pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 16 C 331/2019 - 171,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce] se souvisejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na pozemku parc. [číslo] nebytovou jednotku [číslo] garáž, v budově [adresa] v k. ú. [část obce] spolu se souvisejícím spoluvlastnickým podílem

na společných částech budovy a na pozemcích parc. [číslo] práva

a povinnosti ze smlouvy o bankovnímu účtu č. [bankovní účet] včetně zůstatku na tomto účtu

a práva a povinnosti ze smlouvy o penzijním pojištění [číslo] uzavřené s [právnická osoba] včetně zůstatku na tomto účtu (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v k. ú. [část obce] spolu se souvisejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy

a na pozemcích parc. [číslo] nebytovou jednotku [číslo] garáž,

v budově [adresa] v k. ú. [část obce] spolu se souvisejícím spoluvlastnickým podílem

na společných částech budovy a na pozemcích parc. [číslo] osobní automobil Škoda Octavia RZ 3 AT [číslo], práva a povinnosti ze smlouvy o penzijním pojištění

[číslo] uzavřené s [právnická osoba] včetně zůstatku na tomto účtu, práva

a povinnosti ze smlouvy o bankovním účtu č. [bankovní účet] včetně zůstatku na tomto účtu

a práva a povinnosti ze smlouvy o hypotéčním úvěru [číslo] uzavřené s [právnická osoba] včetně povinnosti doplatit zůstatek dluhu z tohoto úvěru (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů [částka] ve stanovených splátkách (výrok III.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Vycházel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Rozvedeno bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, který nabyl právní moci [datum], jako příčinu rozvratu manželství soud shledal citové odcizení. Po celou dobu manželského života účastníci

bydleli v bytové jednotce [číslo] v Nušlově ulici, [obec a číslo] - [část obce], kde vychovali 2 děti. Postupně přistoupili k rekonstrukci tohoto bytu, na kterou použili jednak výlučné finanční prostředky žalobkyně ve výši zhruba [částka], další rekonstrukci hradili ze společných prostředků ve výši zhruba [částka]. V průběhu manželství účastníci nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] v [příjmení] ulici, [obec a číslo] – [část obce]. Obvyklá cena této bytové jednotky v době rozhodování soudu je mezi účastníky nesporná - [částka].

Tato jednotka v současné době není užívána účastníky, je pronajímána. Dále nabyli bytovou jednotku [číslo] v Nušlově ulici, [obec a číslo] - [část obce], obvyklá cena této bytové jednotky

v době rozhodování soudu je mezi účastníky nesporná – [částka], tato jednotka je obývána žalovaným a dětmi účastníků, dále nebytovou jednotku [číslo] garáž, v k. ú. [část obce], pořizovací cena této jednotky činí výlučný vnos žalobkyně s ohledem na dar od jejího otce, obvyklá cena této jednotky v době rozhodování soudu nesporně činí [částka], dále nebytovou jednotku [číslo] garáž, v k. ú. [část obce], pořizovací cena ze strany žalovaného činí vnos

s ohledem na dar od jeho rodiny v rozsahu 70% pořizovací ceny, obvyklá cena této nebytové jednotky v době rozhodování soudu nesporně činí [částka]. Dále osobní automobil Škoda

Octavia v držení žalovaného, nesporná hodnota tohoto vozidla v době rozhodování soudu činí [částka]. Dále práva a povinnosti ze smlouvy o bankovním účtu, včetně zůstatku na tomto účtu na jméno žalovaného, který ke dni zániku manželství účastníků činil [částka], dále práva a povinnosti ze smlouvy o bankovním účtu na jméno žalobkyně se zůstatkem ke dni zániku manželství [částka]. Dále práva a povinnosti ze smlouvy o penzijním pojištění na jméno žalobkyně, kde výše odbytného ke dni zániku manželství účastníků činila [částka]. Dále práva

a povinnosti ze smlouvy o penzijním pojištění na jméno žalovaného, přičemž výše odbytného

ke dni zániku manželství účastníků činila [částka]. Jediným pasivem společného jmění manželů je závazek ze smlouvy o hypotéčním úvěru uzavřené oběma účastníky s [právnická osoba] v souvislosti s pořízením bytové jednotky v k. ú. [část obce], nesplacená výše této jistiny bez dalšího příslušenství ke dni zániku manželství činila [částka], za předpokladu řádného splácení a hypotetického předpokladu stávající úrokové sazby činily úroky [částka]. Ohledně nabytí bytové jednotky v k. ú. [část obce] soud prvního stupně zjistil,

