o 163 800 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částek 30 492 Kč a 338 085 Kč

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) rozhodl, že v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 368 577 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje (výrok I.); rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 063 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 063 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.); rozhodl, že v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 134 737 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 134 737 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá (výrok III.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 30 492 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, částky 338 085 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání a částky 163 800 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání, to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení “).

3. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce dne 22. 10. 2024 u žalované výše uvedené nároky uplatnil; žalovaná jeho žádost vyřídila stanoviskem ze dne 23. 4. 2025, kterým požadavek na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby shledala důvodným; ohledně požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což byla žalobci poskytnuta omluva a částka 120 000 Kč; požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení byl shledán nedůvodným, když délku řízení považovala žalovaná za přiměřenou.

4. Ohledně požadavku na náhradu majetkové škody (spočívající v náhradě nákladů obhajoby) a ohledně požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání vzal žalobce (podáním došlým soudu dne 26. 6. 2025, upřesněným podáním ze dne 18. 7. 2025) žalobu co do požadovaných jistin zpět - soud proto řízení částečně (v rozsahu zpětvzetí žaloby) zastavil usnesením ze dne 21. 7. 2025, č. j. [spisová značka]. Při ústním jednání konaném dne 12. 9. 2025 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět i v požadavcích na zaplacení úroku z prodlení z původně uplatňovaných částek na náhradě škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním.

5. Ohledně zbývajícího nároku soud žalobce vyzval, aby uvedl, jakou konkrétní částku požaduje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 18. 1. 2018, jakou konkrétní částku požaduje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 13. 6. 2019 a jakou konkrétní částku požaduje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 15. 9. 2020. Žalobce (v podání došlém soudu dne 18. 7. 2025) uvedl, že částku 163 800 Kč uplatňuje jako přiměřené zadostiučinění jen za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 15. 9. 2020; za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou prvního a druhého trestního stíhání zadostiučinění nepožaduje. Dále soud uvedl, že takto provedená změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 11. 8. 2025, č. j. [spisová značka].

6. K průběhu posuzovaného řízení učinil soud zejména následující zjištění. Usnesením ze dne 15. 9. 2020, doručeným žalobci dne 25. 9. 2020, bylo zahájeno trestní stíhání [počet] fyzických osob pro skutky související s přípravou a rozhodováním o prodeji městských bytů. Žalobce byl konkrétně obviněn ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2012, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 16 295 660 Kč [skutek pod bodem 3. a) usnesení], ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2013, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 9 077 999 Kč [skutek pod bodem 3. b) usnesení], ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2014 a 2015, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 5 080 970 Kč [skutek pod bodem 3. c) usnesení], ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2015, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 2 115 871 Kč [skutek pod bodem 3. d) usnesení], ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl spolu s dalšími obviněnými dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2012, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 16 295 660 Kč (skutek pod bodem 4. usnesení), a ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl spolu s dalšími obviněnými dopustit jako [funkce] MČ [adresa] při rozhodování v roce 2013, a podílet se tak na způsobení škody ve výši 9 077 999 Kč (skutek pod bodem 5. usnesení).

