pro [část Prahy] dne 28. června 2021, č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] z titulu majetkové škody představující částku za odeslaný a nedoručený balík se službou dobírka (v tomto rozsahu byl nárok vyloučen k samostatnému projednání), částky [částka] z titulu škody spočívající v náhradě nákladů na právní zastoupení a dále částky [částka] z titulu nemajetkové újmy.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne [datum] podal na pobočce žalovaného ([PSČ] [obec a číslo]), balík s doplňkovou službou - dobírka na částku [částka]. Dne [datum] žalobce na pobočce žalovaného uplatnil reklamaci služeb č. j. 178/15 V a současně vznesl nárok na náhradu škody. Dne [datum] byla žalobci vyplacena částka ve výši [částka], avšak žádosti žalobce o výplatu náhrady škody nebylo vyhověno. Žalobce se závěrem žalovaného nesouhlasil a dne [datum] bylo na základě návrhu žalobce zahájeno správní řízení o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby, kdy rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ) č. j. ČTÚ-68 679/2016-631/III vyř.-RoK, ze dne [datum], nebylo námitce žalobce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby vyhověno. Současně nebylo vyhověno ani návrhu na uložení povinnosti odpůrci uhradit žalobci částku ve výši [částka] z titulu náhrady škody se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalobce uplatnil námitky proti vyřízení reklamace opožděně, po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty. Žalobce následně dne [datum] podal proti rozhodnutí ČTÚ rozklad, kdy rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. ČTÚ-86 175/2016-603, byl rozklad zamítnut a rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno.

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 4 odst. 2, § 5 odst. 1, § 6a a § 12 odst. 1 a 12, § 13 zák. č. 29/2000 Sb. ve spojení s § 2894 o.z. a ohledně nároku ve výši [částka], který vyloučil k samostatnému projednání usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 158/2018-38, dovodil nedostatek pravomoci, když žalobce se měl obrátit dle § 6a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb. na ČTÚ (rozhodnutí sp. zn. Konf [číslo]), k otázce nároku žalobce za majetkovou újmu představující náklady právního zastoupení dovodil, že úprava v zákoně č. 29/2000 Sb. je speciální právní úpravou k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku, a proto nároku nelze vyhovět, a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3964/11, ze dne [datum], či sp. zn. III. ÚS 2636/15, ze dne [datum]. K nároku na nemajetkovou újmou je sice dána pravomoc soudu, avšak poštovní podmínky žalovaného ani zákon č. 29/2000 Sb. nepočítají s náhradou nemajetkové újmy (ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z.), ale pouze s náhradou škody vzniklé na poštovní zásilce. Nadto žalobci žádná nemajetková újma vzniknout nemohla, neboť podání poštovní zásilky na poštu je běžnou záležitostí a tvrzené zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s postupem žalovaného žalobce neprokázal. Tvrzení o délce trvání sporu není důvodné, žalobce mohl a měl postupovat dle zákona č. 29/2000 Sb. a řádně a včas uplatňovat své nároky, což zpočátku činil, když uplatnil reklamaci služeb, zahájil správní řízení o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby, kdy rozhodnutím ČTÚ nebylo námitce vyhověno pro opožděnost. Rozklad byl zamítnut a rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno, žalobce musel být srozuměn s tím, že domáhal-li se nároku opožděně, nebude úspěšný. Nebylo ani zřejmé, jak k částce [částka] dospěl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce a navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek zrušil případně změnil. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, vadu řízení, když soud I. stupně vnesl do řízení zmatek. Nepovažuje za správný postup vyloučení nároku ve výši [částka] k samostatnému řízení, které je vedeno pod sp. zn. 26C 93/2021 pro postrádající logiku, když řízení bylo zastaveno s tím, že věc bude postoupena ČTÚ. Odvolání žalobce bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Praze č. j. 14Co 207/2021-27, soud I. stupně způsobil průtahy, když již na počátku nevyzval k doplnění žaloby. Vytýká soudu I. stupně, že výslech žalobce i jeho syna v postavení svědka byl veden tak, že nebylo možno prokázat relevantní skutečnosti. Neprovedl důkaz poštovními podmínkami žalované s tím, že by to bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti, avšak z čl. 20 bod 4. vyplývá, že za vybranou dobírkovou částku podnik odpovídá odesílateli, provedením důkazu by soud I. stupně musel dospět k odlišnému právnímu závěru v otázce nemajetkové újmy. Postup soudu I. stupně směřoval po celou dobu řízení k zamítnutí žaloby. Nevypořádal se s ust. § 6a odst. 1 zák. č. 29/2000 Sb., který nepodmiňuje uplatnění nároku na náhradu škody vznesením námitky u ČTÚ, nikde není stanoveno, že podání námitek proti vyřízení reklamace je povinností, jejíž nesplnění má za následek zánik nároku na náhradu škody. Prekluduje se pouze právo uplatnit námitku proti vyřízení nároku. Nárok žalobce je důvodný dle § 12 odst. 12 či § 12 odst. 7 cit. zák., žalovaný ani neměl zájem zjistit, co se se zásilkou stalo. Za ujednání odpovídající sjednané v poštovní smlouvě ve smyslu § 13 odst. 1 cit. zák. je nutno považovat sjednanou dobírkovou částku. Nesouhlasí s posouzením otázky majetkové újmy představující náklady právního zastoupení, když odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu je nepřiléhavý. Má být aplikován občanský zákoník, příp. zákon o poštovních službách, když způsobená škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvního ujednání. Žalovaný přiznal ztrátu zásilky, čímž nárok žalobce učinil nesporným. Konstatování porušení práva není dostačující. Je třeba zohlednit, že žalobce se po dobu několika let snažil dovolat spravedlnosti, což se projevilo na jeho psychické stránce. Od roku 2016 se léčí s hypertenzí a měl tremor na mozku, úkorně vnímá pocit ponížení, pobírá důchod, tudíž částka [částka] pro něj není zanedbatelná, zdůrazňuje význam řízení s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2800/2009 či sp. zn. 30Cdo 3405/2009. Výši škody určil částkou [částka] za 1 rok řízení, které je vedeno 5 let, a nárokuje ji dle § 2956 o. z. Žalovaný různým subjektům beztrestně dlouhodobě a opakovaně způsobuje škodu, za níž musí nést odpovědnost. Zvýhodněné postavení žalovaného je diskriminační a další zužování odpovědnosti nad rámec § 12 a 13 zákona o poštovních službách, jak je učinil soud I. stupně, je nepřijatelné.

6. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit. Poukázal na to, že částka [částka] má jiný režim s odkazem na usnesení odvolacího soudu č. j. 14Co 207/2021-27, v němž jsou též vypořádány některé argumenty žalobce, zejména v bodu 15, a dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27Cdo 3554/2017, kdy náhradu škody podle § 13 odst. 1 zák. č. 29/2000 Sb. lze odesílateli přiznat s ohledem na výlučnou pravomoc ČTÚ pouze ve včas zahájeném námitkovém řízení podle § 6a. Argumentace týkající se jednoměsíční prekluzivní lhůty je vypořádána v bodu 35. usnesení. Pokud žalobce neuplatnil včas námitky proti vyřízení reklamace, nelze mu náhradu škody přiznat, a to ani v nalézacím řízení o náhradu škody. Výslechu žalobce i svědka [příjmení] byla přítomna právní zástupkyně, která mohla klást doplňující dotazy. Souhlasí s tím, že soud I. stupně neprovedl dokazování poštovními podmínkami, avšak i při jejich provedení by soud musel dospět ke stejnému závěru. Při reklamaci je třeba zkoumat hodnotu zásilky, neboť při ztrátě není rozhodující udaná či dobírková cena. Čl. 20 bod 4. podmínek pak uvádí odpovědnost za vybranou dobírkovou částku, ta však nebyla vůbec vybrána pro ztrátu zásilky. Pokud jde o náklady na právní zastoupení, některé nebyly učiněny účelně, nemohly vést k tomu, aby byla škoda přiznána (např. dopis poštovnímu ombudsmanovi, veřejnému ochránci práv, korespondence s Ministerstvem vnitra). O náhradě za ztracenou zásilku mohl rozhodnout jen ČTÚ nikoli soud v nalézacím řízení. Nesouhlasil-li žalobce s vyřízením reklamace, měl postupovat dle § 6a. Ohledně nemajetkové újmy žalobce nespecifikoval, jak dospěl k její výši, a mylně aplikuje judikaturu vztahující se k zákonu č. 82/1998 Sb. Postupoval-li by žalobce dle § 6a zák., mohlo být řízení skončeno max. do 1,5 roku. Žaloba byla podána [datum] a zásilka [datum], tj. necelé 3 roky.

