pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a dále na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu provedené zakázky. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne [datum] učinila žalovaná u žalobkyně objednávku č. H118/2018, na základě které se žalobkyně zavázala zhotovit dveře a zárubně s parametry, které jsou uvedeny v objednávce, za cenu [částka]. Na základě této objednávky dne [datum] proběhla montáž na adrese [adresa], o které byl pořízen montážní zápis, který je zástupci účastníků podepsán. K montážnímu zápisu pak byla vystavena faktura s [číslo] na částku [částka], k zaplacení fakturované částky nedošlo. Zástupkyně žalobkyně urgovala žalovanou dne [datum] o zaplacení, žalovaná na tuto výzvu reagovala odpovědí ze dne [datum], ve které sdělila, že požadovanou částku [částka] nezaplatí, neboť se domáhá na základě faktury [číslo] 2018 zaplacení částky [částka], která byla předmětem předchozích jednání, a proto tuto částku započítává oproti částce [částka], která je požadovaná žalobkyní. Žalovaná vystavila žalobkyni fakturu [číslo] 2018, jíž účtovala žalobkyni částku [částka] jako pohledávku žalované za škodu způsobenou žalobkyní. Tato faktura byla splatná dne [datum] a má se jednat o nároky ze„ vzniklé škody AKCE [ulice] Hora“. Fakturu - daňový doklad [číslo] 2016 dne [datum] zástupce společnosti [právnická osoba] zaslal žalované zpět s tím, že ji nemůže akceptovat z důvodu pozdního dodání zakázky, kdy došlo u investora k penalizaci jejich společnosti a tato penalizace výrazně převyšuje cenu dveří. Dopisem ze dne [datum], podepsaným Ing. [jméno] [příjmení], bylo potvrzeno, že při zúčtování prací provedených na díle RD [ulice a číslo] v [obec a číslo] s [právnická osoba] [obec], započetli penalizaci díla ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] jednatel společnosti [právnická osoba] sdělil žalované, že trvá na úhradě, dle jejich dopisu z období 26. 5. - [datum] a vyzývá k odstranění nedodělků. Započtená penalizace vznikla za období od [datum] do [datum], přičemž od [datum] na stavbě byla jediná závada, chybně namontované dveře do garáže a další nedodělky na dveřích do kotelny a obývacího pokoje. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle ust. § 2586 odst. 1 a násl. o. z. jako smlouvu o dílo a námitku započtení podle ust. § 1987 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 5711/2017 konstatoval, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená dle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Dále pak konstatoval, že žalovaná žádným způsobem nezpochybňuje uzavření smlouvy o dílo, ani to, že žalobkyně práci vykonala. Namítá, že pouze nebylo vše v pořádku, v důsledku čehož se žalovaná dostala do obtížné situace s dalšími smluvními partnery, což také dokládá, jedná-li se o firmu [právnická osoba], která měla žalované vystavit penále. Žalovaná tak pociťuje újmu vzniklou jednáním žalobkyně s tím, že dílo nebylo vykonáno řádně. V projednávané věci účastníci smlouvu o dílo neuzavřeli písemně. Existuje objednávka s číslem H118/2018, podle které se smluvní strany dohodly o provedení díla, tedy na základě této objednávky pak byla smlouva o dílo uzavřena, ať už ústně, či konkludentně. Potvrzují to pak také další listiny, především montážní zápis ze dne [datum], z něhož je zcela zřejmé, že k převzetí díla došlo. Montážní zápis je podepsán dne [datum]. Vady či nedostatky nebyly prokázány ani svědeckou výpovědí. Je tedy patrné, že dílo skutečně bylo dokončeno a také bylo předáno. Pokud žalovaná argumentuje vzniklou újmou penalizací jiných dalších subjektů, pak v průběhu řízení neosvětlila rozhodné skutečnosti ohledně svých tvrzení tak, aby bez dalšího