o 1 134 375 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 134 375 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 351 008 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 3 206 Kč (výrok III.).

2. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem jednatelky a jednatele žalobkyně, výslechem žalovaného, výslechy svědků [jméno FO] (syn žalovaného) a [jméno FO], znaleckým posudkem ze dne 25. 2. 2022, č. [číslo] (dále též „znalecký posudek“) znalkyně [jméno FO], písemným vyjádřením znalkyně (ze dne 19. 5. 2022) k námitkám žalovaného k údajným vadám posudku, jakož i výslechem znalkyně; uvedl, jaká zjištění z provedených důkazů učinil, a vyložil, proč dalším důkazním návrhům nevyhověl.

3. Po skutkové stránce soud shledal, že žalobkyně, po zpracování studie a dle písemných objednávek ze dne 5. 1. 2017, podepsaných žalovaným, a poté, co žalovaný zmocnil dne 20. 2. 2017 žalobkyni k jeho zastupování před [správní orgán] a dalšími dotčenými orgány, prováděla pro žalovaného inženýrskou a související činnost ve výstavbě v podobě kompletního zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení na akci „[název]“, akci „[název]“ a akci „[název]“, včetně návrhu rozpočtů a vypracování, resp. zajištění, pravomocného vydání veřejnoprávních smluv o provedení stavby. Zpracovanou kompletní projektovou dokumentaci (dále též „PD“) žalobkyně dne 20. 4. 2017 předala v tištěné podobě žalovanému, který ji převzal bez výhrad. Projektová dokumentace byla zhotovena řádně, žádné vady PD nebyly znaleckým posudkem specifikovány, a na jejím základě žalovaný uzavřel dne 20. 4. 2017 tři samostatné veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby, které nahrazují stavební povolení pro každou z výše jmenovaných akcí. Po stornování zálohové faktury a poskytnutí slevy žalobkyně fakturou ze dne 10. 7. 2017 vyúčtovala žalovanému za zpracování kompletního díla částku v celkové výši 1 134 375 Kč (včetně DPH), kterou měl žalovaný uhradit do 25. 7. 2017, což neučinil. Na písemnou předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 2017 k zaplacení této částky žalovaný reagoval odmítavým podáním ze dne 18. 9. 2017, a v průběhu řízení, podáním ze dne 4. 6. 2022, doručeným žalobkyni dne 5. 6. 2022, žalovaný z důvodu tvrzené vadnosti PD a jejího nepředání v elektronické podobě jednostranně písemně odstoupil od všech smluv, které na zhotovení PD s žalobkyní uzavřel. Konkrétní výše ceny díla nebyla účastníky sjednána, resp. sjednání její konkrétní výše nebylo v řízení prokázáno. Obvyklá cena díla byla znaleckým posudkem stanovena v částce 1 524 000 Kč bez DPH (1 844 000 Kč s DPH). Žalovaným tvrzená dohoda účastníků o sjednání povinnosti žalobkyně předat mu PD i v elektronické podobě nebyla prokázána.

4. Po právní stránce soud shledal, že nejpozději podpisem objednávek dne 5. 1. 2017 žalobkyně (jako podnikatelský subjekt v souvislosti s předmětem svého podnikání) a žalovaný (jako nepodnikající fyzická osoba) uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále též „občanský zákoník“, nebo „o. z.“), smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobkyni (jako zhotoviteli) vznikla povinnost provést pro žalovaného (jako objednatele) kompletní projektovou dokumentaci ve stupni pro stavební povolení včetně inženýrských a souvisejících činností a včetně zajištění uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby (nahrazující stavební povolení) mezi správním orgánem a žalovaným. Povinností žalovaného bylo dílo převzít a zaplatit cenu díla (ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z.). Zatímco žalobkyně svůj smluvní závazek splnila, když kompletně provedené dílo předala žalovanému dne 20. 4. 2017 (ve smyslu § 2604 a § 2605 odst. 1 věta první o. z.), žalovaný svůj smluvní závazek nesplnil, neboť za dílo převzaté bez výhrad (ve smyslu § 2605 odst. 1 věta druhá o. z.) nezaplatil jeho cenu, ač podle ustanovení § 2610 o. z. žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla.

