o 117 360 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Ministerstva práce a sociálních věcí pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 117 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2023 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 900 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u žalované pod sp. zn. [spisová značka].

3. Vyšel ze zjištění, která jsou podrobně rozvedena v bodu 9 odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zejména zjistil, že dne 24. 7. 202 (správně má být 24. 7. 2022 – poznámka odvolacího soudu) žalobce požádal žalovanou o rozhodnutí [orgán] a sociálních věcí ze dne 27. 8. 2020, č.j. [číslo], včetně doprovodných informací, a to na základě zákona č. 106/1999 Sb. Dne 27. 7. 2020 (správně má být 2022 – poznámka odvolacího soudu) žalovaná žalobce vyzvala k upřesnění žádosti a sdělení, zda je dotčenou osobou dle § 4 zákona č. 500/2004 Sb. a téhož dne 27. 7. 2022 žalobce doplnil žádost. Dne 30. 12. 2022 bylo žalobci zasláno anonymizované rozhodnutí a rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023 byla žádost částečně odmítnuta, žalobce podal dne 4. 1. 2023 rozklad a 6. 4. 2023 bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2024. [funkce] se za postup [orgán] omluvil. Dne 21. 5. 2024 byly informace poskytnuty - týkaly se řízení o žádosti o příspěvek na bydlení. Žalobce podal dne 19. 1. 2023 u žalované žádost, žalovaná nepřiznala odškodnění.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 13 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“). Dovodil, že délka posuzovaného řízení činí 1 rok a 10 měsíců (24. 7. 2022 – 21. 5. 2024). Dle zákona č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny poměrně krátké lhůty, aplikovat paušálně závěr o normativu dvou let pro každé řízení by tak bylo zjevnou mechanickou aplikací závěru, nicméně tuto délku nelze považovat za přiměřenou a došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci vznikla újma, avšak shledal, že konstatování je dostačující formou zadostiučinění. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná v rámci vyjádření dospěla k závěru o poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť jde o otázku právního posouzení a závěry žalované soud není vázán. Z hlediska významu řízení pro žalobce, zdůraznil, že zjevně požadovanou informaci k realizaci svého konkrétního práva nepotřeboval, informace se týkala třetí osoby, zájem neozřejmil, ani netvrdil postavení novináře či „hlídacího psa“, a proto s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30Cdo 3331/2011) konstatoval snížený význam. Nepřisvědčil žalobci v tvrzení o obstrukčním jednání žalované, která svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu, s tím, že chránila zájmy dotčené třetí osoby. Újma vzniklá žalobci byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30Cdo 760/2022, případně též Městského soudu v [adresa] v rozsudku ze dne 4. 10. 2023, č. j. [spisová značka]), a proto dle § 31a odst. 2 OdpŠk poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva ve výroku I. a ve zbytku požadavek na zaplacení peněžitého plnění s požadovaným příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítá, že žalovaná neprokázala snížený nebo dokonce nepatrný význam, za nepřiléhavý považuje odkaz na rozhodnutí 30Cdo 760/2002, 30Cdo 3331/2011, jakož i 30Cdo 1209/2009 a [spisová značka]. Při absenci skutečností zakládajících zvýšený či snížený zájem je zájem standardní. V případě tvrzení o nižším významu tíží důkazní břemeno žalovanou (30Cdo 2892/2023, 30Cdo 2107/2023). Nebyl-li prokázán nižší význam informace, je nadbytečné, aby zjevnou skutečnost, že informace byla poskytnuta po projití zákonné lhůty konstatoval soud, takové konstatování nemá žádný význam, je neupřímné a neodčiňující vynaložený čas i úsilí. Soud nevzal v úvahu nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], ač je žalovaná profesionálem znalým práva. Podstatným je, že došlo ke zrušení původního rozhodnutí a že odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu. Žalovaná jednala obstrukčně, nebyla oprávněna zkoumat důvody žádosti. Navrhl rozsudek zrušit.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu a usoudil na nepatrný význam řízení, žalovaná byla vedena snahou ochránit informace o sociálních poměrech třetí osoby.

