o 194 272 Kč

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 194 272 Kč (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náklady řízení ve výši 113 879 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalovaným bude vrácena nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazů ve výši 4 348,80 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, fotografiemi a výslechy svědků a vycházel ze zjištění, že žalobce uzavřel dne 17. 4. 2018 s [právnická osoba] smlouvu o budoucí směnné smlouvě, na jejímž základě měla být uzavřena směnná smlouva týkající se mimo jiné pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“), žalobce byl již na základě této smlouvy oprávněn provádět údržbu trvalých travních porostů a kácet dřeviny na pozemcích na účet a náklady [právnická osoba] Vlastníkem těchto pozemků se žalobce stal na základě směnné smlouvy v srpnu 2020. Žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. [číslo], v minulosti byl mezi účastníky veden spor o vlastnické právo k části pozemků žalobce, který skončil rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 6. 2023, kterým byla žaloba žalovaných o určení, že jsou vlastníky části pozemků žalobce, zamítnuta s tím, že jim muselo být zjevné, že kupní smlouvou ze dne 2. 11. 2005 nenabývají vlastnické právo ke sporným částem pozemků, a nemohlo tak dojít k vydržení. Žalovaní na pozemcích žalobce pokáceli 4 smrky a odstranili vývraty po 2 slivoních, z fotografií vyplynulo, že jeden ze smrků byl pokácen nejpozději 1. 8. 2016 a další nejpozději 31. 8. 2019, u dalších dvou smrků vyplývá jejich pokácení v obdobném období či dříve z kontextu situace a ze svědeckých výpovědí, k odstranění slivoní došlo v únoru 2020. Všechny stromy tak byly odstraněny z předmětných pozemků nejpozději do února 2020, tedy v době, kdy žalobce ještě nebyl vlastníkem předmětných pozemků. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 609 a násl., § 1012, § 1042, § 2184 a § 2910 o. z. a konstatoval, že nárok žalobce na náhradu škody není promlčen, neboť žaloba byla podána 30. 11. 2023 a ještě 10. 12. 2020 žalobce nevěděl, že stromy byly pokáceny žalovanými. Dále uvedl, že žalobce ve věci není aktivně legitimován, neboť v době pokácení stromů nebyl vlastníkem předmětných pozemků, smlouva o smlouvě budoucí ze dne 17. 4. 2018 nezakládala žádná práva žalobce k pozemkům ani ke stromů na nich rostoucím, touto smlouvou nebyl založen pacht ve smyslu § 2332 o. z., neboť žalobci nebylo založeno právo užívání ani požívání pozemků, ale toliko právo provádět údržbu zeleně a dřevin, zároveň nebylo sjednáno pachtovné ani jiné protiplnění. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným náhradu nákladů právního zastoupení a náklady za spotřebovanou zálohu na provedení důkazů. Výrokem III. rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na důkazy žalovaným.

3. Rozsudek napadl ve výrocích I. a II. odvoláním žalobce. Namítal, že měl k předmětným pozemkům oprávnění na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 17. 4. 2018, podle této smlouvy měl možnost pozemky užívat a požívat jejich plody a užitky včetně možnosti provádět na nich kácení, jde tedy zčásti o smlouvu pachtovní, není přitom relevantní, že nebylo sjednáno pachtovné ve formě peněžité nebo naturální úplaty, úplatnost byla naplněna tím, že druhé smluvní straně bylo současně umožněno užívání jiných pozemků ve vlastnictví žalobce, absence pachtovného není rozhodující, pokud existuje protiplnění v podobě budoucího převodu vlastnictví. Smlouva výslovně žalobci zakládala oprávnění k provádění údržby pozemků a dřevin. Existoval tedy právní vztah, který žalobce opravňoval k zásahům do vegetace na daném území, porušením práv ze strany žalovaných tak došlo ke vzniku nároku na náhradu škody. Dále vytýkal soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, poukázal na vnitřní rozpory ve svědeckých výpovědích slyšených svědků a na rozpor mezi výpovědí dvou svědků a obsahem v jejich písemných prohlášeních, mezi jednotlivými výslechy svědků navíc bylo přerušeno jednání a v té době se svědci mezi sebou domlouvali. Svědci se rozcházeli i v počtu stromů, které údajně za jejich přítomnosti měly být pokáceny. Dále vytýkal soudu prvního stupně neprovedení dalších důkazů a nesplnění poučovací povinnosti vůči žalobci, přičemž plošné zamítnutí navržených důkazů bez jejich konkrétního označení nelze považovat za dostatečné, žalobce nebyl poučen podle § 118a o. s. ř. o tom, že by neunášel břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení s tím, že úkony spočívající ve dvou poradách s klientem a nahlížení do spisu nebyly účelné, poukázal rovněž na neférové jednání žalovaných v době před zahájením řízení. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, eventuálně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že obligatorním znakem pachtu je úplata, která sjednána nebyla, žalobci navíc nebylo založeno ani právo užívání či používání pozemků, ale toliko právo provádět údržbu zeleně a dřevin. Dále uvedli, že výpovědi svědků nebyly vzájemně rozporné, svědci vypovídali zhruba po šesti letech od nastalých událostí, žalovaní navíc v řízení předložili fotografie pokácených dřevin včetně metadat, která uvádí konkrétní datum pořízení každé z fotografií, a je tedy zřejmé, že stromy byly odstraněny z předmětných pozemků nejpozději v únoru 2020. Pokud jde o náklady řízení, porada ze dne 1. 10. 2024 předcházela účasti na jednání, další porada 10. 1. 2025 byla uskutečněna za účelem zpracování repliky k vyjádření žalobce, nahlížení do spisu bylo reakcí na nové důkazy předložené žalobcem. Závěrem navrhli, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl.

