o 123 054 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem uložil soud prvního stupně (dále též „soud“) žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala náhrady škody, kterou žalovaná způsobila při provádění prací v Plzni, v [adresa], poškozením sítě elektronických komunikací (dále též „SEK“). Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků ([jméno FO], [adresa] [jméno FO]) a po skutkové stránce shledal, že dne [datum] žalovaná při provádění výkopových prací pro přípojku vody poškodila SEK žalobkyně, přičemž nedošlo k přetržení kabelů; vedení kabelů bylo v zemi vytyčeno. Prvotní ohledání místa odhalilo poškození ochranných trubek, provizorní oprava odhalila ohnutí vnitřních kabelů a porušení propustnosti kabelů v místě výkopových prací prováděných žalovanou, k úplnému přerušení služeb nedošlo, došlo k poruchám služeb, k jejich výpadkům. Oprava poškozených kabelů spočívala ve výměně kabelů z koncových bodů, zahrnovala rovněž neodborné a zemní práce spočívající v provedení výkopu u kabelové komory, odčerpání vody a následnou dokumentaci. Jiný způsob opravy poškozených kabelů by byl časově i finančně náročnější; celková cena opravy činila [částka].

3. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 498, § 509, 1970, § 2926 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) konstatoval, že v případě náhrady škody způsobené při výkopových pracích je třeba aplikovat § 2926 o. z., neboť kabelové sítě elektronických komunikací jsou nemovitou věcí; jde o odpovědnost objektivní, předpoklady pro vznik povinnosti nahradit škodu jsou (1.) provádění nebo zajišťování prací, (2.) vznik škody na nemovité věci jiného, (3.) příčinná souvislost mezi nimi. Dále soud uvedl, že bylo prokázáno, že žalovaná poškodila SEK žalobkyně při provádění výkopových prací při stavbě objektu Lidl. Žalovaná nesporovala poškození ochranných trubek, odmítla však, že by jejím jednáním došlo k poškození telekomunikačních kabelů, když tato skutečnost ani nebyla uvedena v záznamu o poškození. Z výslechu svědků měl soud za prokázané, že poškození vnitřních kabelů nelze zjistit pouhým prvotním ohledáním na místě poškození, pokud nedojde k úplnému přeseknutí kabelů či pokud není nahlášena porucha služeb. Svědeckou výpovědí svědka [jméno FO] bylo potvrzeno, že při následné provizorní opravě poškozeného místa bylo provedeno přeměření propustnosti kabelů, přičemž bylo zjištěno poškození vnitřních kabelů v místě poškození ochranného kabelu žalovanou, a nebylo pochyb o tom, že k poškození došlo zásahem ochranných trubek žalovanou. Skutečnost, že se škoda v plném rozsahu projevila až s časovým odstupem, neshledal soud (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) rozhodnou. Za prokázanou měl soud též příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a poruchou telekomunikačních služeb, přestože nedošlo bezprostředně k výpadku služeb. Výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], jakož i fotodokumentací, měl soud za prokázané, že v místě poškození ochranné trubky žalovanou došlo rovněž k ohnutí vnitřních trubiček s optickými kabely, u kterých se v důsledku ohnutí zvýšil útlum, který nevedl k (úplnému) výpadku (přerušení) služeb, ale došlo k jejich zhoršení (služby vypadávaly). O povinnosti žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení rozhodl soud podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. Žalovaná ve včasném odvolání (do obou výroků) namítala, že žalobkyně vznik škody (nefunkčnost optického kabelu) neprokázala; tato