7. Žalobce v doplnění odvolání ze dne 11. 3. 2025 zopakoval dosavadní argumentaci stran námitky, že nebyla prokázána nevýznamnost informací ani zanedbatelnost újmy; že jednání žalované bylo obstrukční a vytvořilo průtahy, což si vynutilo očividné úsilí na straně žalobce, které musel vynakládat a čelit sofistikovanému odůvodnění v přezkumném řízení, právě tato nutnost podávání právně složitých opravných prostředků a s tím spojené průtahy odlišují souzenou věc od průtahů v důsledku nečinnosti povinného subjektu, které řešila judikatura. Vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlédl k povinnosti povinné poskytnout informace v zákonné lhůtě a legitimnímu očekávání žalobce. Obstrukčnost jednání povinné spatřuje v tom, že nakonec byl dokument bez dalšího poskytnut, když původní odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu. O konstatování porušení práva se zmínil soud pouze v odůvodnění, avšak nezahrnul ho do výroku rozsudku a řádně neodůvodnil závěr, že konstatování porušení práva je dostatečná forma zadostiučinění, nadto je neupřímné a má být poskytnuto pouze ve výjimečných případech. Délku řízení nelze přičíst složitosti případu, ale jen neprofesionálnímu postupu povinné. Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]. [spisová značka]. [spisová značka].

8. K výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání žalovaná uvedla, že k poskytnutí relutárního zadostiučinění v souzené věci nedošlo a údaj v bodu 2. vyjádření je nesprávný.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.

10. Soud prvního stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu, odvolací soud pouze opravil některé zjevné chyby v psaní, jichž se soud prvního stupně dopustil v bodu 9. odůvodnění a ze skutkových zjištění vycházel. Soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“). Správně soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v nepřiměřené délce celého správního řízení, odvolací soud se ztotožnil i s hodnocením veškerých kritérií včetně nepatrného významu řízení pro žalobce.

11. Soud prvního stupně správně vymezil otázku počátku i konce řízení, které trvalo od podání žádosti dne 24. 7. 2022 do poskytnutí veškerých požadovaných informací dne 21. 5. 2024 [§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk], tedy 1 rok a 10 měsíců. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dovodil, že řízení nebylo skutkově ani procesně složité, avšak je nutno přihlédnout k instanční složitosti věci, když řízení bylo vedeno před 2 orgány a po právní stránce bylo složitější; žalobce využil opravné prostředky, což objektivně prodloužilo celkovou dobu řízení o dobu potřebnou pro přezkum [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk]; žalobce se na délce řízení nepodílel [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] a v řízení se postupem orgánů veřejné moci vyskytly průtahy, opakovaně byly překročeny zákonné lhůty [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk]. Celková délka řízení tak byla nepřiměřená.

12. Za nedůvodnou považuje odvolací soud argumentaci žalobce stran významu řízení [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk]. Obecně platí východisko, že zvýšený či snížený význam (subjektivní hledisko) tvrdí ta ze stran, jíž je toto kritérium ku prospěchu. Dále podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je dán zvýšený význam řízení typu - opatrovnických sporů, pracovně právních sporů, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života (objektivní hledisko). Pro posouzení významu předmětu řízení o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že je rozhodné, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí, popř. v průběhu řízení o její poskytnutí s tím, že o standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu takového řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze uvažovat pouze v případě, že žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci svých konkrétních práv s tím, že není vyloučeno, že se význam předmětu posuzovaného řízení může v čase měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30Cdo 760/2022, rozhodnutí ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 30Cdo 2110/2023 – bod 9).

13. V souzené věci žalobce v době podání žádosti ani jejího doplnění, v průběhu řízení o její poskytnutí, dokonce ani v žalobě, netvrdil, k čemu požadované informace potřebuje, když v žalobě uplatnil pouze obecná východiska, že „významnost informace dostatečně vyjadřuje lhůta k vyřízení žádosti“, „nehraje-li motiv žádosti o informace žádnou roli při jejím poskytování, nelze z něj dovozovat význam“, „není-li znám účel žádosti, nelze ani následně v řízení o zadostiučinění dovozovat význam žádané informace pro žadatele“, v doplnění žaloby ze dne 12. 8. 2024 pak žalobce uvedl, že „podávání opravných prostředků vynucené postupem žalované potvrzuje významnost žádané informace, jejímuž získání věnoval značné úsilí a velké množství času“ a že „žalovaná ke splnění povinnosti nepotřebuje znát a zkoumat důvod informační žádosti“. S posledně uvedeným tvrzením odvolací soud souhlasí, nicméně pro odškodňovací řízení, tento závěr není přiléhavý, neboť dle ustálené judikatury je rozhodné, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí, popř. v průběhu řízení o její poskytnutí. V souzené věci se požadované informace nikterak netýkaly žalobce, a proto význam požadované informace byl pro žalobce toliko zprostředkovaný, a lze tak uzavřít, že na získání požadovaných informací neměl žalobce žádný osobní zájem ve smyslu skutečného dopadu do jeho osobní sféry. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nízký, zanedbatelný.

