pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 28C 120/2020 - 97,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] se specifikovaným s úrokem z prodlení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla způsobena provozem motorového vozidla, jehož pojistitelem byla žalovaná. V důsledku jednání viníka nehody si poškozená musela po dobu opravy poškozeného automobilu pronajmout automobil náhradní,

a to od data [datum] do [datum], tedy po dobu 38 dnů. Poškozená si zapůjčila automobil značky Renault Sc, denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla byla stanovena, dle sazebníku žalované, ve výši [částka] za den. Žalobkyně za půjčení vozidla vystavila poškozené fakturu

[číslo] (ze dne [datum]) na částku [částka] (se splatností do [datum]).

Žalovaná poškozené uhradila pouze částku [částka], žalobkyně proto dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka], kterou však žalovaná uhradit odmítla s odůvodněním, že viník dopravní nehody nenese odpovědnost za to, že z důvodu přetočeného tachometru na poškozeném vozidle neodebral první vydražitel vůz, a musela se konat další dražba. Žalobkyně argumentovala tím, že poškozená automobil koupila (dne [datum]) v dobré víře, netušila, že tachometr

je přetočený, a proto za tuto skutečnost nemůže být sankcionována. Dne [datum] poškozená postoupila žalobkyni svou pohledávku za žalovanou.

3. Soud vyšel ze zjištění, že skutečnosti, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, viník nehody i to, že pojistníkem vozidla viníka nehody byla žalovaná, byly nesporné. [příjmení] bylo též, že poškozená [jméno] [příjmení] nahlásila škodní událost žalované dne [datum], jakož i to, že náklady

na zapůjčení náhradního automobilu ([příjmení] Scénic) představovaly částku [částka] za den.

Ve dnech [datum] a [datum] oznámila žalovaná poškozené, že se jedná o totální škodu.

Dne [datum] proběhla aukce využitelných zbytků („ vraku“) vozidla, při které bylo zjištěno,

že jejich hodnota činí [částka], a poškozené bylo poskytnuto plnění v částce [částka]. Vydražitel si vrak dne [datum] odmítl převzít, neboť zjistil, že má„ přetočený“ tachometr; z tohoto důvodu se dne [datum] konala další aukce. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná sdělila poškozené, že se jedná o totální škodu a bude jí vyplacena částka [částka], neboť obvyklá cena vozidla činila [částka] a využitelné zbytky vozidla mají cenu [částka]. Z faktury ze dne

[datum] ([číslo]) soud zjistil, že poškozené byla za zapůjčení náhradního vozidla

[příjmení] [jméno] po dobu 38 dnů fakturována částka [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] svou pohledávku za žalovanou výši [částka] postoupila žalobkyni. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná sdělila, že zasílá

částku [částka], a to jednak za parkovné ([částka]), jednak za zapůjčení náhradního vozidla

za dobu od nahlášení nehody do sdělení o totální škodě + tři pracovní dny ([částka]). Z dopisu

ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovanou o úhradu částky [částka] s příslušenstvím.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. a uvedl,

že judikatura dovodila, že újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu (který nemohl použít v důsledku poškození), je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Dále uvedl, že pokud si poškozená půjčila náhradní automobil do doby, než jí byly poskytnuty finanční prostředky za způsobenou škodu,

lze tyto výdaje považovat za výdaje nutně a účelně vynaložené v souvislosti se způsobenou škodou. Další výdaje poškozené vynaložené v důsledku toho, že v aukci nebyl odebrán poškozený automobil (z důvodu přetočeného tachometru), již nejsou vynaloženy v souvislosti s dopravní nehodou.

5. Žalobkyně ve včasném odvolání (do obou výroků napadeného rozhodnutí) namítala nesprávné právní posouzení rozhodných skutečností, zejména nesprávné posouzení okolností přetočeného tachometru, neboť v žádném případě nelze vyloučit řádné užívání náhradního vozidla

až do [datum], když poškozená až dne [datum] obdržela finanční prostředky za prodej vraku poškozeného vozidla v druhé aukci. Poškozená při běžném užívání poškozeného vozidla nemohla vědět či zjistit, že tachometr byl na vozidle přetočen. Tato skutečnost nemůže být kladena k tíži poškozené a vylučovat oprávněnost nároku žalobkyně na úhradu nákladů za užívání náhradního vozidla v plném rozsahu, když k zásahu na tachometru došlo již v roce [rok], ale poškozená koupila vozidlo až v roce 2017. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2932/2020, který deklaruje nutnost přihlédnout při posouzení adekvátní délky užívání náhradního vozidla

k reálným finančním možnostem poškozené, nikoliv k okamžiku oznámení o totální škodě. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně buď změnil

a žalobě vyhověl nebo zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že vada prodávané věci (v jejímž důsledku nedošlo k prodeji vraku v první aukci) nemá souvislost s protiprávním jednáním škůdce ani jeho pojistitele. Povinností žalované nebylo poskytovat poškozené součinnost k prodeji vraku vozidla. Žalovaná aukci prováděla pouze proto, aby zjistila obvyklou cenu zbytků vozidla; zda poškozená vrak prodá, nebo si ho ponechá, bylo pouze na ní. K žalobkyní odkazovanému nálezu Ústavního soudu uvedla, že nesouvisí se skutkovým stavem zjištěným v tomto řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“),

a odvolání neshledal důvodným.