rozsáhlejšího či složitějšího dokazování bylo možno tvrzené nároky žalované přezkoumat a nepřiměřeně tím nezatížit řízení co do jeho složitosti i délky. Lze očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení. Znovu odkázal na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho výklad, že o pohledávce uplatněné žalobou je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Dále je dovozeno, že současně nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovanou zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany. V tomto světle procesní obrany soud nemůže na základě citovaného zákonného ustanovení bez dalšího odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. K tomuto nalézací soud uvedl, že to právě žalovaná uplatnit nemohla, když svou protipohledávku fakticky nemá uplatnit k čemu pro naprostou vágnost svých skutkových tvrzení, týkajících se protipohledávky, a jde tedy o typický případ, kdy toto uplatnit nelze. Jisté je, že mezi účastníky nejde jen o spornost právní kvalifikace, ale především o skutkové posouzení věci, které by si vyžadovalo s velkou mírou jistoty složitější dokazování, takové pohledávky je možné označit za nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Navíc namítaná protipohledávka nevyvstává ze zcela stejného právního vztahu, jako pohledávka uplatněná žalobou. Za této situace posouzení nároků žalované uplatněných jako pohledávka proti žalobkyni z hlediska nejistoty a neurčitosti nemůže působit ve vazbě na rozhodnutí soudu jako cokoli překvapivého, neboť vůbec ze skutkových tvrzení žalované a nabídnutých důkazů nebylo možno, bez neúměrného zatížení řízení dalším dokazováním a nepochybně také odročováním jednání jenom kvůli tomu, zjistit adekvátně skutkový stav nároku tvrzeného žalovanou o způsobené újmě v důsledku jednání žalobkyně. Z výše uvedených důvodů soud nepovažoval obranu žalované za kompenzabilní proti pohledávce žalobkyně, když není doložena ani splatnost takovéto pohledávky, zejména pro skutkovou neurčitost nároku jako takového. Z provedeného dokazování je také zřejmé, že žalovaná v rámci provedeného díla nepožadovala po žalobkyni žádné konkrétní finanční částky za nedostatky díla. To, že dílo má nedostatky, bylo tvrzeno ex post, až po relativně dlouhé době po provedení díla a jeho odevzdání a převzetí. I tato skutečnost zpochybňuje pohledávku žalované co do právního základu, a jen podporuje komplikovanost případného dalšího dokazování a zatížení a prodloužení řízení. Ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., se tak v daném případě uplatní, proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Rozsudku nalézacího soudu vytkla nepřezkoumatelnost. Zdůraznila, že pohledávka žalobkyně zanikla ještě předtím, než bylo zahájeno toto řízení, a to nejpozději dne [datum], kdy žalovaná provedla vůči žalobkyní uplatňované pohledávce vzájemný zápočet pohledávek, o čemž informovala právní zástupkyni žalobkyně dopisem ze dne [datum]. Z právě uvedeného je zřejmé, že započtení vzájemných pohledávek nebylo ze strany žalované jakousi účelovou obranou v rámci soudního řízení, neboť žalovaná samotný hmotněprávní úkon spočívající v započtení vzájemných pohledávek provedla dříve, než bylo soudní řízení vůbec zahájeno, a v rámci soudního řízení provedla námitku započtení. Nalézací soud chybně dovodil, že pohledávka žalované vznikla v souvislosti s provedením téhož díla, v jehož souvislosti uplatňuje svou pohledávku žalobkyně. Pohledávka žalované vznikla na základě vadného provedení díla žalobkyní v [obec a číslo] na akci [ulice] Hora v roce 2016, zatímco pohledávka žalobkyně za žalovanou má vznik v provedení díla na adrese [adresa], v roce 2018. Nalézací