5. Při jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2025 žalobce doplnil, že 29. 10. 2025 došlo na předmětných pozemcích k vytyčení hranic, nastal konflikt mezi účastníky, byla zde přítomna i paní [jméno FO], která sdělila žalobci, že v daném místě byly káceny stromy i v říjnu 2020, paní [jméno FO] bydlí v dané obci, projíždí se zde na koni, dříve žalobce tuto informaci neměl, nezjišťoval v daném místě, zda někdo v roce 2020 kácení stromů zaregistroval. Navrhl doplnit dokazování o výslech této svědkyně ke skutečnosti, že žalovaní stromy káceli až v říjnu 2020. Žalovaní při tomto jednání označili výslech této svědkyně za nadbytečný, navíc se jedná o nepřípustnou novotu.

6. Odvolací soud dokazování výslechem svědkyně [jméno FO] nedoplnil, neboť tento důkaz byl navržen v rozporu se zásadu koncentrace a se zásadou neúplné apelace. Žalobci nic nebránilo v tom, aby si v daném místě zjistil informace a navrhl tento důkaz již v řízení před soudem prvního stupně, pouhá skutečnost, že žalobce o údajných poznatcích svědkyně [jméno FO] v řízení před soudem prvního stupně nevěděl, neznamená, že by tento důkazní návrh nemohl bez své viny uplatnit ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., navíc jde o návrh uplatněný v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

7. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz obsahem smlouvy o budoucí směnné smlouvě ze dne 17. 4. 2018, z níž zjistil, že uvedeného dne byla tato smlouva uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba], předmětem smlouvy je budoucí směna pozemků popsaných v čl. I. smlouvy, v bodech 1.6, 1.7, 1.8 bylo dohodnuto, že budoucí strana A opravňuje budoucí stranu B k provádění údržby trvalých travních porostů na pozemcích na účet a náklady budoucí strany B a ke kácení dřevin na pozemcích na účet a náklady budoucí strany B, totožné oprávnění bylo upraveno i v zrcadlově opačném postavení, dále bylo dohodnuto, že budoucí smluvní strana, která kácení dřevin realizovala, je oprávněna si takové pokácené dřeviny ponechat. Tímto zjištěním je korigován částečně nesprávný skutkový závěr soudu prvního stupně uvedený v napadeném rozsudku spočívající v tom, že právo provádět údržbu zeleně a dřevin bylo dohodnuto na účet vlastníka pozemků (dohoda zněla právě opačně - že tyto činnosti budou prováděny na účet toho, kdo práce vykonal) a že smlouva nezakládala žádná práva žalobce ke stromům na pozemcích, neboť zde je zakotveno právo ponechat si pokácené dřeviny pro toho, kdo kácení realizoval.

8. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce a v jeho mezích (tedy ve výrocích I. a II.) napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal ve věci samé odvolání důvodným.

9. Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaní na předmětných pozemcích pokáceli 4 smrky a 2 slivoně. Žalovaní nebyli vlastníky předmětných pozemků a nesvědčilo jim k těmto pozemkům ani žádné jiné právo, které by je k pokácení stromů opravňovalo, v řízení o určení vlastnictví k pozemkům byla žaloba žalovaných zamítnuta s tím, že žalovaní se nestali vlastníky pozemků z titulu vydržení, Krajský soud v [adresa] v rozsudku č. j. [spisová značka] výslovně uvedl, že žalobci se chopili držby na základě kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2005, pozemky však drželi nikoliv dobrověrně, zároveň je drželi i v nepoctivém úmyslu, neboť si byli vědomi toho, že spolu s vlastnictvím sousedních pozemků na základě kupní smlouvy vlastnické právo k předmětným pozemkům nenabývají.

