o 23 624 Kč s příslušenstvím

1. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení této částky ve výši 12,75 % ročně od 7. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 300 Kč za dobu od 14. 10. 2024 do 6. 11. 2024 (výrok II.), zatavil řízení o 4 040 Kč s příslušenstvím (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení 7 284 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] poměrnou část soudního poplatku ve výši 615 Kč (výrok VI.) a poměrnou část nákladů ustanoveného zástupce žalobkyně, které nesl stát, v rozsahu 52 %, ve výši a lhůtě, které budou určeny v samostatném usnesení (výrok VII.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení sankčního poplatku ve výši 12 300 Kč (z toho za období 2021 částky 6 150 Kč, za období 2022 částky 6 150 Kč), přeplatku na vyúčtování za vodné a stočné pro rok 2021 ve výši 4 040 Kč, přeplatku za nájemné 7 284 Kč (tj. 3x 2 428 Kč) a úroku z prodlení.

3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně v rozhodném období let 2021 a 2022 užívala byt ve vlastnictví žalované na adrese [adresa]. Žalovaná vyhotovila tabulky za rok 2021, ve kterých promítla celkové výdaje bytového domu za elektřinu, odpad, vodu a úklid. Žalovaná dále vyhotovila tabulky zohledňující nájemné a služby, které žalobkyně v roce 2021 uhradila, a dále pak tabulky za rok 2021, ve kterých zohlednila zálohy na vodu ve výši 9 120 Kč. Celkem žalobkyně vyčíslila nedoplatek za rok 2021 žalobkyni za nájemné, vodu, osvětlení, úklid a odpad v částce 11 661,05 Kč. Tyto přehledy – tabulky žalovaná prostřednictvím správce pana [jméno FO] doručila žalobkyni dne 3. 6. 2022, což bylo stvrzeno žalobkyní dopisem ze dne 10. 6. 2022. Vyúčtování za rok 2022 vyhotovila žalovaná totožným způsobem jako za rok předchozí. V tabulkách uvedla celkové náklady bytového domu za celý rok (elektřina, odpad, voda a úklid), dále vyhotovila roční přehled uhrazeného nájmu žalovanou po částce 13 610 Kč a vyhotovila tabulky nákladů žalobkyně, ve kterých uvedla nedoplatek za vodu, el. energii, úklid a odpad v částce 20 187,71 Kč, a uvedla měsíční zálohy žalobkyně, které byly uhrazeny ve výši 17 618,16 Kč. Nedoplatek žalobkyně za rok 2022 tak žalovaná vypočítala na částku 2 569,55 Kč. Vyúčtování za rok 2022 včetně průvodního dopisu bylo žalobkyni doručeno do její poštovní schránky panem [jméno FO] za přítomnosti třetí osoby dne 29. 4. 2023, což potvrdila žalobkyně dopisem ze dne 14. 5. 2023. Žalovaná dopisem ze dne 17. 8. 2021, který byl žalobkyni doručen dne 24. 8. 2021 oproti podpisu na dodejce, navrhovala zvýšení nájemného bytu o 20 % tj. o částku 2 428 Kč měsíčně, s tím, že nové nájemné by činilo částku 14 570 Kč měsíčně počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití tohoto návrhu, tj. od listopadu 2021. Žalobkyně na návrh žalované na zvýšení nájemného reagovala dopisem ze dne 1. 10. 2021, ve kterém sdělovala, že se zvýšením nájemného o 20 % nesouhlasí, ale souhlasí se zvýšení nájemného o roční inflaci. Žalobkyně v měsíci říjen, listopad a prosinec roku 2021 uhradila nájemné ve zvýšené výši 16 038 Kč, avšak v březnu roku 2022 požadovala po žalované vrácení rozdílu mezi původním nájemným a zvýšeným nájemným, částku 4 457 Kč. Naopak žalovaná po žalobkyni požadovala doplacení částky 4 856 Kč za měsíc únor a březen roku 2022, kdy žalobkyně již opět hradila snížené nájemné. Účastnice řízení spolu vedly u soudu i další spory, a to ve věci sp. zn. [spisová značka], ve které žalobkyně požaduje sankci za nedoručené vyúčtování služeb za rok 2020 – 2022 a přeplatek na vodném a stočném za rok 2022 a ve věci sp. zn. [spisová značka], ve které žalobkyně požadovala po žalované přeplatek za vodné a stočné za roky 2017 až 2021 včetně v celkové výši 14 160 Kč, když ten jí byl částečně přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] potvrzeném rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 17. 1. 2024, č.j. [spisová značka]. O přeplatku za vodné a stočné v roce 2021 bylo pravomocně rozhodnuto ve věci sp. zn. [spisová značka], z rozhodnutí nevyplývá, že by žalobkyně nárok žalobkyně za rok 2021 vzala zpět (částečně zpět) a o vodném a stočném za rok 2021 soud meritorně nerozhodoval.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 67/2013 Sb. a dovodil, že vyúčtování služeb za rok 2021 bylo žalobkyni doručeno dne 3. 6. 2022 (převzetí potvrdila žalobkyně v dopisu ze dne 10. 6. 2022) a vyúčtování služeb za rok 2022 bylo žalobkyni doručeno dne 29. 4. 2023 (vhozeno do schránky, potvrdila žalobkyně v dopisu ze dne 14. 5. 2023). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 uzavřel, že vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 nejsou řádná, není uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil, vyúčtování neobsahuje ceny za jednotlivé služby, vyúčtování obsahuje pouze souhrnné výše provedené úhrady dodavatelům za celý bytový dům a následné uvedení, kolik má hradit žalobkyně, a nelze je překontrolovat; údaje, kdo zasílá a komu a kdo je vyhotovil, byly pouze v průvodním dopisu. Žalobkyni tak náleží zákonná sankce ve výši 12 300 Kč za rok 2021 a rok 2022 (§ 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. (počínaje za rok 2021 jakožto i za rok 2022 od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (123 dní x 50 Kč = 6 150 Kč). K moderaci sankce ve výši 50 Kč nepřistoupil, nejedná se o smluvní pokutu dle § 2051 o. z., ale o sankci stanovenou zákonem, a proto ji nelze moderovat (nemůže být nepřiměřená). Žalobkyni náleží i úrok z prodlení ze zákonné sankce 12 300 Kč dle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně od 7. 11. 2024. Ve zbytku zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 300 Kč od 14. 10. 2024 do 6. 11. 2024, kdy nebyla žaloba doručena. Stran 4 040 Kč s přísl. představující přeplatek za vyúčtování za vodné a stočné v roce 2021 uzavřel, že je dána překážka věci rozsouzené, a proto řízení zastavil; ohledně tohoto nároku bylo vedeno řízení sp. zn. [spisová značka] a z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 17. 1. 2024, č.j. [spisová značka], jasně vyplývá, že se v řízení zabýval i rokem 2021).