7. Dále soud podrobně vyložil, jaké úkony byly učiněny v mezidobí od sdělení obvinění do podání obžaloby, k čemuž došlo dne 20. 1. 2022; dále uvedl, že obžalováno bylo [počet] osob; u žalobce byl překvalifikován skutek pod bodem III. 4) [dříve bod 3. d)] na přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ze spáchání skutků pod body IV. (dříve bod 4.) a V. (dříve bod 5.) již žalobce nebyl viněn. Spis v době podání obžaloby čítal 6 850 listů; hlavní líčení se konalo ve dnech 24. 1. a 25. 1. 2023, 9. 5. a 10. 5. 2023, 19. 9. a 20. 9. 2023; byli vyslechnuti obžalovaní, obsáhle bylo vyslechnuto 5 znalců a bylo provedeno velké množství listinných důkazů; dne 20. 9. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které jsou obžalovaní stíháni; lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 5. 1. 2024, rozsudek (čítající 83 stran) byl vypraven dne 3. 1. 2024. Dne 22. 2. 2024 byl spis předložen MS [adresa], který dne 26. 3. 2024 nařídil veřejné zasedání na den 22. 4. 2024. Při veřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2024 bylo doplněno dokazování jednou listinou a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu (vyjma ve vztahu k [jméno FO]) zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že se všichni obžalovaní (vyjma [jméno FO]) zprošťují obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. V neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2024 vyhlásil MS [adresa] usnesení, kterým napadený rozsudek ve vztahu k [jméno FO] zrušil a trestní stíhání [jméno FO] z důvodu úmrtí zastavil. Spis byl vrácen OS [adresa] dne 23. 5. 2024, rozsudek MS [adresa] byl téhož dne vypraven a doručen byl obhájci žalobce dne 24. 5. 2024 a žalobci dne 26. 5. 2024.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 5, § 13 až 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 9. 2020, doručeným žalobci dne 26. 9. 2020, a skončilo nabytím právní moci rozsudku MS [adresa] dne 22. 4. 2024; řízení tedy trvalo celkem 3 roky a téměř (bez 4 dnů) 7 měsíců.

9. Ohledně složitosti posuzovaného řízení soud shledal, že bylo složitější po skutkové stránce, když bylo nutné zjistit jednak obvyklou cenu prodávaných bytů, jednak posoudit, zda existoval legitimní důvod prodat byty za jinou než obvyklou cenu. Jako výrazně složité posoudil soud řízení po stránce procesní; tato složitost se odvíjela od vysokého počtu obviněných osob (původně [počet] obviněných, obžaloba byla podána ohledně [počet] osob, ohledně 4 osob byl podán návrh na schválení dohody o vině a trestu). Proti usnesení o zahájení trestního stíhání bylo podáno více než [počet] stížností, většinou blanketních, posléze velmi obsáhle odůvodňovaných, přičemž poslední odůvodnění stížnosti došlo více než 2,5 měsíce po zahájení trestního stíhání; se stížnostmi byly předloženy dva revizní znalecké posudky. Obvinění byli v přípravném řízení vyslechnuti, někteří jednali o dohodě o vině a trestu. V průběhu přípravného řízení bylo shromážděno velké množství listin, probíhalo časově náročné prostudování spisu před skončením vyšetřování. V řízení před soudem byla, pro rozsáhlost spisu, prodloužena lhůta pro první úkon o 2 měsíce. Všichni obžalovaní byli znovu vyslechnuti, někteří velmi obsáhle. Soud se musel vypořádat s často velmi obsáhlými podáními obžalovaných. Obžalovaní předložili další znalecký posudek a velmi obsáhle bylo vyslechnuto 5 znalců (3 znalecké ústavy), bylo provedeno velké množství listinných důkazů. S ohledem na velké množství obžalovaných byly opakované problémy s doručováním. V rámci procesní složitosti vzal soud v úvahu i četnost rozhodování a počet orgánů, které rozhodovaly; [orgán] rozhodoval o zahájení trestního stíhání a o vyloučení věci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze společného řízení, OSZ pro [adresa] rozhodovalo o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání, o stížnosti proti usnesení o vyloučení věci [tituly před jménem] [jméno FO] ze společného řízení a o podání obžaloby, OS pro [adresa] rozhodoval dvakrát ve věci samé a dvakrát o vyloučení soudce, o vyloučení věcí obviněných, u nichž bylo navrženo schválení dohody o vině a trestu, ze společného řízení, dvakrát o povinnosti nahradit náklady trestního řízení u 2 obžalovaných, kteří nepodali odpor proti trestnímu příkazu, a o nařízení vymáhání peněžitého trestu, MS [adresa] rozhodoval ve věci jednou.