soud také mylně zdůraznil, že v montážním listě nejsou uvedeny žádné vady díla, avšak to je samozřejmé, neboť předmětný montážní list byl vyhotoven dne [datum], zatímco akce [ulice] Hora byla uskutečňována v roce 2016, a právě na této akci žalobkyně provedla dílo vadně, když namontovala dveře s opačnou orientací. Zrekapitulovala, že v roce 2016 žalovaná na akci [ulice] Hora namontovala dveře vadně s nesprávnou, tedy opačnou orientací. V důsledku vadného namontování dveří žalobkyní vzniklo prodlení s předáním díla, a společnost [právnická osoba] za uvedené prodlení vyčíslila žalované penále ode dne [datum] do dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná poté, co snaha dohodnout se s žalobkyní na přijatelné kompenzaci nevedla k výsledku, žalobkyni vystavila fakturu [číslo] 2018 ze dne [datum] znějící na částku ve výši [částka], kterou žalobkyni fakturovala vzniklou škodu na akci [ulice] Hora, tedy přeúčtovala žalobkyni penále za pozdní dodávku dveří, neboť to byla žalobkyně, která navzdory objednávce žalované dodala na předmětnou stavbu špatné dveře, což mělo za následek prodlení s předáním díla, a tedy účtování penále. Žalobkyně však fakturu neuhradila, ač ji k tomu žalovaná několikráte vyzývala, a proto žalovaná oproti nároku žalobkyně, který uplatňuje svou žalobou, započetla svou pohledávku vůči žalobkyni, a tedy žalovaný nárok zanikl již před podáním žaloby započtením dne [datum]. Žalovaná dále brojila proti závěru nalézacího soudu, že by její skutková tvrzení měla být vágní. Z odůvodnění rozsudku ani není zřejmé, která tvrzení žalované soud považoval za vágní a z jakého důvodu. Rovněž z uvedeného důvodu dovozovala nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť se jedná o velmi podstatné tvrzení nalézacího soudu, které však soud nijak blíže nerozvádí. Nalézacímu soudu vytkla, že pouze nekriticky převzal právní názor žalobkyně a sám se argumenty žalované blíže nezabýval. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka žalované je údajně zjevně neurčitá a má absentovat jakékoliv skutkové vylíčení, z něhož by bylo možné dovozovat její vznik či výši, i pokud by pohledávka žalované existovala, nebyla by tato kompenzabilní. Nalézací soud v rozsudku rovněž uvedl, že pohledávka žalované vůči žalobkyni má být nejistá a neurčitá, a dále argumentoval tím, že pokud by měla být prokazována tvrzení žalované, došlo by k neúměrnému zatížení řízení co do jeho složitosti i délky. Proti tomuto závěru brojila a zdůraznila, že pohledávka žalované za žalobkyní je zřejmá, a skutečnost, že žalobkyně tuto pohledávku neuznává či je její právní kvalifikace sporná, není důvodem, aby byla označena ze nekompenzabilní, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ve věci sp. zn 31Cdo 684/2020 či ve věci 26Cdo 4795/2017. Zdůraznila dále, že mezi stranami je nesporné, že dílo, které žalobkyně prováděla v roce 2016 na akci [ulice] Hora na [obec a číslo] spočívající v montáži dveří, skutečně provedla vadně, když namontovala dveře s nesprávnou orientací. Brojila proti závěru nalézacího soudu, že to, že dílo má nedostatky, bylo tvrzeno ex post, až po relativně dlouhé době po provedení díla a jeho odevzdání a převzetí. Zdůraznila, že žalobkyni v roce 2016 neprodleně informovala o skutečnosti, že předmětné dveře byly namontovány opačně. Žalovaná se mezi roky 2016 a 2018 pokoušela se žalobkyní náhradu škody za vadně provedené dílo vyřešit mimosoudně, když o tomto jednala zejména se společníkem žalobkyně panem [příjmení], ale i jednatelkou žalobkyně paní [příjmení]. Z uvedené citace rozsudku je zřejmé, že nalézací soud nesprávně posoudil skutkový stav, když se domníval, že nárok uplatňovaný žalobkyní a nárok započítávaný