5. Dále soud shledal, že žalovaným tvrzená dohoda o povinnosti žalobkyně předat mu projektovou dokumentaci i v elektronické podobě nebyla v řízení prokázána, jeho tvrzení o vadách projektové dokumentace bylo vyvráceno znaleckým posudkem. Soud konstatoval, že na základě PD bylo dosaženo účelu, pro který byla zpracována, a to uzavření veřejnoprávních smluv o provedení stavby nahrazujících stavební povolení, a shledal, že za této situace je neplatné jednostranné písemné odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo, které nadto žalovaný učinil až po více jak třech letech od předání a převzetí díla a cca po dvou a půl letech od nedůvodného vytknutí vad díla (podáním ze dne 18. 9. 2017), tj. nikoliv bez zbytečného odkladu (k tomu soud odkázal na § 2001 a 2002 odst. 1 věta první o. z.). Dále soud uvedl, že byť zákon předpokládá dohodu stran o ceně díla, nečiní ji nezbytnou náležitostí smlouvy o dílo, a připouští tedy možnost uzavření této smlouvy, aniž by si její strany cenu díla výslovně sjednaly (§ 2586 odst. 2 o. z.). V řízení nebyla prokázána protichůdná tvrzení účastníků o sjednání konkrétní výše ceny díla, soud proto aplikoval § 2586 odst. 2 věta druhá o. z., podle něhož v takovém případě platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Znaleckým posouzením bylo zjištěno, že za obvyklou cenu díla v projednávané věci lze považovat průměrnou cenu projektových prací v rozsahu zpracované dokumentace v částce 1 524 000 Kč (bez DPH), resp. 1 844 000 Kč (s DPH), tj. cenu vyšší, než je částka v žalobě uplatněná. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 134 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť lhůta poskytnutá mu žalobkyní k plnění uplynula dnem 25. 7. 2017, a následujícího dne 26. 7. 2017 se tak žalovaný dostal do prodlení (ve smyslu § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

6. Žalovaný ve včasném odvolání (do všech výroků) namítal, že bylo prokázáno, že cena díla byla sjednána ve výši 200 000 Kč bez DPH s tím, že splatnost uvedené částky nastane až po předání díla v elektronické podobě – tyto skutečnosti vyplynuly z výpovědí svědka [jméno FO] a účastníka [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek [jméno FO] je sice synem žalovaného, ale bylo mu dáno zákonné poučení svědka, je to bezúhonný, nikdy netrestaný člověk, neexistuje tak jediný důvod, proč jeho výpovědi neuvěřit; pokud soud tuto výpověď nevzal v potaz, dopustil se chybného hodnocení provedených důkazů. Žalovaný též namítal, že znalec měl postupovat tak, že si zjistí nabídky projekčních kanceláří platné v daném místě a čase, provede jejich porovnání a poté z této srovnávací metody zjistí aktuální tržní cenu platnou v daném místě a čase. Znalec postupoval chybně, když vycházel ze zcela nezávazných sazebníků [název] a vydával je za obvyklou cenu. Výsledek znaleckého posudku je tak nepoužitelný, soud ho ale akceptoval. Oproti tomu žalovaný předložil závaznou nabídku na vypracování podobného projektu v částce diametrálně odlišné, soud tento rozpor nevysvětlil. Žalovaný navrhl, aby byl vypracován nový znalecký posudek, nejlépe znaleckým ústavem. Dále žalovaný namítal, že odstoupení od smlouvy o dílo, učiněné žalovaným, bylo účinné, neboť vady vytkl bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozvěděl. Proto žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému budou přiznány náklady řízení, nebo aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že tvrzení žalovaného o ceně díla ve výši 200 000 Kč nebylo prokázáno, což platí též o tvrzení, že dílo mělo být předáno v elektronické podobě; je nelogické, aby žalovaný podepsal potvrzení o předání díla, aniž by na potvrzení rozporoval absenci předání díla v elektronické podobě. Soud prvního stupně též náležitě vyhodnotil tvrzení žalovaného, že od smlouvy odstoupil. Rozsudek soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce odpovídá zjištěným skutečnostem. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

8. Při jednání odvolacího soudu právní zástupci účastníků řízení odkázali na svá písemná podání, jejichž stěžejní části stručně reprodukovali. Právní zástupce žalovaného zdůraznil, že by měl být zpracován nový znalecký posudek (nejlépe znaleckým ústavem), neboť v posudku, z něhož soud prvního stupně vycházel, nebyla použita srovnávací metoda. Právní zástupce žalobkyně poukázal na to, že žalovaný postupně připouštěl uzavření smíru znějícího na stále vyšší částky; jeho argumentace je účelová, učiněná ve snaze oddálit rozhodnutí.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a odvolání neshledal opodstatněným.

10. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, zjistil soud prvního stupně v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž řádně vyložil, jaké důkazy provedl a jaká zjištění z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

11. Po právní stránce soud správně shledal, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo (§ 2586), přiléhavě vyložil, jaké povinnosti účastníkům řízení ze smlouvy plynuly, přičemž správně shledal, že žalobkyně svým povinnostem dostála, žalovaný však nikoliv. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, v jaké výši účastníci řízení sjednali kupní cenu, vyšel z ceny obvyklé, když přihlédl k závěrům znaleckého posudku, a vypořádal se i s námitkou žalovaného, že od smlouvy odstoupil. Na pečlivě odůvodněné závěry soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, lze v podrobnostech odkázat, a, s přihlédnutím k námitkám žalovaného, dodat následující.

12. Vytýká-li žalovaný soudu prvního stupně, že neuvěřil svědecké výpovědi [jméno FO] (ohledně sjednání ceny díla a její splatnosti), neboť je to syn žalovaného, nejde o námitku případnou. Žalovanému lze přisvědčit jen potud, že závěr o nevěrohodnosti svědka by nemusel obstát, pokud by byl založen pouze na konstatování příbuzenského poměru mezi svědkem a účastníkem řízení. Takového pochybení se však soud prvního stupně nedopustil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud sice vzal v úvahu blízké příbuzenství mezi žalovaným a svědkem, zdůraznil však (ve 14. odstavci odůvodnění), že „nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka nasvědčují formulace jeho odpovědí, kdy, aniž by byl v konkrétních otázkách dotazován na formu předání PD, zcela nelogicky ve svých odpovědích připojoval právě i informaci o způsobu předání PD“, což „se jeví jako předem naučené, připravené odpovědi“, jejichž pravdivosti soud proto neuvěřil. Dále soud podotkl, že „objektivní svědek, který byl v průběhu řízení soudem slyšen, [jméno FO] (dlouholetý velký kamarád žalovaného i jednatelky žalobkyně), jehož výslech navrhl sám žalovaný, nevěděl nic o tom, jak si účastníci sjednali splatnost ceny díla i samotnou výši ceny PD, nepotvrdil žádné ze sporných tvrzení žalovaného“.

13. Jak z právě citovaných částí odůvodnění napadeného rozsudku, tak z pasáží dalších, je zřejmé, že soud prvního stupně hodnotil důkazy, které provedl, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.) Hodnocení důkazů, jak je soud prvního stupně učinil, netrpí logickými rozpory, ani není založeno na skutečnostech, které z dokazování nevyplývají. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů dostál všem pravidlům, které se ze zákona podávají; posoudil-li poté výpověď svědka [jméno FO] jako nevěrohodnou, neshledává odvolací soud nic, co by takovém závěru bylo možné vytknout.

14. Odvolací soud neshledal opodstatněnou ani výtku, že soud prvního stupně akceptoval „nepoužitelný“ znalecký posudek. Soudní praxe je ustálena v závěru, že hodnocení znaleckého posudku soudem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22Cdo 1810/2009, dostupný na www.nsoud.cz). Soud prvního stupně uvedl, že znalkyně srozumitelně popsala způsob stanovení obvyklé ceny, vyložila, proč nebylo možné provést srovnání s obdobnými projekty, závěry znaleckého posudku odpovídají obsahu nálezové části posudku a znalkyně je logicky odůvodnila a se všemi námitkami žalovaného se řádně vypořádala. Zcela příhodně soud prvního stupně též uvedl, že nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů a nemůže ani znalkyni ukládat, jaký postup či metodu při plnění znaleckého úkolu zvolí, neboť volba postupů a metod je na odbornosti znalkyně.