14. Namítá-li žalobce, že nebylo přihlédnuto k jeho časovému vytížení spojenému s podáváním opravných prostředků (a z toho dovozuje zvýšený význam), mohl být sice žalobce určitým způsobem frustrován, avšak tato frustrace neměla bezprostřední dopad do zvýšeně chráněných osobnostních sfér žalobce. Z hlediska významu pro žalobce nelze ani odhlédnout od toho, že žalobce žádal o poskytnutí informace spočívající v zaslání jiných rozhodnutí či podání (toliko) žalovanou ve 25 případech, jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti – viz stanovisko žalované ze dne 5. 6. 2024 ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]; dále je odvolacímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobce vede poměrně velké množství sporů nejen se žalovanou (celkem 15, např. ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], atd.), ve vztahu k prožívání újmy je v jiné pozici, než osoba, která se účastnila jednoho či několika málo řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3725/2013).

15. Neobstojí ani námitka, že žalovaná jednala obstrukčně a vytvořila průtahy. Jak již bylo shora uvedeno s ohledem na charakter požadované informace, která se týkala třetí osoby, bylo nutno uvážit, zda ji lze vůbec poskytnout, což si objektivně vyžádalo určitý čas. Nicméně lze přisvědčit žalobci v závěru, že takové řízení nemělo trvat téměř 2 roky, což soud prvního stupně zohlednil a dospěl ke správnému závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení došlo.

16. Odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3331/2011 týkající se žádosti o poskytnutí sociální dávky, byť samo není pro věc relevantní pro skutkovou odlišnost případu, je na něj odkazováno v rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 760/2002, jež je zcela přiléhavé. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2892/2023 týkající se problematiky kompenzačního řízení nelze na souzenou věc aplikovat shodně jako rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 2107/2023 týkající se odškodňovacího řízení a zadostiučinění pro nepřiměřenou délku soudního řízení, rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 1209/2009 bylo přijato v poměrech řízení o návrhu na určení lhůty, tedy ve všech případech se skutkově rozhodnutí týkala zcela odlišné problematiky. V případě rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] se jedná o řízení o poskytnutí informace, odvolatel však pomíjí, že odvolací soud změnil rozsudek, jímž bylo přiznáno peněžité plnění a žalobu zamítl, jako formu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přiznal pouze konstatování porušení práva, když shledal zanedbatelný význam informace; dovolání bylo odmítnuto Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 30Cdo 549/2024, stejně jako ústavní stížnost sp. zn. [spisová značka] Rozhodnutí Ústavního soudu přijaté ve věci sp. zn. [spisová značka] přiléhavé není, týká se úhrady za mimořádné rozsáhlé vyhledávání informací, přičemž žalobci žádná výzva k úhradě předepsána ani nebyla; rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] se týkalo skutkově i právně zcela odlišné věci povolení k trvalému pobytu dle zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] se týkalo skutkově odlišné věci vedené vůči rozhodnutí Celního ředitelství [adresa] ukládajícího stěžovatelce povinnost nahradit náklady související se správou a zničením propadlého zboží. Konečně nález Ústavního soudu přijatý ve věci sp. zn. [spisová značka] se týkal skutkově odlišné věci, kdy šlo o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v důsledku průtahů v řízeních o výkon rozhodnutí.

17. K formě zadostiučinění. S ohledem na kusá žalobní tvrzení soud prvního stupně správně uzavřel, že pro posouzení kritéria významu dle § 31 odst. 3 písm. e) OdpŠk měly požadované informace význam zanedbatelný, žalobce ani netvrdil pro jaké řízení zahájené v reálném čase požadované informace použil. Lze uzavřít, že intenzita zásahu do osobní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce byla nepatrná, a přestože došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované, nenáleží žalobci odškodnění ve formě peněžité satisfakce. Soud prvního stupně nikterak nepochybil, když namísto peněžitého plnění přiznal žalobci pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů, což správně promítl do výroku I. napadeného rozhodnutí, a odvolací argumentace je tak neopodstatněná; správně též žalobu o peněžité plnění v celém rozsahu ve výroku II. napadeného rozhodnutí zamítl. Konstatování porušení práva poškozeného lze považovat za základní formu satisfakce, neboť závěr, že došlo k porušení konkrétního práva žalobce, je výsledkem prvotního posouzení věci a nutným východiskem pro veškeré další úvahy o naplnění předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, tedy i pro závěr, že poškozenému vznikla v důsledku porušení jeho práva nemajetková újma a že je tuto namístě nahradit poskytnutím konkrétního zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn.[Anonymizováno]30Cdo 3850/2014).

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když zcela úspěšná žalovaná se jejich náhrady při jednání odvolacího soudu výslovně vzdala.