žalovanou se týká jednoho díla namísto dvou děl, jednoho z roku 2016 na akci [ulice] Hora v [obec a číslo] a druhého z roku 2018 provedeného na adrese [adresa]. Dovozovala, že je zřejmé, jakým způsobem pohledávka žalované za žalobkyní vznikla a z jakých důvodů, stejně tak je zřejmé, kdy nabyla pohledávka žalované splatnosti, a sice dne [datum]. Proto nalézací soud nesprávně dovodil, že žalovaná nedoložila splatnost svého nároku jako takového. Naopak žalovaná v průběhu řízení řádně vylíčila veškeré skutečnosti, které prokazují existenci jejího nároku, včetně důvodu jeho vzniku a jeho splatnosti. Pokud byl nalézací soud toho názoru, že skutková tvrzení žalované nebyla dostatečná, pak jedním z těch důvodů mohla být skutečnost, že soud nepřistoupil k výslechu svědka [jméno] [příjmení], jehož svědectví žalovaná navrhovala z toho důvodu, že měl potvrdit, že došlo k chybnému zaměření dveří, soud však jeho svědectví ve věci nepovažoval za nutné. Nalézacímu soudu dále vytkla, že dokazování bylo v nalézacím řízení provedeno značně strohým způsobem, soud například vůbec neprováděl dokazování ohledně kompenzability pohledávky započítávané žalovanou, ač byly takové důkazy založeny ve spisu. Zdůraznila, že ohledně tvrzení a důkazů týkajících se kompenzability její pohledávky za žalovanou ani nebyla poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

3. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Zdůraznila, že již v reakci ze dne [datum] na projev vůle žalované směřující k započtení pohledávek, stejně jako po celou dobu soudního řízení, žalobkyně tvrdila nekompenzabilitu pohledávek, což je svým obsahem námitka neplatnosti započtení. Pro vyloučení veškerých pochybností pak výslovně uvedla, že namítá neplatnost zápočtu pohledávek provedeného žalovanou. Odmítla argumentaci žalobkyně o tom, že rozsudek je nepřezkoumatelný. [ulice] řešenou otázkou, která je i jediným předmětem odvolání, je (ne) kompenzabilita pohledávky, kterou se žalovaná snažila započítat proti žalované pohledávce. V rozsudku je pak správně uzavřeno, že pohledávka není kompenzabilní, neboť„ nejde jen o spornost právní kvalifikace, ale především o skutkové posouzení věci, které by si vyžadovalo s velkou mírou jistoty složitější dokazování“, přičemž o pohledávce tvrzené žalovanou nebylo možno rozhodnout„ bez neúměrného zatížení řízení dalším dokazováním a nepochybně také odročováním jednání jenom kvůli tomu, zjistit adekvátně skutkový stav nároku tvrzeného žalovanou o způsobené újmě v důsledku jednání žalobkyně“. K tomu pak nalézací soud připojil i vyhodnocení tvrzení žalované jako vágních, což je fakt, na kterém však závěr o nekompenzabilitě pohledávky nestojí. V této souvislosti poukázala na závěr rozsudku (velkého senátu) Nejvyššího soudu č. j. 31Cdo 684/2020-406, dle kterého pro„ posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné.“ Přitom v odpovědi ze dne [datum], kde žalovaná učinila projev vůle směřující k zápočtu pohledávek, žalovaná identifikovala tvrzenou aktivní pohledávku pouze odkazem na fakturu, z níž po skutkové stránce o vzniku a výši škody či o příčinné souvislosti vůbec nic nevyplývá, a už ze samotné vágnosti (resp. neurčitosti) těchto tvrzení vyplývá, že se ke dni účinnosti projevu vůle směřujícího k zápočtu pohledávky muselo jednat o nejistou a neurčitou pohledávku. Dále dovozovala, že není zřejmé, co má žalovaná na mysli tím, že nebylo provedeno dokazování ohledně kompenzability pohledávky, resp. jaké důkazy má v tomto ohledu na mysli. Znovu poukázala na citovaný rozsudek Nejvyššího soudu a jeho závěr, že„ S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky.“. V této věci pak proti nesporné pohledávce žalobkyně na úhradu ceny díla učinila žalovaná projev vůle směřující k zápočtu tvrzené pohledávky na náhradu škody, kde by muselo proběhnout dokazování ohledně toho, zda bylo dílo provedeno vadně (zda byly dveře namontovány s nesprávnou orientací), zda v důsledku toho vznikla žalované škoda (spočívající zřejmě v penalizaci vyplývající ze smluvního vztahu, jehož nebyla žalobkyně účastna, přičemž by muselo být zjištěno, zda byla penalizace oprávněná, zda došlo k úhradě částky a do jaké míry by za ni odpovídala žalobkyně) a pokud ano, v jaké výši škoda byla. K prokázání svých tvrzení pak žalovaná navrhovala například svědeckou výpověď nebo technické nákresy, které by musely být zřejmě ještě posuzovány odborníkem jmenovaným soudem, z čehož lze skutkovou složitost identifikovat bez jakýchkoli potíží. Tvrdí-li žalovaná, že nalézací soud nesprávně posoudil jí tvrzenou aktivní pohledávku jako pohledávku související se stejným právním vztahem, pak paradoxně argumentuje ve svůj neprospěch, neboť pokud obě pohledávky vycházejí ze stejného vztahu (v tomto případě se skutečně jednalo o dva zcela odlišné právní vztahy), jsou zpravidla vzájemně započitatelné. Pokud se pak žalovaná snaží v doplnění odvolání navodit dojem, že sporná byla pouze právní kvalifikace nikoli skutkový stav, je tento její názor v naprostém rozporu s průběhem soudního řízení i se závěry uvedenými v rozsudku, neboť právě skutkové okolnosti vzniku tvrzené aktivní pohledávky byl sporné. Nekompenzabilita žalovanou tvrzené pohledávky pro nejistotu a neurčitost je tedy více než zjevná, o čemž navíc svědčí i to, že tvrzená pohledávka nebylo u soudu nikdy uplatněna. V tomto směru rozsudek obsahuje zcela jasná, srozumitelná a navíc i správná zjištění, nemůže být proto nepřezkoumatelný. Nedůvodná je proto i námitka nesplnění poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu nalézacím soudem, neboť veškeré okolnosti týkající se nejistoty a neurčitosti tvrzené aktivní pohledávky byly zjištěny a provádět dokazování stran její existence by proto bylo nadbytečné, stejně jako poučení žalované nalézacím soudem v tomto směru. Dovolává-li se pak žalovaná poučení o břemeno tvrzení a břemenu důkazním, jen tím opět prokazuje nekompenzabilitu aktivní pohledávky, kde by prokazování v tomto směru neúměrně prodloužilo řízení. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Na to reagovala žalovaná a zdůraznila, že žalobkyně při svém úsudku o údajné přezkoumatelnosti rozsudku zcela ignoruje skutečnost, že soud při svém rozhodování vycházel z nesprávného skutkového stavu, který neodpovídá realitě, když soud si při svém rozhodování ani nebyl vědom skutečnosti, že nároky žalobkyně a žalované vychází každý z jiného právního vztahu, a sice nárok žalobkyně ze stavby na adrese [adresa], z roku 2018 a nárok žalované ze stavby na [obec] hoře v [obec] roku 2016. Uvedený nesoulad mezi skutečným a domnělým skutkovým stavem je značný, a pro toto soudní řízení významný. Žalovaná dovozovala, že tento omyl nalézacího soudu měl vliv na jeho konečné rozhodnutí ve věci. Dovozovala, že nemůže obstát tvrzení žalobkyně o tom, že započtením vzájemných pohledávek se má ze strany žalované jednat o účelovou obranu. Byla to žalovaná, jejíž nárok vznikl dříve, a která jej i dříve u druhé strany uplatnila (fakturou [číslo] 2018 ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj dluh žalované neuhradila, přistoupila žalovaná k zápočtu vzájemných pohledávek. K tomuto kroku mohla žalovaná logicky přistoupit až ve chvíli, kdy vůči ní žalobkyně vznesla svůj nárok, a nikoliv dříve. Žalovaná tedy zcela jistě zápočet pohledávek neprovedla v očekávání soudního sporu, nýbrž jako částečné uspokojení své