pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že se žalovanou uzavřel tři smlouvy investičního životního pojištění. Dne [datum] žalobce se žalovanou uzavřel dvě pojistné smlouvy, označené jako„ [anonymizována dvě slova]“, a to smlouvu [číslo] (dále též„ Smlouva I.“) a smlouvu [číslo] (dále též„ Smlouva II.“). Dne [datum] uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] rovněž označenou jako„ [anonymizována dvě slova]“ (dále též„ Smlouva III.“). Součástí smluv I., II. a III. (dále též„ Smlouvy“) se staly i všeobecné pojistné podmínky typu [anonymizováno] [číslo] a doplňkové pojistné podmínky typu [anonymizováno] [číslo] Smlouvy zanikly výpovědí žalobce ze dne [datum]. Žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti s ukončením pojištění ze Smluv plnění ve výši [částka] (ze Smlouvy I.) dne [datum]; ve výši [částka] (ze Smlouvy II.) dne [datum] a ve výši [částka] (ze Smlouvy III.) dne [datum].

3. Dále žalobce uvedl, že žalovaná chybně stanovila částku odkupného u jednotlivých Smluv. Zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaná vůči žalobci nesplnila a s matematickými metodami použitými při výpočtu odkupného u jednotlivých Smluv žalobce neseznámila. Z Informací ke Smlouvám vyplývá, že žalovaná u všech Smluv na vrub zaplaceného pojistného účtovala počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, ačkoliv tyto položky nebyly ve Smlouvách sjednány. Ke snižování kapitálové hodnoty tak docházelo v rozporu se Smlouvami. Srážky počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného neměly být realizovány. Dle žalobce je v souladu se zákonnou i smluvní definicí odkupného, aby odkupné bylo rovno zaplacenému pojistnému, neboť smluvní dokumentace neumožňovala žalované zaplacené pojistné snižovat o jakoukoliv položku. Vzájemná plnění mezi účastníky sporu byla u jednotlivých Smluv taková, že u Smlouvy I. žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné v celkové částce [částka]. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] mimořádný výběr ve výši [částka], dne [datum] mimořádný výběr ve výši [částka] a dne [datum] výplatu při zániku pojištění ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalobce požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku [částka]. Pokud jde o Smlouvu II., žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné v celkové částce [částka]. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] výplatu při zániku pojištění ve výši [částka]. Žalobce požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku [částka]. Pokud jde o Smlouvu III., žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné v celkové částce [částka]. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] výplatu při zániku pojištění ve výši [částka]. Žalobce požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku [částka]. Celkový rozdíl mezi tím, co mělo být žalobci žalovanou uhrazeno při zániku Smluv, a tím, co mu bylo skutečně vyplaceno, činí [částka].

4. Soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti s ukončením pojištění ze Smluv I., II. a III. plnění ve výši [částka], [částka] a [částka]. Soud provedl dokazování Smlouvami I., II. a III., všeobecnými pojistnými podmínkami typu [anonymizováno] [číslo] (dále též„ VPP“), doplňkovými pojistnými podmínkami typu [anonymizováno] [číslo] (dále též„ DPP“) a dalšími listinnými důkazy. Z výpovědi smluv investičního životního pojištění (ze dne [datum]) zjistil, že žalobce Smlouvy vypověděl ke dni [datum]. Z dopisu žalované ze dne [datum] zjistil, že žalovaná žalobci sdělila, že na základě výpovědi žalobce ukončila pojistnou smlouvu [číslo] ke dni [datum], z této smlouvy žalobci vyplatila dne [datum] částku [částka]. Pojistnou smlouvu [číslo] ukončila žalovaná na základě výpovědi žalobce ke dni [datum], z této smlouvy vyplatila žalobci dne [datum] částku [částka]. Pojistnou smlouvu [číslo] ukončila žalovaná na základě výpovědi žalobce ke dni [datum] a z této smlouvy vyplatila žalobci dne [datum] částku [částka]. Z tabulky k pojistné smlouvě [číslo] soud zjistil, že poslední pojistné bylo uhrazeno dne [datum] ve výši [částka], celkem žalobce žalované uhradil na pojistném [částka], po zániku pojištění byla vyplacena dne [datum] částka [částka]. Z tabulky k pojistné smlouvě [číslo] zjistil, že poslední pojistné bylo uhrazeno dne [datum] ve výši [částka], celkem žalobce žalované uhradil na pojistném [částka], po zániku pojištění byla vyplacena dne [datum] částka [částka]. Z tabulky k pojistné smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že poslední pojistné bylo uhrazeno dne [datum] ve výši [částka], celkem žalobce žalované uhradil na pojistném [částka], po zániku pojištění byla vyplacena dne [datum] částka [částka]. Z výročních dopisů z let [rok] - [rok] soud zjistil, že žalovaná, vždy k výročí každé jednotlivé pojistné smlouvy, zasílala dopis, ve kterém informovala o výši pojistné částky pro případ smrti pojištěného, dále o výši zaplaceného běžného pojistného, mimořádného pojistného, jakož i o výši výběrů; dále informovala o počtu podílových jednotek v jednotlivých investičních fondech. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval kvalifikovanou předžalobní výzvou žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka].

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 37/2004 Sb. (dále též„ zákon o pojistné smlouvě“) a zákona č. 40/1964 Sb. (dále též„ předchozí občanský zákoník“ nebo„ obč. zák.“). Na základě ustanovení § 3028 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. (dále též „o. z.“) dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených ve dnech [datum] a [datum], řídí se zákonem o pojistné smlouvě a předchozím občanským zákoníkem. Odkázal na § 2 a § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě, § 37 odst. 1, § 41, § 107, odst. 1, § 451 odst. 1 a odst. 2 a § 457 obč. zák., Smlouvy shledal absolutně neplatnými (dle § 37 odst. 1 obč. zák.) a následně posoudil otázku bezdůvodného obohacení.

6. Závěr o absolutní neplatnosti Smluv odůvodnil soud tím, že neobsahují konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů. Výše rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů ve smlouvách není ujednána dostatečně určitě a srozumitelně a nelze ji zjistit ani z doplňkových pojistných podmínek nebo jiných smluvních dokumentů. Pokud je v doplňkových pojistných podmínkách odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní výši sazby pojistného, navíc tyto zásady nejsou žalobci při uzavírání smlouvy známé. Takový odkaz je zcela neurčitý a jedná se o neplatné smluvní ujednání, které je v rozporu s požadavky stanovenými v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě. Ujednání o výši rizikového pojistného však nelze od dalšího obsahu pojistných smluv oddělit, není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejedná se o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno. Z tohoto důvodu jsou předmětné pojistné smlouvy neplatným právním úkonem. Soud poukázal na rozsudek č. j. [číslo jednací], v němž Městský soud v Praze v otázce platnosti (resp. neplatnosti) pojistné smlouvy o životním pojištění [anonymizována dvě slova] dospěl ke stejnému právnímu závěru.

