pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10C 222/2021 - 39,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení

(výrok I.); že se zamítá žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení [částka]

se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.); že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného

u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že řízení trvalo 4 roky 6 měsíců

a 5 dnů. Žalobce požadoval odškodnění za dobu od podání žaloby [datum] do pravomocného skončení řízení [datum] (správně [datum]), když uváděl, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť se jednalo o jeho vlastnické právo a právo bydlení. Žalobce vycházel ze základní částky ročního odškodnění [částka], které navýšil o 20% pro význam řízení.

3. Soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne [datum], když tato skutečnost byla zjištěna též z potvrzujícího e-mailu ze dne [datum]. Ze spisu Městského soudu v Praze (dále též„ správní soud“)

sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] podali žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení]

a Společenství vlastníků [ulice a číslo] (dále též„ Společenství vlastníků“) žalobu

proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, přičemž se domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného

ze dne [datum] a zrušení rozhodnutí Úřadu městské částky [obec a číslo], Odboru dopravy

a životního prostředí, ze dne [datum]. V napadených rozhodnutích se jednalo o povolení stavby a revitalizaci sídlištních ploch„ [příjmení] lentilky“, 1. fáze - dopravní infrastruktura. Společenství vlastníků napadalo též územní rozhodnutí, kde bylo opomenutým účastníkem. Žalobce a Společenství vlastníků tvrdili, že byli opomenutými účastníky i u prvního z rozhodnutí. Dne [datum] byli účastníci vyzváni k úhradě soudního poplatku. Dne [datum] Společenství vlastníků sdělilo, že platba soudního poplatku byla uhrazena ve prospěch žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] správní soud zastavil řízení ve vztahu

ke Společenství vlastníků. Dne [datum] zaslal správní soud žalovanému vyrozumění

o probíhajícím řízení a žádal o předložení spisového materiálu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil

dne [datum], dne [datum] zaslal správní soud vyjádření žalovaného žalobci.

Dne [datum] správní soud nařídil jednání na [datum]. K žádosti žalobce bylo ústní jednání odročeno na [datum], při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci

dne [datum]. Tímto rozsudkem soud zrušil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy z [datum]

a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb.

(dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 15, § 22 a § 31a OdpŠk), jakož i na článek 6 odst. 1 zákona

č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva

a Nejvyššího soudu. Ohledně celkové doby řízení soud prvního stupně shledal, že ve vztahu k žalobci trvala od [datum] (podání žaloby) do [datum] (kdy bylo řízení pravomocně skončeno). Následně uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma,

jejíž vznik se předpokládá.

5. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal soud oprávněným, pouhé konstatování porušení práva by dostačující satisfakcí nebylo.

Délka posuzovaného řízení byla delší, než délka přiměřená, proto bylo na místě vycházet z částky [částka] za rok řízení (resp. za dva první roky z částky poloviční). Namítané řízení trvalo

4 roky a 6 měsíců, výše odškodnění tak činí [částka]. Po skutkové i procesní stránce shledal soud věc standardně složitou, podíl žalobce na celkové délce posuzovaného řízení vyhodnotil jako zanedbatelný, význam řízení pro žalobce posoudil jako běžný. V řízení zjistil průtah v délce

3 roky a 9 měsíců, důvod pro zvýšení základní výše odškodnění však neshledal, neboť průtah

byl zohledněn již v základní částce odškodnění. Důvod pro modifikaci základní částky odškodnění dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk tak nedovodil.

6. Žalobce ve včasném odvolání (do výroku III.) namítal, že soud prvního stupně pochybil,

když žalobci, který dosud nebyl právně zastoupen, nepřiznal na nákladech řízení částku

2x [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (přípravu na jednání soudu a podání žalobce

ze dne [datum]) s odůvodněním, že žalobce přiznání nákladů za první z úkonů nepožadoval,

a dále proto, že úkon ze dne [datum] byl pouze reakcí na výzvu soudu, že nejsou splněny podmínky pro soudní projednání nároku. Žalobce argumentoval tím, že o nákladech řízení soud rozhoduje, aniž by byl vázán návrhy stran. Vzhledem k tomu, že se žalobce účastnil ústního jednání dne [datum], je zřejmé, že tomu předcházela příprava na toto jednání, za niž žalobci náleží paušální náhrada. Tato náhrada mu náleží i za podání ze dne [datum], neboť je žalobce učinil na výzvu soudu spojenou s poučením o zastavení řízení, byť žalobce v žalobě tvrdil,

