pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 33C 10/2022-118,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. 1942 nacházející se v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, do tří měsíců od právní moci rozsudku, a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši [částka].

2. Vycházel ze zjištění, že žalovaná byla členkou Bytového družstva [ulice a číslo] a [ulice a číslo] od jeho vzniku a byla též nájemkyní předmětného bytu. [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a žalovaná podepsali dne [datum] dohodu o narovnání, v níž bylo ujednáno, že [jméno] [příjmení] jako dlužník uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], žalovaná k dluhu přistupuje a stává se dlužníkem vedle něho, [jméno] [příjmení] a žalovaná se zavazují dluh splnit do jednoho roku. Za účelem zajištění splnění dluhu bude družstevní podíl žalované převeden na základě současně uzavřené smlouvy na [právnická osoba], ta ponechá žalované na dobu jednoho roku byt v užívání s tím, že žalovaná bude hradit veškeré platby související s členstvím v družstvu, bude-li dluh řádně a včas splněn, převede společnost [právnická osoba] družstevní podíl bezplatně zpět žalované. Nebude-li dluh do jednoho roku uhrazen, zůstane družstevní podíl ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] za cenu rovnou nesplacené výši dluhu a cena se započte s dluhem. Podpis žalované na dohodě byl úředně ověřen. [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu za cenu, která je předmětem samostatné dohody, podpis žalované na smlouvě byl úředně ověřen, smlouva byla družstvu doručena dne [datum] [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne [datum] podnájemní smlouvu, byl ujednán podnájem předmětné bytové jednotky na dobu jednoho roku, podpis žalované na smlouvě byl úředně ověřen. Okolnosti, za nichž žalovaná uvedené smlouvy podepsala, popsala tak, že ji syn [jméno] [příjmení] požádal, aby její podíl v družstvu mohl použít, aby si vzal úvěr, chtěla synovi pomoci, podrobnostmi se nezabývala, syna se na nic nedotazovala, osobu jednající za společnost [právnická osoba] neznala, ověření svých podpisů zajistila na úřadu sama, věc poté nijak neřešila, společnosti [právnická osoba] nic neplatila, v souvislosti s podpisem smluv na ni nebyl činěn žádný nátlak, nic jí nebylo vysvětlováno. [právnická osoba] převedla družstevní podíl žalobci smlouvou o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne [datum], smlouva byla doručena družstvu dne [datum], téhož dne bytové družstvo a žalobce podepsali nájemní smlouvu, kterou družstvo pronajalo předmětný byt žalobci. Žalovaná v současnosti nadále předmětný byt užívá. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu nejpozději výzvou ze dne [datum], která byla zaslána na adresu žalované, a dostala se tak do její dispoziční sféry. Soud prvního stupně se nezabýval přesným oceněním obvyklé ceny družstevního podílu spjatého s nájmem předmětného bytu v roce 2019, považoval za obecně známou skutečnost, že taková obvyklá cena činila částku v řádu nejméně jednotek milionů korun. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že podnájem předmětného bytu skončil žalované nejpozději dne [datum] a ke dni rozhodnutí soudu již netrval, a to za stavu, kdy žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu výzvou ze dne [datum] a nadto dne [datum] podal žalobu. Dále se zabýval otázkou, zda na základě smlouvy uzavřené v lednu 2019 došlo k platnému převodu družstevního podílu žalované na [právnická osoba], která podíl později převedla na žalobce. K tomu uvedl, že není rozhodující, jak strany dohodu pojmenovaly, dohoda o narovnání se zřetelem ke svému obsahu k narovnání nemířila, neboť neupravovala, co by mezi stranami bylo sporné nebo pochybné. Šlo spíše o zahrnutí několika jiných právních jednání do jedné listiny, a to zejména dohody o kumulativní novaci (§ 1902 o. z.), neboť byla ujednána splatnost dluhu ze smlouvy o zápůjčce, dále uznání dluhu [jméno] [příjmení] (§ 2053 o. z.), přistoupení k dluhu ze strany žalované (§ 1892 odst. 1 o. z.) a ujednání o smlouvě o zajišťujícím převodu práva (§ 2040 a násl. o. z.). [příjmení] zajišťovací převod družstevního podílu byl realizován smlouvou o převodu družstevního podílu uzavřenou současně. Ujednání účastníků z těchto dohod neobsahují hodnověrné ocenění převáděného práva, cena za převod družstevního podílu spojeného s nájmem předmětného bytu v daném místě a čase podstatně převyšovala částku půl milionu korun, které se výše dluhu blížila. Dále soud prvního stupně uvedl, že pokud zákonodárce takovou situaci předvídal a výslovně upravil, je nutno příslušné zákonné řešení respektovat, jinak by došlo k faktickému vyprázdnění obsahu zákonné normy. Pro