7. Ve vztahu k otázce bezdůvodného obohacení soud uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce dle absolutně neplatných pojistných smluv platil pojistné, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (dle § 451 odst. 2 obč. zák.) představované žalobcem zaplacenými částkami pojistného. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí doby začal ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistných smluv znal jejich obsah, znal rozhodné skutkové okolnosti a měl možnost zjistit, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila (v tomto směru soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]). Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení, soud uzavřel, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je již promlčen. Ustanovení o desetileté objektivní promlčecí době aplikovat nelze, neboť ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobcem uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu, není možné dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit, když (navíc) z chování žalované po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platnou. Žaloba byla u soudu podána dne [datum], promlčena tedy nemohla být případná plnění žalobce v období dvou let před podáním žaloby. V tomto období však žalobce již žádné platby žalované nehradil, platby před datem [datum] jsou promlčené, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Žalobce ve včasném odvolání a v jeho doplnění vytýkal soudu prvního stupně, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný; že jím bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, neboť nebyl upozorněn na odlišný právní názor soudu na právní kvalifikaci sporného nároku a nebyl poučen v souladu s § 118a o. s. ř. (v této souvislosti poukazoval na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. 2001, a ze dne ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Dále namítal, že nedostal prostor ke vznesení námitky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy; že rozsudek soudu prvního stupně je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který má zásadní dopad na posuzování běhu subjektivní promlčecí doby a jejího počátku při neplatnosti pojistné smlouvy v obdobných věcech; že v daném případě měl být zohledněn rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též„ [anonymizováno]“) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]; že soud prvního stupně provedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění z neplatných Smluv v rozporu s právními předpisy (přičemž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]); že mělo být, obdobně jako ve věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], přihlédnuto ke [ustanovení právního předpisu EU] (o smlouvách o spotřebitelském úvěru) a ke [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách). Navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce odmítla námitky žalobce směřující k údajné nepřezkoumatelnosti rozsudku a k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Setrvala sice na své argumentaci ve prospěch platnosti Smluv, ale (i v souvislosti se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]) poukázala na skutečnost, že žalobce již dne [datum] zplnomocnil svého právního zástupce k vymáhání bezdůvodného obohacení, následně (dne [datum]) byla žalované doručena výzva žalobce k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti Smluv a dne [datum] zahájil žalobce řízení před finančním arbitrem, v němž se domáhal bezdůvodného obohacení; z těchto skutečností je zřejmá vědomost žalobce o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů, poplatků a rizikového pojistného z částek hrazených žalobcem. Dále žalovaná poukázala na nepřiléhavost odkazu na rozsudek [anonymizováno] č. C [číslo], jehož závěry se týkají spotřebitelského úvěru poskytnutého nebankovním subjektem a řeší otázku běhu objektivní nikoliv subjektivní promlčecí doby (a odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], které se využitelností závěrů odkazovaného rozhodnutí [anonymizováno] zabývalo); namítla nesprávnost argumentace žalobce k otázce zúčtování vzájemných plnění a nepřiléhavost v tomto směru žalobcem odkazované judikatury, která se nezabývá otázkou promlčení, natož pak otázkou promlčení dílčích plnění učiněných na základě neplatné smlouvy postupně v čase jejího trvání, a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka]), které se týká otázky vypořádání plnění poskytnutých na základě neplatné smlouvy i otázky promlčení dle § 107 a § 112 obč. zák. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

10. Při jednání odvolacího soudu setrvali účastníci řízení na svých písemných podáních.

11. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně sice provedl důkaz návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem, ale blíže jej nehodnotil, odvolací soud tento důkaz zopakoval (§ 213 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

12. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že návrhem došlým finančnímu arbitrovi dne [datum] požadoval navrhovatel (žalobce) po instituci (žalované) zaplacení v návrhu specifikované částky, když se dovolával absolutní neplatnosti Smluv, kterou spatřoval zejména v jejich rozporu s účelem a obsahem zákona o pojišťovnictví a zákona o pojistné smlouvě, v neurčitosti specifikovaných ve Smlouvách obsažených pojmů, v neurčitosti nákladů a poplatků, v neurčitosti stanovení způsobu, jakým se bude oprávněná osoba podílet na výnosech pojistitele, a v nesjednání poplatků a nákladů hrazených v souvislosti se Smlouvami.

