o 544 479 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně (dále též „soud“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 544 479 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 118 613,28 Kč (výrok II.).

2. Soud vyšel z nesporné skutečnosti, že žalovaný právně zastupoval žalobkyni (v procesním postavení žalované) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou [spisová značka] (dále též „řízení u OS pro [adresa]“). Za prokázané soud měl, že v řízení u OS pro [adresa] se tamní žalobce ([právnická osoba]., dále též „[právnická osoba]“) na žalované (nynější žalobkyni) domáhal částky 402 620,92 Kč (s příslušenstvím) z titulu smluvních pokut za prodlení s provedením díla, které jí vyfakturoval, přičemž na č. fakturu [číslo] nebyla uhrazena částka 2 735 Kč, na fakturu č. [číslo] nebyla uhrazena částka 13 013,99 Kč a na fakturu č. [číslo] nebyla uhrazena částka 386 872 Kč. Ve věci byl vydán platební rozkaz, žalovaná podala odpor, v němž (vedle jiného) uplatnila námitku promlčení. Usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. [spisová značka], byl odpor odmítnut pro opožděnost; Městský soud v [adresa], k odvolání žalované, usnesením ze dne 22. 10. 2018, č. j. [spisová značka], rozhodnutí o odmítnutí odporu potvrdil

3. Soud měl za prokázané též následující skutečnosti. Dne 20. 6. 2014 byla mezi státním podnikem [právnická osoba] (jako objednatelem) a nynější žalobkyní (jako zhotovitelem) uzavřena smlouva o dílo č. [číslo] (dále též „Smlouva“), jejímž předmětem byla oprava a běžná údržba [místo] [adresa]. Zhotovitel nedodržel termín dokončení díla (29. 11. 2014) a objednatel dopisem ze dne 26. l. 2015 (s odkazem na ustanovení čl. X odst. 1, věta první Smlouvy) vyzval zhotovitele k úhradě smluvní pokuty za prodlení s provedením díla (za období od 30. 11. 2014 do 21. 1. 2015); spolu s dopisem zaslal zhotoviteli fakturu č. [číslo], která byla doručena 29. 1. 2015. Dopisem ze dne 18. 2. 2015 objednatel (s odkazem na ustanovení článku X. odst. 1, věta první Smlouvy) vyzval zhotovitele k úhradě smluvní pokuty za pokračující prodlení s provedením díla (za období od 22. 1. 2015 do 29. 1. 2015) ve výši 13 013,99 Kč; tento dopis, spolu s fakturou č. [číslo], byl zhotoviteli doručen dne 20. 2. 2015. Posléze objednatel vyzval zhotovitele k úhradě smluvní pokuty dle článku X. odst. 2 Smlouvy; výzva, spolu s fakturou č. [číslo], byla zhotoviteli doručena dne 20. 2. 2015.

4. Dále soud uvedl, že u Okresního soudu v [adresa], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „řízení u OS [adresa]“), se řešily otázky podstatné pro modelaci výsledku posuzovaného řízení, například otázka vzniku nároku na smluvní pokutu, kterou v řízení u OS pro [adresa] uplatnil žalobce ([právnická osoba]). Soud konstatoval, že OS [adresa] (v rozsudku č. j. [spisová značka]) shledal, že dne 20. 6. 2014 uzavřeli účastníci tamního řízení tři platné smlouvy o dílo (ve smyslu § 2586 o. z.), mezi nimi i Smlouvu o opravě [místo] [adresa]; objednatel od těchto smluv platně odstoupil. Dále konstatoval, že v rozhodnutí ze dne 10. 10. 2023, č. j. [spisová značka], dospěl i odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně (OS [adresa]), k závěru, že dílo mělo být předáno do 29. 11. 2024, což se nestalo, a že uplatnění ustanovení Smlouvy o smluvní pokutě bylo opodstatněné.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 16, § 24 odst. 1 a § 24 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb. (dále též „zákon o advokacii“) a dospěl k následujícím závěrům. Ohledně smluvní pokuty sjednané (ve smyslu článku X. odst. 1 věta první Smlouvy) ve výši 0,1 % denně z dohodnuté ceny, soud, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, uvedl, že u práva na zaplacení smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení počíná běžet promlčecí doba v obchodních závazkových vztazích vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu. Proto soud shledal, že tento nárok objednatele vznikal přímo ze Smlouvy po dobu dvou měsíců (od 29. 11. 2014 do 29. 1. 2015), přičemž nárok za každý den se promlčoval vždy samostatně. Dále soud shledal, že ke dni 30. l. 2015 vznikl objednateli nárok na další část smluvní pokuty (ve výši 25 % z ceny prací, které zbývalo provést do řádného zhotovení díla), neboť došlo k prodlení delšímu dva měsíce. Ke dni 30. l. 2015 tak vznikl nárok objednatele na zaplacení celé smluvní pokuty, neboť k tomuto dni objednatel věděl, jaká je výše pokuty, věděl o existenci smluvní pokuty a měl také poprvé možnost smluvní pokutu fakticky vymáhat. Žaloba u OS pro [adresa] však byla podána až dne 28. 2. 2018, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že námitka promlčení vznesena byla, musel by se jí soud zabývat – při obvyklém běhu událostí by tak OS pro [adresa] musel dospět k závěru, že vznesená námitka promlčení celého nároku na zaplacení smluvní pokuty je důvodná, a žalobu by bez dalšího zamítl. Žalobkyně (v procesním postavení žalované) by tedy byla v řízení zcela úspěšná, a dluh spočívající v žalované částce, příslušenství a v nákladech řízení, jehož výši žalovaný nezpochybnil, by jí nevznikl.

6. Soud proto uzavřel, že je dána odpovědnost žalovaného, jakožto právního zástupce žalované v řízení vedeném u OS pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť porušil povinnost advokáta hájit řádně zájmy klienta tím, že opožděně podal odpor, ve kterém vznesl námitku promlčení, přičemž, pokud by řízení pokračovalo, vznesená námitka promlčení by byla shledána důvodnou a žaloba by bez dalšího byla zamítnuta. Žalované tak v souvislosti s tímto pochybením vznikla škoda, za níž je odpovědný žalovaný jako její původní advokát.

7. Žalovaný ve včasném odvolání (do obou výroků) uvedl, že žalobkyně by v řízení před OS pro [adresa] (v procesním postavení žalované) s námitkou promlčení mohla uspět jen v malé části (co do částky 2 753 Kč s příslušenstvím), když první z faktur, kterými byly smluvní pokuty fakturovány, byla splatná dne 12. 2. 2015; další dvě faktury byly splatné dne 10. 3. 2025 a žaloba byla podána dne 28. 2. 2018 – ve vztahu k nim by tedy námitka promlčení nemohla být úspěšná. V této souvislosti poukázal na článek X. odst. 14 Smlouvy, kde bylo sjednáno, že smluvní pokuta bude uhrazena na základě řádně vystaveného daňového dokladu (faktury) s lhůtou splatnosti 21 dnů od doručení; dle ustálené judikatury přitom platí, že pokud si strany explicitně ujednají splatnost závazku přímo ve smlouvě, začíná promlčecí lhůta běžet až po splatnosti tohoto závazku. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví co do částky 2 753 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 541 726 Kč s příslušenstvím žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu soudního poplatku za odvolání.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že se soud prvního stupně podrobně zabýval hypotetickou modelací průběhu řízení a oprávněností námitky promlčení uplatněné v řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž, i v návaznosti na skutková a právní zjištění učiněná v řízení, které bylo ve věci týchž účastníků vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dospěl ke správným závěrům. Dále žalobkyně uvedla, že vystavení účetního dokladu a stanovení splatnosti na faktuře nemá vliv na běh promlčecí doby, nehledě na skutečnost, že již v té době společnost [právnická osoba] čerpala bankovní záruku pro krytí smluvní pokuty. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů právního zastoupení v odvolacím řízení.