případ, že obvyklá cena jistoty zřejmě převyšuje dluh, má osoba, která zajištění poskytla, vůči věřiteli právo na vyplacení rozdílu (§ 2044 odst. 2 o. z.), jde ovšem o právní poměr mezi jinými osobami, než účastníky tohoto řízení. Žalovaná se na základě toho mohla domáhat vyplacení rozdílu od společnosti [právnická osoba], na platnosti zajišťovacího převodu práva to však nic nemění. Zákonodárce nemínil prohlásit zajišťovací převod práva za neplatný, nastane-li uvedený nepoměr, nespravedlnost takové situace řešil právě založením speciálního oprávnění poskytovatele jistoty domáhat se vyplacení rozdílu. K poukazu žalované na ochranu spotřebitele a § 1813 o. z. uvedl, že ujednání o ceně za převod pro případ neuhrazení dluhu nebránilo vzniku práva podle § 2044 odst. 2 o. z., proto jeho důsledkem není nerovnováha práv a povinností stran, poukazovala-li žalovaná na ustanovení § 113 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., pak nerovnováhu mezi hodnotou zajištění a výší dluhu řeší § 2044 odst. 2 o. z., navíc použití jistoty v řádu jednotek milionů korun k zajištění dluhu v řádu půl milionu korun není ve zcela zjevném nepoměru. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná ke sjednání zajišťovacího převodu práva přistoupila ve snaze pomoci synovi, byla si vědoma, že k zajištění bude použit družstevní podíl, o detaily se nezajímala, spoléhala na to, že věc vyřeší syn, to však nelze klást k tíži věřitele, potažmo jeho právních nástupců, ujednání v uzavřených dohodách jsou přitom jasná a srozumitelná. Z výše uvedených důvodů není případný rovněž poukaz žalované na rozpor s dobrými mravy a zjevné narušení veřejného pořádku. Namítala-li žalovaná, že dohoda o narovnání má charakter lichevní smlouvy podle § 1796 o. z., pak ze skutkových zjištění neplyne, že by došlo k jakémukoliv zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalované ze strany společnosti [právnická osoba], převod družstevního podílu byl zajišťovací, žalovaná se svým synem měli 1 rok na splacení dluhu, po němž by žalovaná získala podíl zpět, žalovaná však situaci nijak neřešila. Veden těmito závěry soud prvního stupně uzavřel, že není dán žádný důvod, pro který by ujednání o zajišťovacím převodu družstevního podílu mělo být nicotné nebo neplatné, morální odpovědnost za vzniklou situaci leží především na synovi žalované [jméno] [příjmení] a nikoliv na žalobci. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobě vyhověl a s poukazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k vyklizení v trvání tří měsíců s ohledem na věk žalované a skutečnost, že byt užívá již řadu let, čímž není negativně zasaženo do práv žalobce. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Vytýkala soudu prvního stupně, že v daném případě nezohlednil všechna právní jednání komplexně a v jejich vzájemné souvislosti, poukázala na časovou osu událostí a namítala, že ujednání týkající se zajišťovacího převodu práva v dohodě o narovnání je ve spojení se smlouvou o převodu družstevního podílu absolutně neplatné, neboť jednak naplňuje znaky lichvy a dále zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepoměr mezi hodnotou družstevního podílu a výší dluhu [jméno] [příjmení] nelze zhojit prostřednictvím § 2044 odst. 2 o. z., je nezbytné zohlednit i okolnosti, za kterých k uzavření smluv došlo. Ochrana žalované by neměla spočívat v možnosti domáhat se dodatečně peněžitého plnění, je třeba ji poskytnout již v okamžiku, kdy se neplatná smlouva uzavírá. Poukázala na postavení společnosti [právnická osoba] jako podnikatele a profesionála zabývajícího se realitní činností, společnost si musela být vědoma hodnoty družstevního podílu, dohoda byla uzavřena v době, kdy dluh [jméno] [příjmení] již byl po splatnosti, ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitelů. Jde tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž se podle § 1813 o. z. nepřihlíží. Současně je ujednání i v rozporu s § 1796 o. z., neboť v době, když společnost [právnická osoba] věděla, že [jméno] [příjmení] svůj dluh neplní, využila nezkušenosti a tísně [jméno] [příjmení] a žalované. Soud prvního stupně neprovedl navržený výslech svědka [jméno] [příjmení], čímž neúplně zjistil skutkový stav věci. Jelikož smlouva o převodu družstevního podílu je absolutně neplatná, nemohla společnost [právnická osoba] převést následně tento podíl na žalobce, který ani nemohl být chráněn dobrou vírou, neboť mu muselo být zřejmé, že převod družstevního podílu spojeného s nájmem bytu za cenu [částka] v [obec] neodpovídá reálné ceně takového bytu. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Při odvolacím jednání zdůraznila, že syn žalobkyně mohl vypovídat o výši a splatnosti dluhu, měl proto být vyslechnut.

