o 208 400 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 069 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení 198 331 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 3. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok dne 1. 9. 2022, žalovaná ve stanovisku ze dne 24. 6. 2022 dospěla k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a odškodnila žalobkyni částkou 106 000 Kč (vycházeje z 16 000 Kč/ročně a ponížila základní částku o 35 % pro složitost a počet instancí). Soud prvního stupně podrobně popsal průběh namítaného řízení, na jehož obsah odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména zjistil, že žalobkyně vystupovala v namítaném řízení jako žalovaná, žaloba o zaplacení částky 186 651,78 Kč s příslušenstvím podaná dne 17. 8. 2011 jí byla doručena dne 9. 11. 2011. Účastníci neúspěšně jednali o smírném řešení sporu, jehož předmětem byl nárok na odměnu z titulu ústně uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. Žalobce opakovaně navrhoval přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba zamítnuta, byl vyhlášen dne 6. 2. 2014, k odvolání žalobce byl zrušen usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 4. 11. 2014 pro nedostatečně objasněné skutkové okolnosti. Došlo k postoupení pohledávky a druhý rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, byl vydán 18. 7. 2017 a byl potvrzen rozsudkem vrchním soudem dne 18. 6. 2018. K dovolání byly oba rozsudky zrušeny rozhodnutím ze dne 27. 1. 2021, č. j. [spisová značka], pro opomenutí provedení důkazů výslechy pracovníků advokátní kanceláře. V pořadí třetí rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, byl vydán dne 26. 10. 2021 a o odvolání bylo rozhodnuto dne 14. 6. 2022 jeho potvrzením, dne 21. 9. 2022 byl spis předložen Nejvyššímu soudu.

4. Po právní stránce posoudil věc podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že délku řízení 11 let a 5 měsíců (od 9. 11. 2011 dosud) nelze považovat za dobu přiměřenou, došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V posuzovaném řízení shledal zrušení rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nedostatcích skutkových zjištění, druhé rozhodnutí je rovněž zrušeno Nejvyšším soudem pro zatížení vadou řízení spočívající v nedostatečném prokázání a provedení důkazů, což se promítlo do délky řízení. Shledal i 3 dílčí průtahy, v době od 11. 10. 2012 přesahující 1 rok (jednání je odročeno za účelem provedení důkazů spisem sp. zn. [spisová značka], i přes urgence žalované (nyní žalobkyně) dne 9. 7. 2013, je rozhodnuto až o návrhu žalobce na přerušení řízení dne 8. 11. 2013; dále od 3. 11. 2016 do 22. 6. 2017, tedy 7 měsíců, kdy nebylo nařízeno jednání (pro nemoc soudce); od 15. 1. 2019 (předložení věci Nejvyššímu soudu, který ji vrací 7. 5. 2019 pro chyby ve vyhotovení rozhodnutí) do 13. 11. 2019, tj. o 11 měsíců. Řízení bylo nadstandardně složité po skutkové stránce i po stránce procesní, právní složitost a počet instancí neodůvodňuje délku 11 let. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, 1x urgovala. Význam řízení byl běžný. Vyšel ze základní částky 16 000 Kč ročně (1 334 Kč měsíčně) a stanovil základní částku 166 670 Kč, od níž odečetl 20 % pro skutkovou složitost (žalovaná se bránila tím, že uzavřela smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO], bylo komplikované zjistit obsah smlouvy, bylo třeba rozebrat jednotlivé úkony právní služby vyúčtované 5 fakturami zahrnující desítky úkonů, listiny zahrnovaly stovky listin spisu). Přistoupil ke snížení o 10 % z důvodu procesní složitosti (rozhodováno bylo dle § 107a o. s. ř., byly slyšeni svědci dožádaným soudem, dokazování proběhlo listinami z paralelního řízení, řešila se námitka nepřípustnosti zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO]). Nemodifikoval základní částku pro právní složitost věci ani počet soudních instancí, byť rozhodoval 3x soud prvé instance, 3x odvolací soud a podruhé rozhoduje dovolací soud. Dospěl k závěru, že počet instancí byl vyvolán vadami v rozhodnutí nižších soudních instancí, když byla rozhodnutí rušena pro vady. Po zohlednění jím provedených modifikací dospěl k závěru, že částka pro odškodnění činí 116 669 Kč, protože žalovaná již poskytla 106 600 Kč, přiznal žalobkyni rozdíl 10 069 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za 3 úkony právní služby.