že žalovaný byl od [datum] členem stavebního bytového družstva POKROK, v roce 1991 byl tento družstevní byt přidělen do užívání žalovanému, následně se žalovaný dohodl se svým bratrem, který měl v nájmu menší byt v [obec a číslo], že si bydlení vymění, na základě dohody

s bratrem si následně vyměnili po svatbě účastníků bydlení zpět a dne [datum] byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností, nájemní smlouva s žalovaným jako nájemcem byla následně uzavřena [datum], s ohledem na manželský svazek účastníků v té době se oba stali společnými členy družstva a společnými nájemci tohoto bytu. Na základě smlouvy o převodu jednotky ze dne [datum] byla tato jednotka převedena do společného vlastnictví účastníků, účastníky byla z jejich společných prostředků uhrazena částka [částka], kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s hlavním městem Praha byl do vlastnictví účastníků převeden příslušný podíl na pozemcích pod budovou, účastníci ze svých společných prostředků uhradili na kupní cenu [částka]. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 736

a následujících OZ a konstatoval, že za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě

o vypořádání společného jmění manželů, je namístě vypořádání rozhodnutím soudu. Ohledně jednotlivých položek soud prvního stupně respektoval návrhy účastníků a přikázal je do výlučného vlastnictví účastníků způsobem uvedeným ve výroku rozsudku, přičemž vycházel ze zjištěných hodnot jednotlivých položek, které mezi účastníky nebyly sporné, u bytové jednotky v k. ú. [část obce] konstatoval, že žalovanému svědčí zásluha na nabytí této jednotky, což je však pouze jedno z kritérií posuzovaných v případě rozhodování o disparitě podílů, a dále zohlednil, že z hlediska udržení této hodnoty jsou zásluhy manželů vyrovnané, účastníci bydleli v této jednotce zhruba 20 let, byt společně zvelebovali za použití společných a rovněž výlučných prostředků žalobkyně, částky za převod jednotky a souvisejících pozemků byly zaplaceny

ze společných prostředků, čemuž odpovídá stanovení disparity podílů ve prospěch žalovaného

v rozsahu 70%. Nebytová jednotka [číslo] garáž, byla uhrazena z výlučných finančních prostředků žalobkyně, žalobkyni tedy přísluší 100% vnos, nebytová jednotka [číslo] garáž, byla pořízena vnosem výlučných prostředků žalovaného v rozsahu 70%. V případě pasiva – hypotéčního úvěru soud prvního stupně konstatoval, že je třeba zohlednit i hrazené úroky,

byť v době rozhodování se jedná o částku ne zcela jednoznačně určenou při neznalosti následné úrokové sazby, pokud by však účastníci setrvali v manželství, lze předpokládat, že by úroky byly hrazeny i nadále ze společných prostředků, proto zohlednil i potencionální úroky ve výši sdělené bankou. Výlučným vlastníkem bytové jednotky, v souvislosti s jejímž pořízením je úvěr splácen, byla určena žalobkyně, žalovaný by však nebyl schopen splácet vypořádací podíl v takto stanovené výši, a proto soud práva a povinnosti z hypotečního úvěru přikázal ´žalovanému, čímž vznikl závazek žalobkyně uhradit žalovanému na celkové vyrovnání podílů při vypořádání společného jmění manželů [částka] O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl

dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Rozsudek napadli odvoláním oba účastníci. Žalovaný namítal, že rozhodující spornou otázkou

je disparitní určení podílů ve vztahu k bytové jednotce v k. ú. [část obce], a uvedl, že soud prvního stupně správně konstatoval důvody zvláštního zřetele hodné k založení disparity podílů, nepřihlédl však ke všem rozhodujícím skutečnostem. Účastníci byt nabyli transformací členských práv v bytovém družstvu, jehož byl žalovaný zásluhou svých rodičů členem již od roku 1965,

