o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 14 C 44/2021 - 78,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka]

s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 12/2014, který spočíval v nepřiměřené délce řízení o vyloučení věcí z exekuce.

3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok dne [datum], žalovaná vydala

dne [datum] stanovisko, kterým nároku nevyhověla. Podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje, zejména zjistil, že žalobkyně podala

dne [datum] žalobu na vyloučení věcí z exekuce, byla vyzvána k odstranění vad žaloby,

dne [datum] byla žaloba zamítnuta (č.l. 26), k odvolání žalobkyně byl odvolacím soudem rozsudek zrušen dne [datum] (č.l. 52) a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně požádala

o ustanovení právního zástupce, její žádost byla zamítnuta, odvolací soud žádosti vyhověl.

Dne [datum] byl vyhlášen v pořadí druhý rozsudek (č.l. 141), jímž bylo žalobě vyhověno,

k odvolání žalovaných byl odvolacím soudem dne [datum] vyhlášen rozsudek,

jímž bylo rozhodnutí částečně potvrzeno, částečně změněno a částečně byl rozsudek zrušen

(č.l. 168). Žalobkyně požádala o ustanovení právního zástupce k podání dovolání, usnesením

ze dne [datum] Nejvyšší soud dovolání odmítl (č.l. 219). Dne [datum] podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost (č.l. 222), která byla vyloučena k samostatnému projednání usnesením

ze dne [datum]. Dne [datum] (č.l. 253) podala žalobkyně žalobu na obnovu řízení, která

byla vyloučena k samostatnému projednání. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba

na vyloučení věci zamítnuta (č.l. 387). K odvolání byl rozsudek potvrzen dne [datum] (č.l. 426). Žalobkyně podala v pořadí 2. žalobu na obnovu řízení (č.l. 478). Požádala o právního zástupce

pro dovolací řízení. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] (č.l. 555). Dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu na obnovu řízení, dne [datum] byla žaloba zamítnuta, odvolací soud usnesení potvrdil a žalobkyně požádala

o ustanovení právního zástupce pro dovolání, žádosti nebylo vyhověno, odvolací soud rozhodnutí potvrdil. Dovolací řízení bylo dne [datum] zastaveno, což bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

4. Po právní stránce posoudil věc podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dovodil,

že řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání žalobkyně, do celkové délky řízení se nezapočítává řízení o žalobě na obnovu řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. 30 Cdo 2780/2015), celková délka řízení činí 6 let a 4 měsíce. Řízení probíhalo opakovaně na 3 stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval 3x, odvolací soud 3x,

Nejvyšší soud 2x o věci samé. K průtahům nedocházelo, okolnost, že ve věci došlo 2x ke zrušení rozsudku, nelze pokládat za průtah, neboť nedošlo ke zrušení pro nepřezkoumatelnost

či nerespektování závazného právního názoru. Žalobkyně se na délce řízení podílela, opakovaně byla vyzývána k doplnění důkazů, opakovaně žádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, hojně využívala řádné i mimořádné opravné prostředky, což sice nelze klást účastníkům k tíži, avšak každý opravný prostředek vede k prodloužení celkové délky řízení. Shledal určitou skutkovou a procesní složitost, kdy se soudy musely vypořádat s množstvím žalobkyní učiněných procesních návrhů v podobě opravných prostředků a opakovaných žádostí o ustanovení zástupce. Význam řízení hodnotil jako nižší. Dovodil, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, navrhla rozsudek zrušit a žalobě vyhovět. Zdůraznila, že ve věci rozhodoval senát specializovaný na exekuční řízení, i přesto se zabýval nadbytečně tím, zda je vymáhaný závazek součástí společného jmění manželů, i přesto, že bylo od počátku zřejmé, že vymáhaný závazek pochází z trestné činnosti. Navzdory tomu zamítl žalobu. Odkazujíc

na rozsudek [příjmení] [příjmení] proti České republice a [příjmení] proti České republice vytýká soudu prvního stupně, že zcela pominul celkovou dobu řízení, specializaci senátu rozhodujícího

v první instanci, důvody pro rušení rozhodnutí a k tíži odvolatelky přičetl uplatnění opravných prostředků. Složitost věci je zcela obvyklou náplní práce odbornosti, procesní složitost zapříčinily soudy prvé a druhé instance, opravné prostředky nelze považovat za příčinu procesní složitosti. Skutečnost, že rozhodnutí nebyla rušena pro nepřezkoumatelnost, nemůže automaticky znamenat, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Neztotožnila se s posouzením významu jako nižšího, v exekučních věcech jde zpravidla o majetkové nároky, avšak tento zajišťoval

a uspokojoval bytovou potřebu. Vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval odměnou

za zastupování sestávající z 5 úkonů právních služeb.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud poté, co strany vyslovily souhlas s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání

(§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání

není důvodné.