4. Žalobce ve vyjádření uvedl, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje, ustanovení § 2044 o. z. situaci, kdy obvyklá cena jistoty zjevně převyšuje výši zajištěného dluhu, výslovně předpokládá, pro tento případ upravuje i následný postup. Dojde-li k tomu, že obvyklá cena jistoty zřejmě převyšuje výši zajištěného dluhu, nepůsobí to neplatnost smlouvy. Namítá-li žalovaná, že společnost [právnická osoba] využila nezkušenosti a tísně žalované a že na uzavření smlouvy naléhala, nejde o tvrzení pravdivé, ze samotné výpovědi žalované před soudem prvního stupně vyplývá, že na ni v souvislosti s uzavřením smlouvy nebyl nikým činěn žádný nátlak a nebylo jí jakkoliv vyhrožováno. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzení, odvolací soud se s jeho skutkovými i právními závěry pečlivě a vyčerpávajícím způsobem vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela ztotožňuje a beze zbytku na ně odkazuje.

6. Soud prvního stupně správně neshledal důvodnou původní obranu žalované spočívající v tvrzené prolongaci podnájmu. Podnájem byl sjednán na dobu jednoho roku, žalobce vyzval po skončení podnájmu žalovanou k vyklizení bytu výzvou ze dne [datum], dne [datum] podal žalobu o vyklizení bytu, podnájem bytu tak skončil nejpozději dne [datum], žalovaná však žalobci coby nájemci předmětný byt vyklizený neodevzdala.

7. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil obsah dohody o narovnání ze dne [datum] jako dohody obsahující zahrnutí několika právních jednání do jedné listiny, tedy především dohody o kumulativní novaci, uznání dluhu [jméno] [příjmení], přistoupení k dluhu ze strany žalované a ujednání o zajišťovacím převodu práva, který byl sjednán samostatnou smlouvou, v této části lze zcela odkázat na bod 21. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. Soud prvního stupně rovněž správně zdůraznil, že ustanovení § 2044 odst. 2 o. z. výslovně a konkrétně upravuje situaci v případě, že obvyklá cena jistoty zřejmě převyšuje dluh, který má jistota zajišťovat, v takovém případě má osoba, která zajištění poskytla, vůči věřiteli právo na vyplacení rozdílu, a to ve vztahu mezi účastníky smlouvy o zajišťovacím převodu práva, tedy v daném případě mezi žalovanou a [právnická osoba], nikoliv ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem. Uvedený nepoměr nemá za následek neplatnost zajišťovacího převodu práva, zakládá oprávnění poskytovatele jistoty domáhat se vyplacení rozdílu, tento nárok však žalovaná ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] neuplatnila. Dovolává-li žalovaná ochrany spotřebitele podle § 1813 o. z., je třeba ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznit, že ujednání o ceně za převod pro případ neuhrazení dluhu nebránilo vzniku práva podle § 2044 odst. 2 o. z. na vyplacení rozdílu, jeho důsledkem proto není nerovnováha práv a povinností stran. Navíc je třeba zdůraznit, že dle výpovědi samotné žalované coby účastnice řízení žalovaná nebyla kontaktována společností [právnická osoba], o výpomoc ji požádal její syn, kterému chtěla pomoci a blíže se po ničem nepídila. Obsah uzavřených smluv je zcela jasný a srozumitelný, smlouvy neodkazují na žádné další obsáhlé smluvní podmínky, žalovaná nepožadovala žádné vysvětlení smluvního textu, smlouvy podepsala tak, jak jí byly předloženy, a sama zajistila ověření svých podpisů. Proces uzavření smluv tak nevykazuje žádné znaky, z nichž by bylo možno usuzovat na porušení jakýchkoliv práv zajišťujících ochranu spotřebitele. Z téhož důvodu nelze uzavřené smlouvy hodnotit jako rozporné s dobrými mravy či zjevně narušující veřejný pořádek. Soud prvního stupně též správně zdůraznil, že převod družstevního podílu byl zajišťovací, žalovaná a její syn