5. Stran nároku na vrácení zaplaceného zvýšeného nájemného 7 284 Kč s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uzavřel, že žalobkyně navrhovala zvýšení pouze o inflaci, přesto však v měsíci říjnu, listopadu a prosinci roku 2021 zvýšené nájemné ve výši 16 038 Kč (14 570 Kč nájemné a 1 468,18 Kč služby) namísto původního nájemného ve výši 13 610 Kč, uhradila. Placením zvýšeného nájemného po dobu alespoň 3 měsíců akceptovala návrh žalované na zvýšení nájemného. Zvýšení nájemného o částku 2 428 Kč z 13 610 Kč na 16 038 Kč je platné dle § 2249 o. z. Původní nesouhlas se zvýšením nájemného ze dne 1. 10. 2021 nahradila žalobkyně učiněnými platbami zvýšeného nájemného (první platbu zaslala žalované dne 27. 10. 2021), nejde o omyl, platby musela sama zadat a potvrdit; nabízí se úvaha o účelovém zavádějícím jednání vůči žalované, kterému by neměla svědčit právní ochrana. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve vztahu ke státu dle § 148 o. s. ř.

6. Proti výroku I., V.- VII. rozsudku podala odvolání žalovaná. Vytýká soudu prvního stupně, že rozhodoval o smluvní pokutě za roky 2021, 2022 podle odlišné právní úpravy, když měl aplikovat novelizované znění zákona, neboť vyúčtování byla vystavena po 1. 1. 2023. Neztotožnila se s úvahou, že vyúčtování nejsou řádná, úvahy soudu jsou jen obecné, nezabýval se jednotlivými údaji. Mezi účastníky nebyla sjednána žádná zvláštní pravidla, proto je nutné aplikovat § 1-6 zák. č. 67/2013 Sb. Dovodil-li soud neurčitost vyúčtování a nepřezkoumatelnost, navrhla znalecký posudek, který nebyl proveden. Vytýká soudu prvního stupně přílišný formalismus a namítá nesprávnost úvah o podpisu účetních dokladů s odkazem na § 11 zákona č. 563/1991 Sb., kdy i v případě zaslání několika účetních dokladů postačoval jeden podpis na průvodním dopisu. Novela zákona účinná od 1.1.2023 má zásadní význam pro posuzovaní smluvní pokuty, splatnost nedoplatku nastává i na základě takového vyúčtování, které dosud nebylo považováno za řádné. Uvedené vady na výši nedoplatku nemohly mít vliv; podpis je jen formální náležitost. Povinností soudu bylo zabývat se návrhem na snížení smluvní pokuty (což v rozporu s § 2052 o. z. odmítl), když § 2051 o. z. lze aplikovat i v případě, kdy je výše smluvní pokuty stanovena právním předpisem.

7. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. Výklad žalované ohledně podpisu je nesprávný, jde o účetní doklad, navíc jej žalobkyně potřebuje k podání žádosti o příspěvek a doplatek na bydlení, tudíž musí prokázat, že doklad byl vyhotoven pronajímatelem bytu a podpis nelze nahradit jinými listinami v téže obálce. Žalovaná nepolemizuje se závěrem, že vyúčtování neobsahuje ceny za jednotlivé služby. Otázka, zda vyúčtování obsahuje náležitosti, je otázkou právní, proto navržený znalecký posudek je irelevantní. Žalovaná přehlíží, že předmětem řízení není žádný nedoplatek, vytýká-li posouzení jeho splatnosti. Nadto vyúčtování nebylo provedeno věcně správně, když výše vodného nebyla určena dle směrných čísel. Návrh na moderaci vznesla jen velmi obecně, neuvedla-li žádné důvody, nelze vyčítat soudu, že k moderaci nepřistoupil.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Věc správně posoudil i po právní stránce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, s jehož pro právní posouzení relevantními závěry se ztotožňuje, vyjma závěru, že nelze moderovat smluvní pokutu. Tento dílčí závěr však nemá vliv na výsledek správnosti rozhodnutí, jak bude vysvětleno níže.

10. Odvolací soud vychází z nikým nezpochybněného skutkového závěru, že žalobkyně je a v rozhodném období let 2021-2022 byla nájemcem bytu ve vlastnictví žalované, která vystupuje jako pronajímatel. Předmětem odvolacího řízení je toliko nárok na pokutu za neprovedení vyúčtování. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalované o tom, že má být aplikován zákon č. 67/2013 Sb. účinný od 1. 1. 2023. Protože se jedná o vyúčtování za roky 2021 a 2022, posoudil soud prvního stupně věc podle zák. č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2022. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy před 1. 1. 2014 (srov. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1105/2020). I kdyby snad pro vyúčtování za rok 2022 platilo novelizované znění, když vyúčtování bylo doručeno až v roce 2023, není toto vyúčtování řádné (nikoli jen pro formální vady), jak bude popsáno níže.

11. Zákonná úprava vychází z konstrukce, že pronajímatel je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby (§ 2247 o. z.). Není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou – srov. § 9 zákona č. 67/2013 Sb., má pronajímatel právo požadovat na nájemci placení záloh (§ 4 zákona č. 67/2013 Sb.) a potom je povinen skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb.). Nesplní-li pronajímatel tuto zákonem stanovenou povinnost, má druhá strana (nájemce) právo podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. na zaplacení pokuty. Povinnost k úhradě pokuty pronajímateli nevzniká ve dvou případech – za prvé, jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nebo za druhé, jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2734/2020).

12. Z judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022 vyplývá, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy je regulujícími) provedeno a nájemce (vlastník) s ním byl seznámen. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, a v něm citovaná rozhodnutí). Pokuta podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. dopadá i na prodlení poskytovatele služeb s povinností provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Nárok na pokutu vzniká příjemci služby již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Příjemce služeb může pokutu po poskytovateli služeb požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020). Nespojuje-li zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky, nelze podání námitek považovat za předpoklad vzniku nároku na pokutu podle § 13 odst. 1 citovaného zákona.

13. K argumentaci o novelizaci zákona. Ze závěrů citované judikatury lze i nadále vycházet, byť s určitou modifikací způsobenou tím, že zákon č. 67/2013 Sb. byl s účinností od[Anonymizováno]1. 1. 2023 novelizován zákonem č. 424/2022 Sb. podle něhož z § 7 odst. 3 nyní plyne, že vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku, která nastává v zákonné lhůtě a že na splatnost nedoplatku nemají vliv takové vady, které nezmění jeho výši. Tyto vady lze označit za formální a důvodová zpráva k nim řadí mj. např. chybně uvedené číslo bytu, chybně uvedené jméno příjemce služeb, neuvedení informace o použité skladbě zdrojů energie a souvisejících ročních emisích skleníkových plynů za zúčtovací jednotku za poslední kalendářní rok v případech stanovených prováděcí vyhláškou, popis jednotlivých daní, poplatků a obdobných peněžitých plnění, které jsou zahrnuty v ceně tepelné energie dodané poskytovateli služeb ze soustav dálkového vytápění a které se přímo vztahují k množství dodané tepelné energie. Současné znění § 8 odst. 1, 2 zákona je třeba vyložit tak, že příjemce služeb je povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, příp. do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné. I když důvodová zpráva o tom mlčí, lze předpokládat, že úmyslem zákonodárce bylo předejít tomu, aby se spory o správnost (řádnost) vyúčtování vedly do nekonečna obvykle v souvislosti se soudním řízením o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování.