10. K posouzení otázky, kdy byly předmětné stromy žalovanými pokáceny, soud prvního stupně provedl dokazování fotografiemi, přičemž zdůraznil, že fotografie předložené žalovanými obsahují metadata prokazující dobu jejich pořízení, a dále důkazy výslechy čtyř svědků (děti žalovaných [jméno FO] a [jméno FO] a jejichž tehdejší přátelé [jméno FO] a [jméno FO]), rekapituloval zjištění z těchto důkazů učiněná a provedené důkazy hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř. v bodě 48 napadeného rozsudku, tomuto hodnocení důkazů odvolací soud nemá co vytknout. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že z fotografií opatřených metadaty vyplynulo, kdy byly pokáceny 2 smrky a 2 slivoně, zabýval se rozpory mezi čestnými prohlášeními ze dne 30. 1. 2024 a výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že při výslechu svědci neměli k dispozici své mobilní telefony či diáře, přičemž rozhodující je, že svědci si termín kácení pamatovali alespoň orientačně, není přitom rozhodující, v jaký konkrétní den byly stromy pokáceny. Svědci si rovněž s ohledem na časový odstup nemohou přesně pamatovat počet pokácených stromů v jednotlivých dnech, zejména za situace, když svědkyně [jméno FO] se zpracováním dřeva žalovaným pomáhala opakovaně, přičemž nebyl rozumný důvod každý strom po pokácení fotografovat. Správně soud prvního stupně poukázal i na skutečnost, že s ohledem na tvrzení žalobce, že pozemky pravidelně kontroloval již před uzavřením směnné smlouvy, lze předpokládat, že po jejím uzavření pozemky již jako jejich vlastník kontroloval ještě pečlivěji a všiml by si, pokud by k pokácení dalších stromů došlo teprve v době, kdy již byl vlastníkem. Správně tedy soud prvního stupně uzavřel, že všech 6 stromů bylo odstraněno z předmětných pozemků nejpozději v únoru 2020. Ani eventuální komunikace mezi svědky nic nemění na tom, že rozhodujícími důkazy byly fotografie opatřené metadaty, svědecké výpovědi ohledně času a rozsahu kácení stromů zjištění z fotografií doplňovaly, samy o sobě nebyly důkazy, které by pro závěr o skutkovém stavu zcela postačovaly.

11. Žalobce, se vlastníkem předmětných pozemků stal až v srpnu 2020, tedy poté, co stromy byly pokáceny, není tedy ve věci aktivně legitimován. Aktivní legitimaci žalobcem nelze dovodit ani ze smlouvy o budoucí směnné smlouvě ze dne 17. 4. 2018. Touto smlouvou nebylo žalobci ve vztahu k předmětným pozemkům založeno právo užívání ani požívání, v bodech 1.6 až 1.8 smlouvy je zakotveno pouze oprávnění provádět údržbu trvalých travních porostů na svůj účet a náklady a též kácení dřevin na svůj účet a náklady a oprávnění pokácené dřeviny si ponechat. Takto úzce vymezené oprávnění v sobě nezahrnuje právo pozemky užívat nad rámec údržby trvalých travních porostů a kácení dřevin a ani požívat užitky z pozemků s výjimkou ponechání si dřevin, které byly skutečně pokáceny. Jedná se tedy o pouhou údržbu daných pozemků v rozsahu trvalých travních porostů a dřevin bez oprávnění obecně (tady nad rámec údržby) dané pozemky užívat a brát z nich požitky. Není tak naplněn základní znak pachtovní smlouvy podle § 2332 o. z. spočívající v přenechání pozemků k dočasnému užívání a požívání (takovéto ujednání smlouva neobsahuje, nelze je z jejího obsahu dovodit, naopak obsahuje pouze rámcové oprávnění k údržbě trvalých travních porostů a kácení stromů bez čehokoliv dalšího), současně není naplněn ani druhý pojmový znak pachtovní smlouvy, tedy sjednání protihodnoty v podobě pachtovného či poskytnutí poměrné části výnosu. Úplatnost nebyla naplněna tím, že druhé smluvní straně bylo současně umožněno totožné oprávní ve vztahu k jiným pozemkům, za protiplnění nelze považovat ani eventuální budoucí převod vlastnictví na základě v budoucnu uzavřené směnné smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí. Žalobci lze přisvědčit pouze v odvolací námitce, že smlouvou o smlouvě budoucí byl založen právní vztah, který žalobce opravňoval k zásahům do vegetace na předmětných pozemcích, to je však právě jediné oprávnění, které smlouvou bylo založeno, takovéto oprávnění však nelze hodnotit jako oprávnění na základě ať již nájemní, či pachtovní smlouvy. Na základě smlouvy o smlouvě budoucí se žalobce nestal vlastníkem dřevin na předmětných pozemcích, ve vztahu k těmto dřevinám mu svědčilo pouze oprávnění dřeviny kácet a takové pokácené dřeviny si ponechat, v případě, že ke kácení nepřistoupil, však neměl k daným dřevinám žádný právní vztah, a jejich pokácením třetí osobou (žalovanými) mu proto nemohla vzniknout žádná škoda. Ke vzniku škody mohlo dojít pouze na úkor vlastníka předmětných pozemků, kterým žalobce v rozhodné době nebyl. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žalobce ve věci není aktivně legitimován.

