o 233 458 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky [částka] (výrok I.); rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.); ohledně částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] domáhal náhrady majetkové újmy (představující náklady obhajoby) ve výši [částka] a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalovaná v průběhu řízení ([datum]) vyplatila žalobci obhajné v požadované výši ([částka]), dále žalovaná uhradila ([datum]) žalobci [částka] za nemajetkovou újmu; žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky [částka], soud proto s odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) řízení v této části zastavil.

3. Soud vyšel z nesporné skutečnosti, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum]. Za prokázané soud měl, že [podezřelý výraz] žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] pro přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku; rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby s tím, že v obžalobě označený skutek není trestným činem; usnesením ze dne [datum] Městský soud v Praze odvolání státního zástupce zamítl; [podezřelý výraz] trvalo 14 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody 1 až 5 let[Anonymizováno]

4. Z výslechu žalobce soud zejména zjistil, že před zahájením [podezřelý výraz] žalobci přišla nabídka na vedoucí místo, nebylo však možné čekat na skončení [podezřelý výraz], a místo bylo obsazeno někým jiným. V souvislosti se zahájením [podezřelý výraz] začaly „chodbové řeči“. Žalobce nebyl postaven mimo službu, ale proslýchalo, že je tady kolega, který má problémy, chodili za ním kamarádi, známí, aby jim vysvětlil, jestli je trestně stíhán. On sám to řekl jen dvěma kolegům, kteří s ním úzce spolupracovali, neboť na něm poznali, že není něco v pořádku. Z ostatních kolegů mu ze slušnosti nikdo nic přímo neřekl, ale on sám vycítil, že ztratil důvěru. Manželce o [podezřelý výraz] stíhání neřekl, neboť byla a je vážně [podezřelý výraz]. O [podezřelý výraz] neřekl ani otci, který je bývalým policistou, měl obavu, že by mu to nevysvětlil. Z [podezřelý výraz] mu zůstala jakási pachuť, která, spolu s dalšími okolnostmi, vedla k tomu, že podal žádost jít do civilu. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] soud zejména zjistil, že náhled ostatních kolegů se na žalobce začal měnit zjištěním, že je proti jeho osobě zahájeno [podezřelý výraz]; začaly se objevovat spekulace, zda je i nadále důvěryhodnou osobou, když je stíhaný; zaznamenala také proměnu v chování žalobce, který se stranil ostatních, ztratil pověstný nadhled, pozitivní mysl a do té doby neochvějné pracovní nasazení. [podezřelý výraz] znemožnilo účast žalobce ve výběrovém řízení na vedoucího odboru; po zproštění obžaloby bylo již toto místo obsazeno. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] soud zejména zjistil, že v souvislosti s [podezřelý výraz] slýchal chodbové řeči typu to máš dobrého parťáka, dej si na něj pozor. Vedení ho však ujistilo, že žalobce je kvalitní policista a že mu může důvěřovat. Na žalobci bylo vidět, že má velké starosti, práce ho tolik nezajímala jako dřív, poté, kdy byl pravomocně osvobozen bylo citelně znát, že mu spadl kámen ze srdce, ale zároveň také řekl, že už toto podruhé nemá zapotřebí, aby byl stíhán za to, co je jeho prací.

5. Na základě výslechu žalobce a čestných prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] soud shledal, že v souvislosti s [podezřelý výraz] vznikla žalobci újma spočívající v zásahu do jeho osobnostních práv, do jeho cti a dobrého jména. [podezřelý výraz] zasáhlo především do jeho pracovního života, žalobce celou věc vnímal velmi úkorně, nemohl se svěřit rodině, rodičům ani manželce, která je [podezřelý výraz] a nesmí se rozčilovat. Jeho rodiče již jsou starší, otec, bývalý policista, by zcela jistě nevěřil tomu, že žalobce nic neprovedl, když je proti němu zahájeno [podezřelý výraz].

6. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 7, § 8 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“), uvedl, že dle judikatury Ústavního soudu je při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy třeba zvážit povahu trestní věci, délku [podezřelý výraz] a dopady [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozené osoby, a dospěl k následujícím závěrům. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozpětí 1 až 5 let, vzhledem k závažnosti trestného činu a osobě žalobce (dosud trestně nestíhaného) by však nepodmíněný trest odnětí svobody s největší pravděpodobností nebyl uložen. Jednalo se o přečin v souvislosti s pracovním zařazením žalobce jako policisty, zcela jistě tedy hrozil trest, že žalobce nebude moci vykonávat své povolání. Byť nebyl postaven mimo službu, chodil do práce nerad a prováděl ji se sebezapřením, musel čelit zkoumavým pohledům a jakési chodbové „šeptandě“, nikomu z rodiny se svěřit nemohl, o to víc se s tím vnitřně musel vypořádávat, což ho soužilo. Žalobce zvažoval (již před [podezřelý výraz]) odchod od policie, avšak nebyl zcela rozhodnut. Toto bylo důvodem, proč odešel. Kdyby žalobce odešel z místa policisty bez toho, aniž by bylo proti němu vedeno [podezřelý výraz], odešel by zcela jistě s jiným pocitem, než s kterým skutečně nakonec odešel.

7. Při úvaze o výši odškodnění soud přihlédl k následujícím rozhodnutím a učinil z nich tato zjištění. Ve věci vedené o OS pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl policista obviněn z [podezřelý výraz], za který mu hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 3 roky, [podezřelý výraz] trvalo 1 rok a 11 měsíců, stejně jako u žalobce došlo u tohoto poškozeného k újmě na jeho právech osobnostních, věc zasáhla do jeho profesního života. Ve věci vedené u OS pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] [podezřelý výraz] trvalo 811 dnů, obžalovanému hrozil trest odnětí svobody 1 až 5 let, jednalo se o stejný [podezřelý výraz] zneužití pravomoci veřejného činitele, vyplacena byla částka [částka]. Ve věci vedené u OS pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] [podezřelý výraz] trvalo 482 dnů, hrozila stejná trestní sazba (1 až 5 let odnětí svobody) za stejný [podezřelý výraz] zneužití pravomoci veřejného činitele, poškozený měl obdobné zásahy do osobnostní sféry spojené s negativními dopady zahájeného [podezřelý výraz] jako u žalobce, neboť také šlo o policistu, o osobu veřejně činnou. Újma byla poskytnuta za poškození dobrého jména, cti, ohrožení pracovního místa, zásahu do rodinných vztahů, pracovních a společenských vztahů. Soud proto uzavřel, že za všechny útrapy, které musel žalobce v souvislosti s [podezřelý výraz] vytrpět, je adekvátní formou zadostiučinění peněžitá náhrada ve výši [částka].

8. Žalovaná ve včasném odvolání (proti části výroku II., pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a proti výroku IV.) namítala, že ohledně dopadů [podezřelý výraz] soud vycházel primárně z účastnického výslechu žalobce a z písemných čestných prohlášení jeho kolegů ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]), které mají nízkou důkazní hodnotu; vzhledem k tomu, že účastnický výslech má subsidiární povahu, byl by postupem souladným se zákonem svědecký výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] – pokud by soud neměl za prokázané dopady v osobnostní sféře žalobce (přičitatelné žalované), měl až následně přistoupit k účastnickému výslechu žalobce. K soudem prvního stupně provedené komparaci s rozhodnutími v jiných obdobných věcech žalovaná namítala, že není seznatelné, zda soud bral v úvahu i intenzitu těchto dopadů; u žalobce sice byly shledány zásahy v jeho profesní sféře, po celou dobu [podezřelý výraz] však zůstal pracovně aktivní (nebyl postaven mimo službu) a byla mu vyjádřena důvěra ze strany nadřízených. Žalobce rovněž nebyl nikým z jeho kolegů konfrontován v tom smyslu, že by mu z jejich strany byla výslovně vyjádřena nedůvěra v jeho profesní či morální kredibilitu; žalobce se, jak uvedl v rámci účastnického výslechu, s řadou kolegů i nadále mimopracovně stýká v rámci společenských vztahů. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že námitky žalované ve vztahu k dokazování výslechem žalobce nejsou opodstatněné, neboť v obdobných věcech je výslech poškozeného standardním důkazním prostředkem; nesprávným není ani akceptování čestných prohlášení spolupracovníků žalobce, když jejich svědecké výpovědi žalovaná ani nenavrhovala. Dále uvedl, že soudu prvního stupně lze vytknout jen to, že se dostatečně nevypořádal s žalobcem navrženými komparativními případy, nicméně žalobce rozsudek akceptoval a proti této vadě nebrojil. Proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobci náklady řízení.

10. Při jednání odvolacího soudu odkázali zástupci účastníků řízení na svá písemná podání, jejichž stěžejní části reprodukovali. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“) rozsudky, které ke srovnání použil soud prvního stupně.