v roce 1994 se žalovaný se svým bratrem dohodli na výměně nájemního bydlení z důvodu lepší dostupnosti svých zaměstnání, po uzavření manželství na základě dohody s bratrem byl převeden členský podíl v družstvu zpět na žalovaného, důsledkem kogentní právní úpravy se však členem bytového družstva stala i žalobkyně v té době pouze 33 dnů manželka žalovaného, převod

byl bezplatný, a jednalo se tak o převod majetku z dřívějšího výlučného majetku samotného žalovaného způsobem, který by u jiné věci či majetkové hodnoty, než je členství v bytovém družstvu, znamenal výluku ze společného jmění manželů. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že jím navrhovaný poměr disparity 85: 15 s dostatečnou rezervou reflektuje doplacení anuity ve výši [částka] ze společných prostředků účastníků i zaplacení kupní ceny za pozemky ve výši [částka] či případné další výdaje na byt. Investice do této bytové jednotky neodůvodňují vyšší podíl žalobkyně než navrhovaných 15%, nejedná se o investice, které by ovlivňovaly hodnotu bytu ke dni zániku manželství, jde o investice tzv. odbydlené. Ze své povahy byt žádné zvláštní udržovací potřeby nemá, výchova dětí, jakož i bezvadná péče o byt a domácnost, jsou základní povinnosti, nikoliv nadstandardní výkony, pro které by měl být jeden z manželů honorován navyšováním podílu na vypořádání společného jmění manželů. Dále vytýkal soudu prvního stupně, že nesprávně zjistil hodnotu penzijního pojištění žalobkyně, když vycházel

z tzv. odbytného, přičemž u žalovaného z celkového zůstatku na účtu. Dále uvedl, že není důvod, aby dluh z hypotéčního úvěru byl přikazován žalovanému, pokud byt, jehož kupní cena

byla hrazena úvěrem, je přikazován žalobkyni, soud prvního stupně dále nesprávně kalkuloval

i s budoucím nejistým a neurčitým příslušenstvím, když budoucí úroky by měly jít za tím

z účastníků, kterému je byt přikázán do vlastnictví, stejně jako v případě automobilu jeho hodnota není ovlivňována budoucími servisními náklady. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že práva a povinnosti z hypotéčního úvěru budou přikázány žalobkyni a žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů [částka] v šesti splátkách.

4. Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně určil míru disparity vypořádacích podílů ohledně bytové jednotky v k. ú. [část obce], uvedla, že kritérium zásluh o nabytí majetkové hodnoty je pouze jedním z kritérií, pominout nelze ani to, jak se každý z manželů zasloužil o udržení majetkových hodnot, a zdůraznila, že členská práva a povinnosti účastníci nabyli za trvání manželství, vlastnictví nabyli až v roce 2006, do bytové jednotky opakovaně investovali

ze společných prostředků, ale i z výlučných prostředků žalobkyně, platby za převod bytu a podílu na pozemcích byly rovněž činěny ze společných prostředků, účastníci dlouhodobě v předmětném bytě žili a udržovali jej. K odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný v době uzavření manželství účastníků členem předmětného družstva nebyl, při zohlednění všech kritérií by měla být disparita stanovena v poměru 60: 40. V případě hypotéčního úvěru by praktičtějším

bylo přikázání tohoto pasiva žalobkyni s povinností žalovaného vyplatit příslušnou protihodnotu. Závěrem provedla alternativní výpočet stanovení konečné částky na vyrovnání podílů v závislosti na přikázání dluhu z hypotéčního úvěru tomu kterému z účastníků.

5. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] zopakoval důkazy ohledně zůstatků na účtech penzijního pojištění účastníků. [právnická osoba] je prokázáno,

že ke dni [datum] činil zůstatek na účtu žalovaného [částka] [právnická osoba] je prokázáno, že ke dni [datum] by na účtu žalobkyně vznikl nárok

na odbytné ve výši přibližně [částka], není zde však uvedena celková výše zůstatku na účtu

k tomuto datu. Proto odvolací soud učinil doplňující dotaz na [právnická osoba]

a z jejího potvrzení ze dne [datum] zjistil, že ke dni [datum] činil zůstatek na účtu žalobkyně [částka] Odvolací soud dále při jednání konaném dne [datum] doplnil dokazování potvrzením [právnická osoba] ze dne [datum], z něhož zjistil, že ke dni

[datum] by činila výše jistiny za předpokladu řádného splácení [částka] a úroky

k témuž dni za předpokladu řádného splácení a hypotetického předpokladu stávající úrokové sazby [částka], celkem tedy [částka].

6. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu obou odvolání napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal částečně důvodným odvolání žalovaného. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných pouze výše uvedenými důkazy ohledně zůstatku na účtu penzijního pojištění žalobkyně a výše dluhu z hypotéčního úvěru ke dni [datum], tedy ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu.

7. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo dne [datum], za tohoto stavu soud prvního stupně postupoval správně, pokud o vypořádání zaniklého společného jmění manželů rozhodoval podle příslušných ustanovení OZ. Účastníci učinili předmětem vypořádání majetek nabytý do společného jmění manželů za trvání manželství, jak je popsán

v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku pod položkami 1 - 9, jediným pasivem je dluh

ze smlouvy o hypotéčním úvěru uzavřené oběma účastníky s [právnická osoba] v souvislosti

s pořízením bytové jednotky v k. ú. [část obce]. Věci a majetkové hodnoty pod položkami 1 - 9 soud prvního stupně správně přikázal do výlučného vlastnictví jednotlivých účastníků v souladu

s jejich návrhy i s ohledem na rozumné uspořádání vztahů mezi účastníky, v případě dluhu

z hypotéčního úvěru je však zásadní skutečností, že tento dluh se váže k bytové jednotce

v k. ú. [část obce], která byla v souladu s návrhy účastníků přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně. Byť je obecně správný přístup, kdy jednotlivé položky ze zaniklého společného jmění manželů by měly být přikazovány do výlučného vlastnictví bývalých manželů tak, aby výsledný vypořádací podíl hrazený v penězích byl co nejnižší, nelze odhlédnout právě od skutečnosti,

že dluh z hypotéčního úvěru je navázán na konkrétní nemovitost a v případě, že by v budoucnu nebyl řádně splácen, by byla ohrožena sama existence vlastnického práva k této nemovitosti.

Je tedy nanejvýš žádoucí, aby splácení dluhu z hypotéčního úvěru bylo uloženo právě tomu

z bývalých manželů, který do svého výlučného vlastnictví dotčenou nemovitost získal.

Byť přikázáním tohoto dluhu žalobkyni dojde k navýšení vypořádacího podílu, který bude muset žalovaný žalobkyni z titulu vypořádání zaplatit, je vhodnějším přikázání tohoto dluhu žalobkyni, na níž bude, aby bance řádně splácela dluh na její nemovitosti váznoucí. S tímto řešením

se konečně v odvolacím řízení ztotožnili žalobkyně i žalovaný.

8. Při vypořádání společného jmění manželů se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu

v době rozhodování soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). V případě dvou bytových jednotek, dvou nebytových jednotek a osobního automobilu účastníci učinili obvyklou cenu těchto věcí v době rozhodování soudu nespornou, a soud prvního stupně správně, z takto určených cen vycházel. V případě zůstatků na bankovních účtech a na účtech penzijního pojištění je třeba vycházet ze zůstatků ke dni zániku společného jmění manželů

(v daném případě tedy ke dni [datum]), neboť další eventuální přírůstky na těchto účtech

až po zániku společného jmění manželů již pochází nikoliv ze společných prostředků,

ale z výlučných prostředků toho kterého z manželů. Zůstatky na těchto účtech byly soudem prvního stupně zjištěny správně s výjimkou zůstatku na účtu penzijního pojištění žalobkyně,

kde soud vycházel nikoli ze zůstatku ke dni [datum], ale z hypotetické výše odbytného

k tomuto dni, což však za stavu, kdy smlouva nebyla ukončena před datem zániku společného

jmění manželů, není správné, a nemá proto žádný smysl určovat hypotetickou výši odbytného

ke dni [datum]. Po doplněném dokazování odvolacím soudem bylo prokázáno, že k tomuto dni na účtu penzijního pojištění žalobkyně byl zůstatek [částka], a právě tuto hodnotu

je třeba učinit předmětem vypořádání. Při vypořádání dosud neuhrazených dluhů je však třeba vycházet z jejich výše v době vypořádání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.