8. Soud prvního stupně správně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Soud I. stupně věc posoudil správně

i po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), a dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobkyně není dán, neboť v namítaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

9. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení

je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů

a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce. Nahlédnutí délky konkrétního řízení optikou těchto kritérií, která odpovídají kritériím § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk,

pak umožňuje učinit závěr o tom, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na její projednání v přiměřené lhůtě. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající

na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

10. Do celkové doby řízení nelze započítávat řízení o povolení obnovy řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2780/2015). Správně tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodná doba řízení trvala od [datum] (podáním excindační žaloby) do [datum] (nabytím právní moci usnesení Nejvyššího soudu č.j. 20 Cdo 322/2020

- 555), tedy 6 let a 4 měsíce.

11. Nedůvodně vytýká odvolatelka soudu prvního stupně, že pominul celkovou délku řízení.

To, že v konkrétním řízení soudy rozhodovaly ve více stupních, je možno zohlednit při úvaze

o tom, zda celková délka řízení byla přiměřená, a to v rámci aplikace kritéria složitosti řízení

(§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí],

sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). V souzené věci soud prvního stupně správně dovodil, že okresní soud rozhodoval 3x, odvolací soud 3x a Nejvyšší soud 2x, přičemž vše pouze ve věci samé,

nadto opakovaně okresní i odvolací soud rozhodovaly o četných procesních návrzích žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Přiléhavě soud prvního

stupně uvedl, že účastníkům nelze vytýkat uplatňování řádných a mimořádných opravných prostředků, které vnitrostátní právní řád poskytuje k ochraně jejich práv, na druhé straně

je zřejmé, že prodloužení řízení, k němuž dojde v důsledku toho, že ve věci rozhoduje orgán

či soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebnou

pro přezkum. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zohlednil, že po právní stránce šlo o věc složitou, stěžejní otázkou bylo posoudit, zda mají být vyloučena členská práva

a povinnosti v družstvu za stavu, kdy žalobkyně uzavřela se svým manželem smlouvu o zúžení SJM, a bylo třeba posoudit, zda věřitelé věděli o existenci tohoto zúžení, zda žalobkyně vedla

se svým manželem společnou domácnost, což si vyžádalo rozsáhlé dokazování výslechy mnoha svědků, a lze konstatovat, že věc tak byla i skutkově složitá. Správně soud prvního stupně dovodil procesní složitost, neboť žalobkyně podávala opakovaně návrhy na osvobození

od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, proti rozhodnutím uplatňovala opravné prostředky, právní zástupce jí byl opakovaně přiznán, tedy bylo třeba rozhodnout též o jeho odměně, 2x podala žalobkyně dovolání ve věci samé. Okolnost, že se věcí zabýval specializovaný senát, nemá v kontextu uvedené složitosti řízení význam.

12. Ke kritériu podle § 31a odst. 3 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb. a k námitce, že automaticky neznamená, že nezruší-li se rozsudek pro nepřezkoumatelnost, nedochází k nesprávnému úřednímu postupu, odvolací soud konstatuje, že ke zrušení rozhodnutí v souzené věci nedošlo z důvodů chyb soudů přičitatelných státu, občanský soudní řád předvídá situace, kdy vyšší soud zruší rozhodnutí. V žádném z rozhodnutí nedošlo ke zrušení rozsudků pro nepřezkoumatelnost, vážné procesní vady či nerespektování závazného právního názoru. Rozsudky okresního soudu byly zrušeny pro nutnost doplnit dokazování ke skutečnostem, jež žalobkyně ani netvrdila.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že k nečinnosti soudů v posuzovaném řízení nedošlo, veškeré úkony byly činěny plynule a v návaznosti, nedocházelo k žádným zbytečným prodlevám.

13. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného podle § 31 odst. 3 písm. e) zák.

č. 82/1998 Sb. odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že význam

je třeba hodnotit jako standardní, nikoli nižší. Nemajetková újma je dána vnitřními prožitky života, avšak ne každá újma, která člověku v životě vznikne, je odškodnitelná. Smyslem náhrady nemajetkové újmy za porušení práva na projednání věci v přiměřené době je u fyzické osoby reparace úzkosti, duševního stresu v očekávání výsledku případu a nejistoty. Z objektivního hlediska nic nesvědčí o zvýšeném či podstatném významu, jako je tomu např. v řízeních

ve věcech trestních, péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, vyššího věku

či špatného zdravotního stavu. Jednalo se o majetkové právo, nadto je třeba uvést, že předmětný byt žalobkyně podnajímala. Okolnosti k subjektivní stránce žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala.

14. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že na posuzované řízení, byť v délce 6 let a 4 měsíců, nelze v poměrech souzené věci hledět jako na řízení splňující podmínku nepřiměřené délky, nadto z viny státu. Délka posuzovaného řízení je přiměřená všem shora uvedeným okolnostem.

15. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výsledku sporu odpovídajícího výroku

o náhradě nákladů řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142

odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.