11. Z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (ve věci, která byla u OS pro [adresa] vedena pod sp. zn. [spisová značka], dále též „Věc 1“) se podává, že poškozeným byl „řadový“ policista, před zahájením [podezřelý výraz] sloužil u policie tři roky, [podezřelý výraz] řízení, které bylo vedeno pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, trvalo 1 rok a 11 měsíců a skončilo zproštěním obžaloby (neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal), poškozenému hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 3 roky, poškozený byl postaven mimo službu, byl vystaven odsudku kolegů (většina kolegů se k němu trvale otočila zády), ztratil přátele, rodina (poškozený měl tři děti) trpěla ekonomicky (v důsledku krácení platu při postavení mimo službu); odvolací soud shledal přiměřeným odškodnění ve výši [částka] (když částku [částka] poskytla žalovaná dobrovolně).

12. Z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (ve věci, která byla u OS pro [adresa] vedena pod sp. zn. [spisová značka], dále též „Věc 2“), se podává, že poškozeným byl policista (v hodnosti podpraporčíka, před zahájením [podezřelý výraz] u policie sloužil devět let), [podezřelý výraz] řízení, které bylo vedeno pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, trvalo 1 rok a 4 měsíce a skončilo zproštěním návrhu na potrestání (neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal), poškozenému hrozil trest odnětí svobody jeden rok až pět let, v případě odsouzení by musel vracet [částka] za absolvované studium, což by pro něj bylo likvidační, poškozený byl postaven mimo službu, byl vystaven nepříznivým ohlasům okolí na malém městě, pokles příjmu (v důsledku krácení platu pobíral [částka] čistého) zasáhl do partnerského života (s přítelkyní, která studovala, museli upustit od záměru pořídit si vlastní bydlení a přítelkyně si musela vydělávat brigádně); odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, shledal přiměřeným odškodnění ve výši [částka] (když částku [částka] poskytla žalovaná dobrovolně).

13. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „Věc 3“) se podává, že poškozeným byl [veřejný orgán] (před zahájením [podezřelý výraz] u městské policie sloužil deset let), [podezřelý výraz] řízení, které bylo vedeno pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, trvalo 2 roky a 2 měsíce a skončilo zproštěním obžaloby, poškozenému hrozil trest odnětí svobody jeden rok až pět let, v průběhu řízení byl (dne [datum]) pravomocně odsouzen (k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na dobu 2 let), ke zproštění obžaloby došlo až s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu (ze dne [datum]), který zrušil předchozí rozhodnutí obecných soudů, po pravomocném odsouzení byl z pozice strážníka převeden do pozice technicko-administrativního pracovníka, trpěl odsudky okolí (lidé v domě ho přestali zdravit), včetně rodiny (jeho matka nevěřila, že je nevinný); soud prvního stupně (odvolání nebylo podáno) shledal přiměřeným odškodnění ve výši [částka], které poskytla poškozenému žalovaná dobrovolně.

14. Ke srovnávaným věcem právní zástupce žalobce podotkl, že žalobce nebyl obžaloby zproštěn pro nedostatek důkazů, nýbrž proto, že skutek, pro který byl stíhán, vůbec nebyl trestným činem; dále uvedl, že žalobce působil u [název] v hodnosti [název], jeho služební poměr trval 25 let, hrozila mu tedy ztráta výsluh ve výši tomu odpovídající. V závěrečném návrhu právní zástupce žalobce uvedl, že z důvodů, které v řízení vysvětlil, žalobce v rodině své [podezřelý výraz] tajil, trpěl tak tím, že se nemohl svěřit svým nejbližším. Pokud jde o povahu trestní věci, podotkl, že v policejních sférách je zcela jinak vnímáno, je-li policista stíhán např. pro větší intenzitu zákroku, než je-li stíhán proto, že měl pro někoho nezákonně provádět lustrace. Právní zástupce žalobce poukázal též na judikaturu, dle které výše odškodnění za nemajetkovou újmu nemůže být symbolická a musí odpovídat intenzitě zásahu do práv poškozeného. Žalovaná uvedla, že poškození ve srovnávaných věcech byli (na rozdíl od žalobce) postaveni mimo službu, v jednom případě byl poškozený dokonce pravomocně odsouzen; v závěrečném návrhu odkázala na svá písemná podání, přičemž zdůraznila, že byť nezpochybňuje existenci dopadu [podezřelý výraz] do profesní sféry žalobce, ve srovnávaných věcech byly dopady trestního stíhání jak ve sféře profesní, tak ve sféře rodinné, vyšší.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání žalované shledal částečně opodstatněným.