7. Odvolací soud doplnil dokazování o poštovní podmínky služby„ balík do ruky“, zvláštní poštovní podmínky, platné od [datum], z jejichž obsahu se nepodává, že by byl upraven nárok na nemajetkovou újmu. Reklamace a náhrada škody je řešena v bodu 56 a násl., přičemž z bodu 59. vyplývá, že odesílatel může ve lhůtě 1 roku ode dne podání zásilky prostřednictvím kterékoli pošty reklamovat její dodání, je povinen předložit podací stvrzenku podle bodu 40., výsledek šetření oznámí podnik písemně. Dle bodu 58. podnik odpovídá jen za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu zásilky. Podnik hradí jen skutečnou škodu do výše sjednaného limitu odpovědnosti (do výše udané ceny). Z č.l. 59 vyplývá, že rozsah odpovědnosti podniku za škodu vzniklou při poskytování poštovních služeb je stanoven v čl. 47 základních poštovních podmínek.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Nedůvodná je námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, z jeho odůvodnění vyplývá, že se soud I. stupně řídil ust. § 157 odst. 2 o. s.ř., a lze dovodit, na základě jakých skutkových a právních závěrů v dané věci rozhodl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29Cdo 2543/2011).

10. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, opomněl provést pouze důkaz poštovními podmínkami, jak správně namítaly obě strany. Odvolací soud v tomto rozsahu dokazování doplnil, a po takto doplněném dokazování vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud I. stupně.

11. Předně je třeba uvést, že předmětem odvolacího řízení není nárok ve výši [částka], který byl vyloučen k samostatnému projednání, a řízení je vedeno u soudu I. stupně pod sp. zn. 26C 93/2021. Polemika žalobce o vhodnosti takového postupu a tvrzených průtazích není předmětem tohoto odvolacího řízení. Veškerá odvolací argumentace žalobce směřující k tomuto nároku tak v rámci odvolacího řízení nemůže být ani vypořádána.

12. Nedůvodně vytýká žalobce soudu I. stupně, že výslech žalobce i jeho syna byl veden tak, že nebylo možno prokázat relevantní skutečnosti, nic takového se z protokolu o jednání dne [datum] ani z pořízeného zvukového záznamu nepodává. Oběma výslechům byla přítomna právní zástupkyně žalobce, která měla možnost klást doplňující dotazy.

