o 110 337,50 Kč s příslušenstvím

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 110 337,50 Kč se specifikován úrokem a úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 40 647 Kč.

2. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně a [jméno FO] poskytly žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet dle splátkového kalendáře uvedeného v dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě. Vedle povinnosti splatit úvěr se zavázala hradit rovněž úrok z úvěru ve výši 13,5 %, pro případ prodlení s úhradou byl dohodnut smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % a dále smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky. Úvěr byl žalované poskytnut, žalobkyně byla spolu s [jméno FO] společným a nerozdílným úvěrovým věřitelem, s čímž byla žalovaná srozuměna. Žalovaná úvěr splácela podle splátkového kalendáře do června 2002, kdy sjednané splátky 1 125 Kč platit přestala, tím se dostala do prodlení, svou povinnost nesplnila ani po zaslání předžalobní výzvy. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 2395 a násl. o. z., § 2048 a násl. o. z., § 1806 o. z. a § 1877 o. z. a uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, společné a nerozdílné společenství žalobkyně a [jméno FO] zakládá aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. Žalovaná tak je povinna vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky a splnit další nároky z úvěrové smlouvy, tedy úrok z úvěru 13,5 % a úrok z prodlení a smluvní pokutu. Sjednanou smluvní pokutu 10 % z každé dlužné částky nelze považovat za nepřiměřenou zejména s ohledem na její výši ve vztahu k zajišťované povinnosti (zaplacení částky 103 375 Kč), ujednaná smluvní pokuta tak není nepřiměřená, jde o smluvní pokutu obvyklou, z úřední činnosti je soudu známo, že ke shodným smluvním pokutám se žalovaná coby podnikatel zavazuje opakovaně. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Namítala, že částky připsané na provozní účet úvěru dne 18. 5. 2022 byly žalované zaslány společností [právnická osoba], z provedených důkazů nelze učinit zjištění, že úvěr žalované poskytla právě žalobkyně. Soud prvního stupně nesprávně vyložil § 2395 o. z., neboť v daném případě žalobkyně od počátku vystupovala pouze jako zprostředkovatel a provozovatel platformy, jejímž prostřednictvím umožňovala financování projektů z prostředků soukromých investorů, žalobkyně zajistila žalované uzavření úvěrové smlouvy s [jméno FO], avšak nikdy neměla v úmyslu poskytnout žalované žádné své peněžní prostředky, vložení žalobkyně jako věřitele do smlouvy o úvěru je tak zjevně jednáním v rozporu se zákonem, jeho účelem je [jméno FO] z možnosti domáhat se vrácení poskytnutého úvěru vyloučit a umožnit žalobkyni samostatně úvěr vymáhat. Žalobkyně, tedy ve sporu není aktivně věcně legitimována. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že z uzavřené smlouvy o úvěru vyplývá, že byla uzavřena mezi žalobkyní a [jméno FO] jako solidárními věřiteli a žalovanou jako dlužníkem, provozní účet projektu sloužil jako platební místo, na kterém se prostředky věřitelů kumulovaly, aby mohly být vyplaceny žalované. Žalobkyně předložila rovněž smlouvu o spolupráci uzavřenou s [právnická osoba], která je poskytovatelem platebních služeb podle zákona č. 370/2017 Sb., tato společnost jednala výlučně jako poskytovatel platebních služeb, nikoliv na vlastní účet nebo v pozici věřitele. Tok finančních prostředků odpovídal dohodnutému mechanismu jejich poskytnutí, žalobkyně nikdy neměla v úmyslu vystupovat pouze jako zprostředkovatel úvěru a žalovaná nemohla tuto skutečnost ani předpokládat, s tím, že žalobkyně je věřitelem ze smlouvy o úvěru, byla srozuměna. Podstatou solidárního věřitelství pak je, že každý z věřitelů je oprávněn žádat celé plnění, aktivní solidarita byla výslovně založená smlouvou o úvěru. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Při odvolacím jednání účastnice poukázaly na rozhodování Městského soudu v [adresa] v obdobných věcech, žalobkyně předložila rozhodnutí ve věcech [spisová značka] a [spisová značka], žalovaná ve věci [spisová značka]. K výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání žalobkyně dále odstranila vadu v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a vysvětlila, že je-li v návrhu uvedeno, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 17. 5. 2023, dodatek č. 1 k této smlouvě dne 18. 5. 2023 a že čerpání úvěru bylo provedeno dne 18. 5. 2023, jednalo se o překlep, správně mělo být uvedeno, že jde vždy o rok 2022.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí (odvolací soud z jeho zjištění vychází) a nepochybil ani při právním posouzení věci.