16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje. Správnou shledal odvolací soud též právní kvalifikaci uplatněného nároku, včetně závěru, že intenzita zásahu do osobnostní sféry žalobce vyžaduje satisfakci finanční; proto lze i v tomto směru na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat a, s přihlédnutím k námitkám žalované, dodat následující.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při poskytování zadostiučinění dle § 31a odst. 2 OdpŠk za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je při stanovení formy či výše zadostiučinění třeba vycházet především z povahy [podezřelý výraz] věci, dále též z délky [podezřelý výraz], a z dopadů [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012).

18. Právě uvedeným judikatorním požadavkům soud prvního stupně při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla, dostál; posoudil povahu trestní věci, délku [podezřelý výraz], jakož i dopady [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobce, a své závěry odůvodnil. Soud prvního stupně nepochybil ani co do rozsahu srovnání provedeného ke zjištění výše odškodnění, jehož se poškozeným dostalo v obdobných věcech. Neprovedl-li soud komparaci s rozhodnutími, které žalobce v tomto směru nabídl (dále též „nabídnutá rozhodnutí“), je vhodné dodat (neboť soud prvního stupně pominutí těchto rozhodnutí nezdůvodnil), že nabídnutá rozhodnutí (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) nejsou založena (vzhledem k tomu, kdy byla učiněna) na shora (v předchozím odstavci) odkazované judikatuře a ohledně stanovení výše odškodnění tak (například) postrádají srovnání s výší odškodnění v obdobných případech. Shledal-li soud prvního stupně – z právě předestřeného důvodu – nabídnutá rozhodnutí ke srovnání nevhodnými, a vyhledal-li sám rozhodnutí, která uvedeným nedostatkem netrpí, je na místě tento postup (nikoliv však absenci jeho zdůvodnění) aprobovat.

19. Ze shora (v odstavcích 11 až 13) uvedeného je patrné, že jak v nyní posuzované věci, tak ve věcech srovnávaných, byli poškození trestně stíháni pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Ve věci nyní posuzované, jakož i Věci 1 a 3, byli poškození ohroženi stejným trestem odnětí svobody (1 rok až 5 let); ve Věci 2 poškozenému sice hrozil trest nižší (odnětí svobody na šest měsíců až tři roky), což sice bylo třeba mít na zřeteli, ale nevhodným ke srovnání tato skutečnost Věc 2 nečiní. Dále je patrné, že ve všech věcech skončilo řízení zproštěním obžaloby. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně ke srovnání správně zvolil věci obdobné (ke srovnání tudíž vhodné), a nepochybil ani tím, že ke srovnání nevyužil věci nabídnuté žalobcem (viz odstavec 18).

20. Odvolací soud, se zřetelem k námitce žalované, že není patrné, zda soud prvního stupně vzal dostatečně v úvahu intenzitu dopadů [podezřelý výraz] do pracovní a soukromé sféry poškozeného (ve srovnání s intenzitou těchto dopadů ve Věcech 1 až 3), zopakoval komparaci nyní posuzované věci s Věcmi 1 a 3, a dospěl k následujícím závěrům.