9. Při jednání odvolacího soudu právní zástupkyně žalobkyně a žalovaný odkázali na svá písemná podání, jejichž obsah stručně reprodukovali. Právní zástupkyně žalobkyně zmínila též další důvody (stejné, jako v řízení před soudem prvního stupně), které by, vedle námitky promlčení, musely vést k zamítnutí žaloby u Obvodního soudu pro [adresa], pokud by byl odpor proti platebnímu rozkazu podán včas. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]; dále uvedl, že je mu známo rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které však v době, kdy bylo vedeno řízení u OS pro [adresa], ještě neexistovalo – nelze tedy s jistotou říci, že by námitka promlčení vedla k zamítnutí žaloby.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), a odvolání neshledal opodstatněným.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž uvedl, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto, v zájmu stručnosti, na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

12. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil správně; odvolací soud, jenž se s výše reprodukovanými právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, na tyto závěry odkazuje a, s přihlédnutím k námitkám žalovaného, dodává následující.

13. O tom, že žalovaný, jako advokát, právně zastupoval žalobkyni v řízení (v procesním postavení žalované) před OS pro [adresa] a že v jejím zastoupení podal opožděně odpor proti platebnímu rozkazu, v důsledku čehož vznikla žalobkyni platební povinnost ve výši odpovídající částce, jejíž úhrady se žalobkyně na žalovaném nyní domáhá, nebylo sporu. V poměrech této věci bylo tudíž třeba zejména zodpovědět otázku, zda – byl-li by odpor v řízení, které bylo vedeno před OS pro [adresa], podán v čas – vyzněl by výsledek řízení pro žalobkyni (v procesní pozici žalované) stejně nepříznivě, či zda by v řízení (zcela, event. z části) uspěla.

14. Soud prvního stupně tuto otázku uvážil a dospěl ke správnému závěru, že v takovém případě (tj. při včasném podání odporu) – s ohledem na námitku promlčení, která byla v odporu proti platebnímu rozkazu uplatněna – by žaloba musela být v celém rozsahu zamítnuta. Přiléhavě poměrům této věci soud prvního stupně uzavřel, že, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, odpovídá žalovaný žalobkyni za újmu, kterou jí způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona o advokacii). Lze dodat, že okolnosti, které by (ve smyslu § 24 odst. 4 zákona o advokacii) mohly vést ke zproštění této odpovědnosti, žalovaný ani netvrdil.

15. K odvolací argumentaci žalovaného je třeba uvést následující.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení „ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, a tam odkazovanou judikaturu, dostupný na www.nsoud.cz).