10. K postupu orgánů veřejné moci soud uvedl, že řízení probíhalo v zásadě plynule a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané materii; drobný průtah by snad bylo možno konstatovat při nařízení prvního hlavního líčení (za pět měsíců od podání obžaloby). Hlavní líčení se konala vždy po dva dny ve čtyřměsíčních intervalech, avšak s ohledem na očekávatelné problémy s doručováním obžalovaným, které skutečně nastaly, jsou tyto prodlevy akceptovatelné. Za neúčelné nepokládal soud vydání trestního příkazu, když ne všichni obvinění se vůči zahájení trestního stíhání bránili, a trestní příkaz i vůči dvěma obžalovaným nebyl zrušen a nabyl právní moci.

11. Dále soud shledal, že žalobce svým postupem k délce řízení nijak nepřispěl. Význam předmětu řízení pro poškozeného byl, vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení trestní, typově zvýšený. Žalobce byl ohrožen uložením trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 5 let, byť mu byl navrhován a trestním příkazem uložen peněžitý trest (ve výši 100 000 Kč), a hrozilo mu též uložení povinnosti k náhradě dosti vysoké škody. K významu řízení bylo třeba též přičíst, že žalobce je veřejně známou osobou, že trestní stíhání bylo medializováno a mělo vliv na jeho politickou kariéru. Z hlediska posuzování (ne)přiměřenosti délky řízení tak soud hodnotil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce jako výrazně zvýšený.

12. Na základě výše uvedených hledisek a s ohledem na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 3 let a 7 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk; k tomu poznamenal, že se jednalo o případ hraniční. Soud měl za to, že je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích; při stanovení jeho výše vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, tam uvedené částky však, s ohledem na změnu ekonomických poměrů poměrů, navýšil o 50 %. Základní částku odškodnění stanovil na 58 125 Kč; s ohledem na složitost řízení ji ponížil o 40 %, o dalších 10 % ji ponížil s ohledem na sdílení újmy - výslednou částku odškodnění tedy stanovil ve výši 29 063 Kč. Soud odůvodnil též výroky I. a III., tyto výroky však odvoláními dotčeny nebyly a předmětem instačního přezkumu se nestaly; reprodukce této části odůvodnění tudíž není třeba.

13. Žalobce ve včasném odvolání (jen do výroku IV.) namítal, že se domáhal tří nároků (a nikoliv sedmi, jak shledal soud prvního stupně), čemuž odpovídala i výše soudního poplatku (3x 2 000 Kč). Zdůraznil, že ohledně všech nároků uspěl, ať již tím, že mu žalovaná po podání žaloby poskytla odškodnění (což ovšem učinila až po uplynutí zákonné lhůty, žalobce proto musel žalobu podat) nebo tím, že mu byl (třetí nárok) přiznán soudem. Proto navrhl, aby výrok IV. rozsudku byl změněn tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.

14. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroků II. a IV.) namítala, že byly dány okolnosti, které objektivně prodloužily řízení; ani hodnocení významu věci pro žalobce neodůvodňuje, aby posuzované řízení bylo posouzeno jako nepřiměřeně dlouhé, a to s ohledem na všechny ostatní mimořádné okolnosti, které objektivně způsobily délku řízení. V tomto světle nelze délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou, žalovaná má naopak za to, že posuzované řízení objektivně nebylo možné skončit dříve. Dále namítala, že soud pouze mechanicky navýšil odškodnění o inflaci; postupoval tak v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Proto žalovaná navrhla, aby žaloba byla ve výroku II. zamítnuta a aby jí byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

15. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobce a žalovaná odkázali na svá písemná podání. Právní zástupce žalobce zdůraznil, že žalobce byl nucen žalobu podat, neboť o jeho žádosti o odškodnění žalovaná rozhodla po uplynutí zákonné lhůty. Žalovaná, s poukazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, navrhla, aby paušální náhrada výdajů byla stanovena ve výši 450 Kč za úkon.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a opodstatněným shledal jen odvolání žalované.

17. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž velmi pečlivě vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto, v zájmu stručnosti, na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

18. Po právní stránce soud prvního stupně uplatněný nárok správně kvalifikoval; se závěrem, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, se však odvolací soud, z důvodů dále vyložených, neztotožnil.

19. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že posouzení přiměřenosti (či nepřiměřenosti) délky řízení se odvíjí od posouzení složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk], postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] a významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk]. Soud prvního stupně správně shledal, že posuzované řízení trvalo 3 roky a 7 měsíců. Tuto délku hodnotil se zřetelem k závěrům, které učinil po posouzení výše uvedených hledisek, přičemž, byť konstatoval, že se jedná o případ hraniční, dospěl (na rozdíl od odvolacího soudu - viz níže) k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená.

20. V rámci kritéria složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk] soud prvního stupně shledal zvýšenou složitost skutkovou, značnou složitost procesní a zvýšenou složitost právní (posledně jmenovanou stránku složitosti věci posoudil v rámci složitosti skutkové - to však není podstatné, neboť všechny uvedené stránky náleží do téhož zákonného kritéria, totiž kritéria složitosti věci).

21. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že je třeba více zohlednit značně nadstandardní počet obviněných a posléze obžalovaných osob, který se promítl jak do skutkové, tak do procesní stránky složitosti věci. Předně je třeba mít na zřeteli, že všichni obvinění (kterých bylo [počet]) a (posléze) obžalovaní (jichž bylo [počet]) byli vyslechnuti jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem prvního stupně. Dále je třeba vzít v potaz, že dokazování bylo vedeno velkým množstvím listinných důkazů a pěti znaleckými posudky (jejichž zpracovatelé byli obsáhle vyslechnuti); proto odvolací soud hledal věc po skutkové stránce nikoliv jen zvýšeně složitou (jak ji posoudil soud prvního stupně), nýbrž značně složitou.

22. Ohledně procesní složitosti odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavřel, že po této stránce bylo řízení značně složité. Též tato stránka složitosti věci se do značné míry odvíjela od velkého počtu obviněných ([počet] osob), resp. obžalovaných ([počet] osob); soud prvního stupně v tomto směru příhodně poukázal zejména na vysoký počet rozhodnutí státního zastupitelství o stížnostech proti sdělení obvinění, značný nemeritorních rozhodnutí soudu prvního stupně, i na komplikace spojené s doručováním velkému počtu osob.

23. Instanční složitost byla standardní (soud druhého stupně rozhodoval jen jednou, jiné instančně vyšší obecné soudy, ani Ústavní soud, ve věci nerozhodovaly).

24. Složitost právní, s ohledem na to, že bylo třeba posoudit, zda existoval legitimní důvod k prodeji bytů za jinou než obvyklou cenu, shledal odvolací soud zvýšenou (a ztotožnil se tak se soudem prvního stupně, jenž tuto skutečnost posoudil v rámci úvahy o skutkové složitosti věci).

25. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] soud prvního stupně přiléhavě uzavřel, že všechny zúčastněné orgány činné v trestním řízení postupovaly bez průtahů, a správně též shledal, že žalobce k délce posuzovaného řízení nikterak nepřispěl [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk]. Správný je též závěr, že význam řízení pro žalobce [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] byl zvýšený jednak typově (neboť se jednalo o řízení trestní), jednak s ohledem na postavení žalobce (jenž byl radním městské části) a trestní stíhání (které se týkalo nakládání s majetkem obce) mělo vliv na jeho politickou kariéru.

26. Lze tedy uzavřít, že posuzované řízení, jehož význam pro žalobce, který se na jeho délce významně nepodílel, byl zvýšený, bylo po skutkové a procesní stránce značně složité a vykazovalo též zvýšenou složitost právní, přičemž všechny orgány veřejné moci postupovaly v řízení plynule a bez průtahů a jejich rozhodovací činnost nebyla v žádném ohledu excesivní. Odvolací soud proto, se zřetelem ke shora (v odstavcích 20. až 25.) uvedeným skutečnostem, shledal, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé – k nesprávnému úřednímu postupu, jenž by založil odpovědnost žalované ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., tudíž nedošlo a nárok na odškodnění nemajetkové újmy spočívající v zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení žalobci nevznikl. Lze dodat, že při posuzování otázky (ne)přiměřenosti délky řízení se nezkoumá, zda řízení proběhlo v nejkratší možné době, nýbrž to, zda doba jeho trvání byla přiměřená či nikoliv.