skutečnost dle žalované pouze nepřímo vyplývá ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO], žalobkyně však ani netvrdila, zda došlo k úplnému zničení kabelu, či k útlumu přenosu dat (a pokud ano, k jak velkému útlumu). Dále žalovaná namítala, že konstrukce žalobkyně o tom, kdy došlo k poškození optického kabelu, je nelogická. Pokud je pravdivé tvrzení svědka [jméno FO] o tom, že i pouhým ohybem ochranných plastových trubek dojde k útlumu přenosu dat, pak žalovaná nerozumí tomu, proč zástupce žalobkyně toto nesdělil žalované již při místním šetření konaném dne [datum]. Žalovaná též soudu vytýkala, že se nijak nevypořádal s tím, že se škoda měla projevit až s časovým odstupem od jednání žalované (kterým byly poškozeny ochranné trubky optického kabelu); namítala též, že místo poškození ochranné trubky nebylo po provedeném šetření dne [datum] nijak zakrýváno, kabel tak byl zpřístupněn v zásadě komukoliv, a k jeho poškození tak mohlo dojít i jinak než v souvislosti se zásahem ochranných trubek žalovanou. Ve vztahu k výši škody žalovaná uvedla, že předloženou kalkulaci opravy poškození spolu s deníkem oprav nepovažuje za dostatečné; tyto listiny jsou pouze tvrzením, nikoliv však důkazem výše vzniklé škody; tento nedostatek nebyl odstraněn ani svědeckou výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří nebyli schopni uvést, v čem spočívaly uplatněné neodborné práce, resp. v jakém rozsahu byly prováděny výkopové práce. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně neprokázala žádnou z uplatněných položek údajně uskutečněných prací v souvislosti s opravou kabelu, když neuvedla, v čem spočívaly jednotlivé vyúčtované práce, kdo, kde a kdy je prováděl, z čeho vyplývá uvedené hodinové ocenění jednotlivých pracovníků; tj. neprokázala, že práce byly ve vyčísleném rozsahu provedeny, a že byly provedeny účelně. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznávají náklady řízení, nebo aby je zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně svůj závěr, že žalovaná při provádění výkopových prací poškodila vedení SEK (a to nejen ochranné trubky vedení, ale i uvnitř umístěný optický kabel) učinil nejen na základě svědecké výpovědi [adresa] (jak se snaží dovodit žalovaná), ale též na základě řady listinných důkazů (např. zápisu o poškození SEK ze dne [datum], kabelové hlášenky či fotodokumentace) a dalších svědeckých výpovědí (svědků [jméno FO] a [právnická osoba]). Poškození optických kabelů uložených uvnitř ochranných trubek bylo zjištěno až po provizorní opravě, jak vyplývá z kabelové hlášenky, montážního deníku oprav, fotodokumentace, jakož i z výpovědi svědků [jméno FO] i [jméno FO]. Skutečnost, že pan [jméno FO] nemohl při místním šetření odhalit rozsah poškození SEK (tj. skutečnost, že byl poškozen i optický kabel), potvrdil i pan [jméno FO] (svědek žalované), který uvedl, že ke zjištění uvedeného je nutné danou ochrannou trubku otevřít. Výše škody byla prokázána kalkulací opravy poškození SEK, montážním deníkem oprav a výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO]; výpověďmi svědků bylo též vysvětleno, že v daném případě byl zvolený způsob opravy nejefektivnější a také nejlevnější pro obě strany. Dále žalobkyně podotkla, že žalovaná v rámci své obrany nepředložila žádný relevantní důkaz na podporu svých tvrzení; od návrhu na provedení znaleckého posudku ohledně rozsahu a výše vzniklé škody žalovaná upustila, čímž na svou obranu rezignovala. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

6. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobkyně a právní zástupkyně žalované odkázali na svá písemná podání, jejichž obsah stručně reprodukovali.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a odvolání neshledal opodstatněným.

8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, řádně vyložil, jaké důkazy provedl a jaká zjištění z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

9. Po právní stránce soud věc správně posoudil, když, se zřetelem k judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou přiléhavě odkázal, shledal, že v poměrech této věci je třeba aplikovat § 2926 o. z., neboť síť elektronických komunikací, kterou žalovaná poškodila, je věcí nemovitou. Správný je též závěr, že předpoklady objektivní odpovědnosti za škodu dle § 2926 o. z., tedy (1.) provádění nebo zajišťování prací, (2.) vznik škody na nemovité věci jiného a (3.) příčinná souvislost mezi nimi, byly splněny; žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni na náhradě škody, jejíž výše byla náležitě zjištěna a prokázána, částku [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Na pečlivě odůvodněné závěry soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, lze v podrobnostech odkázat, a, s přihlédnutím k námitkám žalované, dodat následující.

10. Žalovaná předně namítá, že žalobkyně vznik škody (nefunkčnost optického kabelu) neprokázala, přičemž ani netvrdila, zda došlo k úplnému zničení kabelu. Obdobnou argumentaci uplatnila žalovaná již v řízení před soudem prvního stupně, když namítala, že žalobkyně neprokázala nutnost výměny optického kabelu. Soud prvního stupně této části procesní obrany žalované nepřisvědčil; uvedl, že z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že jiný postup, než výměna poškozeného kabelu za nový, nebyl na místě. Z výpovědi těchto svědků soud též zjistil, že v důsledku ohnutí kabelů došlo k útlumu přenosu dat, přičemž narovnání kabelů nebylo možné (došlo by k jejich prasknutí); z výpovědi uvedených svědků soud též zjistil, že postup výměny poškozených kabelů za nové (z jednoho koncového bodu do druhého) je standardní, neboť jiná možnost opravy optických kabelů není možná. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně tvrdila a prokázala, v čem poškození kabelu spočívalo, jakož i to, že v důsledku poškození bylo třeba kabel vyměnit za nový; shora uvedená zjištění závěr soudu prvního stupně o naplnění předpokladu odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu § 2926 o. z. (tj. závěr, že ke vzniku škody došlo) plně opodstatňují.

11. Namítá-li žalovaná, že nebylo tvrzeno a prokázáno, zda došlo k útlumu přenosu dat (resp., pokud k útlumu došlo, nebylo prokázáno, jak byl velký), jde o námitku nepřípadnou. Žalovaná pomíjí tu část výpovědi svědka [adresa], z níž se podává, že přeměřením propustnosti porušených kabelů bylo zjištěno, že porušení kabelu nastalo v místě, v němž žalovaná prováděla výkopové práce; v tomto místě byl optický kabel poškozen a v tomto místě byl též zjištěn útlum přenosu dat. Případná není ani námitka, že nebylo prokázáno, k jak velkému útlumu přenosu dat docházelo. Z výpovědi svědka [jméno FO] se (vedle již uvedeného) podává, že byť nedošlo k úplnému výpadku služeb, byly služby zhoršené (tzv. vypadávaly). Za této situace, tj. docházelo-li v důsledku poškození kabelu k (občasným) výpadkům služeb, není (z hlediska odpovědnosti žalované za vzniklou škodu) podstatná míra útlumu přenosu dat; podstatné je toliko, že poškozením kabelu k útlumu přenosu dat došlo, v důsledku čehož nefungovala SEK řádně, přičemž jiný způsob opravy (a zajištění řádné funkčnosti SEK), než výměna poškozeného kabelu, nebyl možný.

12. Dále žalovaná namítá, že konstrukce žalobkyně o tom, kdy došlo k poškození optického kabelu není logická; pokud je pravdivé tvrzení svědka [jméno FO] o tom, že i pouhým ohybem ochranných plastových trubek dojde k útlumu přenosu dat, pak žalovaná nerozumí tomu, proč zástupce žalobkyně toto nesdělil žalované již při místním šetření konaném dne [datum]. Ani tuto námitku neshledal odvolací soud případnou. Z výpovědi svědka [jméno FO] (reprodukované soudem prvního stupně ve 13. odstavci odůvodnění) se podává, že tento svědek ke zjištěním, která učinil při místním šetření dne [datum], (zejména) uvedl, že „(…) na místě bylo zjevné pouze poškození ochranné trubky (…) neměl informaci o tom, zda se v ochranné trubce nacházejí nějaké kabely, nebyly ani nahlášeny nefunkční služby. Poškození vnitřních kabelů není na místě viditelné, pokud nedojde ke kompletnímu přerušení ochranného kabelu“. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že ohledně této části výpovědi svědka [jméno FO] soud (v 25. odstavci odůvodnění) učinil závěr, že poškození vnitřních kabelů nelze zjistit pouhým prvotním ohledáním na místě poškození, pokud nedojde k úplnému přeseknutí kabelů, či pokud není nahlášena porucha služeb, což je závěr, jenž je obsahu svědecké výpovědi přiléhavý. Namítá-li žalovaná „nelogičnost žalobní konstrukce“ s poukazem na to, že svědek [jméno FO] při místním šetření pracovníkům žalované nesdělil, že pouhým ohybem ochranných trubek dojde k útlumu dat, činí tak nepříhodně – pokud svědek nevěděl, zda se v ochranné trubce kabely nacházejí, a neměl-li ani informaci o tom, že by byla hlášena nefunkčnost sítě, neměl důvod informaci (jejíž neposkytnutí žalovaná svědkovi vytýká) sdělovat. Odvolací soud proto namítanou (ani jinou) nelogičnost žalobních tvrzení neshledal.