22 Cdo 6109/2017), v případě hypotéčního úvěru bylo potvrzením [právnická osoba] prokázáno, že ke dni [datum] (datum rozhodnutí odvolacího soudu) činí nesplacená výše jistiny bez dalšího příslušenství [částka]. Soud prvního stupně správně konstatoval,

že ve výši celkového nesplaceného úvěru je třeba zohlednit i úroky, byť je zřejmé, že jejich přesnou výši v době rozhodování nelze stanovit, neboť je závislá na budoucí proměnné úrokové sazbě. Je však zřejmé, že úroky jsou součástí dluhu, je vyloučeno, že by banka úhradu těchto úroků nepožadovala, pokud by účastníci setrvali v manželství, byl by dluh nadále hrazen včetně úroků, a jedinou možností tedy je, stanovit tuto výši úroků podle kritérií známých v době rozhodování soudu bez ohledu na eventuální budoucí změny úrokové sazby. Při jiném přístupu by k vypořádání dluhu ze smlouvy o úvěru v rámci vypořádání společného jmění manželů nebylo možno vůbec přistoupit a bylo by nutno vyčkávat do doby, než bude úvěrový dluh zcela uhrazen, což jistě není přístup žádoucí. Paralela předestřená žalovaným s náklady na budoucí výdaje

s provozováním automobilu není případná, neboť automobil je předmětem vlastnického práva,

a je pouze na vlastníku věci, jakým způsobem tento automobil v budoucnu bude užívat, v případě dluhu z úvěru však zánikem společného jmění manželů smluvní vztah s bankou nekončí a nadále trvá povinnost obou manželů coby účastníků smlouvy ve vztahu k bance dluh splácet v souladu

s uzavřenou úvěrovou smlouvou. Odvolací soud proto vycházel ze zjištění učiněného z potvrzení [právnická osoba], že za předpokladu řádného splácení a hypotetického předpokladu stávající úrokové sazby by úroky ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu činily [částka],

a celková výše dluhu, kterou je třeba učinit předmětem vypořádání, proto činí [částka].

9. V případě nebytové jednotky [číslo] garáž, soud prvního stupně správně vycházel z toho,

že tato nebytová jednotka byla pořízena za výlučné prostředky žalobkyně v rozsahu 100%,

a byla-li přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, žalobkyni v souvislosti s tím nestíhá povinnost k jakémukoliv plnění ve vztahu k žalovanému. Pouze na okraj odvolací soud uvádí,

že i přes pořízení této věci za výlučné prostředky žalobkyně se garáž stala předmětem společného jmění manželů, neboť podle smlouvy o převodu nebytového prostoru do vlastnictví ze dne

[datum] uzavřené mezi Stavebním bytovým družstvem STAVEG a žalobkyní a žalovaným

se tato jednotka převádí do společného jmění manželů (článek III. smlouvy). Soud prvního stupně rovněž správně zohlednil skutečnost, že v případě nebytové jednotky [číslo] garáž, byla pořizovací cena uhrazena v rozsahu 70% z výlučných prostředků žalovaného, při nesporné hodnotě této jednotky [částka] proto žalovaného stíhá povinnost k úhradě ve vztahu

k žalobkyni ve výši [částka] (1/2 z částky [částka]). V případě bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce], soud prvního stupně se správným poukazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5228/2015 a sp. zn. 22 Cdo 1205/2019) dospěl ke správnému závěru o potřebě stanovit vypořádací podíl disparitně, správně přihlédl ke všem konkrétním okolnostem případu, a odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že zákonným kritériím podle § 742 odst. 1 OZ odpovídá stanovení disparity v poměru 70: 30 ve prospěch žalovaného. Žalovanému svědčí zásluha na získání předmětné jednotky, neboť žalovaný byl členem družstva ještě před uzavřením manželství se žalobkyní, následně na základě dohody se svým bratrem došlo k převodu práv na bratra žalovaného a až krátce po uzavření manželství účastníků ke zpětnému převodu na žalovaného, což v důsledku zákonné úpravy mělo za následek, že došlo ke vzniku společného členství v družstvu a společného nájmu družstevního bytu, z tohoto důvodu