13. Ze spisu se podává, že při ústním jednání dne [datum] učinili účastníci řízení nesporným, že řízení před finančním arbitrem bylo skončeno zpětvzetím návrhu na jeho zahájení.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalobcem podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

15. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a ze skutkových zjištění vyvodil v zásadě správné právní závěry. Soud prvního stupně správně uvedl, že vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených ve dnech [datum] a [datum], řídí se (dle § 3028 odst. 1 a 3 o. z.) zákonem o pojistné smlouvě a předchozím občanským zákoníkem. Soud prvního stupně též správně shledal Smlouvy absolutně neplatnými (§ 37 odst. 1 obč. zák.), když poukázal (vedle jiného) na skutečnost, že výše rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů ve smlouvách nebyla ujednána dostatečně určitě a srozumitelně, nelze ji zjistit ani z doplňkových pojistných podmínek nebo jiných smluvních dokumentů, přičemž tato ujednání nelze od dalšího obsahu pojistných smluv oddělit. Na další argumentaci soudu prvního stupně k závěru o absolutní neplatnosti Smluv lze v zájmu stručnosti odkázat (viz odstavec 6), když je zřejmé, že je v souladu se závěry, k nimž odvolací soud v obdobných věcech dospěl (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]).

16. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti Smluv zvažoval soud prvního stupně důvodnost žaloby ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 457 a násl. obč. zák.), přičemž se zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná uplatnila. Soud prvního stupně vyšel ze správného předpokladu, že délku a běh promlčecí doby je třeba, vzhledem k datu uzavření Smluv, posuzovat (ve smyslu § 3036 o. z.) dle § 107 obč. zák., podle něhož se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a dospěl k závěru, že nároky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jsou promlčené. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil, považuje však za žádoucí dodat následující.

17. Odvolací soud má především na zřeteli, že žalobce podal dne [datum] návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, když ve prospěch svého tvrzení, že Smlouvy jsou absolutně neplatné, argumentoval (vedle jiného) též neurčitostí nákladů a poplatků hrazených v souvislosti se Smlouvami (srov. odstavec 12). Je tedy zřejmé, že žalobce měl zcela konkrétní (a důkladně argumentačně podloženou) vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na jeho úkor obohatil, nejpozději k datu zahájení řízení před finančním arbitrem. Dále odvolací soud přihlédl k nesporné skutečnosti, že řízení před finančním arbitrem bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí návrhu. Jakkoliv by podáním návrhu k finančnímu arbitrovi došlo ke stavení běhu promlčecích dob (pokud by v řízení bylo řádně pokračováno), následné zpětvzetí návrhu a zastavení řízení před finančním arbitrem způsobilo, že ke stavení promlčecích dob nedošlo (neboť dle judikatury nepokračuje v řízení řádně ten účastník, který vezme svůj návrh zpět, v důsledku čehož je řízení zastaveno - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] dostupné na [webová adresa]). Z výše uvedeného plyne závěr, že nejpozději dne [datum] znal žalobce všechny relevantní skutečnosti, z nichž učinil závěr, že Smlouvy jsou absolutně neplatné; věděl tedy, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Pokračoval-li dále v platbách pojistného (až do dubna 2019), činil tak s vědomím, že právní důvod těchto plateb neexistuje.

18. Při posuzování běhu promlčecích dob ve vztahu k jednotlivým platbám pojistného je třeba zohlednit data jejich uskutečnění, neboť každá z provedených plateb se promlčovala samostatně. Ohledně plateb uskutečněných do [datum] promlčecí doba uplynula dnem [datum] (když [datum] byla neděle). K promlčení plateb prováděných po [datum] docházelo uplynutím dvou let od jejich uskutečnění. Učinil-li žalobce poslední platbu pojistného dne [datum], je nepochybné, že i ohledně této platby (vedle všech plateb předchozích) je námitka promlčení důvodná, neboť dvouletá promlčecí doba ve vztahu k poslední platbě pojistného uplynula dnem [datum] a žaloba v nyní posuzované věci byla podána až dne [datum]. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, když celý žalobou uplatněný nárok shledal promlčeným.