13. Předmětem tohoto řízení jsou dva samostatné nároky. K nároku žalobce na nemajetkovou újmu ve výši [částka] odvolací soud konstatuje, že považuje rozhodnutí soudu I. stupně za přezkoumatelné a věcně správné. Žalobní tvrzení vycházejí ze skutkového stavu, kdy žalobce podal dne [datum] balík se službou dobírka, čímž uzavřel se žalovaným smlouvu, avšak v průběhu přepravy došlo ke ztrátě balíku, proto uplatnil řádně a včas reklamaci, jíž nebylo ze strany žalovaného vyhověno. Následně se obrátil na ČTÚ a podal též rozklad. Nemajetkovou újmou se rozumí újma na jiných právech než majetkových (nehmotných), zejména na právech přirozených. Podle § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. V souzené věci nebyla povinnost poskytnout nemajetkovou újmu výslovně ujednána, poštovní podmínky totiž žádné takové ujednání neobsahují, a žalobce ani žádná konkrétní ujednání stran netvrdí, natož aby je prokazoval. Zvláštním zákonem ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z. se má v souzené věci na mysli zákon č. 29/2000 Sb., který rovněž v žádném ze svých ustanovení úpravu nemajetkové újmy neřeší. Odvolací soud dospěl k závěru, že v poměrech souzené věci není prostor ani pro aplikaci § 2956 o. z., neboť jak soud I. stupně správně vystihl, podání poštovní zásilky na poštu je běžnou záležitostí. Škodlivý zásah do přirozených práv upravených v první části zákona, předpokládá, že musí jít skutečně o práva základní a že nelze požadavky na odčinění nemajetkové újmy spojovat s běžnými životními nepříjemnostmi či komplikacemi, které jsou nedílnou součástí mezilidských vztahů a zapojení do společenských situací. Práva či domnělá práva, která sem nejdou zařadit, mohou ve zcela výjimečných poměrech poškozeného představovat tzv. osobní neštěstí podle § [číslo] a za poměrně přísných podmínek tímto ustanovením upravených mohou být odčiněna přiměřeným zadostiučiněním. Ani toto ustanovení neshledává odvolací soud pro souzenou věc aplikovatelným, neboť zcela absentují zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem. § 2971 o. z. předpokládá vysokou míru utrpení na straně poškozeného. Společenský život přináší z povahy věci negativní prožitky běžného rázu, které nelze zdaleka řadit pod pojem osobního neštěstí. Člověk vstupující do kontaktu s druhými nemá ničím garantované bezproblémové a bezkonfliktní interakce a musí drobné životní lapálie překonat, aniž by z nich činil předmět soudního sporu. Domáhání se náhrad za přecitlivěle zveličované ústrky není dobrým jevem a nesvědčilo by o sebevědomém a zdravém společenském prostředí, kdyby jim mělo být v soudních sporech dopřáváno sluchu (srov. [příjmení] [jméno], Komentář, ASPI). V konkrétní věci žalobce podal zásilku, řádně a včas uplatnil reklamaci. Dle tvrzení stran byl žalobce vyzván k předložení dokladů o výši hodnoty věci v balíku. Postačilo tudíž např. předložit smlouvu uzavřenou s osobou, která měla zaplatit dobírku, či účtenky o pořízení věci, atd. Z tvrzení žalobce vyplývá, že nic takového neučinil, požadavku nevyhověl a reklamace byla žalovanou zamítnuta. Každý člověk se občas setká s tím, že neprokáže-li dostatečně svůj nárok a nedoloží-li požadované listiny, nemusí být úspěšný. V návaznosti na to se žalobce obrátil se na ČTÚ. Tento postup předvídá § 6a zák. č. 29/2000 Sb. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozhodne ČTÚ v řízení podle odst. 1 o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona. Návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace se podává bez zbytečného dokladu, nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace, nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení, jinak právo uplatnit námitku zanikne (§ 6a odst. 1 cit. zák.). Právo je obecně založeno na zásadě vigilantibus iura stricta sunt. K tíži žalovaného nelze klást, že žalobce nedostál zákonným podmínkám upravujícím prekluzi nároku, a neuplatnil svůj nárok včas (tím spíše, byl-li by právně zastoupen již v okamžiku běhu jednoměsíční lhůty od doručení vyřízení reklamace ze strany žalovaného, taková tvrzení se však z žaloby nepodávají). Žádné specifické poměry poškozeného a důvody, pro které vnímá zásah obzvlášť těžce, se ze spisu rovněž nepodávají. Zcela pak absentuje podmínka zvláštních okolností protiprávnosti, kdy nepostačí jen porušení smlouvy či dobrých mravů, ani nejde o zvláštní objektivní povinnost k náhradě škody za výsledek.

14. Shora uvedené v poměrech souzené věci znamená, že tvrzená nemajetková újma smluvně sjednána nebyla ani na ni nedopadá žádné ze shora citovaných ustanovení, zjednodušeně řečeno nemajetková újma nepřísluší každému, kdo má dojem, že byl poškozen, nýbrž je na místě přiznat ji pouze v situacích které zákon předvídá, což však není případ projednávané věci. Ke zbývající odvolací argumentaci - lze přisvědčit žalovanému, že žalobce nesprávně vychází z judikatury Nejvyššího soudu, která je však aplikovatelná v poměrech zákona č. 82/1998 Sb., avšak takový nárok by musel vycházet z jiných žalobních tvrzení, nadto by musel směřovat proti jinému subjektu, než je žalovaný (§ 3 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaný je státním podnikem, tedy státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva, provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu (§ 2 zák. č. 77/1997 Sb.), žalobce však neuvádí, z čeho dovozuje zvýhodněné a diskriminační postavení žalovaného. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, že pro souzenou věc není relevantní délka trvání sporu, tím spíše, že žalobce správní řízení zahájil opožděně, tudíž musel být srozuměn s tím, že nebude úspěšný. Okolnost, že takový postup shledává žalobce subjektivně nespravedlivým, na tom nemůže ničeho změnit. Uvádí-li žalobce, že přiznáním ztráty zásilky žalovaný učinil nárok nesporným, je jeho argumentace zcela lichá, neboť žalovaný žádný z žalovaných nároků neuznává, nesporným mezi účastníky je pouze ztráta zásilky, nikoli nespornost nároku.