15. Žalovaný v odvolání dále namítá, že znalkyně měla postupovat tak, že si zjistí nabídky projekčních kanceláří platné v daném místě a čase, provede jejich porovnání a poté z této srovnávací metody zjistí aktuální tržní cenu platnou v daném místě a čase; dle žalovaného znalkyně postupovala chybně, když vycházela ze zcela nezávazných sazebníků [název] a vydávala je za obvyklou cenu. Z právě uvedeného je zřejmé, že žalovaný toliko opakuje argumentaci, se kterou se již, zcela přiléhavě, vypořádal, soud prvního stupně, když (vedle jiného) podotkl, že znalkyně (v písemném vyjádření ze dne 19. 5. 2022) objasnila, že sazebník [název], z něhož vycházela a do něhož jsou zapracovány [název], je aktualizován v souladu s vývojem cen a nákladů a odpovídá obvyklým cenám v úrovni roku 2017. Způsob ocenění dle uvedeného Sazebníku tedy představuje způsob ocenění metodou porovnávací a odpovídá požadavku žalovaného. Srovnání s (nejméně třemi) obdobnými projekty v daném místě a čase nebylo možné, neboť srovnatelné projekty neexistovaly.

16. Opodstatněným neshledal odvolací soud ani požadavek žalovaného na vyhotovení nového (revizního) znaleckého posudku. Z ustálené soudní praxe plyne, že účelem revizního znaleckého posudku je prověření správnosti jiného znaleckého posudku. Soud může nařídit vypracování revizního znaleckého posudku jak k návrhu účastníka, tak i bez něj (v rámci volného hodnocení důkazů a diskreční pravomoci soudu ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř.). Nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku však sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní; účastník musí za tímto účelem posudek nejdříve relevantně zpochybnit. Nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22Cdo 4445/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z uvedeného je patrné, že nezbytnou podmínkou, která musí být splněna, domáhá-li se účastník řízení dalšího znaleckého posudku, je relevantní zpochybnění posudku, kterým již bylo dokazování provedeno. Vzhledem k tomu, že žalovaný v odvolacím řízení ve vztahu ke znaleckému posudku jen opakuje výhrady, se kterými se již náležitě vypořádal soud prvního stupně, nelze než uzavřít, že důvody pro žalovaným požadované doplnění dokazování dalším posudkem dány nejsou.

17. Žalovaný též namítal, že soudu předložil závaznou nabídku na vypracování podobného projektu v částce diametrálně odlišné (než která byla stanovena znaleckým posudkem), soud však tento rozpor nevysvětlil. Má-li být tato námitka výtkou nedostatečného odůvodnění rozsudku, nejde o námitku případnou. Soud prvního stupně uvedl, že provedl důkaz nabídkou společnosti [společnost 2] ze dne 11. 10. 2019, z níž vyplynulo, že žalovaným oslovená společnost kalkulovala cenu hodnoty práce na díle v částce 560 800 Kč + 21% DPH, nepokládal však toto zjištění za významné, neboť o obvyklé ceně prací a dalších činností provedených žalobkyní pro žalovaného nemůže vypovídat nabídka ceny jedné projekční kanceláře (z tohoto důvodu soud též zamítl důkazní návrh žalovaného na provedení výslechu zpracovatele této nabídky). Pokud žalovaný tuto námitku činí, neboť má za to, že soud prvního stupně měl vycházet z ceny obsažené v této nabídce (a nikoliv z ceny stanovené na základě znaleckého posudku), nelze než konstatovat, že závěr soud prvního stupně, že obvyklá cena nemůže být stanovena na základě toliko jedné nabídky, je správný.

18. Úspěšná nemůže být ani obrana žalovaného poukazem na odstoupení od smlouvy o dílo. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že vytkl-li žalovaný (údajné) vady díla podáním ze dne 18. 9. 2017 a od smlouvy odstoupil až po několika letech (dne 4. 6. 2020), je zřejmé, že tak neučinil bez zbytečného odkladu (§ 2002 odst. 1 o. z.); nadto k odstoupení od smlouvy nebyly dány důvody – závěr soudu prvního stupně, že účinky odstoupení od smlouvy nenastaly, je tudíž správný.

19. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně správných nákladových výroků, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

21. Zcela úspěšně žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za zastoupení advokátem stanovená podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 1 134 375 Kč za 2 úkony právní služby (2x 12 860 Kč), tj. za vyjádření k odvolání a účast při jednání soudu dne 4. 12. 2024; dále 2 paušální náhrady výdajů (2x 300 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT; cestovné dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět dne 4. 12. 2024 ve výši 4 106,20 Kč (474 km na trase [místo] - [místo] - [místo], při náhradě za použití vozidla 5,60 Kč/km, průměrné spotřebě 8,3 l/100 km a ceně pohonných hmot v částce 38,20 Kč/litr); náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře na soudní jednání a zpět ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 AT a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu tedy 38 267,70 Kč.