14. V projednávané věci žalovaná byla povinna vyúčtovat žalobkyni skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2021 a vyúčtování jí doručit nejpozději do 30. 4. 2022, avšak doručila je až dne 3. 6. 2022. Nesplnila-li tuto povinnost a nelze-li dovodit, že by splnění této povinnosti nebylo spravedlivé požadovat nebo že by k nesplnění lhůty došlo zaviněním příjemce služeb, dnem 1. 5. 2022 vznikl žalobkyni nárok na pokutu. Tuto pokutu žalobkyně požadovala za uzavřené období od 1. 5. 2022 do 31. 8. 2022 v počtu 123 dnů ve výši 6 150 Kč. Vyúčtování pro rok 2022 bylo žalobkyni doručeno sice včas dne 29. 4. 2023, avšak není řádné, přitom se nejedná toliko o formální vady, jak namítá žalovaná.

15. Stran náležitostí řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisejících Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 uvedl, že vyúčtování musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zjevná a kontrolovatelná z hlediska způsobu pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování musí být doručeno příjemci služeb, a protože vyúčtování je účetní doklad, krom obecných náležitostí podle § 11 odst. 1 zákona o účetnictví musí v něm být uvedeno kdo a kdy jej vyhotovil.

16. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obě vyúčtování nejsou řádná a žalobkyně podala včasné námitky. Ve vyúčtováních není uvedeno, kdo a kdy je vyhotovil, nejsou zde uvedeny ceny za jednotlivé služby, pouze souhrnná výše provedené úhrady dodavateli, takže správnost vyúčtování nelze překontrolovat. Soud prvního stupně nepřehlédl ani to, že v domě se nachází pouze jeden vodoměr a v nájemních bytech nejsou instalovány podružné vodoměry. Postup žalované při výpočtu vyúčtování ohledně vodného a stočného tudíž nebyl správný, neboť je nutno aplikovat § 5 odst. 2 písm. a) za středníkem zák. č. 67/2013 Sb. a vycházet ze směrných čísel. Obdobně ostatně rozhodl odvolací soud ve věci týchž účastníků řízení v rozsudku č.j. [spisová značka] v případě vyúčtování za období 2017-2020.

17. Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalobkyni vznikl nárok na pokutu dle § 13 odst. 1 ve výši dle odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2022 za vyúčtování za rok 2021 ve výši 6 150 Kč a za rok 2022 ve výši 6 150 Kč, tj. 12 300 Kč.

18. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vychází z toho, že pokutu dle výše citovaného ustanovení obecně lze moderovat, byť to není případ souzené věci. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že rovněž u nároku příjemce služeb na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není v obecné rovině vyloučena aplikace korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť tato ustanovení jsou ustanoveními obecnými pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku, byť by se soud měl v první řadě zabývat aplikací § 2051 o. z., který soudu umožňuje nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) snížit (srov. opět rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 a sp. zn. 26 Cdo 1105/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněný pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 76/2023“). Je však nutné připomenout, že jde o postup výjimečný a že zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud při aplikaci korektivu dobrých mravů vycházet, proto vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě závisí na úvaze soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2970/2009, jehož závěry lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z.).

19. V poměrech souzené věci žalovaná v doplnění tvrzení ze dne 15.5.2025 v bodu IV. navrhla moderaci, požadavek odůvodnila toliko tím, že v „daném případě by bylo třeba zejména přihlédnout k případné (dosud nezjištěné) vadě, pro kterou nelze vyúčtování považovat za řádné jejímu charakteru a rozsahu“. Taková tvrzení jsou obecná, nekonkrétní. Nadto nejde jen o vady formální, nýbrž i o vady, kdy je použit zcela odlišný způsob rozúčtování jedné z položek, tedy vady zásadní, a pro moderaci pokuty tak není prostor.

20. Nedůvodně vytýká žalovaná soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem, vyúčtování obsahuje i formální vady, které se upínají k právnímu posouzení věci, jak správně namítá žalobkyně, a již jen proto by byl znalecký posudek nadbytečný.

21. Odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku V. a VI. rozsudku. Ve výrocích II. – IV. zůstal rozsudek odvolacím přezkumem nedotčen.

22. O nákladech řízení před soudem prvního stupně soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že neúspěch žalované je 52 % (12 300 Kč/23 624 Kč) a úspěch 48 %, dle § 149 odst. 2 o. s. ř. proto je žalovaná podle výsledku řízení povinna platit k rukám státu na účet soudu prvního stupně 4 % (52-48%) nákladů řízení, a proto odvolací soud výrok VII. změnil jen co do této výše dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbytku jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. s tím, že jejich konečnou výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst.1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně neúspěšné žalované uložil povinnost zaplatit k rukám státu na účet soudu prvního stupně náklady ustanoveného zástupce žalobkyně v plné výši, kterou soud určí v samostatném usnesení.