že předběžné projednání nároku u žalované uplatnil, a navrhl, aby si důkazy o této skutečnosti, vyplývající ze spisu žalované, soud vyžádal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil

výrok III. napadeného rozhodnutí tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka]. Dále navrhl, aby mu byly přiznány náklady odvolacího řízení

7. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroků I. a III.) namítala, že s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce není poskytnutí finančního zadostiučinění na místě; dále namítala,

že řízení před správním soudem bylo založeno na obecných tvrzeních, když žalobce žádné důkazy nepředložil; že i laikovi je zřejmé, že tvrzení o narušení pláště domu či hydroizolace

jsou zcela smyšlenými až absurdními tvrzeními; že se žalobce snaží stavební řízení pouze obstruovat, takže jeho požadavek na finanční zadostiučinění je zjevným zneužitím tohoto institutu. Navrhla, aby odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení

ani břemeno důkazní pokud tvrdila, že význam řízení pro žalobce byl zcela nepatrný, když svá předchozí tvrzení konkretizovala až v odvolacím řízení. Odmítl tvrzení žalované o obstrukčním jednání, poukázal na skutečnost, že se domáhá zadostiučinění jen za délku řízení před správním soudem (a nikoliv též za délku předcházejícího správního řízení), a podotkl, že usiloval

o vynucení činnosti správního orgánu a že tak činil s čestnými a poctivými záměry, s úmyslem, aby předmětné správní řízení bylo skončeno co nejdříve.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona

č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné; odvolání žalované důvodným neshledal.

10. Soud prvního stupně z obsahu spisu Městského soudu v Praze (dále též„ správní soud“) správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž pro stručnost na podrobný popis průběhu řízení v posuzované věci, předestřený soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku (a odvolacím soudem reprodukovaný v odstavci 3), odkazuje. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil, když dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (§ 13 odst. 1, § 31a OdpŠk). Správný je též závěr, že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

11. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že je na místě stanovit základní výši odškodnění na samotné dolní hranici rozpětí vyplývajícího z judikatury

Nejvyššího soudu, jakož i ze stanoviska ze dne [datum] (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od [částka] do [částka] s tím, že na částku [částka] by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi. Soud prvního stupně proto správně vycházel z částky [částka] za rok řízení (resp. za dva první roky z částky poloviční); vzhledem k tomu, že namítané řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců, soud prvního stupně ani početně nepochybil, když výši odškodnění stanovil v částce [částka].

12. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že v poměrech posuzované věci nebyly dány důvody pro modifikaci (zvýšení či snížení) základní částky odškodnění

dle dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených v ust. § 31a

odst. 3 OdpŠk, tj. složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b)), jednání poškozeného, kterým přispěl

k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c)), postupu orgánů veřejné moci (tj. soudu) během řízení (§ 31a

odst. 3 písm. d)) a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e)).

Na odůvodnění soudu prvního stupně lze v tomto směru v zájmu stručnosti odkázat a jeho argumentaci doplnit, s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalované, způsobem dále uvedeným.

13. Námitku žalované, že s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce není poskytnutí finančního zadostiučinění na místě, neshledal odvolací soud důvodnou. Nepřisvědčil sice žalobci, pokud namítal, že nepatrný význam řízení konkretizovala žalovaná až v odvolacím řízení, neboť z obsahu spisu je patrné, že nízkým (resp. nepatrným) významem řízení argumentovala žalovaná již ve vyjádření k žalobě (resp. při ústním jednání dne [datum]) - přičemž poukazovala zejména na to, že v řízení před správním soudem se jednalo jen o to, zda žalobce měl být účasten předchozího správního řízení jako jeho účastník - ale z důvodů níže uvedených shledal závěr soudu prvního stupně i ve vztahu k této otázce správným.

