o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. dubna 2024, č.j. 19 C 4/2024-26,
Mgr. Lubor Veselý · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 23. 10. 2024
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci
žalobkyně: [firma]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], B. A., LL.M. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]
proti
žalované: [firma], [IČO] sídlem [adresa]
o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. dubna 2024, č.j. 19 C 4/2024-26,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 1676, bytový dům, stojící na pozemku parc. č. [hodnota], v katastrálním území [právnická osoba], obec [adresa] (dále „předmětné nemovitosti“) (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2. Vyšel ze zjištění, že ke dni [datum] je jediným jednatelem a společníkem žalobkyně [jméno FO] a žalované [jméno FO]. [právnická osoba]. 5. 2023 svědčil zápis vlastnického práva žalobkyni na základě vkladu ze dne [datum] podle kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky zápisu ke dni [datum], shodně tak ke dni [datum], avšak objekt byl dotčen změnou právního vztahu V-[číslo]/2023; řízení o návrhu ve věci vlastnictví bylo zahájeno dne [datum], navrhovatelkami byly žalobkyně a žalovaná, žalobkyně je označena jako převodce a žalovaná jako nabyvatel. Na místě pro podpis osoby jednající za žalobkyni je nečitelný podpis s tím, že se má jednat o podpis jednatele žalobkyně [jméno FO]; listina je opatřena podpisy s tím, že má jít o podpisy jednatelů účastníků, které podle připojených ověřovacích doložek pro legalizaci byly ověřeny. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], vyhotovil dne [datum] sdělení adresované zástupkyni žalobkyně, podle kterého katastrální úřad dne [datum] obdržel návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalované spolu s kupní smlouvou ze dne [datum], jež měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Doručením návrhu došlo k zahájení řízení o povolení vkladu sp. zn. [číslo]. Katastrální úřad návrh přezkoumal a dospěl k závěru, že vklad nelze povolit, neboť k nemovitosti bylo dne [datum] policejním orgánem vydáno usnesení o zajištění nemovitosti pod č. j. [číslo], které nabylo právní moci dne [datum]. Dále katastrální úřad zjistil, že dne [datum] bylo Obvodním soudem pro [adresa] vydáno předběžné opatření pod č. j. [spisová značka], kterým bylo žalované uloženo, aby s nemovitostí nenakládala. Katastrální úřad s odkazem na příslušná zákonná ustanovení ([podezřelý výraz] řád a o. s. ř.) avizoval, že bude postupovat podle § 18 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb. a návrh na vklad zamítne. Nemovitost byla policejním orgánem zajištěna jako nástroj trestné činnosti podle § 79a odst. 1 [podezřelý výraz] řádu. Z odůvodnění usnesení plyne, že jednatel žalobkyně podal dne [datum] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán [podezřelý výraz] čin.
3. Po právní stránce dovodil, že žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti. Žalobkyni svědčí domněnka správnosti zápisu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí. Oproti tomu žalované, proti které žalobkyně podala určovací žalobu, domněnka nesvědčí. Ve prospěch žalované nebyl proveden vklad vlastnického práva, žalovaná vlastnické právo k nemovitosti nenabyla, žalobkyně je knihovním vlastníkem nemovitosti a nevyšly najevo skutečnosti svědčící o tom, že by žalovaná ke dni vyhlášení rozsudku jakkoliv zpochybňovala vlastnické právo žalobkyně či že probíhalo řízení, jehož výsledek by mohl pozici žalobkyně jakkoliv zpochybnit, pozice žalobkyně jako vlastníka není ohrožena a nenachází se ve stavu právní nejistoty. Pokusila-li by se žalovaná podle sporné kupní smlouvy dosáhnout pro sebe vkladu vlastnického práva, byla by žalobkyně informována a měla by prostor reagovat, jako učinila v případě návrhu na vklad, který katastrální úřad zamítl (žalobkyně by byla podle ust. § 16 zák. č. 256/2013 Sb. účastníkem vkladového řízení, informována by byla postupem a v souladu s ust. § 16 zák. č. 256/2013 Sb. a katastrální úřad by vklad práva nepovolil dříve než po uplynutí 20 dnů od podání informace o zahájení řízení – ust. § 18 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb.). Žalobkyní v tomto řízení požadované určení by ostatně ani nevyloučilo možnost podání dalšího návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalované na podkladě sporné kupní smlouvy. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.
4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání a navrhla jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shrnula dosavadní obranu, že žádnou smlouvu ani dohodu o převodu nemovitostí se žalovanou neuzavřela, jednatel kupní smlouvu nepodepsal, ověřovací doložka na smlouvě ze dne [datum] je padělaná, podala [podezřelý výraz] oznámení. Namítá, že v důsledku usnesení policie a vydaného předběžného opatření katastrální úřad vkladové řízení vedené pod č.j. [číslo] zamítl a vklad nepovolil. Vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil, že její případ splňuje veškeré aspekty pro nutnou eliminaci stavu ohrožení a nejistoty v právním vztahu. Katastrální úřad není institucí, která kvalifikovaně posoudí a rozhodne o platnosti či neplatnosti kupní smlouvy, jediné náležitosti, které katastrální úřad posuzuje, jsou řádná specifikace nemovitostí, účastníků a definice právního úkonu. Žalovaná se může opakovaně pokusit podat návrh na vklad vlastnického práva na základě smlouvy ze dne [datum], kterou soud prvního stupně označil jako „spornou“ nikoli jako „neplatnou“. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].
5. Žalovaná se nevyjádřila.
6. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně upřesnila, že odvolání směřuje do celého rozsudku, nikoli jen do nákladového výroku II., jak vyplývá z obsahu podání.
7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.
8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil řádně skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází. Soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 80 o. s. ř. Ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí, jakož i ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu je žalobkyně zapsaná jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí. Z obsahu spisu se podává, že žalované byla doručena žaloba, rozsudek, jakož i předvolání k jednáním soudu prvního stupně a odvolacího soudu do datové schránky, žalovaná po celou dobu řízení nikterak nereagovala, vlastnické právo žalobkyně relevantně nikterak nezpochybnila. Pouze existuje smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že je neplatná, neboť ji neuzavřela a jde o falzifikát. Z usnesení policie ze dne [datum], č.j. [číslo], se podává, že nemovitost byla zajištěna dle § 79a odst. 1 tr. ř., neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je nástrojem trestné činnosti, vycházeje z toho, že šetřením na Městském úřadu [adresa] bylo hovořeno s vedoucí oddělení občanských agend, jež uvedla, že se nejedná o ověřovací doložku jejich úřadu, že se nejedná o podpis pracovnice uvedené v ověřovací doložce, nesouhlasí ani číslo zápisu, a vysvětlila další rozdílnosti oproti běžné praxi úřadu. Policejní orgán tak uzavřel, že smlouva ze dne [datum] předložená společně s návrhem na vklad katastrálnímu úřadu dne [datum] obsahuje falzifikát ověřovací doložky pro legalizaci. Na základě této skutečnosti katastrální úřad zamítl návrh na vklad dle § 18 odst. 1 kat. zák., poté co přezkoumal návrh dle §17 a 18 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb., zahájil šetření o němž vyrozuměl žalobkyni (§ 36 odst. 3 spr. ř.), řídil se vydaným předběžným opatřením, které zakázalo nakládání s nemovitostí a ukládalo žalobkyni podat žalobu ve věci samé. Žalovaná se tak vlastníkem nemovitosti nestala, neboť vlastnictví k nemovitosti se nabývá až okamžikem zápisu do katastru nemovitostí.
9. Žalobkyně poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která však není ve věci přiléhavá. K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy 2003, č. [hodnota], str. 5), a v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tak, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovaným zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav zapsaný v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z recentních rozhodnutí [zabývajících se uvedenou problematikou i ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jen „o. z.“)] srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].
10. V souzené věci není naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. dán, neboť žalobkyně je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí a žalovaná relevantně její vlastnické právo nezpochybňuje, v průběhu řízení se nikterak nevyjádřila, nereagovala, netvrdí např., že by vlastnické právo vydržela, apod., jak má na mysli žalobkyní citovaná judikatura. Za této situace nemá žalobkyně na určení, že je vlastníkem nemovitosti, naléhavý právní zájem. Zjednodušeně řečeno, žalobkyně se nedomůže toho, aby prostřednictvím takto formulované žaloby (resp. žalobního petitu) soud posoudil platnost či neplatnost kupní smlouvy. Pokud by totiž soud konstatoval, že kupní smlouva ze dne [datum] je neplatná, na vlastnickém právu žalobkyně, jež je zapsána jako vlastník nemovitosti, by se ničeho nezměnilo. Pokud by soud konstatoval, že kupní smlouva je platná, avšak nikdy nebyl povolen vklad do katastru nemovitostí, žalovaná by se stejně vlastníkem nestala, neboť vlastnictví se nenabývá smlouvou, nýbrž až vkladem. Z uvedeného vyplývá, že ať již by soud vyřešil předběžnou otázku platnosti kupní smlouvy jakkoli, nemělo by to vliv na konečné rozhodnutí, proto není důvod tuto otázku v tomto řízení řešit, žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, a proto nemá na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Správně soud prvního stupně vysvětlil i svoji úvahu o tom, že kdyby se žalovaná domáhala na základě citované kupní smlouvy opětovného návrhu na vklad do katastru nemovitostí např. den po nabytí právní moci tohoto rozsudku, pak by katastrální úřad znovu zahájil řízení a přezkoumával by oprávněnost vkladu. Jakkoli odvolací soud chápe obavu žalobkyně a razantně odsuzuje jednání směřující proti její majetkové sféře, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že takto formulovanou žalobou a případným vyhovujícím rozhodnutím se na postavení žalobkyně nic nezmění.
11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.
12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.