Rozhodnutí 11 CO 231/2022-69

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 559 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % (výrok I.); že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá (výrok II.); že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 990 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % (výrok III.); že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá (výrok IV.); že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 509 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 209 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % (výrok V.); že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, se zamítá (výrok VI.); že žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 9 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 595 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, částku 7 970 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 970 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, částku 8 230 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 230 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, se zamítá (výrok VII.), a že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).

2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl ve věci, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 453 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem čtyř motorových vozidel, a to (1.) vozidla registrační značky (dále též„ RZ“) [anonymizováno], [VIN kód], (2.) vozidla [registrační značka], [VIN kód], (3.) vozidla [registrační značka], [VIN kód], (4.) vozidla [registrační značka], [VIN kód], s tím, že první vozidlo nemělo v době [datum] - [datum], druhé v době [datum] - [datum], třetí v době [anonymizována dvě slova] - [datum] a čtvrté [datum] - [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

3. Dále soud uvedl, že žalobkyně výslovně souhlasila s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, soud tudíž postupoval dle § 115a o. s. ř. a dle § 101 odst. 1 o. s. ř.

4. K odůvodnění rozhodnutí týkající se prvního, druhého a čtvrtého vozidla - vzhledem k tomu, že výroky, jimiž soud žalobě vyhověl (tj. výroky I., III., a V.) nebyly napadeny - lze jen stručně uvést, že ohledně výše příspěvku (dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb.) vyšel soud z ustanovení uvedeného zákona (dále též „zákon“), vyhlášky č. 205/1999 Sb. (dále též„ vyhláška“) a s přihlédnutím ke zdvihovému objemu válců motorů uvedených vozidel, k vyhláškové denní sazbě a k počtu dnů bez pojištění, shledal žalobu v této části důvodnou; zamítl ji toliko co do požadovaného příslušenství z částek 300 Kč představujících náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky (výroky II., IV. a VI., které nebyly odvoláním napadeny), když uvedl, že úrok z prodlení z těchto částek přiznat nelze.

5. Ve vztahu ke třetímu vozidlu (RZ [anonymizováno] [číslo]) soud uvedl, že z upomínky žalobkyně ze dne [datum] zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nevyzvedl. Následně soud uvedl, že„ u upomínky ohledně třetího motorového vozidla pro dobu [datum] - [datum] žádné doručení žalobce neprokázal a neprokázal je ani u výzev ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]“. Po té soud (ve vztahu ke všem čtyřem vozidlům) uvedl, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých zjistila, že byla v žalované době provozována bez pojištění odpovědnosti - proto soud vyšel výhradně z výpisů z registru silničních vozidel, které si k návrhu žalobkyně vyžádal u [anonymizována tři slova] [obec], odbor dopravně správních činností (dále též„ výpis z registru“).

6. Z výpisu z registru ve vztahu k třetímu vozidlu soud zjistil, že žalovaný toto vozidlo vlastnil od [datum], přičemž technickou prohlídku mělo platnou do [datum]. Toto zjištění posoudil tak, že bylo prokázáno, že vozidlo žalovaný nemohl legálně provozovat od [datum], protože nemělo platnou technickou prohlídku, a uzavřel, že vozidlo nebylo schopné užívání a provozování po žalovanou dobu ([datum] - [datum]), přičemž to, že žalovaný nevrátil RZ a osvědčení o registraci vozidla, na provozuschopnosti vozidla nic nemění. Dále soud odkázal na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2127/14 a další (nespecifikovanou) judikaturu Ústavního soudu, dle které povinnost platit pojištění odpovědnosti dle zákona č. 168/1999 Sb. může být vymáhána jen tehdy, je-li adekvátní smyslu a účelu, který není dán u vozidel neschopných užívání, a uvedl, že v této části shledal žalobu nedůvodnou. Nadto soud dodal, že za dobu [datum] - [datum] žalobkyně neprokázala odeslání žádné výzvy s povinnou zákonnou strukturou dle § 4 odst. 7 zákona) a že předžalobní výzva ohledně této konkrétní doby byla právním zástupcem odeslána až dne [datum], takže byla žalovanému doručena tři měsíce po uplynutí prekluzivní lhůty (dle § 1 odst. 2 zákona), proto by příspěvek za tuto dobu nepřiznal v žádném případě.

7. Žalobkyně ve včasném odvolání (toliko do výroků VII. a VIII.) nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že vozidlo nemohlo být provozováno, protože nemělo platnou technickou kontrolu. Namítala, že od [datum] skutečnost faktického neprovozování vozidla není relevantní, neboť od uvedeného data je pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Po změně právní úpravy je již soudem odkazovaná judikatura Ústavního soudu neaplikovatelná, což je zřejmé z aktuální judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 3247/20). Nadto ani případná absence platné technické kontroly není zákonem stanoveným důvodem, pro který není nutné mít sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, když absence platné technické kontroly nebrání vlastníkovi či provozovateli vozidla, aby fakticky vozidlo provozoval, byť nelegálně. Pokud jde o údajné nesplnění náležitostí výzvy dle § 4 odst. 7 zákona, uvedla, že její výzvy tyto náležitosti splňovaly, a namítla, že soud prvního stupně neuvedl, která náležitost chyběla. Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil napadené výroky VII. a VIII. tak, že návrhu vyhoví a přizná žalobkyni náklady řízení.

