o 120 000 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud vyšel z nesporného zjištění, že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“) spočívající v nepřiměřené délce řízení; nesporné bylo též, že k projednání žádosti došlo dne [datum], kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu.

3. Ze spisu Okresního soudu v [město] sp. zn. [spisová značka] soud (zejména) zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum], žalobce se na žalované Evě [jméno FO] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a plateb spojených s užíváním bytu za rok 2013. Dne [datum] sdělil soud právní zástupkyni žalobce, že usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne [datum], byl na majetek žalované prohlášen [název], s tím, že po dobu trvání účinku rozhodnutí o [název] nelze v řízení pokračovat, dne [datum] byl učiněn úřední záznam, že řízení je přerušeno podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona, dne [datum] byla tato informace zaslána účastníkům řízení, podáním ze dne [datum] právní zástupkyně žalobce namítla nesplnění předpokladů pro přerušení řízení; dále spis obsahuje záznamy o sledování průběhu insolvenčního řízení; po zjištění, že [datum] došlo ke zrušení [název] dlužnice [jméno FO] po splnění rozvrhového usnesení, sdělil soud (dne [datum]) žalobci, že [název] byl zrušen, a vyzval ho ke sdělení, zda na podané žalobě trvá, dne [datum] žalobce kladně odpověděl; dne [datum] vyzval soud žalobce k doplacení soudního poplatku, dne [datum] tak žalobce učinil, ve dnech [datum] a [datum] soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, dne [datum] bylo nařízeno jednání za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vydal usnesení, že řízení je přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalované, k němuž došlo usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. KSUL [spisová značka]-[právnická osoba], ze dne [datum]. Následujícími úkony soud ověřoval stav insolvenčního řízení, dne [datum] soud zaslal právní zástupkyni žalobce sdělení, že usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [právnická osoba]. 2023 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalované splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty a vyzval žalobce, aby sdělil, zda na podané žaloby trvá, dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět, soud proto usnesením ze dne [datum] řízení zastavil.

4. Dále soud uvedl, jaká zjištění učinil ohledně průběhu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] ve věci dlužnice [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „první isolvenční řízení“) a ohledně insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] ve věci téže dlužnice pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „druhé insolvenční řízení“).

5. Soud odkázal na ustanovení § 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a § 263 zákona č. 182/2006 Sb. (dále též „InsZ“), konstatoval, že posuzované řízení trvalo 9 let a 3 měsíce, přičemž v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] bylo řízení ze zákona přerušeno pro rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice a následně pro rozhodnutí o úpadku s povolením oddlužení. Dále soud uvedl, že skutečnost, že o přerušení řízení byli účastníci informováni až v dubnu 2016, ačkoli řízení bylo ze zákona přerušeno v prosinci 2014, nemohla mít vliv na délku posuzovaného řízení, a způsobit tak porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Dále soud prvního stupně shledal, že Okresní soud v [město] činil jednotlivé kroky plynule, pravidelně kontroloval stav obou insolvenčních řízení dlužnice, po zjištění jejich skončení činil plynule jednotlivé procesní kroky. S ohledem na shora uvedená zjištění, jakož i vzhledem k tomu, že průtahy v insolvenčních řízeních nebyl zjištěny (a žalobce je ani netvrdil), soud uzavřel, že odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení nebyl prokázán.

6. Žalobce ve včasném odvolání (do obou výroků) namítal, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s otázkou, zda posuzované řízení bylo v důsledku prvního insolvenčního řízení skutečně přerušeno; v této části je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že první insolvenční řízení přerušení posuzovaného řízení nezpůsobilo, nebylo tedy třeba vyčkávat do roku 2019. Podotkl, že již v podání ze dne [datum], které učinil v posuzovaném řízení, namítal, že podmínky přerušení řízení nebyly splněny, soud v posuzovaném řízení však zcela nedůvodně 5 let nečinil ničeho; v důsledku toho trvalo posuzované řízení zcela nepřiměřeně dlouhou dobu. Proto žalobce navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

7. Žalovaná se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožnila, proto navrhla jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení.