byl následně uskutečněn převod vlastnictví jednotky z družstva na oba účastníky, a bytová jednotka se tak stala předmětem společného jmění manželů. Při stanovení disparity podílů

ohledně této jednotky však nelze pominout skutečnost, že oba účastníci v této jednotce společně žili zhruba 20 let, vychovávali zde společné 2 děti a byt nejen udržovali, ale rovněž investovali

do zlepšování jeho stavu. Do rekonstrukce bytu bylo vloženo nejen [částka] ze společných prostředků účastníků, ale rovněž částka [částka] z výlučných prostředků žalobkyně,

což je podstatná skutečnost svědčící ve prospěch žalobkyně. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že splacení tzv. anuity družstvu ve výši [částka] bylo provedeno rovněž ze společných prostředků, stejně jako úhrada kupní ceny za podíl na pozemcích pod domem ve výši [částka]. Při zohlednění těchto skutečností odvolací soud dospívá ve shodě se soudem prvního stupně

k závěru, že je namístě stanovit disparitu podílů ve prospěch žalovaného v poměru 70: 30.

10. Při určení výše vypořádacího podílu je tak třeba vycházet z toho, že žalobkyně získala

do výlučného vlastnictví bytovou jednotku v ceně [částka], a měla by proto zaplatit [částka], nebytovou jednotku v hodnotě [částka] se stoprocentním vnosem, tedy bez povinnosti cokoliv platit, účet se zůstatkem [částka], zůstatek na účtu penzijního pojištění [částka], z čehož polovina činí [částka], a žalobkyni tak stíhá platební povinnost

ve výši [částka]. Žalovaný získal bytovou jednotku v hodnotě [částka],

a při disparitě 70: 30 jej stíhá povinnost zaplatit žalobkyni [částka], dále nebytovou jednotku v hodnotě [částka], při vnosu 70% jej stíhá povinnost zaplatit žalobkyni [částka] (polovina z částky [částka]), osobní automobil v hodnotě [částka], z čehož polovina činí [částka], zůstatek na bankovním účtu [částka], z čehož polovina činí [částka],

a zůstatek na účtu penzijního pojištění [částka], z čehož polovina činí [částka]. Žalovaného rovněž stíhá povinnost zaplatit žalobkyni polovinu dluhu na hypotéčním úvěru,

tedy [částka] při celkovém dluhu [částka]. Žalovaný by tak měl zaplatit [částka], při odečtení platební povinnosti žalobkyně činí rozdíl [částka]

v neprospěch žalovaného.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jen tak, že povinnost doplatit zůstatek dluhu z hypotéčního úvěru uložil žalobkyni, jinak jej v tomto výroku a ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ve výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů [částka]. S ohledem na výši tohoto plnění a možnosti žalovaného opatřit příslušné prostředky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil žalovanému povinnost plnit ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil. Vycházel z toho, že žalovaný při odvolacím jednání dne [datum] uvedl, že je schopen plnit

v rozsahu [částka], zbývající eventuální povinnost by musel pokrýt prostřednictvím úvěru.

Je tedy třeba dát žalovanému určitý časový prostor k získání tohoto úvěru a následnému splácení vzniklého dluhu. Není však žádoucí, aby dluh byl splácen nadměrně dlouhou dobu, čímž

by došlo k neoprávněnému zvýhodnění žalovaného, za maximální lhůtu považuje odvolací soud 10 měsíců od právní moci jeho rozhodnutí, a proto stanovil žalovanému povinnost plnit

v 10 splátkách, jejichž výši ve výroku rozhodnutí přesně určil. Nezaplacením byť i jedné

ze stanovených splátek se stane splatným celý dluh.

12. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť výsledek řízení lze považovat za zhruba stejný procesní úspěch žalobkyně i žalovaného. Rozhodující bylo posouzení otázky disparity podílů v případě bytové jednotky v k. ú. [část obce], kde žalovaný navrhoval disparitu 85: 15, žalobkyně 60: 40,

konečné rozhodnutí však vyznělo jako disparita 70: 30.