měli časový prostor jednoho roku na splacení dluhu, po němž by žalovaná získala družstevní podíl zpět, žalovaná však situaci nijak neřešila, o věc se nezajímala, spoléhala se pouze na to, že vše vyřeší její syn, k čemuž nedošlo. Tuto skutečnost nelze v žádném případě přičítat k tíži společnosti [právnická osoba] a tím méně k tíži současného žalobce. V uzavřených smlouvách nelze spatřovat ani lichevní charakter, neboť ze strany společnosti [právnická osoba] nedošlo k jakémukoliv zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti žalované či jejího syna, sama žalovaná jako účastnice řízení vypověděla, že na ni nebyl činěn žádný nátlak a že jí nebylo jakkoliv vyhrožováno, žalovaná zcela svobodně podepsala smlouvy na žádost svého syna, neboť byla vedena snahou synovi pomoci, o další osud věcí se však nikterak nezajímala a spoléhala, že vše vyřeší její syn. Rovněž na tomto místě je třeba zdůraznit, že ve smyslu § 2044 odst. 2 o. z. žalované vznikl nárok na vyplacení rozdílu mezi obvyklou cenou družstevního podílu a výší zajištěného dluhu vůči společnosti [právnická osoba], tohoto nároku se však žalobkyně nijak nedomáhala a místo toho se v rozporu se zásadou pacta sunt servanda v tomto řízení snaží z téhož důvodu (rozdíl mezi obvyklou cenou jistoty a výší zajištěného dluhu) konstruovat neplatnost smluvních ujednání, na něž ve snaze pomoci svému synovi zcela svobodně přistoupila a o další vývoj událostí se nezajímala. Soud prvního stupně rovněž správně konstatoval, že nebyl důvod pro doplnění dokazování výslechem syna žalobkyně coby svědka, neboť obsah smluvních ujednání je zcela jasný a zřejmý, a k procesu uzavření jednotlivých smluv se vyjádřila sama žalovaná ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně (viz výše). Výše dluhu [jméno] [příjmení] vůči společnosti [právnická osoba] a jeho splatnost vyplývá z dohody o narovnání ze dne [datum], k těmto okolnostem proto nebylo zapotřebí [jméno] [příjmení] vyslechnout. K poukazu žalované při odvolacím jednání na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 je třeba uvést, že soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí zhodnotil veškeré konkrétní okolnosti daného případu, a ve spojení se závěry odvolacího soudu výše popsanými nelze považovat uzavřené smlouvy za lichevní.

9. Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že podle uzavřených dohod došlo k platnému převodu družstevního podílu na společnost [právnická osoba], která následně tento podíl převedla na žalobce, předmětné dohody byly předloženy bytovému družstvu, se žalobcem následně byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu, podnájemní právo žalované skončilo, žalovaná tak nemá žádný právní důvod k užívání předmětného bytu a žalobci coby jeho nájemci svědčí ochrana spočívající v požadavku na vyklizení tohoto bytu žalovanou. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, pouze s formulační úpravou výroku napadeného rozsudku v tom smyslu, aby bylo zřejmé, že žalovanou stíhá nejen povinnost předmětný byt vyklidit, ale rovněž tento byt vyklizený žalobci odevzdat, jak se žalobce rovněž podanou žalobou domáhal, tento požadavek však soud prvního stupně ve výroku napadeného rozsudku výslovně nevyjádřil. Soud prvního stupně rovněž správně s ohledem na procesní úspěch žalobce rozhodl o nákladech řízení a nepochybil ani při stanovení výše těchto nákladů, opak nenamítá ani sama žalovaná.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jeho právního zastoupení tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po [částka] (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb.), dva paušály po [částka] (§ 13 cit. vyhl.) a daň z přidané hodnoty [částka] (21 % ze základu [částka]) podle § 137 o. s. ř.