5. Proti výroku II. rozsudku podala odvolání žalobkyně, navrhla jej změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasí se způsobem stanovení základní částky a její modifikací. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž za adekvátní je částka 17 000 Kč za řízení o délce 10 let a 10 měsíců. Nesouhlasí se snížením základní částky o 10 % pro procesní složitost, když rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je běžnou činností, dokazování listinami nepatří do procesní složitosti. Instančnost řízení nelze přičíst žalobkyni. Vytýká soudu prvního stupně, že sice správně popsal jednotlivé průtahy, avšak nevyvodil z nich správné závěry, když tyto se podílely na délce řízení obrovskou měrou a již samotná délka řízení je nepřiměřená a postup orgánů veřejné moci ji pouze umocňuje.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

7. Při jednání odvolacího soudu dne 15. 11. 2023 žalobkyně namítla, že by mělo být přihlédnuto k ekonomické situaci a inflaci; potvrdila, že dne 6. 6. 2023 vydal Nejvyšší soud rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto.

8. K odvolání žalobkyně Městský soud v [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. [spisová značka], tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. S ohledem na ukončené řízení před Nejvyšším soudem dne 6. 6. 2023 dospěl k závěru, že rozhodná doba činí 11 let a 7 měsíců (§ 31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk), že délka řízení byla nepřiměřená, nicméně nikoli extrémně, a proto vycházeje z 16 000 Kč za rok (za prvé 2 roky ve výši ½) dospěl k základní částce 169 331 Kč, kterou na rozdíl od soudu prvního stupně modifikoval a pro skutkovou složitost ji snížil o 30 %, pro počet instancí ji snížil o 20 %, a navýšil ji pro postup orgánů o 15 %, tudíž dospěl k závěru že od částky 110 064,15 Kč je nutno odečíst žalovanou přiznané plnění ve výši 106 600 Kč a dále plnění pravomocně přiznané soudem prvního stupně ve výši 10 069 Kč. Poněvadž žalobkyni bylo přiznáno a vyplaceno více, neshledal odvolání důvodným.

9. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 6. 2025, č. j. [spisová značka], rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v [adresa] k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v dané věci zjevně došlo k nepřiměřenému uplatnění kritéria složitosti posuzovaného řízení (o 50 %) v poměru ke kritériu postupu orgánů veřejné moci během řízení (o 15 %), a uložil odvolacímu soudu zabývat se poměrem, v němž je na místě provést snížení základní částky odškodnění z důvodu složitosti věci a naopak její zvýšení pro vady řízení způsobené postupem orgánů veřejné moci během řízení tak, aby úprava zadostiučinění podle těchto dvou kritérií odrážela výsledek, kterým se složitost věci a postup orgánů veřejné moci podílely na celkové délce řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 10. 2025 navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, když již vyplacená částka 116 669 Kč je dostačující a přiměřená všem okolnostem případu, ohledně procentuální modifikace považuje úvahy odvolacího soudu vyjádřené ve zrušeném rozhodnutí za správné.

11. K dotazu odvolacího soudu při jednání dne 15. 10. 2025 žalobkyně uvedla, že v naříkaném řízení nebyla podána ústavní stížnost.

12. Poté odvolací soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je jen částečně důvodné.

13. Soud prvního stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vychází, a nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“). Správně soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. Délku rozhodného období odvolací soud vymezil od 9. 11. 2011 (doručení žaloby žalobkyni) do 6. 6. 2023 (vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu), tj. 11 let a 7 měsíců [§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk]. I nadále odvolací soud vychází z částky 16 000 Kč za rok řízení (za prvé 2 roky ve výši ½), která je adekvátní nepřiměřené délce řízení (nikoli však extrémně nepřiměřené délce řízení), tento závěr nebyl Nejvyšším soudem zpochybněn. K namítané inflaci a změně ekonomických poměrů lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že základní částky, které české soudy běžně přiznávají, přitom i nadále odpovídají mezinárodním standardům a splňují požadavek přiměřenosti. Základní částka je tak 169 331 Kč (10let x 16 000Kč/+/7měsíců x 1 333Kč/).

