o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 10 C 88/2021 - 407,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Exekutorského úřadu v [obec], resp. soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Vyšel ze zjištění, že usnesením Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 96 Nc 370/2004 - 11, byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně coby oprávněné proti povinnému [jméno] [příjmení]. Uzavřel, že pověřená exekutorka k uspokojení zmíněné pohledávky vymohla částku [částka], avšak oprávněné ničeho nevyplatila a exekuce byla ukončena vymožením plnění dne [datum] Soudní exekutorka JUDr. [obec] byla odsouzena za zpronevěru dosud nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] - [číslo], jedním ze skutků bylo pod bodem 41. nevyplacení vymoženého plnění žalobkyni ve výši [částka]. Ohledně výše škody považoval za věrohodnější částku [částka] dle sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], jenž převzal exekutorský úřad. Uzavřel, že žalobkyně se mohla dozvědět o tom, že JUDr. [obec] vymohla plnění, nejdříve dne [datum] (kdy byla podána obžaloba), jakožto poškozená byla o trestním řízení vyrozuměna soudem přípisem ze dne [datum] a vyrozumění o ukončení exekuce ze dne [datum] jí zaslal exekutor Mgr. [příjmení] až dne [datum]. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok dne [datum].

3. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že k nesprávnému úřednímu postupu dle § 1, § 13 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) došlo v době, kdy exekuce skončila vymožením v roce [rok], tedy před účinností § 32 ex.ř. ve znění zákona č. 396/2012 Sb., za škodu způsobenou exekutorem odpovídá vedle státu též soudní exekutor dle § 4 odst. 1 OdpŠk, což nezbavuje stát odpovědnosti, a žalobkyni je dáno k volbě, koho bude žalovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Přestože v roce [rok] nebyla platná a účinná úprava § 46 odst. 4 ex.ř. ukládající povinnost vyplatit oprávněné finanční prostředky ve lhůtě do 30 dnů od jejich přijetí (resp. obdržení čísla účtu oprávněné), smyslem zákona bylo vymoci plnění po dlužníku oprávněné a povinností exekutora je postupovat rychle. Škoda vzniklá žalobkyni je v příčinné souvislosti s pochybením soudní exekutorky, která nevyplatila vymožené plnění ve výši [částka] (zjištěné z přípisu Mgr. [příjmení]), a odpovědnostní titul je dán (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2321/2016). Soud I. stupně uzavřel, že nárok není podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 35 OdpŠk promlčen, když subjektivní promlčecí doba začala běžet nejdříve [datum], kdy se z podané obžaloby žalobkyně dozvěděla, že soudní exekutorkou došlo k porušení právních předpisů, a jaká je výše škody (dle obžaloby [částka]). Uplatnila-li žalobkyně nárok u žalované dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], byl tento uplatněn v rámci tříleté promlčecí doby. Namítá-li žalovaná uplynutí objektivní promlčecí doby, nevztahuje se tato na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nadto objektivní promlčecí doba nezačne běžet dříve, než poškozenému vzniklo právo, které může u soudu uplatnit (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2013). Ve zbytku co do částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti výroku I. a III. rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Žalovaná se neztotožňuje s právním posouzením soudu I. stupně ohledně promlčení. JUDr. [obec] ukončila činnost v roce [rok], exekuce byla ukončena v roce [rok]. Minimálně z doručeného příkazu k náhradě nákladů exekuce muselo být žalobkyni zřejmé, že je exekuce skončena. Odvíjel-li by se počátek promlčecí doby až od sdělení Mgr. [příjmení], závisel by běh promlčecí doby na vůli poškozeného či právního nástupce bývalé soudní exekutorky, a žalovaná by byla udržována v nejistotě, kdy poškozená nárok uplatní (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, či 30 Cdo 1529/2011). Žalobkyně si již v roce [rok] byla vědoma, že bývalá exekutorka ukončuje svou činnost a že je trestně stíhána.

5. K odvolání žalované žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. Poukázala na to, že žalovaná v rozporu s principem neúplné apelace tvrdí, že„ minimálně z příkazu k náhradě nákladů exekuce muselo být žalobkyni zřejmé, že je exekuce skončena“, aniž by konkretizovala jaký příkaz má na mysli, když tento může být vydáván opakovaně. Opírá se jen o skončení exekuce, aniž by konkretizovala, kdy se žalobkyně měla o vymoženém plnění dozvědět. Ze žádného předpisu neplyne povinnost sledovat stav exekuce a korigovat prohřešky exekutora. Žalobkyně mohla spoléhat, že orgány veřejné moci dodržují stanovené povinnosti, žalobkyně nezná konkrétní skutečnosti jakým způsobem, v jakém rozsahu a kdy byla předána Mgr. [příjmení] agenda ukončených řízení. Určitou představu si mohla učinit z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], zejména bod 17 - výpověď Mgr. [příjmení] a bod 125 - skutkový závěr o kusém a problematickém předání spisů, kdy exekuční spisy bylo třeba ručně jednotlivě obnovovat a činnost není dodnes ukončena.