14. Předně je třeba podotknout, že dle kritéria významu řízení pro žalobce je třeba posoudit již řízení před správním orgánem (tj. řízení stavební), na něž namítané řízení před správním soudem navazovalo, neboť význam řízení před správním soudem se odvíjel od významu řízení

před správním orgánem; argument žalované, že v řízení před správním soudem se jednalo

jen o to, zda žalobce měl být účasten předchozího správního řízení jako jeho účastník, tudíž není přiléhavý. Právo žalobce účastnit se stavebního řízení plyne (při splnění podmínek stanovených stavebním zákonem) z jeho spoluvlastnictví domu a pozemku. Chtěl-li žalobce účastí

ve stavebním řízení realizovat jednu ze složek svého spoluvlastnického práva a bránit zasažení pláště či hydroizolace domu, nelze než konstatovat, že význam řízení před správním orgánem,

a tedy i navazujícího řízení před správním soudem, nebyl pro žalobce ani jen snížený,

natož nepatrný. Lze jen dodat, že pro posouzení otázky, zda žalobce bude (či nebude)

ve správním řízení úspěšný, nebylo (jak správně uvedl soud prvního stupně) v tomto (kompenzačním) řízení místo.

15. Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně i v závěru,

že význam řízení pro žalobce byl běžný (standardní), když namítané řízení nenáleží mezi řízení, která judikatura řadí mezi řízení s objektivně (typově) zvýšeným významem pro poškozeného,

a subjektivně zvýšený význam se ze spisu nepodává.

16. Pokud žalovaná namítala, že řízení před správním soudem bylo založeno na obecných tvrzeních, když žalobce žádné důkazy nepředložil; že i laikovi je zřejmé, že tvrzení o narušení pláště domu

či hydroizolace jsou zcela smyšlenými až absurdními tvrzeními; že se žalobce snaží stavební řízení pouze obstruovat, takže jeho požadavek na finanční zadostiučinění je zjevným zneužitím tohoto institutu, jedná se o námitky nepřípadné, neboť obstrukční záměr žalobce ani nepravdivost (smyšlenost) výše uvedených tvrzení se z obsahu spisu nepodává.

17. Odvolání žalobce do (nákladového) výroku III. napadeného rozhodnutí shledal odvolací soud důvodným potud, pokud žalobce namítal, že mu měla být přiznána paušální náhrada za přípravu na jednání soudu, které se konalo dne [datum]. Požadavek žalobce je opodstatněný, neboť nezastoupenému účastníku paušální náhrada v částce [částka] za tento úkon náleží

(§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3, písm. b), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Není přitom rozhodné, že žalobce v tomto směru návrh na přiznání nákladů řízení nekonkretizoval,

když se ze spisu nepodává, že by se práva na náhradu nákladů řízení (částečně) vzdal.

18. Namítal-li žalobce, že mu měla být přiznána paušální náhrada též za podání ze dne [datum] (jímž žalobce polemizoval s výzvou soudu k doložení listin prokazujících uplatnění nároku,

ale požadované listiny k podání připojil), neboť bylo učiněno na výzvu soudu, kterou soud učinil přesto, že žalobce v žalobě uvedl, že předběžné projednání nároku u žalované uplatnil, a přesto, že v žalobě navrhl, aby si důkazy o této skutečnosti (vyplývající ze spisu žalované), soud vyžádal, jde o námitku nepřípadnou. Soud prvního stupně postupoval správně, když žalobci paušální náhradu za tento úkon nepřiznal, neboť prokázání uplatnění nároku je podmínkou řízení - bylo tudíž na žalobci, aby splnění této podmínky prokázal, nikoliv aby se v tomto směru dožadoval aktivity soudu. Pokud tak žalobce neučinil a uplatnění nároku u žalované prokázal až k výzvě soudu, paušální náhrada mu za tento úkon (podání ze dne [datum]) nenáleží.

19. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř). Ve výroku III. jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) tak, jak je uvedeno výše, jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. Dle ustálené judikatury dosáhne-li žalobce v těchto typech řízení satisfakce, je třeba tuto skutečnost považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, dostupné na [webová adresa]). Při určení výše odměny za zastupování advokátem je v těchto řízeních třeba dle judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dostupné na [webová adresa]) vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“).

Žalobci, který byl v odvolacím řízení v meritu věci (tj. ohledně žalovanou napadeného výroku I.) plně úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224

odst. 1 o. s. ř.) za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT

(vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání), 2 paušální náhrady výdajů po [částka]

dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.,

v součtu tedy [částka].

21. Pokud se žalobce domáhal změny (nákladového) výroku III. napadeného rozhodnutí,

byl v odvolacím řízení úspěšný jen z jedné poloviny, poměr jeho úspěchu a úspěchu žalované

byl tudíž stejný, proto mu náhrada nákladů za podané odvolání nenáleží (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem s ohledem na administrativní komplikace spojené s čerpáním prostředků ze státního rozpočtu.