7. Bylo prokázáno, že dne 17. 5. 2022 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi věřiteli [jméno FO] a žalobkyní a dlužníkem žalovanou, ve smlouvě je přesně specifikován provozní účet projektu včetně variabilního symbolu, výslovně je uvedeno, že věřitelé jsou oprávněni společně a nerozdílně ve smyslu § 1877 o. z., je zde rovněž označen běžný účet dlužníka, na který budou prostředky z provozního účtu projektu převedeny, je sjednán úrok z úvěru 13,5 % s výslovným ujednáním, že věřitelé jsou oprávněni účtovat úrok z prodlení rovněž z dlužných úroků, smluvní úrok z prodlení je sjednán ve výši 36 %, je zde rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 10 % z každé dlužné částky po splatnosti. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 18. 5. 2022 byl dohodnut konkrétní splátkový kalendář. Z potvrzení [právnická osoba]. o platbě ze dne 18. 5. 2022 pak vyplývá, že úvěr byl poskytnut převodem z provozního účtu projektu na účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru. Je tedy zřejmé, že úvěr byl poskytnut přesně v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru způsobem, jaký tato smlouva předpokládala, žalovaná rovněž zprvu jednotlivé splátky hradila, následně však hradit přestala a v souvislosti s tím došlo v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění úvěru a rovněž ke vzniku nároku na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výších vyčíslených v souladu s uzavřenou smlouvou. Závěry soudu prvního stupně jsou tedy zcela správné a v podrobnostech nelze, než na ně odkázat.

8. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud dodává následující. Skutečnost, že na provozní účet projektu byly dané prostředky poukázány od [právnická osoba], nic nemění na tom, že se jednalo o úvěr poskytnutý podle uzavřené smlouvy věřiteli ([jméno FO] a žalobkyní), stalo se tak v souladu se smlouvu o spolupráci uzavřenou dne 1. 3. 2022 mezi žalobkyní a [právnická osoba], která vystupovala pouze jako poskytovatel bezhotovostních platebních transakcí a nebyla v žádném smluvním vztahu se žalovanou. Pro platnost smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. není podstatné, zda úvěrující poskytuje úvěrovanému své vlastní peněžní prostředky, naopak je zcela běžné, že i v případě poskytnutí bankovního úvěru banka neposkytuje prostředky své, ale prostředky získané ať již od svých klientů či jiných bank. Z tohoto pohledu se proto odvolací soud neztotožňuje s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] poukazovaném žalovanou. Ve smlouvě o úvěru je jednoznačně uvedeno, že věřiteli jsou jednak [jméno FO] a jednak žalobkyně, přičemž věřitelé vystupují společně a nerozdílně (takové ujednání je v souladu s § 1877 o. z.), z čehož vyplývá, že jak žalobkyně, tak [jméno FO], jsou oprávněny vymáhat samostatně celý nárok z uzavřené smlouvy. Je-li žalobkyně v úvěrové smlouvě výslovně označená jako věřitel, nelze rovněž konstatovat, že by vystupovala pouze jako zprostředkovatel, takový závěr by byl zcela v rozporu s jednoznačným obsahem smlouvy o úvěru. Skutečnost, jakým způsobem se následně eventuálně žalobkyně vypořádá s [jméno FO], je čistě vztahem mezi těmito dvěma subjekty, na právní postavení žalované tento vztah žádný vliv nemá. Skutečnost, že žalobkyně není pouhým zprostředkovatelem, ale naopak spoluvěřitelem z uzavřené úvěrové smlouvy, pak žalované musela být zřejmá již z toho důvodu, že takové ujednání je obsaženo již ve smlouvě o administraci uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 5. 2022, tedy již před uzavřením samotné úvěrové smlouvy.

9. S ohledem na vše shora uvedené nelze než uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejího právního zastoupení jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 5 540 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb. - dále jen „AT“), dvěma paušály po 450 Kč ( § 13 AT) náhradou za promeškaný čas v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně při odvolacím jednání za 12 půlhodin po 150 Kč (§ 14 AT) a cestovným v souvislosti s účastí na odvolacím jednání na trase [trasa] a zpět ve výši 5 406,59 Kč podle § 13 AT, to vše zvýšeno o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 23 215,77 Kč.