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že věc byla po skutkové stránce složitá [§ 31a odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.], vázán závěry Nejvyššího soudu přistoupil ke korekci a snížil základní částku o 10 % (na rozdíl od soudu prvního stupně, který ji snížil o 20 %), když předmětem posouzení v naříkaném řízení bylo poskytování právních služeb na základě ústně uzavřené smlouvy, kterou měla společnost [právnická osoba]., za niž měl jednat [Jméno advokáta], uzavřít se žalobkyní (v naříkaném řízení žalovanou), předmětem řízení byla částka 186 651,78 Kč s příslušenstvím a s ohledem na formu uzavření ústní smlouvy bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování. Nynější žalobkyně (původně žalovaná) se bránila tím, že žádnou smlouvu s advokátní kanceláří nikdy neuzavřela, že jí právní služby poskytoval výlučně advokát [Jméno advokáta], který měl v té době sídlo jako společnost [právnická osoba]. a který ji v tomto řízení zastupuje i nyní. [právnická osoba] byly vyúčtovány 5 fakturami, jejichž přílohy obsahovaly pouze velmi obecné popisy poskytnutých služeb. V řízení byla slyšena jednatelka původní žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO] a prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v [adresa] p. [jméno FO] a p. [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve věci odmítl vypovídat s ohledem na povinnost mlčenlivosti. Na dalších důkazních návrzích výslechy dalších svědků původní žalobkyně po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu dále netrvala (např. výslech [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], [jméno FO]) a soudy je neprováděly. Nebyly provedeny ani výpovědi bývalých či současných zaměstnanců advokátní kanceláře, když tyto původní žalobkyně řádně neidentifikovala. K důkazu bylo provedeno 5 faktur obsahující desítky jednotlivých právních úkonů a dalších 60 listinných důkazů zahrnující stovky listin spisu, ve dnech obsažených v dokladu č. [číslo] měly dle tvrzení tehdejší žalobkyně poskytnout právní služby i další osoby z kanceláře označené zkratkami [Označení], [Označení], [Označení], [Označení], [Označení], [Označení], [Označení], [Označení]. K důkazu byly provedeny i další listiny týkající se vzájemného sporu mezi původní žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO], jenž byl řešen i [orgán], byly čteny i další listiny týkající se jiných obdobných sporů vedených původní žalobkyní s klienty, které zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za správný závěr o snížení základní částky o 10 % z důvodu procesní složitosti. Lze přisvědčit odvolatelce, že rozhodování dle § 107a o. s. ř. je běžnou agendou a ani dokazování listinami či výslechem svědka dožádaným soudem nepatří do procesní, nýbrž do skutkové složitosti. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že po právní stránce věc nebyla složitá, šlo o posouzení smluvního či bezesmluvního plnění, resp. bezdůvodného obohacení.

15. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud i nadále považuje za opodstatněné snížení základní částky o 20 % z důvodu počtu instancí, kdy soud prvního stupně rozhodoval 3x, odvolací soud 3x a Nejvyšší soud 2x. Účastníkům nelze vytýkat uplatňování procesních prostředků, které vnitrostátní právní řád poskytuje k ochraně jejich práv, na druhé straně je zřejmé, že prodloužení řízení, k němuž dojde v důsledku toho, že ve věci rozhoduje orgán či soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebnou pro přezkum.