15. K samostatnému nároku na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši [částka]. Žalobní tvrzení postrádají jakoukoli konkrétní argumentaci ohledně tohoto nároku. Žalobce uvedl, že při uplatnění reklamace byl nucen sjednat pro vymožení svého nároku právní zastoupení a náklady vynaložené na uplatnění jeho nároku (nejen v rámci soudního řízení), ale i podáním žaloby, a požaduje majetkovou újmu ve výši [částka], základní opěrné body žaloby tedy vymezil. Žádné důkazy v žalobě nenavrhl. Správně proto soud I. stupně při jednání dne [datum] poučil žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je třeba doplnit skutková tvrzení a uvést, jaké konkrétní náklady, za jaké konkrétní úkony právní služby a kdy žalobce vynaložil, v jakém konkrétním řízení, popř. v souvislosti s jakým řízením vznikly, zda a kdy a komu je žalobce zaplatil. Zároveň byl žalobce poučen o následcích nevyhovění výzvy. Žalobce reagoval podáním ze dne [datum] (č.l. 62), popsal průběh reklamačního řízení i dopisy adresované ombudsmanům a Ministerstvu vnitra, a uvedl, že v důsledku výše uvedené právní obrany vynaložil v období 2016 - 2018 částku [částka], jedná se o úkony učiněné před zahájením soudního řízení u soudu I. stupně a na základě takto poskytnuté právní pomoci byly vystaveny faktury: [číslo] 2016 ze dne [datum], splatná [datum] ve výši [částka], [číslo] 2016 ze dne [datum], splatná [datum] na částku [částka], [číslo] 2016 ze dne [datum] splatná [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] na částku [částka], [číslo] 2018 ze dne [datum] splatná [datum] na částku [částka]; právní zástupkyně žalobce čestně prohlásila, že žalobce faktury řádně uhradil. Jako přílohu tohoto podání mj. zaslal i shora uvedené faktury. Odvolací soud při jednání dne [datum] nastínil žalobci, že tato tvrzení nejsou dostatečně určitá a znovu poučil žalobce dle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení, za jaké konkrétní právní služby žalobce požaduje částku [částka] a jaký vztah tyto služby mají k onomu skutku spočívajícímu ve ztrátě balíku předanému k přepravě. Žalobce na tuto výzvu reagoval tak, že„ se jedná o veškerá podání učiněná před soudním řízením, konkrétní právní služby jsou součástí spisu“, zopakoval, na jaké instituce se žalobce obrátil, a uvedl, že„ to jsou veškerá řízení, z nichž jednotlivé úkony vyplývají, avšak není schopen vyjmenovat úkony s konkrétními daty, ale je to součástí spisu, to všechno dokládal“. Protože žalobce ani po opakovaném poučení nedoplnil skutková tvrzení tak, aby bylo možno rozklíčovat, jaké konkrétní právní služby byly v konkrétním termínu poskytnuty a jakou konkrétní fakturou pak byly vyúčtovány, v jaké konkrétní výši (a to za každý jednotlivý úkon zvlášť), neuvedl ani, jaký vztah měl každý jednotlivý úkon právní služby ke ztrátě balíku, tedy skutečnosti rozhodné pro posouzení příčinné souvislosti, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a proto je správný závěr soudu I. stupně o zamítnutí žaloby, byť z jiných důvodů. Uvádí-li žalobce, že vyzval Ministerstvo vnitra k plnění, chybí příčinná souvislost s tím, co je předmětem tohoto řízení, neboť se jedná o náklady jiného řízení (zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 o nároku podle zákona č. 82/1998 Sb.), obdobně u dopisů veřejnému ochránci práv či poštovnímu ombudsmanovi.

16. Ve světle shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, které soud I. stupně správně vyčíslil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšnému žalovanému vznikly náklady řízení za vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, tj. 2 paušální náhrady po [částka], celkem [částka], které odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Přípravu za jednání žalovaný nepožadoval.