13. Vytýká-li žalovaná soudu, že se nijak nevypořádal s tím, že se škoda měla projevit až s časovým odstupem od jednání žalované, kterým byly poškozeny ochranné trubky optického kabelu, není tato výtka na místě, neboť soud tuto skutečnost nepominul, shledal ji však nerozhodnou (srov. 25. odstavec napadeného rozhodnutí). Přisvědčit nelze ani námitce, že po provedeném šetření (dne [datum]) byl kabel přístupný v zásadě komukoliv a k jeho poškození tak mohlo dojít i jinak než jednáním žalované. Žalovaná pouze předestírá možnost, že k poškození kabelu mohlo dojít i jinak, ale nic konkrétního v tomto ohledu netvrdí; jde tedy o pouhou spekulativní úvahu, která není způsobilá nic změnit na správnosti závěru, že za vzniklou škodu odpovídá žalovaná.

14. Ve vztahu k výši škody žalovaná namítá, že předložená kalkulace opravy poškození a deník oprav nejsou dostatečné; tyto listiny jsou, dle žalované, pouze tvrzením, nikoliv však důkazem výše vzniklé škody. Ani tato námitka není na místě. Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.), mohou tedy jím být i listiny vyhotovené účastníkem řízení. Pokládá-li žalovaná shora uvedené listiny za pouhá tvrzení (a nikoliv důkazy) jen proto, že tyto listiny vyhotovila žalobkyně (neboť opravu poškozeného kabelu prováděla sama), aniž by žalovaná uvedla konkrétní skutečnosti, které by opodstatňovaly pochybnost o věrohodnosti či správnosti kalkulace opravy, resp. deníku oprav, nelze než uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, když závěr o výši vzniklé škody učinil (též) na základě těchto listin.

15. K námitce, že nedostatečné prokázání výše škody nebylo odstraněno ani svědeckou výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] (kteří nebyli schopni uvést, v čem spočívaly uplatněné neodborné práce, resp. v jakém rozsahu byly prováděny výkopové práce), a k námitce, že žalobkyně neprokázala, že práce byly ve vyčísleném rozsahu provedeny, resp. že byly provedeny účelně (když neuvedla, v čem spočívaly jednotlivé vyúčtované práce, kdo, kde a kdy je prováděl, a z čeho vyplývá uvedené hodinové ocenění jednotlivých pracovníků), je třeba uvést následující. Předně je třeba podotknout, že těmito námitkami žalovaná opakuje část své procesní obrany, s níž se soud prvního stupně náležitě vypořádal, když (zejména) uvedl, že uskutečněné práce byly vypočteny v deníku oprav, v němž je uvedeno, kolik osob vykonávalo příslušnou činnost, jakož i to, kolik hodin práce tyto činnosti obnášely; svědek Čížek popsal shodně s deníkem oprav, jaké práce se na místě prováděly; uvedl, že se jednalo o výkopové práce, zpřístupnění spojky, odčerpání vody, jakož i o dokumentaci oprav. S ohledem na to, že právě reprodukované závěry soudu prvního stupně odpovídají obsahu spisu, odvolací soud se s nimi ztotožnil.

16. Na místě je dodat, že žalovaná svou procesní obranu zaměřila na zpochybňování důkazů, které k prokázání výše škody předložila (nebo navrhla) žalobkyně, svou argumentaci však nepodpořila žádnými důkazy, kterými by správnost stanovení (vyčíslení) výše škody, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, zpochybnila. Žalobkyně předložila (resp. navrhla) k prokázání výše škody dostatek důkazů, které soud prvního stupně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo (§ 132 o. s. ř.). Zároveň soud řádně vyložil, jaká zjištění z provedených důkazů učinil a k jakým závěrům na jejich základě dospěl; tyto závěry nejsou nelogické, ani vnitřně rozporné. Učinil-li na základě takto provedeného dokazování závěr, že výše škody, která žalobkyni vznikla, odpovídá žalované částce, neshledává odvolací soud nic, co by bylo možné soudu prvního stupně vytknout.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

19. Zcela úspěšně žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za zastoupení advokátem stanovená podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále též „změna AT“) z tarifní hodnoty [částka] za 2 úkony právní sužby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]); 2 paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT, z toho jedna ve výši [částka] (článek II. změny AT) a jedna ve výši [částka]; náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu tedy [částka].