pohledávky. Pohledávka žalobkyně zanikla ještě před zahájením tohoto soudního řízení, a to nejpozději dne [datum] hmotněprávním jednáním žalované, které způsobilo zánik započítávaných pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, tedy v rozsahu pohledávky žalobkyně. Námitka započtení uplatněná v tomto řízení pak již byla pouhým procesním jednáním, kterým žalovaná namítla, že pohledávka vymáhaná žalobkyní zanikla započtením, a z tohoto důvodu ji nelze žalobkyni přiznat. Pohledávka žalobkyně a pohledávka žalované vznikly každá z jiného smluvního vztahu, když pohledávka žalované za žalobkyní vznikla na základě vadného provedení díla žalobkyní v [obec a číslo] na akci [ulice] Hora v roce 2016, zatímco pohledávka žalobkyně za žalovanou má vznik v provedení díla na adrese [adresa], v roce 2018. Pokud žalobkyně ve svém vyjádření uvádí, že skutečnost, že se žalovaná dovolává svého práva na zákonné poučení dle občanského soudního řádu, tedy, že ve svém odvolání uvádí, že absence zákonného poučení v prvostupňovém řízení je zásadní procesní vadou, má údajně prokazovat nekompenzabilitu tvrzení aktivní pohledávky, žalovaná má právo na zákonné poučení, a pokud jí toto zákonné poučení není dáno, jedná se nepochybně o zásadní procesní vadu řízení. Pohledávka žalované za žalobkyní je zcela zřejmá a skutečnost, že žalobkyně tuto pohledávku neuznává, či skutečnost, že je právní kvalifikace této pohledávky sporná, není důvodem, proč by měla být pohledávka žalované nekompenzabilní. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, například na rozhodnutí ve věci 31Cdo 684/2020 či na rozhodnutí ve věci 26Cdo 4795/2017. Jelikož k pohledávce žalované za žalobkyní nebylo provedeno dokazování, zatížila tato skutečnost řízení procesní vadou.

5. Na to reagovala žalobkyně s argumentací, že jedním ze znaků nepřezkoumatelného rozhodnutí je, že proti němu nelze formulovat věcně odvolací námitky. Pokud žalovaná takovou odvolací námitku proti rozsudku formuluje, sama tím dokládá jeho přezkoumatelnost. Obsahově se nejedná o námitku nepřezkoumatelnosti, ale o námitku nesprávně zjištěného skutkového stavu, jak ostatně sama žalovaná v duplice uvádí. I pokud na základě provedených důkazů nalézací soud nesprávně zjistil skutkový stav, byla by tato vada napravitelná v odvolacím řízení. Nicméně to, že se jednalo o dva rozdílné právní vztahy, není mezi žalobkyní a žalovanou sporné, a takto věc posoudil i nalézací soud. I pokud by na to však nalézací soud nahlížel jinak, pak by změna skutkového zjištění byla paradoxně v neprospěch žalované, neboť dle judikatury je spíše nekompenzabilní pohledávka vycházející z jiného vztahu, než pohledávka vycházející ze stejného vztahu. Účelovost zápočtu je zřejmá zejména z toho, že domnělou pohledávku žalovaná u soudu nikdy neuplatnila, zřejmě proto, že věděla o její nedůvodnosti, a použila ji až ve snaze vyhnout se zaplacení žalovaného nároku. Žalovaná má samozřejmě právo na zákonné poučení, ale to vzniká pouze na základě naplnění podmínek, které v tomto případě nebyly splněny. Rozsudek není založen na tom, že by žalovaná neunesla břemeno tvrzení či důkazní břemeno, čili je absurdní, pokud se dovolává absence poučení, jehož obsah ani není schopna specifikovat a uvést důsledky do jejího procesního postavení a vliv na správnost rozsudku. Nekompenzabilita byla zcela zjevně zjištěna z důvodu skutkové složitosti zjišťování aktivní pohledávky. Žalovaná si opět protiřečí, pokud na jednu stranu neustále uvádí, že sporná byla pouze právní kvalifikace a jí tvrzená pohledávka byla„ zcela zřejmá“, na stranu druhou se domáhá poučení o doplnění skutkových tvrzení a důkazů a stěžuje si, že nebylo provedeno dostatečné dokazování.