16. Odvolací soud i nadále setrvává na závěru, že ve smyslu dle § 31a odst. 3 písm. d) cit. zák. je třeba zohlednit okolnost vyplývající z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne 4. 11. 2014, že rozsudek ze dne 6. 2. 2014 byl zrušen pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a dále k tíži orgánů státu je třeba přičíst, že v jejich činnosti byly shledány 3 průtahy spočívající v prodlevě v rozhodování, které řízení prodloužily bezdůvodně o 30 měsíců (období od 11. 10. 2012 do 8. 11. 2013, dále od 3. 11. 2016 do 22. 6. 2017 pro opakované odročování jednání z důvodu na straně soudu a od 15. 1. 2019 do 13. 11. 2019 kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu poté, co rozhodnutí obsahovalo chyby). Okolnost, že rozsudek nalézacího soudu byl zrušen pro absenci poučení dle § 118a o. s. ř. nepředstavuje důvod pro další navýšení odškodnění, neboť nejde o vady řízení vymezené dle § 219a o. s. ř. Postup soudů v souzené věci nelze označit za plynulý a koncentrovaný. Průtahy téměř 2,5 roku ve vztahu k celkové délce řízení 11 let a 7 měsíců představují cca 21 % délky celého řízení. Vázán závazným názorem Nejvyššího soudu proto odvolací soud dospěl k závěru, že z důvodu zjištěných průtahů a závažných procesních vad je třeba zvýšit základní částku odškodného o 25 %, což lépe odpovídá okolnostem souzené věci a vzájemnému poměru složitosti naříkaného řízení a postupu orgánů veřejné moci.

17. Správný je závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně se na délce řízení nikterak významně nepodílela, 1x urgovala urychlení věci [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk]. S posouzením standardního významu předmětu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) cit. zák. se odvolací soud ztotožnil, ostatně žalobkyně jakožto právnická osoba rozhodné skutečnosti zvyšující význam ani netvrdila.

18. Za použití těchto hledisek dospěl odvolací soud k závěru, že základní částka činí 169 331 Kč, od níž je nutno odečíst korekce spočívající ve skutkové složitosti (- 10%), počtu instancí (- 20 %) a navýšit ji o postup orgánů (+25 %), tj. celkem snížení - 5 % z částky 169 331 Kč, tj. částka 160 864,45 Kč, od níž je nutno odečíst žalovanou již poskytnuté plnění ve výši 106 600 Kč a pravomocně přiznanou částku 10 069 Kč (celkem 116 669 Kč). Z uvedeného pak vyplývá, že žalobkyni náleží dalších 44 195,45 Kč (160 864,45 - 116 669).

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbytku jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

20. Výrok I. napadeného rozsudku zůstal odvoláním nedotčen.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náklady řízení za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, ústní jednání; další podání ve věci ze dne 21. 4. 2023 odvolací soud neshledal účelným úkonem právní služby, neboť bylo učiněno až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Za předběžné uplatnění nároku u příslušného orgánu náhrada nepřísluší - § 31 odst. 4 OdpŠk) dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, vycházeje z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3378/2013) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), a náhrada hotových výdajů 3x 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., 21 % DPH ve výši 2 142 Kč, tj. náklady právního zastoupení 12 342 Kč, které po započtení soudního poplatku 2 000 Kč činí 14 342 Kč. Za řízení před odvolacím soudem náleží žalobkyni za 2 úkony právní služby (blanketní odvolání vč. jeho doplnění a ústní jednání dne 15. 11. 2023) po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) cit. vyhl. a 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 1 428 Kč, tj. 8 228 Kč. Za dovolací řízení náleží žalobkyni náklady právního zastoupení ve výši 3 100 Kč za dovolání ze dne 22. 1. 2024 a 300 Kč náhrada hotových výdajů, 21 % DPH ve výši 714 Kč, tj. celkem 4 114 Kč, k nimž je nutno přičíst soudní poplatek ve výši 14 000 Kč, tj. celkem 18 114 Kč. Za řízení před odvolacím soudem po zrušení jeho rozhodnutí náleží žalobkyni odměna za účast při jednání dne 15. 10. 2025 ve výši 2 900 Kč z punkta přiznaného plnění 44 195,45 Kč dle § 9a odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, 21 % DPH 703,50 Kč, tj. celkem 4 053,50 Kč. Celkem tak náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 44 737,50 Kč (14 342 + 8 228 + 18 114 + 4 053,50). Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s ohledem na rozpočtová pravidla státu; platební místo odpovídá § 149 odst. 1 o. s. ř.