17. Právě reprodukované judikatorní závěry se plně uplatní i v poměrech této věci. Poukazuje-li žalovaný na ujednání obsažené v článku X., odst. 14 Smlouvy, je třeba předně uvést, že (jak se podává ze spisu) toto ujednání znělo takto: „Smluvní pokuta dle tohoto článku bude uhrazena na základě řádně vystaveného daňového dokladu (faktury) s lhůtou splatnosti 21 dnů od jejího doručení povinné straně“. Dále je žádoucí poznamenat, že nárok na smluvní pokutu objednateli vznikal (ve smyslu článku X. odst. 1 věta první Smlouvy) za každý i započatý den prodlení s provedením díla (pokuta ve výši 0,1 % z dohodnuté ceny dílo v prvních dvou měsících prodlení); bylo-li prodlení s provedením díla delší než dva měsíce, vznikl objednateli (ve smyslu článku X. odst. 1 věta druhá a článku X. odst. 2 Smlouvy) nárok na (další) smluvní pokutu (ve výši 25 % z ceny prací, které zbývá provést do řádného zhotovení díla). Je tedy zřejmé, že nárok na smluvní pokutu (pokuty) vznikl objednateli jednak za každý den prodlení (v období prvních dvou měsíců prodlení), jednak prvního dne poté, kdy prodlení zhotovitele s provedením díla překročilo dva měsíce. Ihned po uvedených okamžicích vzniku nároků na smluvní pokuty byl objednatel oprávněn požadovat na zhotoviteli jejich úhradu a od těchto okamžiků se (ve smyslu § 619 odst. 2 o. z.) odvíjel běh promlčecích lhůt, neboť již tehdy objednatel věděl (nebo to vědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu plnění (tím, že smluvní pokuty vyfakturuje a faktury doručí zhotoviteli). Pokud smluvní strany v článku X. odst. 14 Smlouvy sjednaly, že podkladem pro uhrazení smluvních pokut bude faktura, potom jde (v souladu s judikatorními závěry vyloženými v předchozím odstavci) o situaci, kdy si smluvní strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu bylo ponecháno na vůli věřitele. Lze tedy uzavřít, že pokud soud prvního stupně shledal, že běh promlčecích lhůt se odvíjel od okamžiku (okamžiků) vzniku nároku (nároků) na smluvní pokutu (pokuty), a nikoliv, jak namítal žalovaný, od dat splatnosti faktur, kterými byly smluvní pokuty fakturovány, je jeho závěr správný a souladný s ustálenou soudní praxí.

18. Poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1669/2017 není přiléhavý, neboť v tomto rozhodnutí se otázky, které byly v poměrech této věci relevantní, neřešily. Přisvědčit nelze ani dalšímu argumentu, který žalovaný předestřel při jednání odvolacího soudu, totiž, že rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, v době, kdy bylo vedeno řízení u OS pro [adresa], ještě neexistovalo (a nelze tedy s jistotou říci, že by námitka promlčení vedla k zamítnutí žaloby). Rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 vychází, jak je zřejmé z jeho odůvodnění, z předcházející soudní praxe, k jejímž závěrům se hlásí – nepředstavuje tedy změnu dosavadní judikatury, nýbrž potvrzení její správnosti. Jakkoliv tedy v době, kdy bylo v řízení před OS pro [adresa] vedeno, tento rozsudek neexistoval, není žádný důvod domnívat se, že by v důsledku toho vyzněl závěr o námitce promlčení pro nynější žalobkyni nepříznivě; naopak, zohlednění již té soudní praxe, která rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3128/2022, předcházela (a v době, kdy řízení probíhalo, byla ustálena) by muselo vést k posouzení námitky promlčení uplatněné v řízení před OS pro [adresa] jako námitky důvodné.

19. S ohledem na to, že pro rozhodnutí ve věci postačovalo posouzení otázek shora vyložených, není třeba zabývat se dalšími (žalobkyní poukazovanými) důvody, které by, jak tvrdila, musely vést k jejímu úspěchu v řízení (v procesním postavení žalované) u OS pro [adresa].

20. Ze výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř).

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst.1 o. s. ř.

22. Zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 541 726 Kč (z odvolacího návrhu je patrné, že ohledně této částky žalovaný proti rozsudku brojí; povinnost k úhradě částky 2 753 Kč s příslušenstvím nezpochybňuje) za 2 úkony právní služby po 10 500 Kč, tj. za vyjádření k odvolání a za účast při jednání odvolacího soudu dne 14. 1. 2026; dále 2 paušální náhrady výdajů (2 x 450 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT; cestovné za cestu ze sídla advokáta na jednání odvolacího soudu a zpět (250 km na trase [trasa]) v částce 1 935 Kč (při náhradě za použití vozidla 5,90 Kč/km, kombinované spotřebě 5,3 l/100 km a ceně pohonných hmot – benzinu Natural 34,70 Kč/litr); náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře na soudní jednání a zpět za 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu tedy 30 292,35 Kč.