21. Z porovnání nyní posuzované věci s Věcmi 1 až 3 je patrné, že ve všech věcech použitých ke srovnání trvalo [podezřelý výraz] delší dobu, než ve věci nyní posuzované (ve Věci 1 o sedm měsíců, ve Věci 2 o dva měsíce a ve Věci 3 o dvanáct měsíců). Dopady [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozených byly ve srovnávaných věcech závažnější – ve Věci 1 a 2 byli poškození (na rozdíl od poškozeného ve věci nyní posuzované) postaveni mimo službu, ve Věci 3 byl poškozený dokonce (po dobu devíti měsíců) pravomocně odsouzen. Ve srovnávaných věcech byly intenzivnější i další dopady [podezřelý výraz]; poškozený ve Věci 1 ztratil přátele a většina kolegů se k němu trvale „obrátila zády“, poškozený ve Věci 2 strádal obavou, že v případě odsouzení bude muset vracet poplatek za studium (ve výši [částka], což by pro něj bylo „likvidační“), poškozený ve Věci 3 trpěl negativními reakcemi sousedů i nejbližších příbuzných (matka nevěřila, že je nevinný). V nyní posuzované věci poškozený sice poukazoval na „chodbové řeči“, resp. na to, že „vycítil, že ztratil důvěru kolegů“, ale to, že by mu někdo z kolegů cokoliv konkrétního vytýkal, netvrdil. Nad to je zřejmé, že důvěru svých nadřízených žalobce nejen neztratil, ale měl i jejich podporu (vyjádřenou např. ujištěním o kvalitách žalobce a jeho důvěryhodnosti, kterého se ze strany nadřízených dostalo [tituly před jménem] [jméno FO]). Žalobce nebyl vystaven odsudku kolegů (jako poškozený ve Věci 1), nepříznivým reakcím okolí (jako poškozený ve Věci 2), resp. sousedů (jako poškozený ve Věci 3), ani netrpěl nedůvěrou rodiny (jako poškozený ve Věci 3 – jakkoliv je zřejmé, že případné nedůvěře rodiny žalobce předešel tím, že ji o [podezřelý výraz] neinformoval). Shora uvedené skutečnosti opodstatňují závěr, že odškodnění, které žalobci náleží v nyní posuzované věci, by mělo být (nebýt okolností uvedených v následujícím odstavci) nižší než odškodnění, jehož se poškozeným dostalo ve Věcech 1 až 3. Na místě je dodat, že poukazoval-li poškozený na ztrátu možnosti zaujmout vedoucí pozici, nelze – za situace, kdy se jednalo o pozici obsazovanou na základě výběrového řízení – uzavřít, že by vedoucí pozici, pokud by k [podezřelý výraz] nedošlo, s určitostí získal. Stejně tak nelze uzavřít, že důsledkem [podezřelý výraz] byl odchod žalobce od police; trvání služebního poměru se [podezřelý výraz] nedotklo, nad to sám žalobce uvedl, že odchod od police zvažoval již v době před [podezřelý výraz].

22. Dále je patrné, že v nyní posuzované věci byl žalobce zproštěn obžaloby proto, že skutek, pro který byl trestně stíhán, není trestným činem; ve Věcech 1 až 3 byla důvodem zproštění skutečnost, že nebylo prokázáno, že se skutek, pro který bylo řízení vedeno, stal. Rovněž je zřejmé, že žalobce zastával, ve srovnání s poškozenými ve Věcech 1 až 3, nejvyšší pozici (sloužil v [podezřelý výraz]), přičemž jeho služební poměr trval nejdéle; důsledek případného odsouzení (ztráta nároku na výsluhový příplatek, jehož výše se odvíjí od výše platu a délky služebního poměru), by tak byl (v tomto ohledu) tíživější. Právě uvedené skutečnosti svědčí ve prospěch závěru, že odškodnění v nyní posuzované věci by sice mělo být nižší než ve Věcech 1 až 3 (s ohledem na rozdílnou intenzitu dopadů [podezřelý výraz] vyloženou v odstavci 21), nikoliv však podstatně (tj. v takovém rozsahu, jaký by byl na místě, pokud by skutečností uvedených v tomto odstavci, tj. v odstavci 22, nebylo).

23. Odvolací soud vzal v úvahu všechny shora uvedené skutečnosti a shledal, že odpovídajícím odškodněním nemajetkové újmy, která žalobci vznikla, je v poměrech nyní posuzované věci odškodnění ve výši [částka]. Taková výše odškodnění odpovídá povaze trestní věci, délce [podezřelý výraz], jakož i dopadům [podezřelý výraz] do osobnostní sféry žalobce, je přiměřená odškodnění, kterého se poškozeným dostalo v obdobných věcech, a obstojí i se zřetelem k době, která uplynula od vydání rozhodnutí, k nimž bylo při stanovení výše odškodnění přihlíženo. Dostalo-li se žalobci ze strany žalované (v průběhu řízení) odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] (ohledně této částky bylo řízení zastaveno), je zřejmé, že žaloba je důvodná co do částky [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce nárok u žalované řádně a včas uplatnil, náleží mu též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z částky [částka], když v prodlení se žalovaná ocitla uplynutím šestiměsíční lhůty (§ 15 odst. 2 OdpŠk) od uplatnění nároku, k němuž došlo dne [datum]; žalovaná je tedy v prodlení od [datum].

24. Odvolací soud sice přisvědčil námitce žalované, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil rozdílnou intenzitu dopadů [podezřelý výraz] v nyní posuzované věci a ve věcech využitých ke komparaci – proto odvolací soud postupoval způsobem výše uvedeným a tuto skutečnost promítl do svého rozhodnutí – další námitky žalované však případnými neshledal.