8. Soud prvního stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a věc po právní stránce správně posoudil, když dospěl k závěru, že náklady na zapůjčení náhradního vozidla vynaložené

po poskytnutí pojistného plnění poškozené nelze považovat za náklady účelně vynaložené. Přihlédl přitom k poměrům souzené věci, když bylo zřejmé, že náklady, jejichž přiznání se žalobkyně domáhala, byly náklady vynaložené na zapůjčení náhradního vozidla do doby zpeněžení použitelných zbytků (vraku) vozidla.

9. Ve vztahu k otázce účelně vynaložených nákladů v obdobných věcech (dle zákona č. 168/1999 Sb.) novější judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, dostupný na [webová adresa], resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 2015/2019 - 166, dostupný na [webová adresa]) korigovala využitelnost závěrů judikatury starší (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn.

25 Cdo 712/2011, resp. rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 232/2012). Judikaturní„ posun“ nastal zejména v požadavku, aby konec období, po něž lze náklady vynaložené na užívání náhradního vozidla pokládat za účelně vynaložené v příčinné souvislosti s poškozením vozidla,

nebyl„ automaticky“ spojován s oznámením pojišťovny o (totální) škodě.

10. Soud prvního stupně, byť na žádné konkrétní rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu neodkázal, se od shora zmíněné novější judikatury neodchýlil.

11. Namítala-li žalobkyně, že soud nevzal zřetel ke skutečnosti, že judikatura Ústavního soudu deklaruje nutnost přihlédnout při posouzení adekvátní délky užívání náhradního vozidla k reálným finančním možnostem poškozené, nikoliv k okamžiku oznámení o totální škodě, je třeba podotknout, že soud prvního stupně uzavřel, že pokud si poškozená půjčila náhradní automobil do doby, než jí byly poskytnuty finanční prostředky za způsobenou škodu, lze tyto výdaje považovat za výdaje účelně vynaložené. Tento závěr je s výše odkazovanou novější judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu v souladu.

12. Z novější judikatury, ani ze žalobkyní odkazovaného nálezu Ústavního soudu

(sp. zn. I. ÚS 2932/20), neplyne, že by období, po které lze náklady na zapůjčení náhradního vozidla pokládat za účelně vynaložené, mělo být delší, než do poskytnutí pojistného plnění poškozenému. Domáhá-li se žalobkyně v souzené věci toho, aby za účelně vynaložené náklady byly uznány náklady na zapůjčení náhradního vozidla až do doby zpeněžení použitelných zbytků vozidla, je třeba konstatovat, že opodstatněnost tohoto požadavku se ze žalobcem odkazovaného nálezu

Ústavního soudu (ani z jiné judikatury) nepodává. Poškozené se pojistného plnění za poškození vozidla dostalo, a užívala-li přesto dále náhradní vozidlo, neboť vyčkávala zpeněžení vraku vozidla v druhé aukci, byť jí nic nebránilo v tom, aby vrak vozidla zpeněžila sama, nelze než přisvědčit soudu prvního stupně, že takto vzniklé náklady nelze pokládat za účelně vynaložené v příčinné souvislosti s poškozením vozidla.

13. Namítala-li žalobkyně, že za stěžejní otázku je třeba považovat„ posouzení okolností přetočeného tachometru“ a vytýkala-li soudu, že se jejím posouzením nezabýval, jde o námitku nepřípadnou.

Bylo totiž na poškozené (jak přiléhavě ve vyjádření k odvolání uvedla žalovaná), zda použitelné zbytky (vrak) vozidla prodá, či zda si je ponechá. Za situace, kdy vítěz první aukce (resp. osoba,

která učinila nejvyšší nabídku) pozbyl po zjištění„ přetočeného“ tachometru o koupi zájem, nemusela poškozená vyčkávat do další aukce, ale mohla zbytky vozidla zpeněžit sama. Skutečnost,

že vítěz aukce„ stáhl“ svou nabídku z výše uvedeného důvodu, je proto bez významu

(mohl tak učinit i z důvodů jiných a na věci by se tím nic neměnilo); soud prvního stupně

tudíž nepochybil, když se otázkou„ přetočeného“ tachometru nezabýval.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil v obou napadených výrocích (§ 219 o. s. ř.), když soud prvního stupně správně rozhodl

též o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224

odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované vznikly náklady zastoupení advokátem,

za něž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT”)

ve výši po [částka] za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT (vyjádření k odvolání

a účast na odvolacím jednání), 2 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT,

a daň z přidané hodnoty ve výši 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu

tedy [částka].