8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích (VII. a VIII.) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.

10. Soudu prvního stupně je předně třeba vytknout, že žalobu v napadeném výroku VII. zamítl (též) pro neunesení důkazního břemene, což při postupu dle ustanovení § 115a o. s. ř. možné není. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že nesplnil-li účastník řízení povinnost tvrzení (nevylíčil-li všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně) nebo povinnost důkazní (nenavrhl-li důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, které jsou pro právní posouzení věci významné), musí soud prvního stupně, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, vždy nařídit jednání, neboť účastníku řízení je třeba poskytnout poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. a bez nařízení jednání soud nemůže tuto svou poučovací povinnost splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21Cdo 1696/2005, a tam odkazovaná judikatura, shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29Cdo 543/2008; obě rozhodnutí dostupná na [webová adresa]). Soud prvního stupně právě předestřeným způsobem nepostupoval a zatížil tak řízení vadou, která, vedle důvodu dalšího (viz níže), představuje důvod pro zrušení rozhodnutí (v napadených výrocích) dle § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

11. Soud prvního stupně dále pochybil, když na základě skutečnosti, že třetí vozidlo nemělo od výše uvedeného data platnou technickou kontrolu, dospěl k závěru, že nebylo schopné užívání a provozování. Odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 2127/14) není případný již proto, že odkazované rozhodnutí vycházelo (jak přiléhavě namítla žalobkyně) z předchozí právní úpravy. Pojem„ provozování vozidla“ bylo třeba řešit judikatorním výkladem vzhledem k tehdejšímu znění § 1 odst. 2 zákona. V souzené věci je však třeba postupovat (jak rovněž přiléhavě namítala žalobkyně) ze znění zákona po novele provedené zákonem [číslo] (ve znění dalších novelizací), když z dikce ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona (od [datum]) jednoznačně vyplývá, že (nestanoví-li zákon jinak), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona (tj. zákona č. 168/1999 Sb.) splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené).

12. Odvolací soud přisvědčil (též) námitce žalobkyně, že soud prvního stupně nevzal v potaz skutečnost, že vozidlo bez platné technické kontroly může být nejen provozuschopné, ale může být i fakticky (byť nelegálně) provozováno. Závěr soudu, že vozidlo bez platné technické kontroly není provozuschopné (jen proto, že doba platnosti technické kontroly uplynula), je tudíž neudržitelný (jakkoliv to dle současné právní úpravy není relevantní); lze jen dodat, že obstát by nemohl ani za předchozí právní úpravy.

13. Žalobkyně se ohledně třetího vozidla domáhala příspěvku dle § 4 zákona za celkem tři období (od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]), soud prvního stupně se - nad rámec svého nesprávného právního názoru (viz odstavce 11 a 12), jímž odůvodnil zamítnutí nároku pod bodem VII. napadeného rozhodnutí - vyjádřil jen k období od [datum] do [datum], když uvedl, že ohledně tohoto období„ žalobce neprokázal odeslání žádné výzvy - s povinnou zákonnou strukturou (§ 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.)“. Chtěl-li soud touto (nedostatečně určitou) formulací vyjádřit, že výzva nesplňovala náležitosti dle odkazovaného ustanovení zákona, je třeba podotknout, že, setrvá-li soud na svém závěru, bude nezbytné, aby konkrétně uvedl, jaké (případné) zákonné náležitosti ve výzvě absentovaly a co z toho v poměrech této věci vyplývá.

14. Z důvodu vyloženého výše (odstavec 10) dospěl odvolací soud k závěru, že řízení před soudem prvního stupně bylo stiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava, neboť odvolací soud by musel provést celé dokazování, čímž by nahrazoval činnost soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně, veden nesprávným právním závěrem, nezabýval otázkou, zda byly naplněny zákonné podmínky, při jejichž splnění se žalobkyně může domáhat příspěvku dle § 4 zákona (vyjma nedostatečně odůvodněného závěru ohledně náležitostí výzvy týkající se jednoho ze tří žalovaných období, reprodukovaného v odstavci 13), je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Protože se rozhodnutí o nákladech řízení odvíjí (též) od rozhodnutí o nárocích, o nichž soud rozhodl výrokem VII. napadeného rozhodnutí, neobstojí ani nákladový výrok (VIII.).

15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil (§ 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř.) a vrátil věc soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

16. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby nařídil ústní jednání a, má-li za to, že žalobkyně ohledně některých skutečností neunáší důkazní břemeno, postupoval dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., případně, bude-li mít za to, že ohledně některých skutečností neunáší žalobkyně ani břemeno tvrzení, aby postupoval též dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Po poskytnutí řádného poučení (případně též pro doplnění vylíčení rozhodných skutečností) provede soud dokazování, zhodnotí provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy, pečlivě přihlédne ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci řízení (§ 132 o. s. ř.), a následně posoudí, které skutečnosti prokázány byly a které (případně) nikoliv, a co z toho v poměrech této věci vyplývá. Své rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení, pečlivě odůvodní (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), přičemž rozhodne též o nákladech odvolacího řízení.