25. Důkaz výslechem žalobce provedl soud prvního stupně v souladu s § 131 odst. 1 o. s. ř., když je zřejmé, že řadu skutečností, jejichž objasnění je třeba k posouzení výše nemajetkové újmy, která poškozenému vznikla, lze sotva zjistit jinak než jeho výslechem; zcela na místě byl proto výslech žalobce i v poměrech věci nyní posuzované. Poukazuje-li žalovaná, toliko v obecné rovině, na nízkou důkazní hodnotu čestných prohlášení, aniž by věrohodnost těchto důkazů relevantním způsobem zpochybnila (nic konkrétního v tomto směru žalovaná netvrdí), resp. aniž by se jejich snížená věrohodnost podávala z obsahu spisu, nelze než uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, pokud své skutkové závěry založil (též) na čestných prohlášeních [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil v napadené části výroku II. jen tak, jak je uvedeno výše [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. O nákladech řízení bylo – vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně – rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

28. Žalobce v řízení uplatnil dva nároky; jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy, jednak nárok na náhradu újmy majetkové (dále též „škoda“). Ze spisu (žaloby) se podává, že na náhradě nemajetkové újmy požadoval žalobce částku [částka], na náhradě škody požadoval částku [částka]. Žalovaná plněním (po podání žaloby) poskytla žalobci na náhradu nemajetkové újmy částku [částka] (dne [datum]) a na náhradu škody částku [částka] (dne [datum]). Výrokem I. rozsudku (který nebyl odvoláním napaden) bylo řízení, na základě částečného zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka] (ze dne [datum]) a na základě částečného zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka] (ze dne [právnická osoba]. 2024), zastaveno co do částky [částka]. Odvoláním žalované byl výrok II. dotčen co do částky [částka] (s příslušenstvím).

29. Ohledně nároku na náhradu škody ([částka]) a ohledně části nároku na náhradu nemajetkové újmy ([částka]) bylo řízení zastaveno na základě částečných zpětvzetí žaloby pro chování žalované, která je tak povinna zaplatit žalobci náklady řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Byť žalobce ohledně požadavku na úhradu nemajetkové újmy neuspěl zcela (co do částky [částka] byl neúspěšný), z ustálené soudní praxe plyne, že dosáhne-li žalobce v řízení o odškodnění nemajetkové újmy dle OdpŠk satisfakce, je tuto skutečnost třeba považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ze shora uvedeného je patrné, že žalobci náleží jak za řízení před soudem prvního stupně, tak za řízení před soudem odvolacím, náhrada nákladů řízení v plné výši.

30. V řízení před soudem prvního stupně žalobci vznikly náklady soudního poplatku ([částka]), náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty [částka] ([částka]) za 6 úkonů právní služby (6 x [částka]), tj. za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [právnická osoba]. 2024, účast při jednáních soudu dne [datum] a dne [datum]; za 6 paušálních náhrad výdajů (6 x [částka]) dle § 13 odst. 1 a 4 AT; dále cestovné dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum] ve výši [částka] (2 x 740 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla [částka]/km, kombinované spotřebě 9,1 l/100 km a ceně pohonných hmot - benzín 95 - v částce [částka]/litr) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře na soudní jednání a zpět ve výši [částka] (2 x 16 půlhodin po [částka]) dle § 14 odst. 3 AT; v součtu tedy [částka].

31. V řízení před odvolacím soudem vznikly žalobci náklady právního zastoupení stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty [částka] [§ 9 odst. 4 písm. a) AT] za 2 úkony právní služby (2 x [částka]), tj. za vyjádření k odvolání a účast při jednání soudu dne [datum]; dále 2 paušální náhrady výdajů (2 x [částka]) dle § 13 odst. 1 a 4 AT; cestovné dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět dne [datum] ve výši [částka] (740 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla [částka]/km, kombinované spotřebě 9,1 l/100 km a ceně pohonných hmot - benzín 95 - v částce [částka]/litr) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře na soudní jednání a zpět ve výši [částka] (16 půlhodin po [částka]) dle § 14 odst. 3 AT; v součtu tedy [částka].

32. Celkem tak žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů náleží [částka] (63 592,78 + 15 116,39). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem s ohledem na administrativní komplikace spojené s čerpáním prostředků ze státního rozpočtu.