12. Vytýká-li žalobce soudu prvního stupně, že nevysvětlil, jaké důkazní návrhy zamítl a z jakých důvodů a jaké důkazy a z jakých důvodů považoval za nadbytečné, je třeba konstatovat, že ani sám žalobce netvrdí, kterými z jím navržených důkazů by měla jaká konkrétní skutečnost být prokázána, jeho výtky jsou vedeny pouze v obecné rovině, a z tohoto pohledu tak soudu prvního stupně nelze vytknout vadu v rozsahu provedeného dokazování či hodnocení důkazů. Absencí poučení podle § 118a o. s. ř. soud prvního stupně rovněž nepochybil, neboť žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene ze strany žalobce, ale proto, že na základě provedených důkazů a po jejich zhodnocení dospěl soud prvního stupně k závěru, že k pokácení stromů na předmětných pozemcích došlo ještě dříve, než se žalobce stal jejich vlastníkem.

13. Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl z důvodu absence aktivní věcné legitimace žalobce, a proto odvolací soud ve výroku o věci samé potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěry soudu prvního stupně ohledně námitky promlčení, kterou neshledal důvodnou. Nesouhlasí naopak se závěry soudu prvního stupně uvedenými v bodě 51 napadeného rozsudku, těmito závěry však není důvod se blíže zabývat, neboť jsou nadbytečné za stavu, kdy žaloba není důvodná s ohledem na absenci aktivní legitimace žalobce.

14. Opodstatněnými shledal odvolací soud námitky žalobce ve vztahu k některým úkonům právní služby jako neúčelně vynaloženým ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení. Další porada advokáta s žalovanými dne 1. 10. 2024 byla provedena nikoliv ve vztahu ke konkrétnímu průběhu řízení, ale pouze jako porada před nařízeným jednáním, přičemž odvolací soud neshledává opodstatněné, aby za tohoto stavu byla provedena porada přesahující jednu hodinu, takovýto úkon proto není účelně vynaložený. Totéž platí pro nahlížení do spisu dne 12. 12. 2024, neboť sice bylo provedeno poté, co žalobce předložil další důkazní návrhy, avšak i s ohledem na žalobcem poukazovanou judikaturu v odvolání ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního řízení lze automaticky posuzovat jako samostatný úkon právní služby. Seznámení se s několika listinnými důkazy svým významem nemůže odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování, a nejde proto o úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. Naopak v případě porady dne 10. 1. 2025 jde o účelně vynaložený úkon, neboť porada byla učiněna poté, co došlo ze strany žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, a bylo proto na místě další poradu s klienty provést, neboť se jednalo o poradu reagující na doplnění tvrzení a označení důkazů žalobcem, přičemž takto doplněný skutkový stav se vyznačoval určitou složitostí, čemuž je přiměřená i délka trvání porady přesahující jednu hodinu. Soud prvního stupně pochybil při stanovení výše odměny advokáta, neboť sice správně určil tarifní hodnotu z částky 194 272 Kč, avšak přehlédl, že na straně žalovaných se jedná o zastoupení dvou osob, a proto je na místě určení výše odměny advokáta modifikovat ustanovením § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., a tedy odměna advokáta za úkony vykonané do 31. 12. 2024 činí 14 240 Kč a za úkony provedené od 1. 1. 2025 činí 16 020 Kč.

15. Žalovaným tedy v průběhu řízení před soudem prvního stupně vznikly jednak náklady právního zastoupení tvořené odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu spolu s vyjádřením k žalobě, účast na jednání 16. 10. 2024) po 14 240 Kč a 3 paušály k těmto úkonům po 300 Kč, dále odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby provedených po 1. 1. 2025 (viz výčet provedený soudem prvního stupně v bodě 53. napadeného rozsudku) včetně 5 paušálů po 450 Kč, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty 21 %, celkem tedy 152 423,70 Kč, k čemuž je třeba přičíst spotřebovanou zálohu na náklady důkazů ve výši 1 651,20 Kč, celkem tedy náklady činí 154 074,90 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku II. změnil napadený rozsudek jen co do výše nákladů řízení, jinak jej potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Žalobcem namítaný způsob jednání žalovaných před zahájením řízení není sám o sobě důvodem pro eventuální aplikaci § 150 o. s. ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejich právního zastoupení činí odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 16 020 Kč, 2 paušály po 450 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH, celkem tedy 39 857,40 Kč.

17. Ve výroku III. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.