6. Na tuto repliku reagovala žalovaná a setrvala na svém stanovisku, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Znovu vytkla nalézacímu soudu, že se domníval, že nárok žalobkyně i nárok žalované vychází ze stejného právního vztahu, když výslovně uvedl, že„ Z montážního zápisu nejsou zřejmé žádné vady či nedostatky, na které žalovaná poukazuje“. Avšak montážní zápis, o kterém se zmiňuje nalézací soud, se týká akce v [obec] v roce 2018, žalovaná však opakovaně uváděla, že žalobkyně chybně namontovala dveře na akci [ulice] Hora v roce 2016. Je tedy logické, že v montážním zápisu, o kterém se zmiňuje soud a o kterém hovořil v rámci své svědecké výpovědi pan [jméno] [příjmení], nemůže být jako vada uvedena špatná montáž dveří s opačnou orientací, neboť ta byla žalobkyní provedena na akci [ulice] Hora o dva roky dříve. Označila dále jako ryze účelovou spekulaci žalobkyně o tom, že žalovanou provedený zápočet vzájemných pohledávek má být jen účelovou obranou. Žalobkyně se snaží tvrdit, že o údajné účelovosti zápočtu ze strany žalované má svědčit skutečnost, že žalovaná svůj nárok neuplatnila u soudu. Uvedené tvrzení žalobkyně je skutečně pouhou spekulací, neboť o důvodnosti pohledávky žalované nerozhoduje, zda ji žalovaná uplatnila či neuplatnila u soudu. Tento procesní úkon je zcela na vůli žalované a v žádném případě nelze ze skutečnosti, že žalovaná svou pohledávku neuplatila u soudu, dovozovat nedůvodnost tohoto nároku a údajnou účelovost provedeného zápočtu. Pohledávka žalované za žalobkyní je zřejmá, avšak nalézací soud neprovedl žádné důkazy, jejichž provedení žalovaná navrhovala za účelem prokázání své pohledávky. Tato skutečnost měla za následek, že nalézací soud při svém rozhodování vycházel z omylu stran skutkového stavu, kdy se domníval, že nároky žalobkyně a žalované pochází z jednoho právního vztahu, a zřejmě proto neprovedl žádné důkazy navrhované žalovanou, které by existenci a oprávněnost jejího nároku postavily na jisto. Setrvala na svém procesním návrhu.

7. U jednání odvolacího soudu pak žalobkyně konstatovala, že ve zde souzené věci se jedná o učebnicový příklad nekompenzabilní pohledávky, ohledně jejíž existence by bylo nutno vést rozsáhlé dokazování, které ostatně žalovaná sama navrhovala.

8. K tomuto žalovaná uvedla, že k důkazu navrhovala pouze foto dveří, které byly umístěny na druhé straně, než být měly.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Ve zde souzené věci lze konstatovat, že o uplatněné pohledávce a její oprávněnosti de facto není mezi účastníky sporu. Není tedy sporu o tom, že žalovaná učinila u žalobkyně zakázku, na základě které žalobkyně poskytla požadované plnění za dohodnutou cenu, kterou později žalované vyfakturovala, a že žalovaná fakturu odmítla proplatit pouze s odůvodněním, že na tuto pohledávku žalobkyně započítává svoji pohledávku, která převyšuje pohledávku žalobkyně.