6. Odvolací soud poté, co strany vyslovily souhlas s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Soud I. stupně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud vychází, věc posoudil správně i po právní stránce. Žalovaná nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně posoudil počátek běhu promlčecí doby. Ani odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že promlčecí doba začala běžet již okamžikem sepsání obžaloby, přesto se ztotožňuje s tím, že nárok žalobkyně promlčen není.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že je v souzené věci dán nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk spočívající v tom, že exekutorka JUDr. [obec] nevyplatila žalobkyni plnění ve výši [částka], které již vymohla po povinném. K nesprávnému úřednímu postupu došlo již v roce [rok], kdy exekuce skončila vymožením, a přestože v té době neplatilo ustanovení § 46 odst. 4 ex.ř. upravující lhůtu k vydání plnění, lze dovodit povinnost exekutora jednat s řádnou péčí a rychle. Správně soud I. stupně dovodil, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a § 4 odst. 1 OdpŠk) odpovídá v předmětném období vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 ex.ř. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Odpovědnost státu není upřednostněna a zakládá poškozenému možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé, a to v rozsahu poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 970/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1176/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 825/2014).

9. Otázkou, k jakému okamžiku se váže počátek běhu promlčecí lhůty nároků na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 1 věty první OdpŠk začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod [číslo] 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech souzené věci to znamená, že o vzniku škody, spočívající s ohledem na skutkové vymezení nároku v žalobě v tom, že žalobkyni vymožená částka nebude soudní exekutorkou vyplacena, se žalobkyně dozvěděla až v době, kdy jí muselo být zřejmé, že soudní exekutorka si vymožené plnění neoprávněně přisvojila a odmítá je vydat, tedy z přípisu Mgr. [příjmení] ze dne [datum], jímž žalobkyni vyrozuměl o zániku exekuce ke dni [datum]. I kdyby se o této skutečnosti dozvěděla již z přípisu soudu ze dne [datum] o podané obžalobě, ani tak by nárok nebyl promlčen, neboť jej u žalované předběžně uplatnila [datum] a žalobu podala dne [datum], tedy v průběhu tříleté subjektivní promlčecí doby. Závěr soudu I. stupně, že je rozhodným okamžikem datum sepsání obžaloby, však správný není.

10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že samotný vznik škody není tou skutečností, od níž by počínala běžet promlčecí doba uvedená v § 32 odst. 1 větě první OdpŠk, proto argumentace žalované ohledně běhu objektivní promlčecí doby není případná. Okolnost, že JUDr. [obec] ukončila činnost v roce 2013 není relevantní, když z výpovědi Mgr. [příjmení] v trestním řízení (podle bodu 17 rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. [spisová značka] - [číslo]) vyplynulo velmi složité a komplikované předávání agendy bez součinnosti JUDr. [obec], kdy se na něj obraceli účastníci řízení, a podle mailů, telefonátů a obecně podle toho, co mu zaslali, začal rekonstruovat spisy od čísla [číslo]. V případě skončených řízení, v nichž nebylo vyplaceno plnění, obecně postupoval podle oznámení účastníků a odkazoval je na dohledové orgány. V citovaném usnesení sp. zn. 30 Cdo 2712/2019 Nejvyšší soud s odkazem na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, dospěl k závěru, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora bude v souladu se zákonem a že soudní exekutor bude samostatně plnit své zákonem stanovené povinnosti. Ze žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora. Naopak primárně by stát měl prostřednictvím dohledu Ministerstva spravedlnosti dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů. Odvolací námitka, že si žalobkyně měla být již v roce 2013 vědoma trestního stíhání soudní exekutorky, tak nemůže obstát.

11. Odvolací námitka, že žalobkyni muselo být z příkazu k úhradě nákladů exekuce zřejmé, že je exekuce skončena, je nepřípustnou novotou, a proto k ní odvolací soud nepřihlížel. Nadto se jedná o obecné tvrzení bez konkrétního časového údaje, a tato informace nemůže být sama o sobě relevantní okolností pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody proti žalované.

12. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud konstatuje, že žaloba byla podána důvodně, a proto rozsudek ve vyhovujícím výroku jako věcně správný včetně akcesorického výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení sestávající z odměny za vyjádření k odvolání žalované podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a dále náhrady hotových výdajů [částka] dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Částku v celkové výši [částka] odvolací soud uložil zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na administrativní postupy při vyplácení prostředků ze státního rozpočtu, platební místo určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Odvoláním zůstal nedotčen výrok II. napadeného rozsudku.