Rozhodnutí 11 Co 270/2024-219

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši [částka] a povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka].

2. Vycházel ze zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě zaviněné žalovanou, kterou byla způsobena škoda na vozidle žalobkyně, vozidlo žalobkyně bylo opraveno společností [právnická osoba], vedlejší účastník na straně žalované v rámci řešení pojistné události žalobkyni zaplatil z pojištění žalované vyfakturovanou částku za opravu vozidla ve výši [částka] a náklady za náhradní vozidlo ve výši [částka], žalobkyně vozidlo prodala společnosti [právnická osoba] za kupní cenu [částka] (všechny uvedené částky jsou bez DPH). Soud ve věci ustanovil znalce [jméno FO] a z jeho znaleckého posudku vzal za prokázáno, že poškozením vozidla a jeho následnou opravou mohlo dojít ke snížení obvyklé hodnoty vozidla v rozmezí od [částka] do [částka], obvyklá cena vozidla v daném místě a čase bez poškození by byla od [částka] až [částka], tedy v průměru [částka] (vše bez DPH). Soud znalce [jméno FO] rovněž vyslechl a další dokazování neprováděl, zamítl návrh na vyhotovení nového znaleckého posudku na ocenění vozidla, neboť znalec ve své výpovědi případné nejasnosti či nepřesnosti dostatečným způsobem vysvětlil. Po právní stránce poukázal na ustanovení §§ 2010, 2951 a 2952 OZ a uvedl, že v daném případě došlo k dopravní nehodě zaviněné žalovanou, kterou byla způsobena škoda na vozidle žalobkyně, vedlejší účastník na straně žalované zaplatil žalobkyni náklady na náhradní vozidlo a náklady na opravu vozidla. Podle § 2952 OZ je žalovaná povinna nahradit žalobkyni veškerou škodu, k níž na vozidle došlo, touto škodou může být i tzv. obchodní znehodnocení motorového vozidla v případě, že ani po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny před poškozením. Zdůraznil, že žalobkyně krátce po dopravní nehodě vozidlo prodala jeho opravci za [částka] bez DPH, v tomto konkrétním případě tedy vozidlo bylo prodáno bez ohledu na jeho poškození za tržní cenu odpovídající relaci tržní ceny nepoškozeného vozidla, přičemž kupující byl seznámen s faktickým stavem vozidla a rozsahem a kvalitou oprav poškození. Nelze nijak dovodit, že by kupní cena byla jakýmkoliv způsobem ponížena z toho důvodu, že se jedná o vozidlo havarované, nebylo ani tvrzeno, že by jiný potenciální kupující byl ochoten zaplatit vyšší skutečnou tržní cenu, pokud by vozidlo nebylo havarované. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil závěry znaleckého posudku a učinil nesprávný závěr, že obvyklá tržní cena nehavarovaného vozidla je [částka] bez DPH, přesto, že žalobkyně vozidlo prodala poškozené za [částka] bez DPH. Znalec neměl dostatečný srovnávací materiál, když srovnával pouze 3 vozidla, přesto jedno z nich mělo cenu [částka] bez DPH, závěr, že obvyklá hodnota nehavarovaného vozidla je nižší, než realizovaná kupní cena havarovaného vozidla, je absurdní. Je zřejmé, že cena havárií poškozeného vozidla je i po jeho opravě vždy nižší než cena nehavarovaného, i znalec určil, že poškozením vozidla a jeho následnou opravou mohlo dojít ke snížení obvyklé hodnoty vozidla v rozmezí od [částka] do [částka], a bylo proto namístě přiznat minimálně nárok v této výši. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná je vyjádření uvedla, že pokud ze znaleckého posudku vyplynulo, že obvyklá cena vozidla odpovídala jeho prodejní ceně, je zřejmé, že žalobkyni škoda vzniknout nemohla, soud prvního stupně obsah znaleckého posudku řádně hodnotil a svůj závěr řádně odůvodnil, žalobkyně měla v průběhu řízení možnost závěry znaleckého posudku rozporovat a předložit důkazy (např. nabídky srovnatelných vozidel), kterými by zjištění znalce vyvrátila, to však neučinila. Je přitom rozdíl mezi teoretickou možností snížení obvyklé tržní ceny vozidla po dopravní nehodě a vznikem škody v právním smyslu. V tomto konkrétním případě bylo vozidlo prodáno bez ohledu na jeho předchozí poškození za tržní cenu odpovídající tržní ceně vozidla nepoškozeného. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Vedlejší účastník se k odvolání písemně nevyjádřil, při odvolacím jednání poukázal na svá vyjádření v průběhu řízení a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