11. Lze konstatovat, že účastníci shodně odkazují na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31Cdo 684/2020, a označují jej jako případný pro zde souzenou věc. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s tím, že závěry citovaného rozhodnutí na tuto věc dopadají, neboť rozhodnutí je právním výkladem ust. § 1987 odst. 2 o. z., avšak tento právní výklad vyznívá k neprospěchu žalované ve zde souzené věci. Citované rozhodnutí podává jasný právní výklad ve své právní větě:„ I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ Odkazuje dále na důvodovou zprávu k ust. § 1987 odst. 2 o. z., dle které bylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. začleněno do občanského zákoníku, smyslem je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo "nejasnosti a následné spory". Lze tudíž dovodit, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. "Nejistou nebo neurčitou" ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Na druhé straně pak rovněž připomíná, že„ Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.“

12. Ve zde souzené věci lze konstatovat, že oproti de facto nezpochybněné pohledávce žalobkyně za žalovanou byla uplatněna typicky nejistá a neurčitá pohledávka žalované za žalobkyní, a to za situace, kdy tyto pohledávky nevycházejí ze stejného právního vztahu (i když je nutno vytknout nalézacímu soudu, že tuto skutečnost si zcela nevyjasnil, jak vyplývá z bodu 34. odůvodnění rozsudku). [příjmení] bylo možno zvážit, zda tvrzená pohledávka žalované za žalobkyní je po právu, bylo by nutno zjistit, jaká smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a jejím smluvním partnerem a mezi žalovanou a žalobkyní ohledně akce„ [ulice] Hora 2016“, zda žalovaná skutečně poskytla své plnění vadně, zda toto vadné plnění zapříčinila zde žalobkyně, zda žalovaná byla penalizována z hlediska práva důvodně či nikoli a zda jí skutečně vznikla jakákoli pohledávka za zde žalobkyní, eventuálně v jaké výši, tedy zda případné vadné jednání zde žalobkyně je v příčinné souvislosti s penalizací zde žalované jejím smluvním partnerem. Jinak řečeno, do tohoto de facto nezpochybněného sporu by bylo nutno zanést zcela jiný, a to velmi komplikovaný spor částečně i mezi jinými subjekty, aby bylo možno prejudiciálně posoudit, zda žalovaná má skutečně splatnou pohledávku za žalobkyní a kdy se tyto pohledávky setkaly. Zamezení přesně takovým situacím bylo zjevným cílem zákonodárce, pokud tuto možnost vyloučil právě v ust. § 1987 odst. 2 o. z. K tomu lze poznamenat, že vyvolání takto složitého sporu pro vyřešení otázky prejudiciální by nejenže velice zatížilo z hlediska komplikovanosti a časové náročnosti toto řízení, ale též by pro žalovanou znamenalo bezprávnou výhodu, neboť její případný spor ať již se žalobkyní v tomto sporu, nebo s jejím smluvním partnerem ze zakázky„ [ulice] Hora 2016“ by de facto byl vyřešen bez povinnosti platit soudní poplatek, eventuálně další (nikoli malé) náklady takového řízení v případě podlehnutí ve sporu. Zákonodárce zcela správně zamezil takovému postupu, neboť takové jednání nemůže právní ochrany požívat. V tomto kontextu se pak sluší dodat, že právě požadavek žalované, potažmo její výtka nalézacímu soudu, že jí neposkytl poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., svědčí pro závěr, že pohledávka žalované by vyžadovala dalšího složitého postupu při zjišťování její existence a důvodnosti, jak bylo vyloženo shora, a proto tato výtka nalézacímu soudu není důvodná.

13. Z uvedeného důvodu, za situace, kdy žalovaná ani nezpochybňovala, že žalobkyně pro ni práce dle zakázky řádně provedla a že smluvní cenu nezaplatila, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil za použití ust. § 219 o. s. ř. včetně správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokátky stanovenou podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif - AT), a to za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, další replika na repliku žalované a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 4 AT) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši [částka] Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí [částka]. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.