8. Z účasti při jednání odvolacího soudu se právní zástupkyně žalobce omluvila, o odročení nežádala, s jednáním v nepřítomnosti souhlasila; odvolací soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná, která byla jednání přítomna, odkázala na svá písemná podání a navrhla potvrzení rozsudku.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) listinami dokládajícími průběh prvního insolvenčního řízení, z nichž se podává, že řízení bylo zahájeno dne [datum]; usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne, byl zjištěn úpadek dlužnice (která v posuzovaném řízení vystupovala v procesní pozici žalované), bylo povoleno oddlužení a byla stanovena lhůta pro přihlášení pohledávek (do [datum]); dne [datum] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře; dne [datum] bylo zveřejněno usnesení o zrušení oddlužení a prohlášení konkursu, které nabylo právní moci dne [datum]; usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] byl [název] zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal opodstatněným.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází (když dokazování zopakoval jen v rozsahu výše uvedeném), v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

12. Soud prvního stupně nepochybil ani při právním posouzení věci. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že k nesprávnému úřednímu postupu, jenž měl, dle žalobce, spočívat v nepřiměřené délce řízení, nedošlo (z důvodů, které dostačujícím způsobem vyložil soud prvního stupně) – chybí tedy první předpoklad odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu (§ 31a OdpŠk), která měla žalobci vzniknout; soud prvního stupně tudíž správně žalobu zamítl. K odůvodnění napadeného rozhodnutí pokládá odvolací soud za potřebné, se zřetelem k námitkám žalobce, dodat následující.

13. Z dikce ustanovení § 263 InsZ, ve znění účinném v rozhodné době (které se neliší od aktuálního znění) plyne, že prohlášením konkursu se zásadně přerušují veškerá soudní (a rozhodčí) řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo řízení o pohledávkách, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, nestanoví-li zákon (v ustanoveních § 266 InsZ a násl.) jinak, nedošlo-li k jejich přerušení již rozhodnutím o úpadku. Přerušení řízení nastává ze zákona, proto o něm není třeba vydávat rozhodnutí. Z ustanovení § 263 InsZ je patrné, že v důsledku prohlášení konkursu se přerušují zejména řízení o žalobách na peněžitá plnění (neboť se týkají majetkové podstaty), jejichž účastníkem je dlužník – takovým bylo i posuzované řízení – ostatní řízení, která se majetkové podstaty netýkají (typicky např. řízení o rozvod), se nepřerušují.

14. Předmětem posuzovaného řízení bylo peněžité plnění ve výši [částka] s příslušenstvím (dluh na nájemném a platbách spojených s bydlením za období od března do prosince 2013), kterého se žalobce domáhal po žalované, proti níž bylo vedeno insolvenční řízení. Rozhodnutím o úpadku k přerušení posuzovaného řízení dojít nemohlo (v té době neexistentní pohledávka ve lhůtě, která uplynula dnem [datum], nemohla být přihlášena); posuzované řízení, jakožto řízení týkající se majetkové podstaty, bylo, z důvodů vyložených v předchozím odstavci, ze zákona přerušeno až v důsledku prohlášení [název] (tj. od ledna 2015), a tento stav trval až do právní moci usnesení, kterým byl [název] zrušen po splnění rozvrhového usnesení (tj. do [datum]). Správný je též závěr (proti němuž žalobce ani nebrojí), že v důsledku druhého insolvenčního řízení bylo posuzované řízení přerušeno v době od [datum] do [datum][Anonymizováno]

15. Ze shora uvedeného je patrné, že posuzované řízení bylo po většinu doby, po kterou trvalo, ze zákona přerušeno. Za situace, kdy měl soud k projednání a rozhodnutí věci k dispozici toliko jedenáct měsíců po podání žaloby, resp. posléze tři měsíce v roce 2019, se zřetelem k tomu, že v žádném z insolvenčních řízení k průtahům nedošlo (ze spisu se taková skutečnost nepodává a žalobce ji ani netvrdí), nelze, v poměrech nyní posuzované věci, celkovou délku řízení (byť činila 9 let a 3 měsíce) hodnotit jako nepřiměřenou. Pro úplnost lze jen dodat, že skutečnost, že se žalobci (před podáním žaloby) dostalo od žalované zadostiučinění v podobě konstatování nesprávného úředního postupu, není pro rozhodnutí ve věci relevantní, neboť závěrem, který žalovaná učinila v rámci předběžného projednání nároku, není soud vázán.

16. Pokud žalobce namítal (částečnou) nepřezkoumatelnost rozsudku, je třeba podotknout, že v soudní praxi je za nepřezkoumatelné pokládáno takové rozhodnutí, jehož odůvodnění neumožňuje účastníkům v odvolání náležitě užít odvolací důvody; právě uvedené znamená, že i tehdy, pokud rozhodnutí soudu plně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odůvodnění napadeného rozsudku žalobci v náležité formulaci odvolacích důvodů nebránilo, o čemž svědčí obsah odvolání – námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku tudíž případná není.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného nákladového výroku, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované náleží dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka [částka] (3 x [částka]) za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání odvolacího soudu a účast při jednání.