7. Bylo prokázáno a není ani sporné, že při dopravní nehodě dne [datum] došlo k poškození vozidla žalobkyně, žalovaná byla ve správním řízení uznána vinnou ze spáchání přestupku. Vedlejší účastník z titulu zákonného pojištění žalované nahradil žalobkyni škodu spočívající v nákladech na opravu předmětného vozidla a v nákladech na zapůjčení náhradního vozidla. Žalobkyně se domáhá zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody v podobě snížení hodnoty vozidla jeho poškozením a následnou opravou, škoda tedy má spočívat v tom, že ani po opravě vozidla toto vozidlo nezískalo zpět svoji původní hodnotu před poškozením. Soud prvního stupně správně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu konstatoval, že škodou může obecně být i tzv. obchodní znehodnocení motorového vozidla, neboť účelem institutu odpovědnosti za škodu je vytvoření stavu, který existoval před vznikem škody. Žalobkyně by tedy měla nárok na zaplacení další náhrady v případě, že ani po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny před jeho poškozením. Tyto obecné závěry je třeba vždy promítnout do konkrétních okolností případu, a nelze tak bez dalšího přijmout argument žalobkyně, že cena havárií poškozeného vozidla je i po jeho opravě vždy nižší než cena nehavarovaného vozidla a že bez ohledu na výši realizované kupní ceny vozidla, za jakou je žalobkyně prodala, došlo v důsledku dopravní nehody ke snížení ceny vozidla.

8. Žalobkyně krátce po dopravní nehodě vozidlo prodala společnosti [právnická osoba], která prováděla opravu tohoto vozidla, za [částka] bez DPH. Znalec [jméno FO] ve znaleckém posudku stanovil obvyklou cenu vozidla před jeho poškozením při dopravní nehodě [datum] na částku [částka] bez DPH, ve znaleckém posudku vysvětlil, jakou metodou a na základě jakých úvah ke svému závěru dospěl, na svých závěrech setrval i při výslechu před soudem prvního stupně, kde zodpověděl veškeré položené dotazy účastníků včetně toho, že postupoval podle standardu platného v době dopravní nehody, v případě použití nového standardu by byl rozdíl v ocenění asi jedno procento, při ocenění vozidla použil dvě metody, u srovnávací metody vycházel z databáze obchodovaných vozidel Auto – Baláž a tři uskutečněné prodeje přepočítal podle najetých kilometrů a zprůměrovaná cena vycházela na [částka] bez DPH. Znalec tedy logicky a srozumitelně vysvětlil, na základě jakých úvah ke svým závěrům dospěl, jeho závěry nebyly žádným relevantním způsobem zpochybněny, pouhý nesouhlas se závěrem znaleckého posudku za takové zpochybnění považovat nelze, žalobkyně nepředložila žádný vlastní znalecký posudek, který by tyto závěry zpochybňoval, ani žádné jiné konkrétní důkazy (např. o realizovaných prodejích obdobných vozidel za jiné ceny), za tohoto stavu nebyl důvod pro ustanovení revizního znalce, návrh na vypracování revizního znaleckého posudku ostatně ani nebyl žalobkyní učiněn, po poučení v § 118a o. s. ř. při jednání dne [datum] žalobkyně navrhla vyhotovení „nového“ znaleckého posudku, k takovému postupu však není žádný důvod za stavu, kdy znalec své závěry při výslechu před soudem prvního stupně obhájil.

9. Za výše popsaného stavu lze ve shodě se soudem prvního stupně konstatovat, že pokud obvyklá cena vozidla žalobkyně před poškozením při dopravní nehodě činila [částka] bez DPH a pokud po této nehodě žalobkyně vozidlo prodala za částku [částka] bez DPH subjektu, který opravu daného vozidla prováděl, a byl tak detailně seznámen se stavem tohoto vozidla a rozsahem jeho poškození, nedošlo na straně žalobkyně ke vniku škody v podobě tzv. obchodního znehodnocení vozidla, a nelze tak konstatovat, že by v tomto konkrétním případě fakticky realizovaná kupní cena byla nižší, než hodnota vozidla v době před poškozením při dopravní nehodě. Žalobkyně ani netvrdila (přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř.) že by sjednaná kupní cena [částka] bez DPH byla jakkoli ponížena právě z důvodu poškození vozidla při dopravní nehodě, resp., že by jakýkoli jiný kupující byl ochoten za toto vozidlo zaplatit vyšší cenu v případě, že by k jeho poškození při dopravní nehodě nedošlo. Pokud znalec [jméno FO] ve znaleckém posudku obecně konstatoval, že poškozením vozidla a jeho následnou opravou mohlo dojít ke snížení obvyklé hodnoty vozidla v rozmezí od [částka] do [částka] bez DPH, nemění to nic na závěru výše uvedeném, navíc i po připočtení částky [částka] k hodnotě vozidla [částka] se stále jedná o nižší částku, než realizovaná kupní cena ve výši [částka] (vše bez DPH).

10. Lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že škoda, jejíž náhrady se žalobkyně podanou žalobou domáhá, žalobkyni nevznikla, soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajících akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech řízení státu.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná (a vedlejší účastník na její straně) měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady právního zastoupení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po [částka] (§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb., dále jen „AT“), dvěma paušály po [částka] (§ 13 AT) a 21% daní z přidané hodnoty z uvedených částek podle § 137 o. s. ř. Žádné další náklady v souvislosti s účastí zástupce žalované při odvolacím jednání nebyly (ani po vyhlášení tohoto rozhodnutí) uplatněny a tím méně doloženy. V případě vedlejšího účastníka na straně žalované jde o paušalizovanou náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání) po [částka].