19. Námitky žalobce neshledal odvolací soud důvodnými. Předně odvolací soud nepřisvědčil námitce, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, srozumitelně vyložil, jaká zjištění z provedených důkazů učinil, procesně správně je hodnotil (§ 132 o. s. ř.), uvedl, k jakým právním závěrům dospěl, přičemž své rozhodnutí též řádně odůvodnil (§ 157 odst. 2 o. s. ř).

20. Odvolací soud nehledal důvodnou ani námitku žalobce, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces. Namítal-li žalobce, že jej soud neupozornil na odlišný právní názor na právní kvalifikaci sporného nároku a nepoučil ho v souladu s § 118a o. s. ř., jde o námitku nepřípadnou. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]); tato situace v souzené věci nenastala, neboť o žalobě bylo možno rozhodnout na základě žalobcem vylíčeného (a prokázaného) skutkového stavu. Nebyl tedy důvod pro to, aby soud žalobce ve smyslu uvedeného ustanovení poučoval; k porušení práva žalobce na spravedlivý proces nedošlo.

21. Poukazoval-li žalobce v tomto kontextu na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], je třeba podotknout, že odkazovaný nález vychází z jiných rozhodných skutečností, když se netýká poskytování poučení dle § 118a o. s. ř. soudem prvního stupně a nedopadá na poměry nyní posuzované věci, v níž pro poskytnutí poučení nebylo (z důvodů uvedených v předchozím odstavci) místo. Nepřiléhavým shledal odvolací soud též odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž byla neústavním postupem soudu shledána aplikace zákonných ustanovení (§ 442 odst. 1 občanského zákoníku k ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o rybářství) provedená při použití ustanovení § 118a o. s. ř. a obsahující výklad zákonných pojmů v jiném, než zákonem stanoveném a judikaturou ustáleném významu, aniž by pro takový postup byly dostatečně vyloženy důvody. Z výše uvedeného je zřejmé, že z odkazovaných nálezů neplyne v poměrech nyní posuzované věci žádný relevantní závěr - žalobce ostatně ani neuvedl, v čem konkrétně spatřuje postup soudu prvního stupně rozporným s odkazovanými nálezy.

22. Nepřípadnou shledal odvolací soud též námitku žalobce, že nedostal prostor ke vznesení námitky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla promlčení žalobcem uplatněného nároku již ve vyjádření k žalobě, nebránilo žalobci nic v tom, aby případnou nemravnost námitky promlčení namítl kdykoliv v následujícím průběhu řízení před soudem prvního stupně.

23. K námitce žalobce, že mělo být přihlédnuto k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], je třeba předně uvést, že v odkazovaném nálezu se Ústavní soud vyjádřil k otázce počátku běhu subjektivní promlčecí doby, přičemž nehledal dostačujícím, pokud obecné soudy učinily závěr o vědomosti ochuzeného o tom, že k promlčení došlo a kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, jen na základě uzavření pojistné smlouvy a následných plateb pojistného. Dle Ústavního soudu bylo k rozpoznání kritéria bezdůvodnosti třeba i úvahy, kterou je možno z určitého pohledu hodnotit jako právní; nejde přímo o to, že by ochuzený měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor pojišťovna obohacuje bezdůvodně, tedy aby přinejmenším tušil, že se smlouvou je něco v nepořádku. Shora vyložený závěr o vědomosti žalobce o bezdůvodném obohacení (viz odstavce 17 a 18) není s právě reprodukovanými závěry Ústavního soudu v rozporu, neboť vědomost žalobce odvolací soud nedovozuje toliko z uzavření Smluv a úhrad plateb pojistného, nýbrž též z dalšího jednání žalobce (podání návrhu finančnímu arbitrovi), z něhož je patrné, že nejpozději od data [datum] nelze mít (vzhledem k důkladnému zdůvodnění návrhu) pochyb o tom, že Ústavním soudem akcentovaná vědomost, že„ se smlouvou je něco v nepořádku“, byla u žalobce více než naplněna.

24. Případnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobce, že mělo být přihlédnuto k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]. Odkazovaný rozsudek se týká zneužívajících ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (v jejichž důsledku dlužníku nebyla reálně vyplacena dohodnutá částka, nýbrž zůstatková částka snížená o náklady související s úvěrem) a [anonymizováno] se v něm vyjadřoval k otázce běhu objektivní promlčecí doby, jež měla dle vnitrostátní úpravy uběhnout, aniž spotřebitel vůbec věděl o porušení svých práv. V nyní posuzované věci se však nejednalo o posouzení běhu objektivní promlčecí doby, nýbrž doby subjektivní. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že k promlčení nároku žalobce došlo proto, že žalobce, ač již věděl o všech okolnostech, které byly relevantní pro uplatnění jeho práva, žalobu včas nepodal, neplyne v poměrech nyní posuzované věci z odkazovaného rozsudku [anonymizováno] nic, co by tento závěr jakkoliv zpochybňovalo.

25. Žalobce dále namítal, že soud prvního stupně v rozporu s platnými právními předpisy neprovedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění z neplatných Smluv, přičemž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] Ani této námitce žalobce odvolací soud nepřisvědčil. V odkazovaném rozhodnutí formuloval Nejvyšší soud žalobcem citovanou právní větu, z níž žalobce dovozoval, jak mělo být provedeno„ zúčtování“ vzájemných plnění v této věci. Žalobce však pominul (jak přiléhavě namítla žalovaná), že odkazované rozhodnutí se nezabývá otázkou promlčení, a již vůbec se nezabývá promlčením dílčích plnění prováděných postupně na základě neplatné smlouvy. Je třeba přisvědčit žalované, že způsob„ zúčtování“ poskytnutých plnění, který žalobce předestřel, by fakticky znamenal popření institutu promlčení. V posuzované věci mohlo být provedeno vypořádání toliko nepromlčených plnění účastníků řízení, přičemž tento závěr je v souladu se žalovanou odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že (z důvodů uvedených výše) byla všechna plnění, která žalobce poskytl žalované, promlčena, nelze než konstatovat, že soud prvního stupně nepochybil, když žalobcem požadované„ zúčtování“ neprováděl.

26. K dalším odkazům žalobce na judikaturu zdejšího soudu (zejména sp. zn. [spisová značka]), pokud jimi mělo být zdůrazněno, že odvolací soud v jiných věcech respektoval závěry nálezu sp. zn. [ústavní nález], je z výše uvedeného patrné, že ani v nyní posuzované věci soud nepostupoval s tímto nálezem v rozporu (srov. odstavce 17, 18 a 23). Argumentoval-li žalobce tím, že odvolací soud v odkazované věci shledal směrnice 2008/48/ES (o smlouvách o spotřebitelském úvěru) a [číslo] [Smlouva o EHS] (o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) aplikovatelnými na smlouvy o pojištění, lze jen podotknout, že tato skutečnost vyznívá ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti Smluv, neboť (jak odvolací soud v odkazovaném rozhodnutí uvedl) nejasnost a nesrozumitelnost smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která je Směrnicí zakázaná, zahrnuje širší okruh případů než neurčitost ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák.; neurčitost smluvního ujednání ve spotřebitelské smlouvě ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. tedy logicky znamená též nejasnost a nesrozumitelnost ve smyslu Směrnice.

27. Pro úplnost je vhodné dodat, že v nyní posuzované věci se odvolací soud neodchýlil od závěrů, k nimž již dospěl v (žalovanou odkazované) věci skutkově a právně obdobné, vedené pod sp. zn. [spisová značka].

28. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil v obou napadených výrocích (§ 219 o. s. ř.), když soud prvního stupně správně rozhodl též o nákladech řízení.

29. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované vznikly náklady zastoupení advokátem, jež tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT”) ve výši po [částka] za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT (vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání), 2 paušální náhrady výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř., v součtu tedy [částka].