žádný vliv, pro rozhodnutí o určení vlastnictví není podstatné, zda v současné době sporná část pozemku je pro žalovaného potřebná či nikoli.

6. Následně odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

7. V řízení bylo prokázáno, a není ani sporné, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] se stavbou [adresa] v k. ú. [obec], soud prvního stupně podrobně popsal genezi vývoje vlastnických vztahů k těmto pozemkům, které nabyli právní předchůdci žalobce v roce 1906, až do roku 2001, kdy se žalobce stal stoprocentním vlastníkem těchto pozemků, v podrobnostech nelze než odkázat na bod 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž bylo prokázáno, a není ani sporné, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 41 063 m², ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, vlastnictví nabyl postupem podle zákona č. 157/2000 Sb. účinného ke dni [datum] na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3796/01/1- KM, které nabylo účinnosti dne [datum], tímto dnem, tedy [datum], se žalovaný stal vlastníkem pozemku (§ 1 odst. 1 písm. a/ cit. zák.), rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti uvedené v § 1 odst. 3 cit. zák. a bylo vydáno ve lhůtě podle § 1 odst. 4 cit. zák., na rozhodnutí se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Na základě tohoto rozhodnutí byl následně proveden záznam do katastru nemovitostí.

8. Soud prvního stupně správně konstatoval, že od roku 1907 vlastnili právní předchůdci žalobce pozemek včetně sporných 138 m² vymezených v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] jako nově označený pozemek parc. [číslo] k odepsání této části pozemku ve prospěch pozemku parc. [číslo] došlo ke dni [datum], neexistuje však žádná listina, z níž by přechod či převod vlastnického práva této části pozemku na vlastníka pozemku parc. [číslo] vyplýval, správný je závěr soudu prvního stupně, že pouze na základě ne zcela jasného zápisu v knihovní vložce ze dne [datum] nedošlo ke změně vlastnictví této části pozemku, kterou by právní předchůdci žalobce vlastnictví pozbyli a kterou by vlastnictví získal právní předchůdce žalovaného - stát. Není tedy případná odvolací námitka žalobce, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že tento zápis nebyl způsobilý k přechodu vlastnictví a že žalovaný nemohl nabýt vlastnictví této části pozemku od nevlastníka, neboť soud prvního stupně nezaložil své rozhodnutí na závěru o přechodu vlastnictví této části pozemku na právního předchůdce žalobce v roce 1947, ale na tom, že žalovaný vlastnické právo k této části pozemku vydržel.

9. Žalovaný se stal ke dni [datum] vlastníkem sousedního pozemku [číslo] (viz výše), o výměře 41 063 m² se způsobem využití ostatní komunikace, byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku, s pozemkem hospodařil a jednal jako vlastník, komunikaci udržoval, s tímto pozemkem hospodařil, uzavíral smlouvy týkající se tohoto pozemku a byl účasten stavebních řízení tohoto pozemku se týkajících. Není přitom rozhodné, že sporná část pozemku označená v geometrickém plánu Ing. [příjmení] jako pozemek parc. [číslo] není a nebyla zastavěna stavbou pozemní komunikace, jde o pozemek přiléhající k pozemní komunikaci od komunikace nijak neoddělený a neoplocený, i tato část pozemku byla podle katastrální mapy evidována jako součást pozemku [číslo] k čemuž došlo právě na základě zápisu v knihovní vložce ze dne [datum]. Důsledkem tohoto zápisu tedy nebyl přechod či převod vlastnického práva ke sporné části pozemku (viz výše), ale pouze skutečnost, že v následném období již sporná část pozemku byla evidována nikoliv jako součást pozemků ve vlastnictví právních předchůdců žalobce, ale jako součást pozemku parc. [číslo] jehož vlastníkem se ke dni [datum] stal žalovaný. K tomuto dni se tedy žalovaný stal držitelem této části pozemku ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], a ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že byl držitelem oprávněným ve smyslu § 130 obč. zák. Zde je třeba k odvolacím námitkám žalobce zdůraznit, že žalovaný nabyl vlastnictví k pozemku parc. [číslo] na základě zákona podle rozhodnutí příslušného státního orgánu, vlastnictví bylo zapsáno v katastru nemovitostí v rozsahu, jak je evidováno dodnes, a žalovaný proto nemohl mít jakoukoliv pochybnost o tom, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] to včetně sporné části nyní v geometrickém plánu označené jako pozemek parc. [číslo]. Nabyl-li žalovaný vlastnictví na základě zákona podle rozhodnutí příslušného státního orgánu, nebylo jeho povinností zkoumat celou historii v nepřehledných zápisech v knihovních vložkách a posuzovat, zda zde jsou historické zápisy, které by jakýmkoliv způsobem mohly zpochybňovat vlastnictví státu. Dle stavu v katastru nemovitostí měl pozemek parc. [číslo] v části sousedící s pozemky žalobce [číslo] rovnou linii bez jakéhokoliv výběžku, sporná část pozemku nyní v geometrickém plánu označená jako parc. [číslo] nebyla nijak ohraničena či oplocena, a žalovanému tak nemohla vzniknout jakákoliv pochybnost o tom, že tato část pozemku není součástí pozemku [číslo] jehož vlastníkem se stal. Žalobci přitom nic nebránilo v tom, aby žalovaného upozornil, že tato sporná část pozemku není součástí pozemku [číslo] ve vlastnictví žalovaného, čímž by dobrá víra žalovaného byla zpochybněna, takovýto úkon byl poprvé učiněn až e-mailem manželky žalobce ze dne [datum], do té doby na straně žalovaného k jakékoliv pochybnosti dojít nemohlo. Žalovaný tak byl po dobu přesahující 10 let ([datum] - [datum]) v dobré víře, že je vlastníkem též části pozemku [číslo] označené nyní v geometrickém plánu jako pozemek parc. [číslo] uplynutím vydržecí doby se ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák. stal vlastníkem této části pozemku již [datum].

10. Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajících akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech řízení státu.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady odvolacího řízení představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý z těchto úkonů - písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání, to vše podle § 151 odst. 3 o. s. ř.