27. Za situace, kdy žalobci nárok na odškodnění nevznikl, není třeba zabývat se otázkou valorizace odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, k níž zaujal stanovisko Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 29. 9. 2025, přičemž (vedle jiného) shledal, že „právo na to, aby se výše přiznávaných částek valorizovala tak, aby mechanicky zohlednila zvýšení životní úrovně a inflaci, nelze dovozovat ani kreativním výkladem ústavní zásady rovnosti“ a že „zadostiučinění za nemajetkovou újmu neodráží nutně hodnotu peněz v čase“.

28. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu v napadeném výroku II. změnil [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] tak, jak je uvedno výše. Výroky I. a III. odvoláními dotčeny nebyly.

29. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (224 odst. 2 o. s. ř.).

30. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 a s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.

31. Ze žaloby je patrné, že žalobce uplatnil tři nároky: (1.) nárok na náhradu škodu spočívající v nákladech obhajoby ve výši 30 492 Kč; (2.) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 338 085 Kč; (3.) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 163 085 Kč. Nárok 1 žalovaná dobrovolně plně odškodnila, učinila tak však až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty a po podání žaloby. Nárok 2 žalovaná dobrovolně odškodnila částkou 120 000 Kč, rovněž až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty a po podání žaloby; zastavení řízení (na základě částečného zpětvzetí žaloby) ohledně nároků 1 a 2 tedy zavinila žalovaná. Ohledně nároku 3 byla žaloba zamítnuta.

32. Tarifní hodnotou nároku 1 je (ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“) částka 30 492 Kč, tarifní hodnotou nároku 2 je [ve smyslu § 9a odst. 2 písm. a) AT] částka 120 000 Kč, tarifní hodnotou nároku 3 je částka 163 800 Kč. Součet všech tarifních hodnot činí 314 292 Kč (30 492 + 120 000 + 163 800). Úspěch žalobce představuje součet tarifních hodnot nároku 1 a nároku 2, tj. částka 150 492 Kč (30 492 Kč + 120 000 Kč), v procentním vyjádření 48 % (z částky 314 292 Kč). Úspěch žalované představuje částka 163 800 Kč, v procentním vyjádření 52 % (z částky 314 292 Kč). Ve výsledku tedy byla úpěšnější žalovaná, avšak vzhledem k tomu, že rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem činí jen 4 % (52 % – 48 %), je na místě, aby náklady řízení před soudem prvního stupně nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení.

33. Shledal-li soud prvního stupně (jenž o nákladech řízení rozhodl, byť veden jinou úvahou, ve výsledku stejně), s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (která se týká otázky, jak pro účely odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním posoudit opakované zahajování trestního stíhání pro týž skutek), že žalobce neuplatnil 3 nároky, nýbrž (fakticky) 7 nároků, je vhodné dodat, že odvolací soud (aniž by jakkoliv zpochybňoval závěry učiněné v odkazovaných rozhodnutí) nemá za to, že způsob, jímž soud prvního stupně tyto závěry aplikoval na rozhodnutí o nákladech řízení, byl v poměrech této věci příhodný.

34. O nákladech odvolacího řízení, v němž byla zcela úspěšná žalovaná, bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

35. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě výdajů, o jejíž výši bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 3 o. s. ř., se zřetelem k závěrům vyloženým v odstavcích 21. až 24. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025 (které je dostupné na www.nsoud.cz), za 3 úkony (odvolání, příprava na jednání soudu a účast při jednání odvolacího soudu dne 4. 2. 2026) po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč.