pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 12C 37/2022 - 35,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se řízení co do částky [částka] zastavuje (výrok I.); že žalovaná je povinna zaplatit žalobci specifikovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.); že se žaloba ohledně částky [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum]

do zaplacení a ohledně specifikovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka]

od [datum] do [datum] zamítá (výrok III.); a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě (dále též„ OS v [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhal též zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a požadoval náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu. Při ústním jednání

dne [datum] byl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vyloučen do samostatného řízení pod sp. zn. 12 C 37/2022, řízení o dalších nárocích je vedeno pod sp. zn. 12 C 41/2021. Za nepřiměřenou délku trestního řízení žalobce požadoval odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na (vedle jiného) zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši [částka]. Žádost byla ze strany žalované shledána částečně důvodnou a žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši [částka]. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná uhradila žalobci částku [částka] dne [datum]. Jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět, soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrokem I. rozsudku).

4. Ze spisu OS v [obec] (sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (spolu s dalšími dvěma osobami) pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, a pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Soud velmi podrobně popsal zjištění,

která z uvedeného spisu učinil, odvolací soud proto v zájmu stručnosti na tuto část odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje, a poukazuje jen na nejpodstatnější zjištění soudu o průběhu řízení. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne [datum] Hlavní líčení

se konala [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum],

kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní (včetně žalobce) uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 a dále dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, žalobci byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu po dobu 5 let. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání Krajského soudu v Hradci Králové, který usnesením zrušil napadený rozsudek OS v [obec] z [datum] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Opatřením

z [datum] byl přibrán znalec ke zpracování znaleckého posudku, který byl po opakovaných žádostech znalce o prodloužení lhůty vyhotoven dne [datum]. Následně se konala hlavní líčení ([datum] a [datum]) a dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní včetně žalobce uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 4 a dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za což byl žalobce odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu 4 let.

Dne [datum] odvolací soud usnesením (jež téhož dne nabylo právní moci) všechna podaná odvolání zamítl. Dne [datum] byl spis na základě dovolání jednoho z obžalovaných předložen Nejvyššímu soudu, který dne [datum] rozhodnutí KS v [obec]

(z [datum]) a rozsudek OS v [obec] ze dne ([datum]) zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání. Následovalo několik hlavních líčení, soud prvního stupně žádal [obec] ČR o součinnost při doručování žalobci, a dne [datum] vyhlásil rozsudek, kterým byli obvinění včetně žalobce uznáni vinnými ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. b)

a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství, za což byl žalobci uložen souhrnný trestu odnětí trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem

na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců, zároveň byli obžalovaní (včetně žalobce) zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.

Dne [datum] odvolací soud usnesením (které téhož dne nabylo právní moci) odvolání

obou obžalovaných (tedy i žalobce) zamítl. K dovolání jednoho z odsouzených Nejvyšší soud dne [datum] zrušil usnesení KS v [obec] (ze dne [datum]) v celém rozsahu

a rozsudek OS v [obec] (ze dne [datum]), v rozsahu, jímž byli obvinění uznáni vinnými přečinem poškození věřitele, což odůvodnil též tím, že není zřejmé, jak soudy nižších stupňů dospěly k závěru o výši prospěchu, který obvinění měli svým jednání způsobit. Dne [datum] vyhlásil OS v [obec] rozsudek, kterým byli obvinění (včetně žalobce) zproštěni obžaloby

dle § 226 písm. b) trestního řádu. Vzhledem k tomu, že se státní zástupce i obžalovaní vzdali odvolání, nabyl rozsudek téhož dne právní moci.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1, § 2, § 13, § 22

a § 31a OdpŠk), jakož i na článek 6 odst. 1 sdělení č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a na stanovisko Nejvyššího soudu

sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum] (dále též„ Stanovisko Nejvyššího soudu“).

Ohledně celkové doby řízení soud prvního stupně shledal, že ve vztahu k žalobci trvala

od [datum] (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do [datum] (kdy bylo řízení pravomocně skončeno).

6. Soud poukázal na skutečnost, že posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. K délce řízení přispělo, že hlavní líčení byla opakovaně odročována, aniž by se konala (např. kvůli omluvě svědka, resp. žalobce). Po skutkové i procesní stránce shledal soud věc velmi složitou, když řízení bylo vedeno proti třem osobám, bylo slyšeno množství svědků,

byla zpracována odborná vyjádření a znalecký posudek, ve spisu bylo založeno velké množství listin, zejména faktur, smluv či výpisů z účtů, do řízení se přihlásilo několik poškozených.

Řízení bylo vedeno pro delikt hospodářské povahy, což se obvykle vyznačuje vyšší mírou sofistikovanosti a složitosti. Ohledně procesní složitosti poukázal na skutečnost, že se konalo množství hlavních líčení a veřejných zasedání, k nimž byli obvinění, jejich obhájci a svědci předvoláváni, proběhla domovní prohlídka, bylo zajištěno větší množství věcí (zejména listin),

o čemž byly sepsány protokoly o vydání věci, obviněným byl ustanoven obhájce,

bylo rozhodováno o přiznání odměny ustanovenému obhájci, jeden ze spoluobviněných

byl zadržen, bylo rozhodováno o jeho vazbě a následně byl propuštěn z vazby na svobodu, účastníci byli vyzýváni k doplnění podání či k vyjádření, byl přibrán znalec ke zpracování znaleckého posudku, řízení bylo ve vztahu k jednomu z obžalovaných zastaveno, neboť ten zemřel. Po hmotněprávní stránce posoudil věc jako standardně složitou, v souhrnu však šlo o řízení složité. Dále soud shledal, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení podílel, když se mu opakovaně nedařilo doručovat písemnosti, pročež OS musel opakovaně požádat policii o spolupráci, k jednomu hlavnímu líčení se žalobce ani jeho obhájce nedostavili, neboť zapomněli, dále žalobce žádal o pozdější nařízení hlavního líčení z důvodu dovolené, žalobce podal blanketní odvolání, pročež musel být vyzván k jeho doplnění. Význam řízení soud hodnotil jako zvýšený, přičemž u trestního stíhání se zvýšený význam dle Stanoviska Nejvyššího soudu presumuje. Ohledně postupu soudů uvedl, že průtahy v posuzovaném řízení neshledal.

7. Následně soud uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá,

došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma,

jejíž vznik se předpokládá. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění

v penězích shledal oprávněným, když samotné konstatování porušení se nejeví dostačujícím.

Na základě kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu částkou [částka], když vyšel z částky [částka] za první dva roky řízení

a 15 000 za každý další rok řízení a dále z částky [částka] za každý další měsíc řízení

(tj. [částka]) s tím, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, která výrazně přesahují 10 let. Základní částku ve výši [částka] ponížil o 30% vzhledem k tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy tří stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 30% z důvodu procesní, hmotněprávní a skutkové složitosti věci, jakož i o 5% z důvodu podílu žalobce na délce řízení. K navýšení o 15% přistoupil z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Dle dalších kriterií soud modifikace nečinil, když k tomu neshledal důvody.

8. Žalobce ve včasném odvolání (do výroků III. a IV.) namítal, že soud prvního stupně nesprávně vycházel pouze z částky [částka] za jeden rok řízení, když tato částka je dle Stanoviska Nejvyššího soudu částkou nejnižší; že maximum listin obsažených ve spisech bylo opatřeno orgány činnými v trestním řízení v předsoudním stadiu řízení a že před soudem již nebylo prováděno časově náročné dokazování; že některé dílčí procesní úkony (přiznání odměny, usnesení o zastavení či rozhodování o vazbě) jsou úkony jednoduchými a některé z nich může činit vyšší soudní úředník; že ve skutečně časově náročných sporech soudy nařizují několik celodenních jednání za sebou, což Okresní soud v Náchodě neučinil, a že jako složité

lze hodnotit řízení, jehož dokazování je prováděno v rámci desítek celodenních hlavních líčení;

že ve vztahu ke složitosti řízení mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že po té, kdy došlo ke kasaci rozhodnutí, se soud prvního stupně již pouze řídil pokyny soudu odvolacího či dovolacího;

že nebylo správné, aby docházelo ke krácení odškodnění jak z důvodu složitosti, tak z důvodu projednání před všemi stupni soudní soustavy a že opakované rozhodování soudů nelze přičítat žalobci, který musel podáváním opravných prostředků bránit svá práva; že soud nezohlednil otázku inflace, když od vydání Stanoviska Nejvyššího soudu již uplynulo 12 let. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil

soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání upřesnil, že odvolání nesměřuje

do zamítnutí úroku z prodlení do [datum].

9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu k žalobcem zmiňované inflaci poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21

ze dne [datum].

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona

č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. Soud prvního stupně z obsahu spisu OS v [obec] správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž pro stručnost na podrobný popis průběhu řízení v posuzované věci, předestřený soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, odkazuje. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil, když dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (§ 13 odst. 1, § 31a OdpŠk). Správný je též závěr,

že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

12. Odvolací soud se však (ve shodě s námitkou žalobce) neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že je na místě stanovit základní výši odškodnění na samotné dolní hranici rozpětí vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od [částka] do [částka] s tím, že na částku [částka] by mělo

být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla

být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi. Délka řízení sice nebyla extrémní, byla však podstatně delší, než délka přiměřená, proto, i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jednalo o řízení trestní, pokládal odvolací soud za délce a průběhu řízení v poměrech souzené věci odpovídající základní výši odškodnění v částce [částka] za jeden rok řízení

(za první dva roky po [částka]).

13. V posouzení dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b)), jednání poškozeného, kterým přispěl

k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c)), postupu orgánů veřejné moci (tj. soudu) během řízení (§ 31a

odst. 3 písm. d)) a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e)), se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně, včetně z nich plynoucích modifikací základní částky odškodnění, ztotožnil, vyjma jedné„ složky“ kritéria složitosti řízení (složitosti hmotněprávní).

14. Soud prvního stupně totiž, byť správně posoudil hmotněprávní složitost věci jako standardní, navzdory tomuto závěru uvedl (na jiném místě odůvodnění), že základní výši odškodnění ponížil o 30% z důvodu procesní, hmotněprávní a skutkové složitosti věci. Odvolací soud proto učinil korekci a na místo snížení o 30%, k němuž přistoupil soud prvního stupně, provedl snížení

jen o 20% (za skutkovou a procesní složitost), když důvody, pro které jsou tyto modifikace

na místě, soud prvního stupně přiléhavě specifikoval a odvolací soud na ně odkazuje.

15. Namítal-li žalobce, že maximum listin obsažených ve spisu bylo opatřeno orgány činnými v trestním řízení v předsoudním stadiu řízení a že před soudem již nebylo prováděno časově náročné dokazování, je třeba uvést, že žalobce pominul skutečnost, že bylo slyšeno větší množství svědků, že bylo třeba provést dokazování značným množstvím listinných důkazů (faktur, smluv a výpisů z účtů), odbornými posouzeními, jakož i důkaz znaleckým posudkem, který zpracoval soudem přibraný znalec. Pokud žalobce namítal, že některé dílčí procesní úkony (přiznání odměny, usnesení o zastavení řízení či rozhodování o vazbě) jsou úkony jednoduchými a některé z nich může činit vyšší soudní úředník, je na místě podotknout, že se jednak tímto výčtem rozsah procesních úkonů, které bylo třeba v řízení učinit, nevyčerpal, jednak si jistý čas, který v součtu vede k prodloužení řízení, vyžadují i úkony jednodušší či jednoduché.

16. K námitce žalobce, že ve skutečně časově náročných sporech soudy nařizují několik celodenních jednání za sebou, což Okresní soud v Náchodě neučinil, a že jako složité lze hodnotit řízení, jehož dokazování je prováděno v rámci desítek celodenních hlavních líčení, je třeba předně uvést, že žalobcem zmíněný postup je spojen s rizikem, že nebude-li možné hlavní líčení (z důvodů

na straně obžalovaných či jejich obhájců) konat vůbec, nebo nebude-li vymezený čas plně využit, dojde k prodloužení řízení nejen v jedné (konkrétní) věci, která měla být takto projednána,

ale ve výsledku i ve věcech dalších, neboť jednací síň byla„ blokována“ pro jednu věc a nemohla být využita k projednání věcí jiných. Proto je na úvaze předsedy senátu (samosoudce), jaký postup pro projednání věci zvolí. Ze způsobu stanovení (plánované) délky hlavních líčení tudíž nelze (bez dalšího) učinit závěr, že věc, která nebyla projednána v několikadenním„ bloku“ hlavního líčení, nebyla skutkově složitá.

17. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že ve vztahu ke složitosti řízení mělo

být přihlédnuto ke skutečnosti, že po té, kdy došlo ke kasaci rozhodnutí, se soud prvního stupně již pouze řídil pokyny soudu odvolacího či dovolacího. Je třeba podotknout, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně jen jednou (dvakrát rozhodl tak, že zamítl podaná odvolání). Ani skutečnost, že dovolací soud dvakrát zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, nesvědčí pro posouzení věci jako jednoduché, když se dovolací soud rozešel se soudy prvního a druhého stupně v posouzení některých relevantních otázek. Vyhodnocení hmotněprávní složitosti věci jako standardní bylo tudíž opodstatněné.

18. Ze shora předestřených důvodů shledal soud důvodnou modifikaci základní částky odškodnění za skutkovou a procesní složitost věci (snížením o 20%), přičemž pro hmotněprávní složitost věci nebylo na místě základní částku odškodnění zvyšovat, ale ani snižovat.

19. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud důvody pro modifikaci základní částky pro postup soudu během řízení, když dlouhodobá nečinnost soudu shledána nebyla a dílčí prodlevy mezi některými úkony byly zohledněny v základní částce odškodnění. Správným shledal odvolací soud též zvýšení základní částky odškodnění o 15% z hlediska významu řízení

pro žalobce, jenž byl, jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně, zvýšený, neboť se jednalo o řízení trestní. Nic nelze vytknout ani snížení odškodnění o 5% pro chování žalobce, když důvody,

které k tomuto snížení vedly, soud prvního stupně řádně specifikoval a odvolací soud

na ně odkazuje.

20. V rámci zvýšení odškodnění z důvodu složitosti řízení soud prvního stupně správně zohlednil,

že řízení probíhalo před všemi stupni soustavy obecných soudů, přičemž ve věci samé

(tj. meritorně) rozhodoval soud prvního stupně čtyřikrát, soud druhého stupně třikrát

a dovolací soud dvakrát; soud prvního stupně tudíž z tohoto důvodu správně snížil základní výši odškodnění o 30%.

21. Námitce žalobce, že nebylo správné, aby docházelo ke krácení odškodnění jak z důvodu složitosti, tak z důvodu projednání před všemi stupni soudní soustavy, nelze přisvědčit. Judikatura rozlišuje celkem čtyři„ složky“ kritéria složitosti řízení: složitost hmotněprávní, složitost skutkovou, složitost procesní a složitost instanční (počet stupňů soudní soustavy, v nichž řízení probíhalo). Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, když důvody

pro modifikaci základní částky posuzoval jak z hlediska složitosti procesní, tak z hlediska složitosti instanční.

22. Ohledně námitky žalobce, že opakované rozhodování soudů nelze přičítat žalobci, který musel podáváním opravných prostředků bránit svá práva, lze sice žalobci přisvědčit v tom,

že účastníkům řízení použití opravných prostředků k tíži přičítat nelze, nic to však nemění

na skutečnosti, že jsou-li opravné prostředky kterýmkoliv z účastníků řízení uplatněny, dochází nutně k prodloužení celkové délky řízení o dobu, které je k jejich posouzení třeba. V posuzované věci, vedle tří rozhodnutí soudu odvolacího, rozhodoval dvakrát soud dovolací, přičemž, vzhledem k výjimečnosti postavení Nejvyššího soudu v soustavě obecných soudů,

je pochopitelné, že přiměřená doba pro jeho rozhodnutí se pohybuje v řádu jednotek kalendářních měsíců. Z právě uvedených důvodů i Stanovisko Nejvyššího soudu

(Cpjn 206/2010) pokládá počet stupňů soudní soustavy, před nimiž řízení probíhalo, za důvod pro modifikaci základní částky odškodnění; soud prvního stupně proto nepochybil,

když„ instanční složitost“ posuzovaného řízení zohlednil.

23. Odvolací soud neshledal případnou ani námitku žalobce, že soud prvního stupně nezohlednil otázku inflace, když od vydání Stanoviska Nejvyššího soudu již uplynulo 12 let. [ulice] i Nejvyšší soud k požadavkům na„ valorizaci“ výše přiznávaného odškodnění opakovaně konstatovaly,

že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu je dosud odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3385/20, dostupné na [webová adresa],

a tam uvedenou judikaturu), odvolací soud proto pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neshledal.

24. Lze tedy shrnout, že celkové snížení základní částky odškodnění (stanovené odvolacím soudem částkou [částka] za jeden rok řízení, resp. ½ z této částky za první a druhý rok řízení),

činí 40%, což představuje rozdíl mezi snížením v součtu o 55% (30% za instanční složitost,

20% za skutkovou a procesní složitost a 5% za podíl žalobce) a zvýšením o 15% (za význam řízení pro žalobce). Při délce řízení 8 let, 3 měsíce (¼ roku) a 23 dnů, činí základní výše odškodění [částka] ( (2 x [částka] [částka]) + (6 x [částka] [anonymizováno]) + [částka] [anonymizováno] + (43,82 x 23)), když částka [částka] představuje výši odškodnění připadající na jeden kalendářní den. Po odečtení 40% činí výše odškodnění, jehož by se mělo žalobci dostat, částku [částka] ([částka] [anonymizováno] - [částka] [anonymizováno]),

přičemž žalovaná (dne [datum]) uhradila žalobci částku [částka]. Žalobci tedy náleží

[částka] [anonymizováno], [částka] ([částka] [anonymizováno] - [částka] [anonymizováno]) se zákonným úrokem z prodlení.

25. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,

jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř).

26. O přiznání úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátkem prodlení je den následující po uplynutí šesti měsíců

od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk). Žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], počátek prodlení tudíž nastal dne [datum].

27. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem s ohledem na administrativní komplikace spojené s čerpáním prostředků ze státního rozpočtu.

28. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím bylo rozhodnuto

dle s § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

29. Dle ustálené judikatury dosáhne-li žalobce v těchto typech řízení satisfakce, je třeba

tuto skutečnost považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, dostupné na [webová adresa]). Při určení výše odměny za zastupování advokátem je v těchto řízeních třeba dle judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dostupné na [webová adresa]) vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Žalobci proto náleží na nákladech řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů soudního poplatku v částce [částka] a náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2 x účast na ústním jednání), 4 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3

písm. a) o. s. ř., v součtu tedy [částka].

30. Dále žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní služby po [částka]

dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT (odvolání, účast u jednání), 2 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.,

v součtu tedy [částka].

31. Na nákladech řízení před soudy obou stupňů tak žalobci náleží částka [částka].